59 A 89/2019 - 35

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci

 

žalobce: XX

 sídlem XX

proti

žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje

 sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2

 

za účasti: Jablonecká energetická a.s.

  sídlem Liberecká 4191/120, 466 01 Jablonec nad Nisou

  zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Votrubou

  sídlem Moskevská 637/6, 460 01 Liberec 4

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2019, č. j. OÚPSŘ 181/2019-330-rozh.

 

takto:

 

  1. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 7. 8. 2019,
    č. j. OÚPSŘ 181/2019-330-rozh., se zamítá.

 

  1. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

  1. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

          Odůvodnění:

I. Žaloba

  1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto také jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou (dále jen „stavební úřad“) ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 1687/2017/SU/Ha, č. j. 38366/2019, jímž bylo k žádosti stavebníka Společenství vlastníků jednotek budovy XX, vydáno stavební povolení na stavbu změny způsobu vytápění spočívající ve výstavbě dvou plynových kotelen v objektu bytového domu XX
    č. p. XX, XX, XX, XX v XX.
  2. Žalobce namítal zasažení do svých majetkových práv, neboť rozhodnutí mají dopad na centrální soustavu zásobování tepelnou energií (dále „SZTE“), jejíž revitalizace byla pořizována z veřejných prostředků samosprávy (žalobce). Žalobce uváděl, že je povinen podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), postupovat s péčí řádného hospodáře a chránit své vlastnické právo, ať již v pozici přímého vlastníka či vlastnictví prostřednictvím akciové společnosti, jejímž je jediným akcionářem. 
  3. Žalobce se dovolával § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), z něhož vyplývá, že povolovaná stavba musí být provedena v souladu s územní energetickou koncepcí. Závěr stavebního úřadu, že územně energetická koncepce není přímo závazná
    pro rozhodování stavebního úřadu v území, je s uvedeným ustanovením v rozporu. Nezákonnost rozhodnutí je dána tím, že oba stavební úřady neaplikovaly § 77 odst. 5 energetického zákona.
  4. Rozhodnutí byla vydána na základě neúplné žádosti, resp. z důkazů, které se nacházely ve spise, nebylo možné skutková zjištění učinit. Ve spise jsou celkem tři energetické posudky Ing. Zikána. První dva byly kontrolovány SEI s výsledkem, že první byl zpracován neobjektivně, nepravdivě a neúplně, u druhého se nejedná o energetický posudek dle § 9a odst. 1 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií. Podle § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, musí být energetickým posudkem prokázáno, že využití tepla ze SZTE není pro povinnou osobu ekonomicky přijatelné. Takový důkaz ve spise není. Třetí posudek Ing. Zikána byl do spisu založen až v létě 2019 před rozhodnutím žalovaného, ač byl zhotoven dne 20. 5. 2018. I tento posudek byl předložen ke kontrole SEI, která probíhá. Žalobce navrhoval, aby si soud vyžádal zprávu SEI o výsledku této kontroly.
  5. Žalobce upozornil na to, že ve spisu se nachází energetický posudek XX č. XX
    se závěrem, že SZTE není pro povinnou osobu ekonomicky nepřijatelná. Tento posudek byl předmětem kontroly ze strany SEI, ta konstatovala, že energetický posudek splňuje potřebné zákonné náležitosti. Žalovaný dal přednost vyjádření společnosti TEP spol. s r. o., aniž ověřil,
    zda závěry v něm uvedené odpovídají skutečnosti.
  6. Nezákonnost rozhodnutí stavebního úřadu i žalovaného spatřoval žalobce v tom, že ani jeden
    ze správních orgánů neuvedl, z jakého důvodu není vázán výsledkem kontroly energetického posudku Ing. Bubenka ze strany SEI, resp. posudků Ing. Zikána. Nebylo uvedeno, kde stavební úřad nabyl pravomoc posuzovat řádnost energetických posudků namísto SEI. Tento postup je v rozporu s ustanoveními správního řádu o hodnocení důkazů. V důsledku nesprávného hodnocení důkazu byla učiněna nesprávná skutková zjištění.
  7. Závazná stanoviska, která z posudku Ing. Zikána vycházela, tak nemohla být podkladem
    pro rozhodování v dané věci. Proto žalobce napadl závazné stanovisko Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 2. 8. 2018 pro jeho nezákonnost.
  8. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

