[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci

žalobkyně:              P. Č., narozena „X“,

                               bytem „X“,

proti

žalovanému:    Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství,

       sídlem Velká Hradební 3118/48, 400  02 Ústí nad Labem,

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2017, č. j. 3440/DS/2017, JID: 124292/2017/KUUK/Píš,  

              takto:

I.     Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 2. 8. 2017, č. j. 3440/DS/2017, JID: 124292/2017/KUUK/Píš a rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru přestupků v dopravě, ze dne 26. 1. 2017, č. j. MM/OPD/ODN/45437/2016/KabM, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II.  Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1.         Žalobkyně se žalobou, kterou podala v zákonem stanovené lhůtě, domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2017, č. j. 3440/DS/2017, JID: 124292/2017/KUUK/Píš, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru přestupků v dopravě (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 26. 1. 2017, č. j. MM/OPD/ODN/45437/2016/KabM.  Tímto rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle  § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustila z nedbalosti tím, že dne 12. 5. 2016 v 18:30 hodin řídila osobní motorové vozidlo VW Touran, registrační značky „X“ v Ústí nad Labem, v ulici Výstupní (kruhový objezd u OD Lidl), při kterém porušila základní povinnosti řidiče, neboť při vjíždění na kruhový objezd, kde chtěla dále pokračovat do ulice Na Návsi, nedala přednost v jízdě jedoucímu vozidlu tovární značky Škoda Octavia, registrační značky „X“, které vjelo na kruhový objezd vjezdovou větví od OD Lidl, čímž došlo ke střetu vozidel a vzniku hmotné škody na obou vozidlech. Za tento přestupek byla žalobkyni v souladu s § 125c odst. 4 písm. e) zákona o silničním provozu a § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) uložena pokuta ve výši 2 500 Kč. Dle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích byla žalobkyni současně uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč a 1 500 Kč za přibrání znalce z oboru dopravy.

Žaloba

2.         Žalobkyně zopakovala předchozí průběh správního řízení a uvedla, že svou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu, neboť správní řízení je zatíženo procesními vadami, které činí napadené rozhodnutí nezákonným. Žalobkyně vytýkala žalovanému, že nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav, nevypořádal se s námitkami žalobkyně a navrženými důkazy a napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. Rozhodnutí žalovaného shledávala žalobkyně věcně nesprávným a nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

3.         Žalobkyně konstatovala, že rozporovala průběh dopravní nehody, neboť měla za to, že k nehodě došlo nárazem do levé zadní části jejího vozidla při výjezdu na směr Dobětice, tedy, že v době kdy žalobkyně vjela na kruhový objezd, se na kruhovém objezdu žádné vozidlo nepohybovalo a k nehodě došlo v důsledku nepřizpůsobení rychlosti řidiče vozidla Škoda Octavia, pana M. Toto tvrzení dle jejího názoru potvrzuje i samotné vysvětlení řidiče M., který uvedl, že se zařadil za její vozidlo a předpokládal, že žalobkyně bude odbočovat do ulice Šrámkova. Žalobkyně dále vytýkala správnímu orgánu I. stupně, že neprovedl důkaz svědeckou výpovědí jejího manžela, který byl dopravní nehodě přítomen, nevypořádal se s podanými vysvětleními účastníků nehody, nezabýval se protokolem o nehodě v silničním provozu s plánkem a fotodokumentací, a své rozhodnutí postavil na jediném důkazu, kterým je znalecký posudek vypracovaný znalcem Ing. R. Žalobkyně uvedla, že se závěry znaleckého posudku nesouhlasí, neboť uvedenému znalci byla položena sugestivní otázka, navíc znalecký posudek vychází z míry pravděpodobnosti a obvyklých trajektorií pohybu vozidel, aniž by bylo vzato v úvahu chování řidiče M., který řídil pod vlivem alkoholu, jak bylo zjištěno Policií ČR při vyšetřování dopravní nehody.

4.         Žalobkyně upozornila, že závěry znaleckého posudku nemohou být podkladem pro uznání její viny, neboť ve znaleckém posudku absentuje vyjádření řidiče M., který uvedl, že se zařadil za vozidlo žalobkyně. Sám znalec ve znaleckém posudku uvedl, že v daném případě se jednalo o pravděpodobný průběh nehody a zdůraznil, že nebyly zjištěny žádné stopy ani konečná poloha vozidel.  Žalobkyně rozporovala rovněž rychlost vozidel při jízdě na kruhovém objezdu a polohu vozidel v okamžiku střetu.

