[OBRÁZEK][OBRÁZEK]57 A 69/2017-50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra
Krysla a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce:
S.K., státní příslušnost Ruská federace, v České republice bytem …, zastoupeného Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3.7.2017, čj. MV-58674-6/SO-2017

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

I. Vymezení věci

 Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3.7.2017, čj. MV-58674-
6/SO-2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodováno o odvolání žalobce
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen
„prvostupňový správní orgán“, ze dne 16.3.2017, čj. OAM-11916-64/DP-2012 (dále jen
„prvostupňové rozhodnutí“), jímž nebyla žalobci prodloužena platnost povolení
k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání podle zákona č.
326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve
znění účinném do 23.6.2014 (dále jen „ZPC“ nebo „zákon o pobytu cizinců“).

pokračování 2 57 A 69/2017

Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí nebyla prodloužena platnost povolení
k dlouhodobému pobytu, neboť i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených
dokladů se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti o dlouhodobé vízum. Rozhodováno
bylo podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56
odst. 1 písm. a) ZPC. Napadeným rozhodnutím byl výrok I. prvostupňového rozhodnutí
potvrzen.

Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí nebyla prodloužena platnost povolení
k dlouhodobému pobytu, neboť žalobce v uplynulých 5 letech porušil povinnost stanovenou
zákonem o pobytu cizinců. Rozhodováno bylo podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a §
37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 2 písm. b) ZPC. Napadeným rozhodnutím byl
výrok II. prvostupňového rozhodnutí zrušen.

II. Důvody žaloby

V úvodu žaloby žalobce obecně namítal, že žalovaná porušila ustanovení zákona č. 500/2004
Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), konkrétně ustanovení
§ 68 odst. 3, § 89 odst. 2, § 2, § 3 a § 4 správního řádu. Namítal, že je prvostupňové
rozhodnutí i napadené rozhodnutí v rozporu s § 174a ZPC.

Ad a)

Žalovaná nesprávně posoudila odvolací námitku, kterou žalobce brojil proti zamítnutí žádosti
podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst.
1 písm. a) ZPC. V odvolání žalobce podrobně uvedl, proč nebyl důvod podle uvedených
ustanovení naplněn.

Dle žalobce jde ověřování podnikatelských aktivit za období od 29.3.2010 do 31.12.2015 nad
rámec nejenom běžného rozhodování správních orgánů, ale zejména nad rámec zákonných
ustanovení upravujících řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému
pobytu a nad rámec smyslu a účelu tohoto řízení. Způsob, kterým prvostupňový správní orgán
zjišťuje a hodnotí podnikatelské aktivity žalobce, není slučitelný se základními principy
správního řízení, svobodného podnikání a s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího
správního soudu. Smyslem řízení o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu
má být nepochybně prověření plnění účelu, nicméně takové prověřování musí být v rámci
limitů, které tvoří uvedené zásady rozhodovací praxe soudní moci. Není přijatelné, aby
žadatel, byť cizinec, ale zároveň osoba v pokročilém věku, byl tímto způsobem prověřován a
zkoušen ze způsobů svého podnikání a v konečném důsledku, aby bylo na správním orgánu
rozhodnout, zda podnikání cizince považuje za kvalitní či nekvalitní, efektivní či neefektivní.
Bylo by vhodnější, aby se správní orgán zaměřil více na vlastní dodržování právních předpisů
a kvalitu práce, neboť řízení o žádosti je vedeno více než 5 let a ve věci byla opakovaně
vydávána nezákonná rozhodnutí. Správnímu orgánu jsou jistě známa rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, která obsahují výkladová vodítka k hodnocení plnění účelu pobytu a výkonu
podnikatelské činnosti, kdy nestačí pouze formální zapsání do příslušných evidencí, ale i
faktický výkon podnikatelské činnosti.