     II. Vyjádření žalovaného

  1. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, v němž
    se s námitkami žalobce vypořádal. Uvedl, že v rozhodnutí se otázkou souladu povolované stavby s územní energetickou koncepcí zabýval. Třetí „posudek“ je písemnost ze dne 4. 7. 2019, jde o vyjádření stavebníka k odvolání jednoho z účastníků řízení proti stavebnímu povolení. V rámci tohoto vyjádření zaslal stavebník doplněk původního energetického posudku doplněný o číslo
    ze systému ENEX, případně další formality. Ve vyjádření zástupce stavebníka TEP Jablonec, spol. s r.o. polemizoval s výpočty a tvrzeními žalobce a v části dokládal jejich nepravdivost
    a účelovost. Je podstatné, že se jednalo o vyjádření k odvolání, které učinil stavebník prostřednictvím svého zmocněnce na základě výzvy stavebního úřadu ze dne 24. 6. 2019. Nejednalo se o podklad, na jehož podkladě by stavební úřad rozhodoval, písemnost byla stavebnímu úřadu k dispozici až po vydání napadeného rozhodnutí.
  2.                      Skutečnost, že vlastník SZTE provádí odpojení vlastní četou, je obecně známou, nadto je tato část odůvodnění uvedena nad rámec potřebného, protože odpojení nebylo předmětem řízení.
  3.                      K dalším žalobním bodům žalovaný poznamenal, že se nijak nedotýkají vlastnických práv žalobce, tudíž takové námitky nebyl žalobce oprávněn ve stavebním řízení vznášet a nemůže je uplatňovat ani v soudním řízení proti rozhodnutí správního orgánu.
  4.                      Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
  1. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

 

  1.                      Osoba na řízení zúčastněná – Jablonecká energetická a.s. – potvrdila, že žalobce je jejím jediným akcionářem a v minulosti použil veřejné prostředky na výstavbu SZTE. Ztotožnila se s žalobním tvrzením, že případnou změnou zdroje tepla dojde k přímému zásahu do majetku žalobce,
    neboť se fakticky sníží jeho hodnota o část soustavy SZTE (přípojku, objektovou předávací stanici), přičemž ta je dle § 2 odst. 2 písm. e) energetického zákona zřizována a provozována
    ve veřejném zájmu. Osoba XX, XX, XX, XX), dále je SZTE vybudována
    mj. na p. č. XX) nově XX, XX, XX) a st. p. č. XX, resp. na pozemcích, kterého se týká rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 15. 6. 2016, kterým má být spolu s celým spisovým materiálem k č. j. XX proveden důkaz. Na p. č. XX se nachází teplovodní potrubí, na st. p. č- 6802 lokální kotelna, tvořící SZTE, mj. pro zásobování objektu stavebníka. Stavba navrhované plynové kotelny stavebníka tak zasáhne do dané lokality, resp. SZTE,
    protože teplovodní potrubí a lokální kotelna částečně ztrácejí význam. Osoba zúčastněná
    na řízení zopakovala, že nevyužitím části SZTE se majetek žalobce jako jediného akcionáře snižuje, nastane stav předvídaný v § 77 odst. 5 energetického zákona. Ke snížení hodnoty majetku dojde také u hodnoty zdroje, který byl jako investice plánován mj. pro dodávku tepelné energie pro daný objekt, počítána byla kapacita 300 kW, jednalo se o investici ve výši 11 mil. Kč, což navrhovala osoba zúčastněná na řízení prokázat výročními zprávami za roky 2016 a 2017.
  2.                      Podle osoby zúčastněné byl stavební úřad povinen hodnotit dopady stavby na veřejnou infrastrukturu, což se nestalo. Žalobce správně odkazoval na povinnost chránit majetek obce podle § 38 odst. 1 obecního zřízení.
  3.                      Žalobce brojí proti tomu, že nebylo prokázáno naplnění podmínek dle § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, na tuto skutečnost poukazovala i osoba zúčastněná na řízení v žalobě vedené pod sp. zn. 59 A 76/2019. Osoba na řízení zúčastněná se přiklonila k názoru, že žalobce je oprávněn námitky ve vztahu k § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, případně k ochraně veřejného zájmu, napadá-li závazné stanovisko Magistrátu města Jablonec nad Nisou, v řízení uplatnit, toto oprávnění vyplývá z § 2 odst. 2, resp. § 35 odst. 2 obecního zřízení, neboť obec pečuje o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů, mj. potřeby bydlení.
  4.                      Žalobce jako tvůrce územní energetické koncepce (obecně závazná vyhláška č. 2004/5) je oprávněn jako jediný podávat její výklad. Územní energetická koncepce musí být dodržena,
    i když má pouze doporučující charakter. Nerespektování územní energetické koncepce,
    resp. nevysvětlení, proč se stavební úřady rozhodly pro určité řešení, je zásadním žalobním bodem, který je spojen s územím obce, proto žalobce jako obec může takové námitky
    ve stavebním řízení i v rámci žaloby uplatňovat.

