č. j. 75 Ad 17/2018-43

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci

 

žalobkyně: A. H., narozena „X“,

  bytem „X“,

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,

  se sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5,

 

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2018, č. j. „X“, o invalidním důchodu,

takto:

 

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  1. Žalobkyně se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 4. 2018, č. j. „X“, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2018, č. j. „X“. Uvedeným rozhodnutím ze dne 16. 1. 2018 odňala žalovaná žalobkyni invalidní důchod podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) a  § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne  8. 1. 2018 již není žalobkyně invalidní.

 

  1. V žalobě uvedla, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nesprávně a neúplně zjištěného skutkového zdravotního stavu, přičemž posudková lékařka měla k dispozici lékařskou dokumentaci obvodního lékaře MUDr. H., nálezy odborných lékařů RHC MUDr. S. z 15. 9. 2017, kardio nález MUDr. P. z 9. 3. 2017 a další nálezy staršího data. Žalobkyně se domnívala, že posuzující lékařka rozhodla o tom, že žalobkyně není nadále invalidní, aniž by posuzovala zdravotní stav žalobkyně a míru poklesu pracovní schopnosti na základě aktuálních vyšetření, z nichž je zcela zřejmé, že vady jsou trvalé a ke zlepšení nedochází, ačkoliv žalobkyně absolvuje léčebné rehabilitace a další procedury. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně kopii kopie lékařských zpráv (MUDr. Ch. ze dne 9. 1. 2018, 11. 4. 2018, 10. 5. 2018; MUDr. S. ze dne 24. 1. 2018 a ze dne 6. 4. 2018; MUDr. B. ze dne 2. 2. 2018; MUDr. K. ze dne 8. 2. 2018 a ze dne 10. 4. 2018; MUDr. P. ze dne 22. 2. 2018; MUDr. B. ze dne 17. 4. 2018; MUDr. L. ze dne 9. 5. 2018 a MUDr. N. ze dne 10. 5. 2018). Žalobkyně konstatovala, že její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, práce je schopna pouze za určitých podmínek a nemůže být tedy posuzována jako zdravý jedinec.

 

  1. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě stručně zrekapitulovala průběh správního řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zpochybňuje výsledek posouzení jejího zdravotního stavu, žalovaná navrhla jeho přezkoumání Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, která posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost osob pro účely soudního přezkumu ve věcech důchodového pojištění. Rozhodnutí žalovaná ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu.

 

  1. Při ústním jednání před soudem konaném dne 9. 12. 2019 žalobkyně odkázala na znění žaloby a dosavadní vyjádření a k dokazování navrhla lékařskou zprávu MUDr. K. ze dne 8. 2. 2018 a lékařskou zprávou MUDr. P. ze dne 19. 3. 2018, kterými soud provedl důkaz.

 

  1. Pověřená pracovnice žalované pak při ústním jednání před soudem odkázala na posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení, a navrhla žalobu zamítnout.

 

  1. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 

 

  1. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedeném ústním jednání, při kterém se provádělo dokazování zdravotním posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 25. 10. 2018, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

 

  1. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku lékařky MUDr. E. V. pověřené vypracováním posudku pro Českou správu sociálního zabezpečení, Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení, která při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti dne 22. 3. 2018 posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že předchozí závěr posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 8. 1. 2018 je správný. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 20 %.

 

  1. Podle ustanovení § 39 odst. 1 až 5 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

  1. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

 

  1. Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,

b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,

d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,

e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

  1. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. 

 

  1. Způsob posouzení a procentní míry poklesu pracovní schopnosti, co se rozumí zcela mimořádnými podmínkami, způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti podle § 39 odst. 4 písm. e) zákona o důchodovém pojištění, pak stanovuje prováděcí předpis, konkrétně vyhláška č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity.

 

  1. Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod alespoň I. stupně je existence invalidity pojištěnce, která dosahuje alespoň zákonem stanovené hranice 35 % (srov. § 38 a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Bylo proto třeba zjistit, zda žalobkyně splňovala ke dni 3. 4. 2018, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity alespoň I. stupně, tj. zda nastal pokles její pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

 

  1. Soud se nespokojil se závěry posudku ze dne 22. 3. 2018, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobkyně, dále také posoudila pokles její pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobkyně.

 

  1. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 25. 10. 2018. Žalobkyně jednání komise byla přítomna. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc a spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem pak komise dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně ke dni 3. 4. 2018 byl 20 %, což neodpovídá ani invaliditě I. stupně.

 

  1. Komise konstatovala, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a to lehký VAS polytopní více krční bez známek centrální, míšní, radikulární i neuropatické leze s výraznou nedostatečností svalového korzetu a VDT. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti dle tohoto zařazení je 20 % (rozmezí určené pro toto postižení je 10 % až 20 %), přičemž pro lehký nález na levé ruce po reoperaci SKT bez dynamiky byla použita horní hranice rozmezí. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu ustanovení § 3 a § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. zvýšena.

 

  1. Závěrem komise uvedla, že žalobkyně byla nadále obecně schopná vykonávat práce administrativního charakteru. Byla schopná i rekvalifikace.