pokračování 3 57 A 69/2017

Žalobce trval na tom, že obchodní společnost, jejímž je jednatelem, je fungující obchodní
společností, která postupně zvyšuje hospodářský výsledek. Odmítal, že by obchodní
společnost byla jakýmsi formálním zákonným důvodem pro jeho další pobyt na území České
republiky. Uvedl, že se poměrně podrobně vyjádřil k předmětu činnosti obchodní společnosti,
tuto činnost lze prověřit z veřejných zdrojů, resp. z médií, a je proto zarážející závěr, že se
žadateli nepodařilo rozptýlit pochybnosti ohledně jejích podnikatelských aktivit.
Prvostupňový správní orgán tak zřejmě zaměňuje podnikatelské aktivity a hodnocení kvality
podnikatelských aktivit, přičemž k takovému „známkování“ a hodnocení podnikatelské
činnosti žadatele není oprávněn. Prvostupňový správní orgán v rámci své činnosti daleko
překračuje hranice odpovídající smyslu a účelu správního řízení o žádosti o prodloužení
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Prvostupňové rozhodnutí je tak nesprávné a
nezákonné. Nezákonné a nesprávné je rovněž napadené rozhodnutí, kterým bylo
prvostupňové rozhodnutí potvrzeno v rozsahu výroku č. I.

Dle žalobce je napadené rozhodnutí též zmatečné, když sice žalovaná dala žalobci za pravdu,
pokud jde o nezákonnost a nesprávnost výroku II., přitom ve světle zrušení výroku II. jen
těžko obstojí ponechání a potvrzení výroku č. I.

Ad b)

Dle žalobce jsou rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zcela zjevně nepřiměřená z
hlediska jejich dopadů do soukromého a rodinného života žalobce. Rozhodnutí ve věci je
nezákonným i ve vztahu k otázce přiměřenosti vydaného rozhodnutí, pokud jde o důsledky
daného rozhodnutí ve vztahu k jeho důvodům. Hlavní intence zásahů do soukromého a
rodinného života jsou nastaveny § 174a ZPC, jehož obsah je v žalobě citován. Povinnost
posuzovat přiměřenost se přitom neomezuje jen na případy, kde je to v zákoně výslovně
uvedeno, ale vyplývá ze základních zásad správní činnosti a z mezinárodního práva.

III. Vyjádření žalované k žalobě

 Žalovaná navrhovala s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí zamítnutí
žaloby. Uvedla, že ze spisového materiálu nezpochybnitelně vyplývá snaha prvostupňového
správního orgánu zjistit v souladu s § 3 správního řádu stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti. V tomto směru se námitky žalobce, poukazující zároveň na nedostatečné zjištění
stavu věci a na postup správního orgánu vybočující z rámce běžného rozhodování, jeví jako
vzájemně si protiřečící. Pokud žalobce poukazuje na možnost prověřit činnost společnosti,
které je statutárním orgánem, z veřejných zdrojů, pak žalovaná odkázala na skutečnost, že z
veřejných zdrojů tuto činnost nebylo možno ověřit a že ani přes opakované a jasně
formulované výzvy prvostupňového správního orgánu žalobce žádné konkrétní doklady o
faktické podnikatelské činnosti společnosti na území nepředložil. Není pravdou, že správní
orgán zaměňuje podnikatelské aktivity a hodnocení jejich kvality. Z předložených dokladů a
výpovědí žalobce je možno vysledovat snahu o prezentaci společenských aktivit jako
podnikatelské činnosti. V žalobě nejsou uvedeny žádné nové skutečnosti, které by nebyly v
řízení o žádosti vzaty v úvahu.

pokračování 4 57 A 69/2017

Rovněž postup žalované spočívající ve zrušení výroku II. prvostupňového rozhodnutí je
v napadeném rozhodnutí odůvodněn. Prvostupňový správní orgán se v odůvodnění
prvostupňového rozhodnutí zabýval i přiměřeností jeho dopadů do soukromého a rodinného
života žalobce a žalovaná se touto skutečností zabývala v rozsahu odvolacích námitek. Pokud
žalobce poukazuje na celkovou dobu svého pobytu na území, je tato doba ve vztahu k
nemožnosti posouzení jeho podnikatelských aktivit skutečností spíše přitěžující.