IV. Zjištění ze správního spisu

  1. Dne 10. 4. 2017 podal stavebník – Společenství vlastníků jednotek budovy XX Jablonec nad Nisou (na základě smlouvy o právu k provedení stavby uzavřené s vlastníky bytových jednotek) žádost o vydání stavebního povolení na předmětnou stavbu 2 plynových kotelen v bytovém domu Sadová na pozemku p. č. XX v k. ú. Jablonec nad Nisou.  Doložil stanoviska, resp. vyjádření orgánů státní správy, a projektovou dokumentaci, včetně energetického posudku Ing. Zdeňka Zigána ze dne 21. 3. 2017, č. ev. ENEX 70569.0.
    Mezi vyjádřeními vlastníků inženýrských sítí bylo i vyjádření společnosti Jablonecká energetická a.s. jako vlastníka a provozovatele SZTE (tato skutečnost soudu též známa z řady soudních řízení o žalobách ve věci odpojení bytových domů od SZTE) – osoby zúčastněné na řízení – k umístění jeho rozvodů tepla.
  2. Dne 28. 7. 2017 vydal stavební úřad dle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), stavební povolení na stavbu spočívající ve změně způsobu vytápění výstavbou plynových kotelen., s žalobcem jednal jako s účastníkem řízení.
  3. K odvolání osoby zúčastněné na řízení proti stavebnímu povolení byl přiložen energetický posudek Ing. Daniela Bubenka ze dne 6. 11. 2017, který jako ekonomicky výhodnější doporučil setrvání u SZTE. Stavební úřad měl k dispozici vyjádření SEI, že posudek XX vyhovuje zákonným požadavkům, nato obdržel sdělení SEI, že bylo zahájeno došetření správnosti tohoto posudku.
  4. Žalovaný odvolací řízení přerušil, posléze rozhodnutím ze dne 22. 5. 2018 stavební povolení zrušil a věc stavebnímu úřadu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný stavební úřad zavázal,
    aby stavebníka vyzval k předložení nového závazného stanoviska orgánu ochrany ovzduší vypracovaného na základě nového energetického posudku zpracovaného v souladu se zákonem, s tím, že se musí vypořádat s  energetickým posudkem XX.
  5. Stavební úřad pokračoval v řízení, v jehož průběhu stavebník předložil energetický posudek
    XX ze dne 20. 5. 2018, který se ve spisu nachází ve 2 podobách, 1 x s ev. č. XX
    A dále závazné stanovisko Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru stavebního a životního prostředí, jako orgánu ochrany ovzduší ze dne 2. 8. 2018, vypracované na základě energetického posudku Ing. Zikána ze dne 20. 5. 2018. Stavební úřad byl informován o zahájení kontroly tohoto energetického, nato SEI 2018 sdělila, že předložená kopie posudku nemá požadované náležitosti, nejde proto o posudek dle zákona č. 406/2000 Sb.
  6. Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2019 stavební úřad vydal nové stavební povolení na stavbu změny způsobu vytápění spočívající ve výstavbě 2 plynových kotelen v předmětném bytovém domě. Stavba spočívá v instalaci vždy 3 plynových kondenzačních kotlů na zemní plyn, o výkonu
    do 48,7 kW, celkem výkon každé kotelny 146,1 kW. První kotelna bude umístěna v 1. PP v samostatných místnostech vchodu Sadová č. p. 3503/13, druhá v 1. PP v samostatných místnostech vchodu Sadová č. p. 3505/17. Rozvody topné vody budou napojeny na stávající rozvody domu za předávacím místem, po odpojení dodávky tepla – uzavřením uzávěrů
    na předávacím místě. Podmínkami bylo stanoveno, že nesmí dojít k dotčení stávajícího zařízení v majetku osoby zúčastněné na řízení a stavebník musí této osobě zajistit přístup k dosud funkční části jejího zařízení, které zůstane v domě pro dodávku tepla do ostatních odběrných míst,
    a že napojení nové plynové kotelny na stávající rozvody bude provedeno až po odpojení rozvodů od zařízení soustavy CZT. Stavební úřad přezkoumal žádost z hledisek ustanovení § 111 stavebního zákona a konstatoval, že stavbou nejsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem a projektová dokumentace splňuje technické požadavky na stavby. Stavební úřad zajistil vzájemný soulad předložených závazných stanovisek dotčených orgánů vyžadovaných zvláštními předpisy, jež konkrétně konstatoval. Dovodil, že stavba je v souladu s územním plánem,
    který v dané ploše připouští decentralizaci systému CZT a vybudování sítě lokálních zdrojů tepla. K námitkám osoby zúčastněné na řízení uvedl, že byly uplatněny nad rámec § 114 odst. 1 stavebního zákona, včetně námitek rozporu stavby s energetickou koncepcí a námitek rozporu
