- Žalobce brojil proti výše uvedenému rozhodnutí žalobou podle § 65 odst. 1 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“). Stal se proto poplatníkem poplatku za řízení podle § 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to ve výši 3 000 Kč podle položky 18 bodu 2 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích.
- Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek s podáním žaloby, soud jej vyzval, aby tak učinil do 15 dnů ode dne doručení výzvy a poučil jej o následcích pozdního zaplacení či nezaplacení. Výzva byla žalobci doručena dne 14. 1. 2020, posledním dnem k zaplacení byla tedy středa 29. 1. 2020. Z výpisu z účtu soudu na č. l. 8 soud zjistil, že žalobce zaplatil soudní poplatek ve čtvrtek 30. 1. 2020.
- Ve správním (i civilním) soudnictví je ustálen závěr, že při placení soudního poplatku převodem je rozhodující, kdy je poplatek připsán na účet soudu. Není podstatné, kdy žalobce dal pokyn k jeho převodu (srov. rozsudek NSS č. j. 8 Afs 37/2018-51 ze dne 28. 3. 2018, č. 3734/2018 Sb. NSS, usnesení velkého senátu NS sp. zn. 31 Cdo 3042/2018 ze dne 10. 4. 2019 a v nich citovanou judikaturu). Na uvedeném nezměnil nic ani nález sp. zn. I. ÚS 2535/18 ze dne 21. 5. 2019, ve kterém Ústavní soud pouze identifikoval nevysvětlené rozpory v rozhodování správních soudů navzájem a ve vztahu k Ústavnímu soudu v otázce placení poplatku kolkovými známkami (zjevně nesprávné jsou tak názory dovozující z tohoto nálezu, že se na placení poplatku kolkovou známkou nutně musí uplatnit § 40 odst. 4 s. ř. s.). To však není nynější případ.
- Žalobce tedy soudní poplatek zaplatil pozdě, a proto se k zaplacení nepřihlíží (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
- Z toho důvodu soud řízení zastavil podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spoj. s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 s. ř. s.).
|