IV. Jednání soudu

 O věci samé rozhodl soud k návrhu žalobce po provedeném jednání, kterého se
zúčastnil zástupce žalobce. Žalovaná svoji neúčast omluvila a souhlasila, aby soud jednal bez
její přítomnosti. Soud tedy jednal ve smyslu § 49 odst. 3 s.ř.s. bez přítomnosti žalované.
Vycházel přitom z obsahu soudního spisu a správního spisu. Zástupce žalobce setrval na
argumentaci z žaloby.

V. Posouzení věci krajským soudem

Z čeho soud vycházel

 Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona č.
150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) ze skutkového a právního stavu, který tu
byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený
výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady
podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Žaloba není důvodná.

Právní hodnocení

Ad A)

Žalobce podal dne 6.3.2012 žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu na území České republiky za účelem podnikání - účasti v právnické osobě podle § 44a odst. 1 ZPC.

Žádost byla v pořadí prvním prvostupňovým rozhodnutím ze dne 23.1.2013, čj. OAM-11916-
20/DP-2012, zamítnuta podle § 44a odst. 3 v návaznosti na § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b)
s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) ZPC, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu na
území, která byla spatřována v tom, že žalobce v době od 29.3.2010 do 31.12.2011 pracoval
ve společnosti RUNO company s.r.o. bez povolení k zaměstnání.

Rozhodnutím žalované ze dne 31.5.2016, čj. MV-23383-8/SO-2013, bylo uvedené
prvostupňové rozhodnutí zrušeno, když žalovaná dospěla k závěru, že žalobce pobývá na
území České republiky podle údajů cizineckého informačního systému od roku 2007 a
společnost RUNO company s.r.o., ve které je statutárním orgánem, je podle údajů
uveřejněných ve sbírce listin obchodního rejstříku od té doby činná a žalobce podle svého
vyjádření odvádí ze svých příjmů platby pojistného na sociální zabezpečení a jeho další
společenské a kulturní aktivity na území České republiky jsou spisovým materiálem rovněž

pokračování 5 57 A 69/2017

doloženy. S ohledem na uvedené žalovaná konstatovala, že výkon žalobcovy pracovní
činnosti v minulosti ve zjištěném rozsahu bez povolení k zaměstnání nedosahuje v současné
době (tj. v době rozhodování žalované) takové nebezpečnosti, aby mohl být kvalifikován jako
jiná závažná překážka pobytu na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) ZPC. Žalovaná
zavázala prvostupňový správní orgán, aby v rámci nového projednání žádosti zvážil všechny
okolnosti případu a rozhodl na základě zjištěného aktuálního stavu.

Při novém posouzení žádosti vycházel prvostupňový správní orgán z informací z cizineckého
informačního systému, podle nichž byl žalobci povolen poslední dlouhodobý pobyt za účelem
podnikání - účasti v právnické osobě s platností od 29.3.2010 do 26.3.2012. Od 27.3.2012 do
doby nového rozhodování o žádosti pobýval žalobce na území podle § 47 ZPC, dle kterého se
vízum považuje za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.

Žalobci byl dlouhodobý pobyt za účelem podnikání – účasti v právnické osobě povolen na
základě výkonu funkce jednatele obchodní společnosti RUNO company s.r.o., IČ 27971082.
Dle výpisu z obchodního rejstříku společnost vznikla dne 18.1.2007 a od tohoto data je
žalobce jejím jednatelem. Od 18.8.2010 je dalším jednatelem společnosti žalobcova dcera.
Předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3
živnostenského zákona a dále pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Dle údajů z
veřejné části Živnostenského rejstříku je u společnosti RUNO company s.r.o. uvedeno
živnostenské oprávnění k předmětu podnikání: Výroba, obchod a služby neuvedené v
přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Jako obory činnosti je uvedeno: Zprostředkování
obchodu a služeb; Realitní činnost, správa a údržba nemovitostí; Mimoškolní výchova a
vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti. Vznik oprávnění je uveden
7.2.2007.