    se zákonem o ochraně ovzduší. Stavebník dle stavebního úřadu předložil požadované dokumenty, dále stavební úřad odkázal na závěry sdělení orgánu ochrany ovzduší
    ze dne 19. 3. 2019, které bylo vyžádáno k  námitkám proti novému energetickému posudku
    Ing. Zikána ze dne 20. 5. 2018 a závaznému stanovisku orgánu ochrany ovzduší ze dne
    2. 8. 2018.
  7. Proti stavebnímu povolení podal žalobce odvolání, namítal, že podkladem pro rozhodnutí byl energetický posudek, který není dle SEI energetickým posudkem dle zákona č. 406/2000 Sb. Proti stavebnímu povolení podala odvolání rovněž osoba zúčastněná na řízení. K jejímu odvolání se stavebník (prostřednictvím společnosti TEP Jablonec, spol. s r.o.) vyjádřil podáním
    ze dne 4. 7. 2019. Dovolával se závěrů přiloženého energetického posudku Ing. Zikána
    ev. č. 70569.2, k energetickému posudku Ing. Bubenka se vyjádřil tak, že na základě jeho výpočtů je posudek chybný.
  1. Napadené rozhodnutí žalovaného.
  1.                      Napadeným rozhodnutím ze dne 7. 8. 2019 žalovaný zamítnul odvolání žalobce i odvolání osoby zúčastněné na řízení a stavební povolení ze dne 29. 4. 2019 potvrdil. Konstatoval,
    že uskutečněním stavebních úprav nejsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem, prováděcími předpisy a zvláštními předpisy. Ačkoli stavební úřad výslovně neuvedl, že žádost přezkoumá z hlediska splnění § 77 odst. 5 energetického zákona, dospěl žalovaný k závěru,
    že stavba podmínky energetického zákona splňuje. Stavební úřad rozhodoval na základě souhlasných stanovisek dotčených orgánů státní správy a na základě projektové dokumentace zpracované autorizovanou osobou. Pochybení žalovaný neshledal ani z hlediska dodržení procesních práv účastníků. Stavební úřad zjistil polohu umístění stávajícího zařízení SZTE
    ve vztahu k novému zdroji tepla a k jeho napojení na stávající rozvody v domě, ověřil, že nedojde ke střetu nového zařízení se stávajícím. Podmínkami rozhodnutí zajistil ochranu stávajícího zařízení CZT a přístup provozovateli a vlastníku CZT k jeho zařízení v domě. Žalovaný zdůraznil, že práce na vnitřních rozvodech teplé vody v souvislosti s napojením na nově instalované plynové kotle budou zahájeny až po odpojení objektu od CZT. Odpojení CZT provádí jeho vlastník na žádost vlastníka domovních rozvodů, fyzicky se odpojení provádí uzavřením ventilů, které neprobíhá ve veřejnoprávním režimu. Žalovaný konstatoval,
    že je ekonomicky neefektivní setrvat u CZT, jak dokládá energetický posudek ev. č. XX
    ze dne 20. 5. 2018 zpracovaný.
  2.                      Žalovaný se obšírně vyjadřoval k rozsahu námitek dle § 114 odst. 1 stavebního zákona,
    které mohou účastníci řízení uplatnit, zejména ve vztahu k námitkám osoby zúčastněné na řízení. Odkázal přitom na judikaturu správních soudů a zdůraznil, že podmínkami stavebního povolení bylo zajištěno, že k dotčení zařízení vlastníka SZTE v objektu nedojde.
  3.                      Ve vztahu k žalobci žalovaný vycházel z toho, že účastníkem řízení byl z titulu vlastníka sousedního pozemku. Konstatoval, že žalobce není oprávněn vznášet námitky rozporu stavby
    se zákonem o ochraně ovzduší či energetickým zákonem, neboť námitky nespojil s dotčením svých hmotných práv, tyto námitky žalovaný přezkoumal z hlediska zákonnosti napadeného stavebního povolení.
  4.                      Žalovaný si ověřil tvrzení SEI a tvrzení v oponentním posudku, vyhodnotil je ve vzájemném souladu s vyjádřením zástupce stavebníka ze dne 4. 7. 2019. Žalovaného vyšel z energetického posudku XX ze dne 20. 5. 2018, věnoval se i hodnocení energetického posudku
    XX ve světle vyjádření zástupce stavebníka. Podle žalovaného nemohly být námitky ohledně energetických posudků uplatněny, proto byly zamítnuty.
  5.                      Dále se žalovaný vyjádřil k předmětné stavbě z hlediska územně energetické koncepce města, která však není obecně závazným právním předpisem. Stavební úřad posoudil soulad stavby v souladu s § 111 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, tj. v souladu s územním plánem, s ním je stavba v souladu.