5.         Za zcela zásadní považovala žalobkyně absenci právního zhodnocení skutkového stavu ve vztahu k porušení právní povinnosti dle § 22 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích, jež zakládá skutkovou podstatu daného přestupku. V případě, že správní orgán I. stupně ani znalec neměli postaveno najisto, jaké bylo vzájemné postavení vozidel a jejich rychlost v době nehody, neprovedli v tomto směru dostatečně dokazování, nepřihlédli ke skutečnosti, že řidič M. řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, nemůže být žalobkyni dle jejího názoru kladeno za vinu nedání přednosti v jízdě.

6.         V žalobě žalobkyně zdůraznila, že žalovaný se nevypořádal s návrhem žalobkyně na provedení revizního znaleckého posudku, případně s odstraněním závěrů uvedených ve znaleckém posudku Ing. R., jež žalobkyně rozporovala. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela opomněl uvést, na základě jakých podkladů posoudil materiální stránku přestupku, pouze odkázal na dokumentaci Policie ČR.

7.         Žalobkyně shrnula, že důkaz obsahem správního spisu není dostačující a o vině žalobkyně lze důvodně pochybovat.

Vyjádření žalovaného

8.         Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že podstata přestupků, jichž se žalobkyně dopustila, spočívá v nesporném porušení povinností řidiče dle § 22 odst. 5 zákona o silničním provozu.

9.         Správní orgán I. stupně stejně jako žalovaný vycházeli při hodnocení nehodového děje ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem z oboru dopravy, který uvedl, že vozidlo VW Touran (vozidlo žalobkyně) najíždělo na kruhový objezd v době, kdy se vozidlo Škoda Octavia (řidiče M.) pohybovalo již v tomto objezdu. Dle žalovaného se ve spisovém materiálu nacházel dostatek podkladů a důkazů.

10.     K námitce žalobkyně, že správní orgán I. stupně nepřistoupil k výslechu manžela a sestry žalobkyně, žalovaný uvedl, že tito byli vyslechnuti bezprostředně po dopravní nehodě a měli tedy možnost se k věci po řádném poučení vyjádřit, o zjištění stavu věci nebylo dle žalovaného důvodných pochybností. Žalovaný se domníval, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s ustanoveními správního řádu a přestupkového zákona, při rozhodování vycházel ze zásady volného hodnocení důkazů, shromáždil veškeré potřebné podklady pro rozhodnutí a zjistil všechny potřebné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobkyně, přičemž vina žalobkyně byla přesvědčivě prokázána. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně i rozhodnutí žalovaného vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, obě rozhodnutí obsahují předepsané náležitosti. Žalovaný upozornil, že námitky žalobkyně jsou vypořádány v napadeném rozhodnutí, na nějž odkázal.

11.     Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.   

Replika žalobkyně

12.     V replice ze dne 29. 11. 2017 žalobkyně uvedla shodná tvrzení jako v žalobě, na níž odkázala a požádala o přiznání nákladů řízení.

Posouzení věci soudem

13.     Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

15.     Není-li z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, proč správní orgán nepovažoval za důvodnou právní argumentaci uvedenou v odvolání a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ odvolání. Správní orgán musí uvést, v čem konkrétně nesprávnost argumentace účastníka řízení spočívá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, www.nssoud.cz).

16.     Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

17.     Ze správního spisu soud zjistil, že na základě oznámení Policie ČR, Krajského ředitelství Ústeckého kraje, dopravního inspektorátu ze dne 27. 5. 2016 č. j. KRPU-10403/TČ/2016-041006 zahájil správní orgán I. stupně správní řízení s žalobkyní, příkazem ze dne 17. 6. 2016, č. j. MM/OPD/ODN/45437/2016/KabM, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku, kterého se dopustila porušením povinnosti dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 a § 22 odst. 5 zákona o silničním provozu, když při vjíždění na kruhový objezd nedala přednost vozidlu jedoucímu po kruhovém objezdu, a byla jí uložena pokuta ve výši 2 500 Kč. Proti tomuto příkazu podala žalobkyně odpor, v němž rozporovala průběh dopravní nehody. Uvedla, že při vjezdu na kruhový objezd se na objezdu žádné vozidlo nepohybovalo, k nehodě došlo až při výjezdu na Dobětice nárazem do levé zadní části vozidla žalobkyně. Z přestupkového spisu Policie ČR bylo zjištěno, že řidič vozidla Škoda Octavia, RZ  „X“, pan M., jehož vozidlo se mělo při vjezdu žalobkyně na kruhový objezd na objezdu nacházet, po nehodě uvedl, že najel na kruhový objezd a chtěl se zařadit za vozidlo, které najelo na kruhový objezd z ulice Výstupní a předpokládal, že řidička tohoto vozidla (žalobkyně) odbočí do ulice Šrámkova, neboť měla zapnutý blinkr, ta však pokračovala v jízdě po kruhovém objezdu a když začala zpomalovat, nestihl již pan M. zareagovat a narazil přední částí svého vozidla do levého boku vozidla žalobkyně. Oba účastníci nehody z místa nehody odjeli na parkoviště u restaurace Milpa, kde vyčkali příjezdu policie. Jak dále vyplývá ze správního spisu, správní orgán I. stupně ustanovil v předmětné věci znalce z oboru dopravy, jemuž uložil vypracování znaleckého posudku a zodpovězení otázek „zda příčinou dopravní nehody bylo skutečně nedání přednosti v jízdě řidičky Černovské při vjezdu na kruhový objezd“. Ustanovený znalec dospěl ve svém posudku k závěru, že v době, kdy vozidlo žalobkyně najíždělo na objezd, pohybovalo se na objezdu vozidlo Škoda Octavia řidiče M. Žalobkyně se závěry znaleckého posudku neztotožnila, konstatovala, že závěry znalce vycházely z nejpravděpodobnější polohy vozidel, přičemž znalec vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně jela po kruhovém objezdu rychlostí 50 km/h (což žalobkyně netvrdila) a nepřihlédl k výpovědi řidiče Marka, který najel na kruhový objezd a zařadil se za vozidlo žalobkyně. Žalobkyně navrhla vypracování revizního znaleckého posudku. Shodné námitky přednesla žalobkyně při ústním jednání konaném před správním orgánem I. stupně dne 7. 12. 2016. Správní orgán I. stupně vydal následně dne 26. 1. 2017, rozhodnutí č. j. MM/OPD/ODN/45437/2016/KabM. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, napadené rozhodnutí považovala za nezákonné, neboť správní orgán I. stupně nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav a řízení tak zatížil procesními vadami.