 Výzvou ze dne 20.6.2016 byl žalobce podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzván k odstranění
vad žádosti, konkrétně k předložení aktuálních dokladů o úhrnném měsíčním příjmu cizince a
s ním společně posuzovaných osob podle § 46 odst. 7 písm. b) ZPC, o cestovním zdravotním
pojištění, potvrzení finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky a potvrzení
příslušné okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na
pojistném na sociální zabezpečení. Vzhledem k pochybnostem o plnění deklarovaného účelu
pobytu na území byl žalobce rovněž vyzván k prokázání provozování živnosti nebo výkonu
jiné podnikatelské činnosti ve smyslu § 103 písm. s) ZPC.

 Žalobce předložil potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti za duben - červen 2016, smlouvy
o výkonu funkce jednatele z 1.1.2016 a 1.7.2016, rozhodnutí valné hromady společnosti
RUNO company s.r.o. z l.1.2016 a 1.7.2016, potvrzení Všeobecné zdravotní pojišťovny,
finančního úřadu a správy sociálního zabezpečení o bezdlužnosti společnosti i účastníka
řízení, smlouvu o nájmu bytu na adrese …, uzavřenou mezi společností RUNO company
s.r.o. a žalobcem, rozvahu a výsledek hospodaření společnosti za rok 2015, výkaz zisku a
ztráty ke dni 30.6.2016 a seznam vydaných faktur v roce 2016. Součástí spisového materiálu
je mj. záznam o pobytové kontrole provedené Odborem cizinecké policie Krajského
ředitelství policie Karlovarského kraje na uváděné adrese žalobcova pobytu dne 31.8.2016,
při které nebyl žalobce zastižen. Soused hlídce sdělil, že se zde žalobce zdržuje cca 1 měsíc a
poté na měsíc odjíždí do Ruska. Domovní schránka je označena jménem žalobce, jeho
manželky (T.S.) a názvy firem RUNO company s.r.o., Russkij Dom M.L. s.r.o. a CSK

pokračování 6 57 A 69/2017

 „Marianky“ s.r.o. Okresní správa sociálního zabezpečení Cheb sdělením z 13.9.2016 a
22.9.2016 sdělila, že je žalobce veden v evidenci zaměstnanců společnosti RUNO company
s.r.o. od 1. 6. 2015 a od tohoto data je společnost registrována jako plátce pojistného a ke dni

22.9.2016 má nedoplatek na pojistném ve výši 2.601 Kč.