VI. Posouzení věci krajským soudem

  1. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.
  2. Předmětem soudního přezkumu bylo stavební povolení na vybudování nových 2 plynových kotelen v bytovém domě (každá po 3 plynových kondenzačních kotlech v samostatných určených místnostech v 1. PP a jejich napojení na stávající rozvody) vydané podle § 115 stavebního zákona ve spojení s § 77 odst. 5 energetického zákona, podle něhož změna způsobu vytápění může být provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí.
  3. Problematikou změny způsobu vytápění a „odpojování“ bytových domů od SZTE se zdejší soud opakovaně zabýval a nevidí důvod odchýlit se od svých dříve vyslovených závěrů
    (srov. např. rozsudek ze dne 26. 1. 2011, č. j. 59 A 68/2010-104, přezkoumaný Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 52/2011-159; či rozsudek ze dne
    19. 10. 2010, č. j. 59 A 7/2010-36, přezkoumaný Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 108/2010-71; nebo z poslední doby rozsudek ze dne 31. 7. 2019,
    č. j. 59 A 7/2019-63, jehož závěry byly Nejvyšším soudem rovněž potvrzeny v rozsudku ze dne 27. 1. 2019, č. j. 4 As 340/2019-52; všechny rozsudky dostupné na www.nssoud.cz).
  4. Stejně jako v předchozích věcech přistoupil soud i v projednávaném případu k posouzení námitek žalobce s ohledem na jeho specifické postavení v řízení před správními orgány. Soud zdůrazňuje, že žalobce nebyl stavebníkem, jemuž by bylo vydané stavební povolení přímo adresováno. A nebyl, na rozdíl od osoby zúčastněné na řízení Jablonecká energetická a.s.
    (jejíž žalobu proti shodnému rozhodnutí žalovaného soud projednává pod sp. zn. 59 A 76/2019), ani držitelem licence na rozvod tepelné energie, vlastníkem a provozovatelem SZTE a dosavadním dodavatelem tepelné energie ze SZTE do budovy.
  5. Účastníkem řízení byl žalobce z důvodu dle § 109 písm. e) stavebního zákona, tedy jako vlastník sousedního pozemku (opak žalobce v průběhu správního řízení ani před soudem netvrdí). Omezená možnost ostatních účastníků stavebního řízení uplatňovat své výhrady proti povolované stavbě (v daném případě možnost žalobce uplatňovat námitky proti stavebním úpravám za účelem vybudování plynových kotelen v bytovém domě) dle § 114 odst. 1 stavebního zákona, navíc ještě omezená lhůtou stanovenou v duchu zásady koncentrace správního řízení dle § 112 odst. 2 stavebního zákona, determinuje možnost žalobce vznášet úspěšně pouze některé žalobní námitky v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
  6. Lze dodat, že pokud ani ve vztahu k osobě na řízení zúčastněné jako držiteli licence na rozvod tepelné energie a vlastníku a provozovateli SZTE soudy na základě § 2 odst. 2 písm. c) body 3.
    či 14., § 3 odst. 2 a § 77 odst. 5 energetického zákona nedovodily zvláštní důvod účastenství, nemůže být ani žalobce jako jeho jediný akcionář účastníkem stavebního řízení z jiného důvodu než dle § 109 stavebního zákona, v dané konkrétní věci dle písm. e). V žádném případě žalobci speciální důvod k účastenství ve stavebním řízení o změně způsobu vytápění dotčeného bytového domu nezakládá žádné ustanovení obecního zřízení.
  7. Z hlediska ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., žalobu ve správním soudnictví může podat každý,
    kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení rozhodnutím správního orgánu. Nejedná se tedy o generální soudní kontrolu zákonnosti správních rozhodnutí, což je ještě zdůrazněno ustanovením § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s. a § 72 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 2 s. ř. s. Žaloba ve správním soudnictví může být podána jen k ochraně veřejných subjektivních práv žalobce. I v rozsudku ze dne 29. 9. 2016, č. j. 9 As 238/2015-38, Nejvyšší správní soud konstatoval, že přezkum rozhodnutí podle § 65