 

  1. Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že posudková komise jednala v řádném složení, že její posudek, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobkyně byla přítomna při jednání komise.

 

  1. Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem přitom dospěli ke stejnému rozsahu poklesu pracovní schopnosti žalobkyně jako žalovaná v námitkovém řízení. Výsledným posouzením tedy bylo zjištěno, že žalobkyně dosahuje 20 %, takže z této skutečnosti je patrné, že žalobkyně nesplnila podmínku invalidity dle zákona o důchodovém pojištění, a to minimálně 35 % míru poklesu pracovní schopnosti.

 

  1. Podáním doručeným soudu dne 20. 11. 2018 vznesla žalobkyně proti posudku Komise námitky, v nichž uvedla, že posudková lékařka nezohlednila skutečnost, že žalobkyně užívá antidepresiva, konkrétně Lexaurin 3mg a v této souvislosti odkázala na lékařské zprávy MUDr. P. a MUDr. K., které přiložila. Dále namítala, že posudková lékařka nevzala v potaz, že žalobkyně trpí kolapsy a omdlévá. Žalobkyně se domnívala, že její zdravotní stav se oproti dřívějšku nijak nezlepšil, neboť v současné době měla nález na srdci, hypertenzi a těžký neurologický nález.

 

  1. Soud hodnotil úplnost, srozumitelnost a přesvědčivost posudku z hlediska obecných požadavků i z hlediska žalobkyní uplatněných námitek. Soud konstatuje, že PK MPSV byla řádně obsazena a při vypracování posudku vycházela z veškeré zdravotnické dokumentace, včetně té, kterou předložila žalobkyně, a při svém jednání zdravotní stav navíc žalobkyně přešetřila odborná lékařka PK MPSV z oboru neurologie. Posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobkyně komplexně a zohlednila všechny dostupné lékařské nálezy, včetně těch, které byly předloženy žalobkyní. Posudek obsahuje všechny požadované formální náležitosti, je v něm popsán vývoj zdravotního stavu žalobkyně, rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, míra jeho stabilizace a řádně je odůvodněno i zařazení druhu zdravotního postižení podle vyhlášky posuzování invalidity. Celkové posudkové hodnocení je vnitřně konzistentní a nerozporné. Soud nezjistil, že by posudek trpěl takovými nedostatky, které by jej činili neúplným či nepřesvědčivým. Soud proto převzal odborné závěry posudku PK MPSV a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je zdravotní postižení podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b vyhlášky o posuzování invalidity, jehož následkem je snížení pracovní schopnosti o 20 %. Ačkoliv správní orgány dospěly k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, dospěly stejně jako PK MPSV k závěru, že u žalobkyně nebyla naplněna kritéria ani pro invaliditu I. stupně, neboť míra poklesu pracovní schopnosti činí 20 %.  K lékařské zprávě MUDr. K. ze dne 8. 2. 2018 soud uvádí, že tato byla vzata v úvahu při vypracování posudku posudkovou komisí, jak je z tohoto posudku patrno (str. 3 posudku). K lékařské zprávě MUDr. P. ze dne 19. 3. 2018 soud uvádí, že diagnóza vyplývající z této zprávy, a to Aortální regurgitace trojcípé chlopně, stabilní, byla zahrnuta do diagnóz, které posudková komise posuzovala, jak vyplývá ze zpracovaného posudku (str. 2 posudku).

 

  1.  Napadené rozhodnutí se tedy opírá o dostatečně zjištěný skutkový stav a ani provedené dokazování ho nijak nenarušilo. Žalobkyní předloženýmu ambulantním nálezem ze dne 21. 11. 2018 soud s ohledem na skutečnost, že v daném řízení je možné vycházet ze zdravotního stavu, jaký měla žalobkyně v době vydání napadeného rozhodnutí, dokazování neprováděl.

 

  1. Za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byl doplňován výše citovaný posudek posudkové komise či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobkyně či jinému dokazování. Požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesly ani žalovaná ani samotná žalobkyně poté, co byly seznámeny s posudkovým závěrem. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, koresponduje ustálené judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004 a také na www.nssoud.cz, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48 či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008-92, které jsou rovněž dostupné na www.nssoud.cz).

 

  1. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku rozsudku I. podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

 

  1. Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve výroku rozsudku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

 

  1. Pro úplnost soud směrem k žalobkyni poznamenává, že důvodem pro přiznání nároku na invalidní důchod, nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti k výkonu většiny zaměstnání pro špatný zdravotní stav. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále by měla žalobkyně vzít v potaz fakt, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na ust. § 75 odst. 1 s. ř. s., toliko ze zdravotního stavu, jaký měla v době rozhodování žalované, tj. ke dni 3. 4. 2018. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží, popř. vznik nových zdravotních obtíží po tomto datu nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ust. § 75 odst. 1 s. ř. s., které je pro správní soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobkyně tak má možnost případně poukazovat na své zhoršující se zdravotní obtíže popř. nově vzniklé zdravotní obtíže, které nastaly po datu vydání rozhodnutí žalované v případném novém řízení o přiznání invalidního důchodu, které může žalobkyně iniciovat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 9. prosince 2019

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

samosoudce

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje I. T.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)