Žalobce byl podle § 169 odst. 2 ZPC dne 12.10.2016 vyslechnut. Uvedl, že má příjem z
Ruska pouze z důchodu ve výši 11.000 rublů. V Moskvě má byt, kde žije jeho dcera a
vnučka. Jeho manželka žije v Kursku a do České republiky cestuje na základě turistického
víza. On do Ruska jezdí, pokud musí zorganizovat pracovní záležitosti, spojené s firmou
RUNO company s.r.o. Projednává například s velvyslancem České republiky v Rusku
konference v Karlových Varech v roce 2017. Tyto aktivity dělá v rámci firmy RUNO
company s.r.o. Cestuje výhradně letecky. Má řidiče zaměstnaného ve společnosti RUNO
company s.r.o. od roku 2014. Společnost sídlí na adrese Nákladní 421/11, Mariánské Lázně.
Je jejím jediným jednatelem. Se svou manželkou založil společnost CSK „Marianky“ s.r.o.,
která však nefunguje, neboť manželce nebyl povolen pobyt. Dále založil v roce 2014 firmu
Russkij Dom M.L. s.r.o., kde je jednatelem a společníkem. Hlavní činností je
zprostředkovatelská činnost mezi ruskými a mariánskolázeňskými hotely. Tuto firmu založil
na žádost vedení města Mariánské Lázně, avšak nemá moc velké výkony. Souvisí to s tím, že
nemá dosud povolený trvalý pobyt. Od roku 2010 firma RUNO company s.r.o. přijímala
delegace pedagogů, zprostředkovávala styky českých a ruských pedagogů a zároveň
organizovala léčbu v lázních. V roce 2010 uzavřela smlouvu s mariánskolázeňskými hotely.
Podrobně popsal aktivity společnosti v letech 2010 – 2016 s tím, že ze všech pořádaných akcí
měla společnost příjem. Uvedl, že hospodářské výsledky společnosti nemůže konkrétně uvést,
avšak vzpomíná si, že z poslední konference měla příjem 700.000 Kč. Z každé konference
měla příjem přibližně 500.000 - 700.000 Kč. Po upozornění, že společnost vykazovala v roce
2012 - 2015 obraty v rozmezí 38.000 - 120.000 Kč, uvedl, že v průběhu času se situace
zlepšovala. Zmocněný zástupce žalobce na závěr do protokolu uvedl, že žalobce prokázal
plnění účelu pobytu spočívajícího ve výkonu funkce jednatele. Pochybnosti prvostupňového
správního orgánu o hospodářském výsledku společnosti považoval za irelevantní. Dále
poukázal na nepřiměřenou dobu trvání řízení o žádosti.

Dne 19.10.2016 byl žalobce opětovně vyzván k prokázání provozování živnosti nebo výkonu
jiné podnikatelské činnosti, konkrétně k předložení výpisů z účtu společnosti RUNO company
s.r.o., ze kterých budou patrné převody plateb za pořádané konference v období od 1.1.2011
do 31.12.2015, rozvahy společnosti za rok 2012 a k předložení pracovní smlouvy s řidičem,
který je podle výpovědi žalobce zaměstnancem společnosti.

Žalobce předložil dohodu o provedení práce uzavřenou společností RUNO company s.r.o.
s V.K. jako asistentem dne 1.4.2016, výkaz zisku a ztráty společnosti za rok 2012,rozvahu ke
dni 30.6.2016, žádost Pravoslavné církevní obce v Mariánských Lázních o kladné vyřízení
žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu a pochvalný diplom za nezištnou a obětavou
práci pro větší slávu svaté pravoslavné církve.

Ve vyjádření ze dne 23.11.2016 žalobce prostřednictvím zmocněného zástupce uvedl, že
požadavek na předložení ověřeného výpisu z bankovního účtu společnosti je v rozporu se
základními principy správního řízení, konkrétně zásadami uvedenými v § 6 správního řádu.

pokračování 7 57 A 69/2017

Požadavek na předložení ověřených výpisů za více než 5 let považoval za nadměrně zatěžující
a nepřiměřený. Upozornil, že převážná část příjmů, které pocházejí z dlouhodobé činnosti
společnosti, je evidována až v roce 2015, jak vyplývá z rozvahy ke dni 30.6.2016.

Výrokem I. nového prvostupňového rozhodnutí, které je nyní předmětem soudního přezkumu,
nebyla žalobci prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání
podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a s § 37 odst. 2 písm. b) a v návaznosti na § 56
odst. 1 písm. a) ZPC, neboť se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených
dokladů nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti.

 V odůvodnění rozhodnutí prvostupňový správní orgán zrekapituloval všechny rozpory mezi
výpovědí žalobce a předloženými doklady a konstatoval, že se nepodařilo i přes provedení
výslechu a vyhodnocení předložených dokladů ověřit podnikatelské aktivity žalobce ve
společnosti RUNO company s.r.o. za období roků 2010 - 2016, které jsou účelem jeho pobytu
na území. Dále prvostupňový správní orgán uvedl všechny nepravdivé odpovědi účastníka
řízení do protokolu v rámci své výpovědi a konstatoval porušení povinnosti vypovídat
pravdivě (§ 169 odst. 2 ZPC). V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění
prvostupňového rozhodnutí.