    s. ř. s. je možný z hlediska konkrétního poškození subjektivního veřejného práva. Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu nelze úspěšně vznášet k ochraně veřejných subjektivních práv jiné osoby či pouze k ochraně veřejného zájmu [s výjimkou případu, kdy je určitému subjektu přiznáno účastenství v řízení před správním orgánem právě a jen za účelem ochrany veřejného zájmu v rozsahu vymezeném zvláštním právním předpisem tak, jak je tomu typicky v případě občanských sdružení (spolků), které jsou aktivně legitimovány k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 odst. 2 s. ř. s.; srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001-67, publ. ve Sb. NSS č. 379/2004]. Soud ve správním soudnictví chrání práva žalobce, není povolán k obecné kontrole zákonnosti rozhodnutí, potažmo správního řízení, které mu předcházelo (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
    11. 7. 2007, č. j. 2 As 10/2007-83, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2016,
    č. j. 9 As 238/2015 - 38).
  8. Tyto judikaturní závěry správní orgány respektovaly, žalovaný se v napadeném rozhodnutí odvolacími námitkami žalobce zabýval s ohledem na ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona a správně konstatoval, že žalobce jako účastník stavebního řízení může vznášet jen námitky v souvislosti s přímým dotčením jeho práv, která zakládají jeho účastenství ve stavebním řízení. Soud se s tímto závěrem ztotožňuje. K této otázce se shodně vyslovil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 52/2011-159, ve kterém se zabýval omezenou možností ostatních účastníků stavebního řízení vznášet proti povolované stavbě námitky, a to i z pohledu samotné ústavnosti tohoto ustanovení. Shodně hodnotil Nejvyšší správní soud omezenou možnost účastníka vznášet námitky ve stavebním řízení o změně způsobu vytápění a následně jeho omezenou možnost úspěšně uplatňovat žalobní námitky před správním soudem
    např. i v rozsudku ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 108/2010-71. Stejně se k této problematice vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 4. 2014, č. j. 5 As 91/2013-50, v rozsudku ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 As 129/2014-35, v rozsudku ze dne 29. 9. 2016, č. j. 9 As 238/2015-38,
    či v rozsudku ze dne 26. 9. 2018, č. j. 4 As 209/2018-34.
  9. K účastenství provozovatele SZTE ve stavebním řízení o změně způsobu vytápění vedeném podle § 77 odst. 5 energetického zákona ve spojení s § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší
    se Nejvyšší správní soud vyjádřil i v  rozsudku ze dne 25. 9. 2014, č. j. 10 As 84/2014-59,
    v němž konstatoval, že provozovatel SZTE není účastníkem takového stavebního řízení
    na základě posuzování ekonomické přijatelnosti změny způsobu vytápění pro stavebníka. Specifické postavení vlastníka a provozovatele SZTE ve stavebním řízení ve věci změny způsobu vytápění a nemožnost vznášet námitky na ochranu veřejného zájmu, tj. námitky týkající
    se nezákonnosti napadených rozhodnutí pro rozpor s energetickým zákonem a zákonem
    na ochranu ovzduší, potvrdil i nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2020, č. j. 4 As 340/2019-52.
  10. Tyto závěry se týkají rovněž nemožnosti účastníka stavebního řízení o změně způsobu vytápění s úspěchem vznášet námitky porušení § 77 odst. 5 energetického zákona z důvodu pominutí územní energetické koncepce (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
    29. 9. 2016, č. j. 9 As 238/2015-38).
