USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., ve věci

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 1. 2020, č. j. „X“,

takto:

1. Žaloba se odmítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce podal dne 17. 1. 2020 ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem žalobu, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 1. 2020, č. j. „X“, kterým mu byla zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a s přihlédnutím k článku 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004.
2. Z žaloby tedy vyplývá, že žalobce se domáhá zrušení správního rozhodnutí žalovaného správního orgánu ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
3. Před vlastním projednáním věci byl soud nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. K přezkoumávání správního rozhodnutí může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, která by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného, než podanou žalobu s odkazem na některé písmeno odst. 1 ust. § 46 s. ř. s. usnesením odmítnout.
4. Při vyhodnocování existence překážek bránících o žalobou napadeném rozhodnutí věcně rozhodnout soud předně vycházel z ust. § 5 s. ř. s., dle něhož platí, že pokud nestanoví tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Soudní ochrana ve správním soudnictví tedy nastupuje teprve poté, kdy jsou vyčerpány možnosti nápravy nezákonného nebo vadného rozhodnutí prostředky správního řízení.
5. Obecně stanovený důvod nepřípustnosti návrhu v ust. § 5 s. ř. s. je rozveden v následujících ustanoveních s. ř. s., např. v ust. § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. § 68 písm. a) s. ř. s.
6. Podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je návrh podle tohoto zákona nepřípustný, přičemž ust. § 68 písm. a) s. ř. s. stanovuje, že žaloba je nepřípustná tehdy, pokud žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.
7. V daném případě přitom soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je třeba odmítnout, a to s poukazem právě na ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. v návaznosti na ust. § 68 písm. a) s. ř. s.
8. K tomuto závěru soud dospěl s ohledem na zjištění, že žalobou napadené rozhodnutí v podobě rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o invalidní důchod je toliko prvoinstančním rozhodnutím, když bylo vydáno správním orgánem v prvním stupni, a když jej bylo ještě možné napadnout do 30 dnů ode dne následujícího po dni oznámení tohoto rozhodnutí písemnými námitkami, a žalobcovým případem by se tak nadále zabývala žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení, jež by rozhodovala o podaných písemných námitkách. Skutečnost, že žalobou napadené rozhodnutí je toliko prvoinstančním rozhodnutím, prokazatelně vyplývá z písemného vyhotovení dotyčného rozhodnutí, a to konkrétně z jeho poučení, v němž je uvedeno, že proti tomuto usnesení lze podat u České správy sociálního zabezpečení písemné námitky.
9. Fakt, že žalobce předmětnou žalobou brojí proti prvoinstančnímu rozhodnutí, aniž by vyčerpal řádné opravné prostředky, si soud z procesní opatrnosti ověřil ještě u samotné žalované České správy sociálního zabezpečení, která k dotazu soudu dne 27. 1. 2020 sdělila, že proti žalobou napadenému rozhodnutí žalobce dosud neuplatnil písemné námitky.
10. Za současného skutkového a právního stavu tak soudu nezbylo nic jiného než vyslovit, že žaloba je ve smyslu ust. § 68 písm. a) s. ř. s. nepřípustná, a proto ji podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve výroku I. usnesení odmítl, když žalobce napadá toliko prvoinstanční rozhodnutí a dosud nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Nutnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby ke správnímu soudu přitom opakovaně konstatoval i Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004 - 65, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 672/2005 a také na www.nssoud.cz).
11. Z důvodu odmítnutí žaloby současně v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. soud ve výroku II. usnesení nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 31. ledna 2020

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

samosoudce