Podle § 44a odst. 3 věta druhá ZPC: „Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému
pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3, § 46 odst. 7 a 8 a § 47 vztahuje obdobně.“
Podle § 35 odst. 3 ZPC: „Dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze
prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto
víza (§ 37).“

Podle § 37 odst. 2 písm. b) ZPC: „Ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů,
jestliže cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza - za podmínky, že
důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při
posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do
soukromého a rodinného života cizince.“

 Podle § 56 odst. 1 písm. a) ZPC: „Dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za
účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí,
jestliže se cizinec na požádání ministerstva nebo zastupitelského úřadu nedostaví k pohovoru
nebo nepředloží ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti o
dlouhodobé vízum nebo jestliže se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených
dokladů nepodaří tyto údaje ověřit.“

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí k totožné odvolací námitce, kterou žalobce
uplatnil nyní v žalobě, konstatoval, že prvostupňový správní orgán ověřoval faktickou
podnikatelskou činnost žalobce na území České republiky jako jednatele společnosti RUNO
company s.r.o. a pravdivost některých jeho tvrzení a předložených dokladů. Tato potřeba byla
odůvodněna jednak předchozím zjištěním o výkonu výdělečné činnosti žalobce bez platného
povolení k zaměstnání, jednak rozpory, zjištěnými v některých předložených dokladech.
Žalovaná poukázala např. na rozpor mezi potvrzeními o příjmu žalobce v roce 2011 ve výši

13.0 Kč netto měsíčně, předloženými spolu s žádostí, a sdělením Okresní správy sociálního
zabezpečení Cheb ze dne 22.9.2016, podle kterého je právnická osoba RUNO company s.r.o.
přihlášena jako plátce pojistného od 1.6.2015. Žalovaná v té souvislosti odkázala na ustálenou

pokračování 8 57 A 69/2017

judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 19.1.2012, čj. 9 As
80/2011-69, kde NSS konstatoval: „K tomu, aby mohlo být konstatováno plnění účelu, pro
který byl stěžovateli pobyt povolen, tj. podnikatelská činnost, musela být v předmětném
období alespoň převážně vykonávána, což není naplněno pouhým případným úsilím o její
provozování.“ V rozsudku ze dne 28.5.2014, čj. 4 As 165/2013-50 Nejvyšší správní soud
uvedl: „Zákon o pobytu cizinců stojí na premise, že cizinec, který získal povolení k pobytu na
území České republiky k určitému účelu, má povolení k příslušnému a jím deklarovanému
účelu náležitě využívat. V opačném případě totiž cizinec neplní jím deklarovaný účel; pokud
by taková skutečnost byla zřejmá již při podání žádosti o udělení povolení k pobytu, nebylo by
cizinci příslušné povolení vydáno. Nejvyšší správní soud proto považuje závěr žalovaného o
tom, že pokud cizinec nenaplňuje na území České republiky účel, pro který mu bylo povolení k
pobytu uděleno, je na místě mu toto povolení k pobytu na území České republiky neprodloužit,
za správný.“ Žalovaná proto dovodila, že prvostupňový správní orgán byl nejen oprávněn, ale
i povinen zabývat se v daném řízení otázkou, zda je účel pobytu žalobcem naplňován.