  11. Jestliže byly tyto závěry ohledně omezené možnosti vznášet námitky ve stavebním řízení a posléze i v řízení před správním soudem přijaty ve vztahu k  držiteli licence na rozvod tepelné energie a vlastníku a provozovateli SZTE, od jehož rozvodného zařízení má být bytový dům odpojen, o to spíše je třeba aplikovat je ve vztahu k žalobci, který své dotčení na právech odvozuje od toho, že je akcionářem vlastníka a provozovatele SZTE a územní samosprávnou jednotkou, která se z veřejných rozpočtů podílela na revitalizaci SZTE. A jak již soud uvedl shora, ani z obecního zřízení nelze dovodit, že by žalobce byl účastníkem stavebního řízení,
    aby kontroloval, zda zavrhovaná stavba koresponduje doporučením v územní energetické koncepci, či návratnost investic vložených do modernizace SZTE osoby zúčastněné na řízení.
  12. Za podstatné tedy soud považuje, že žalobce v řízení před správními orgány ani v žalobě nespecifikoval, jak se povolená stavba – vybudování plynových kotelen za účelem změny způsobu vytápění bytového domu – konkrétně dotkne jeho vlastnického práva k sousednímu pozemku. Žalobní i odvolací námitky žalobce nesměřovaly k ochraně subjektivních práv, k jejichž ochraně může námitky ve smyslu § 114 odst. 1 stavebního zákona vznášet. Ani vyjádření osoby zúčastněné na řízení v tomto směru žádné takové tvrzení neobsahovalo.
  13. Takové námitky žalobce s úspěchem uplatňovat nemůže. Tyto závěry opětovně zdůraznil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2020, č. j. 4 As 340/2019-52,
    ve kterém zopakoval, že není na místě, aby se správní orgány, potažmo soud, zabývaly námitkami účastníka stavebního řízení ohledně náležitostí energetických posudků předkládaných stavebníkem a splněním podmínky dle § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší. Rozhodující je pouze to, že z obsahu správního spisu nevyplývají skutečnosti svědčící o tom, že by žalobcovo vlastnické právo k sousednímu pozemku mělo být jakkoli dotčeno, ve výkonu vlastnických práv žalobci povolovaná stavba nebrání. Ostatně, jak již bylo zdůrazněno, v tomto směru žalobce žádné výtky nevznesl. Žalovaný na tyto okolnosti v napadeném rozhodnutí správně poukázal zejména na str. 11 a 12, kde uvedl, odvolací námitky směřují k ochraně veřejného zájmu,
    což žalobci nepřísluší, a že uplatněné námitky žalobce nespojil s dotčením svých hmotných práv.
  14. Žalobní námitky, v nichž žalobce namítal nezákonnost rozhodnutí pro neposouzení souladu stavby s územní energetickou koncepcí dle § 77 odst. 5 energetického zákona, stejně jako námitky týkající se nesprávného zjištění skutkového stavu z důvodu neprokázání splnění podmínky dle § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, pro vady energetických posudků Ing. Zikána předložených stavebníkem, soud tedy neshledal důvodnými. Lze doplnit, že k ekonomické přijatelnosti změny způsobu vytápění Nejvyšší správní soud v bodu [48] rozsudku ze dne
    25. 9. 2014, č. j. 10 As 84/2014-59, uvedl: „Energetický zákon neukládá ekonomické posouzení přijatelnosti zásobování teplem ze SZTE nebo ze stacionárního zdroje provozovateli SZTE, a proto mu
    ani z důvodu neexistujícího práva nemůže zakládat procesní právo účastníka řízení uplatňovat námitky
    proti tomu, jakým způsobem ekonomicky přijatelnější řešení zásobování teplem prokazuje stavebník. Krajský soud správně hodnotil, že nemohly-li být ekonomické zájmy stěžovatele v řízení zohledněny, nemůže stěžovatel namítat ani nesprávný způsob doložení nákladů na vytápění z jiného zdroje.“  Nesvědčí-li právo uplatňovat námitky týkající se splnění povinnosti stavebníka uložené mu § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší provozovateli a vlastníku SZTE, tím spíše nesvědčí žalobci jako jeho akcionáři.