18.     V projednávané věci obsahovalo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně shodné námitky ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu věci jako správní žaloba. Žalobkyně rozporovala závěr znalce o poloze vozidel v době nehody, přičemž znalec v posudku nezohlednil jednání a výpověď řidiče M., který se měl, jak sám vypověděl, zařadit na kruhovém objezdu za vozidlo žalobkyně, které se v době nehody na kruhovém objezdu nacházelo, a poté předpokládal, že žalobkyně odbočí do ulice Šrámkova, neboť měla zapnutý blinkr, ta však pokračovala v jízdě po kruhovém objezdu a když začala zpomalovat, nestihl zareagovat a narazil přední částí svého vozidla do levého boku vozidla žalobkyně. Žalobkyně ve správním řízení, jakož i v řízení před soudem navrhla výslech svědka J. Č., účastníka dopravní nehody, který měl prokázat její tvrzení o tom, že v okamžiku, kdy vjížděla na kruhový objezd, se na objezdu žádné vozidlo nenacházelo.

19.     Žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl žádné vlastní argumenty založené na skutkovém a právním hodnocení dané věci, jimiž by početné námitky žalobkyně vyvrátil, pouze odkázal na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které mělo námitky žalobkyně vyvracet, a na podkladový spis, ačkoliv je to právě odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, s nímž žalobkyně ve svém odvolání polemizuje.

20.     Jelikož se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádným způsobem nevypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně, přistoupil soud bez nařízení jednání ke zrušení napadeného rozhodnutí pro vadu řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Současně podle § 78 odst. 4 s. ř. s. soud vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V rámci dalšího řízení žalovaný při vázanosti právním názorem, který vyslovil soud v tomto zrušujícím rozsudku, ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. ve věci znovu rozhodne a své rozhodnutí řádně a úplně odůvodní, tedy řádně vypořádá všechny odvolací námitky žalobkyně, s uvedením náležitých skutkových a právních úvah, které jej k jeho závěrům vedly.

21.     V důsledku zrušení žalobou napadeného rozhodnutí bez nařízení jednání pro procesní vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí soud nepřikročil k přezkumu námitek žalobkyně, které se týkaly zjištěného skutkového stavu, neboť by to bylo předčasné.

22.     Jen na okraj soud ve vztahu k žalobkyni podotýká, že prostý nesouhlas se závěry znaleckého posudku nezakládá povinnost správního orgánu ustanovit znalce či znalecký ústav k vypracování revizního znaleckého posudku. Tímto důvodem je neúplnost či vnitřní rozpornost znaleckého posudku, zjevná nelogičnost závěrů znalce, přičemž vady posudku nelze odstranit jiným způsobem. Správní orgány nesou odpovědnost za zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o přestupku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 Ads 193/2014 – 46).

23.     Výrok II. o náhradě nákladů řízení vyplývá z § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci úspěch, má proto právo na náhradu nákladů řízení, a soud tudíž žalovanému uložil zaplatit jí do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o předmětné žalobě v celkové výši 3 000 Kč. Tato částka se sestává z částky 3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě soud žalobkyni nepřiznal, neboť žalobkyně nebyla s tímto návrhem úspěšná.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 6. listopadu 2019

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

samosoudce