 Soud se shoduje s žalovanou, že bylo možné na základě předložených dokladů i údajů z
veřejných zdrojů učinit závěr o společenských aktivitách žalobce na území České republiky,
které mohly být uskutečňovány i jménem společnosti RUNO company s.r.o., avšak přes
veškeré úsilí prvostupňového správního orgánu se nepodařilo ověřit, že k těmto aktivitám
docházelo na účet jmenované společnosti. Z údajů uveřejněných ve Sbírce listin obchodního
rejstříku je možno zjistit, že je tato společnost vlastníkem nemovitosti na území České
republiky, avšak nebyly prokázány platby za žalobcem deklarované pořádané konference či
jiné akce. Pokud žalobce ve vyjádření ze dne 23.11.2016 namítá neúměrné zatěžování v
souvislosti s požadavkem na předložení ověřených výpisů z účtu společnosti za více než 5 let,
pak mohl předložit alespoň aktuální doklady o převodu odpovídajících částek za tuto
podnikatelskou činnost. Soud se proto shodně s žalovanou ztotožnil s prvostupňovým
správním orgánem, že se přes veškerou součinnost ze strany prvostupňového správního
orgánu nepodařilo ověřit plnění účelu pobytu žalobcem na území, kterým je jeho
podnikatelská činnost jako statutárního orgánu společnosti RUNO company s.r.o., tedy
činnost jménem a na účet společnosti, proto jsou dány důvody pro aplikaci § 56 odst. 1 písm.
a) ZPC.

 Dle názoru soudu byl prvostupňový správní orgán oprávněn zkoumat rozsah podnikání
společnosti RUNO company s.r.o., s níž žalobce spojoval své pobytové oprávnění, a podíl
žalobce na podnikatelských aktivitách této společnosti. Uvede-li cizinec v žádosti o
prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání
– účasti v právnické osobě, že podniká a hodlá dále podnikat v této právnické osobě, je jeho
povinností k výzvě správního orgánu doložit, že se nejedná o fiktivní záležitost, ale že je jím
označená společnost společností, která podniká, ve které žalobce plní a bude i do budoucna
plnit funkci jednatele, jak deklaruje v žádosti.

Prvostupňový správní orgán provedl svědeckou výpověď žalobce. Ve výpovědi žalobce
zaznamenal rozpory, které v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl a podrobně hodnotil (viz str.
5 – 10 prvostupňového rozhodnutí). Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že
žalobce nepředložil nic konkrétního, co by prokazovalo jeho podnikatelské aktivity v rámci
společnosti RUNO company s.r.o., ve správním řízení uváděl informace, které byly vnitřně

pokračování 9 57 A 69/2017

rozporné. Správní orgány obou stupňů proto nemohly zcela správně dospět k závěru, že
uvedená společnost skutečně vykonává činnosti, které žalobce v obecné rovině ve svých
výpovědích popisoval.

 Pokud jde o otázku, zda lze či nelze podnikání prokázat, má soud za to, že jedná-li se o
společnost, která provozuje podnikatelskou činnost, má klienty, vykazuje obchodní činnost
nějakého trvalého charakteru, nemůže být pro takovou společnost žádný problém, aby
jednoznačným způsobem prokázala, v čem spočívají její aktivity, o jaké aktivity se jedná.
Toto lze prokázat určitými referencemi, prokázáním uskutečnění konkrétních zdanitelných
plnění, o kterých musí existovat důkazy již z toho důvodu, že každá právnická osoba, která
vykonává činnost na území České republiky a podléhá zde daňové povinnosti, má povinnost
po dobu stanovenou daňovými zákony uchovávat doklady, které prokazují uskutečnění jejích
podnikatelských aktivit. Pokud právnická osoba tyto povinnosti plní, nemůže pro ni být žádný
problém v řízení o prodloužení dlouhodobého pobytu tyto listiny předložit a prokázat činnost
dané právnické osoby ve vztahu k pobytu cizince, který je jejím jednatelem.

 To se v daném případě nestalo. Žalobce podnikatelské aktivity společnosti RUNO company
s.r.o. a svůj podíl na nich v daném řízení neprokázal. Žalovaná proto dospěla ke správnému
závěru, že prvostupňový správní orgán postupoval v souladu se zákonem, když žádost žalobce
o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účasti
v právnické osobě zamítl podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37
odst. 2 písm. b) a v návaznosti na § 56 dost. 1 písm. a) ZPC.