  15. Pokud žalobci nesvědčilo žádné procesní právo účastníka řízení uplatňovat námitky proti způsobu, jakým ekonomicky přijatelnější řešení vytápění stavebník prokazoval (v projednávaném případu energetickými posudky Ing. Zikána), nemůže uspět ani s procesními námitkami ohledně způsobu, jakým se žalovaný a před tím stavební úřad, resp. dotčené orgány v závazných stanoviscích vypořádaly s důkazy předloženými ve smyslu § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, včetně těch, kterými osoba zúčastněná na řízení jako vlastník a provozovatel SZTE vyvracela důkazy předložené stavebníkem. Žalobcovy námitky týkající se hodnocení důkazů, včetně důkazní hodnoty jednotlivých v řízení postupně předložených energetických posudků, a rovněž stanovisek SEI, tak nejsou opodstatněné. Pro nadbytečnost soud nepřistoupil k dokazování zprávou SEI o výsledku kontroly energetického posudku Ing. Zikána ze dne 20. 5. 2018,
    č. ev. ENEX: 70569.2.   
  16. V závěru si dovolí soud zopakovat, že s. ř. s. je právní normou „obrannou“, nikoli „kontrolní“, která by žalobci umožňovala kontrolu zákonnosti rozhodování správních orgánů v celé šíři,
    a to právě s ohledem na specifický důvod jeho účastenství ve stavebním řízení a nemožnost uplatňovat námitky ve veřejném zájmu přesahující ochranu jeho vlastnického práva k sousednímu pozemku. Ochrana práv, k níž byl žalobce ve stavebním řízení oprávněn, byla stavebním úřadem i žalovaným vzata v potaz. Na jejich postoji nic nemění to, že žalobce je územní samosprávnou jednotkou.
  17. A stejně jako soud v předchozích rozhodnutích ve vztahu k vlastníku a provozovateli SZTE (ať již v Jablonci nad Nisou či Liberci) konstatoval, že stavební řízení, případně řízení o dodatečném povolení stavby, v němž se rozhoduje ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona o změně způsobu vytápění, není a nemá být pro držitele licence na rozvod tepla a dosavadního dodavatele tepelné energie do budovy bytového domu nástrojem obstrukcí a nástrojem udržení svých zákazníků – odběratelů tepelné energie, lze tyto závěry vztáhnout i na žalobce. Smyslem žalobcova účastenství v takovém řízení má být zásadně ochrana jeho vlastnických či jiných věcných práv k pozemku, případně stavbě, které by mohly být povolovanou stavbou přímo dotčeny, nikoli ochrana stavebních záměrů a ekonomických zájmů vlastníka a provozovatele SZTE, jehož je jediným akcionářem, resp. ochrana investic, které byly z rozpočtu města vynaloženy na revitalizaci SZTE. Soud proto nepřistoupil k provádění dokazování spisovým materiálem týkajícím se stavebního povolení na revitalizaci dané lokální části SZTE a výročními zprávami, neboť otázka revitalizace SZTE a investic na ni vynaložených, ať již ze strany žalobce či osoby zúčastněné na řízení, nejsou pro věc relevantní.

VII. Závěrečné posouzení a náklady řízení

  1. Ze všech shora uvedených důvodů soud zamítl podanou žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou. Ve věci soud rozhodoval, aniž v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. nařídil ústní jednání, neboť ve stanovené lhůtě žalobce ani žalovaný nevyslovili svůj nesouhlas s takovým postupem soudu.
  2. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s.,
    dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
    na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný správní orgán, ten ale náhradu nákladů řízení nežádal, ostatně mu náklady nad rámec jeho běžné činnosti ani nevznikly. Soud proto vyslovil,
    že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Osobě zúčastněné na řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť jí soud neukládal žádné povinnosti, v souvislosti s nimiž jí mohly náklady řízení vzniknout.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

 

Liberec 4. únor 2020

Mgr. Lucie Trejbalová

předsedkyně senátu