- Městský úřad Nepomuk rozhodnutím č. j. DOP/2607/2018-GuM sp. zn. MÚ/DOP/680/17 ze dne 11. 7. 2018 shledal žalobci vinným přestupky proti občanskému soužití a veřejnému pořádku podle § 7 odst. 1 písm. a) a písm. c) bodu 4 a § 5 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále „přestupkový zákon“). Těchto přestupků se žalobce měl dopustit tím, že dne 24. 2. 2018 strčil do jedné osoby, druhou urazil a třetí urazil i udeřil. Dne 21. 4. 2018 bouchal na okno sousedů a křičel vulgární nadávky, neuposlechl výzvy policistů, ať přestane, a příslušníky policie znevažoval. Dne 3. 6. 2018 pak opět znevažoval příslušníky policie. Za tyto přestupky mu městský úřad uložil trest pokuty ve výši 15 000 Kč.
- Toto rozhodnutí městského úřadu žalovaný k odvolání žalobce změnil tak, že doplnil jeho výrokovou část o odkaz na konkrétní ustanovení přestupkového zákona. Ve zbytku rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítl.
- Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou, v níž namítl, že nynější přestupková věc souvisí s jinou přestupkovou věcí, o níž soud vede žalobu pod sp. zn. 17 A 49/2019. V obou věcech vystupovali jako svědci příslušníci policejní hlídky, kteří v těchto řízeních učinili naprosto stejné výpovědi. Buďto tedy bylo řízení vedeno o obou přestupcích zároveň, nebo byly tyto výpovědi zkopírovány. Cílem takového jednání je zabránění rozporům ve výpovědích, což je nepřípustné. Dále žalobce namítl, že trestané jednání nebylo řádně prokázáno, neboť se zakládá pouze na zvukových záznamech bez bližší specifikace a identifikace. Je značně nestandardní, že došlo k vybití baterie nahrávacího zařízení jak u svědka, tak u policistů. Trestané jednání pak je prokazováno pouze výpovědí svědka. V řízení také došlo k procesní vadě, neboť žalobci nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Žalobci tak byla odňata i možnost navrhovat další důkazy. Protože správní orgán vedl ústní jednání bez přítomnosti žalobce, neměl k dispozici dostatek spolehlivých podkladů pro zjištění skutkového stavu. Závěrem žalobce zpochybnil vedení společného řízení, neboť měl za to, že správní orgán nejednal bezodkladně, ale byl tři měsíce nečinný.
- Žalovaný k žalobě uvedl, že svědecké výpovědi příslušníků policie byly provedeny řádně. K jinému přestupovému řízení, které se týkalo žalobce, se žalovaný vyjádřit nemůže. Osoby na zvukových nahrávkách byly identifikovány jak svědkem, tak i oběma policisty. Hlas žalobce byl ostatně schopen identifikovat i městský úřad, který jej zná z úřední činnosti. Přestupkové jednání žalobce tak bylo řádně prokázáno jak nahrávkami, tak i výpověďmi svědků. Výslech žalobce proto nebyl nezbytný. Žalobce měl také možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, protože byl řádně poučen v předvolání k ústnímu jednání. K ústnímu jednání se žalobce nedostavil, takže svého práva sám nevyužil. Jelikož byly podklady v době ústního jednání úplné, mohl městský úřad rozhodnout. Jeho postup byl také bez vad, neboť ve věci více přestupků bylo třeba vést společné řízení a bylo třeba vyčkat souhlasu několika osob přímo postižených spácháním přestupku.
- Žaloba není důvodná.
- Žalobní námitky byly veskrze zaměřeny vůči rozhodnutí městského úřadu, nikoliv rozhodnutí žalovaného, a žalobce je zčásti formuloval značně obecně. Soud se jimi proto zabýval odpovídajícím, tj. převážně obecným způsobem. Podrobnost a kvalita žaloby totiž předurčují rozsah a intenzitu přezkumné činnosti soudu i nezbytný rozsah odůvodnění jeho rozhodnutí (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 4 As 3/2008-78 ze dne 24. 8. 2010, č. 2162/2011 Sb. NSS).
- Konstatování žalobce, že rozhodnutí žalovaného musí mít náležitosti § 68 (zřejmě správního řádu), nebylo vůbec možné považovat za projednatelný žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), protože žalobce netvrdil, že by některá z náležitostí chyběla a jak konkrétně se to v napadeném rozhodnutí projevuje.
- Namítal-li žalobce, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, nelze mu přisvědčit. Žalovaný správně poukázal na to, že žalobce byl předvolán k ústím jednání dne 11. 7. 2018 a byl v předvolání jasně poučen, že se při jednání bude moci vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí a bude moci uplatnit i svá další procesní práva. Toto předvolání bylo žalobci doručeno (doručenka na č. l. 83, e-mail žalobce ze dne 10. 7. 2018 na č. l. 107 správního spisu). Jestliže se žalobce bez omluvy nedostavil, sám se připravil o možnost uplatnit svá procesní práva.
- Obdobný závěr platí i pro námitku směřující vůči protokolaci výslechu svědčících policistů. Protokol o ústním jednání o přestupku je podle § 53 odst. 3 subsidiárně uplatnitelného správního řádu veřejnou listinou, takže bylo na žalobci, aby prokázal, že jeho obsah neodpovídá skutečnosti (srov. rozsudek NSS č. j. 7 As 146/2016-29 ze dne 27. 3. 2017). Žalobce při ústním jednání před správním orgánem žádné námitky vůči protokolaci nevznesl a v řízení o žalobě nenavrhl jediný důkaz k prokázání toho, že svědci nevypovídali tak, jak je v protokolu uvedeno. Nesprávnost protokolu tedy nemohl prokázat (mohl samozřejmě prokázat nesprávnost samotných výpovědí, vůči těm ale konkrétně nebrojil).
- Námitka žalobce vůči údajné nečinnosti městského úřadu po dobu tří měsíců pak vůbec nemohla založit důvodnost žaloby. Žalobce totiž netvrdil, že by údajné procesní pochybení spočívající v délce řízení mělo být vadou, která má vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Tím spíše nevysvětlil, proč by tomu tak mělo být. Doba řízení prodloužená z (údajně) nezákonných důvodů totiž bez dalšího nezpůsobuje vady či nezákonnost výsledného rozhodnutí. Stejně tak je bez významu způsob, jakým byla doručována pošta žalobci, a zda se tak dělo srovnatelně s doručováním jeho družce.
- Zbylé námitky žalobce pak směřovaly proti výsledkům důkazního řízení. Žalobce v nich zaujal značně obecný postoj, který lze shrnout v tom smyslu, že provedenými důkazy nebylo možné prokázat přestupkové jednání žalobce. Má tomu tak být ze dvou důvodů: provedené důkazy jednání žalobce neprokazují a v typových okolnostech věci nebylo možné rozhodnout bez důkazů předložených žalobcem.
- Soud již výše uvedl, že žalobce se bez omluvy neúčastnil ústního jednání o přestupku a sám se tím připravil o možnost uplatnit část svých procesních práv. To samé platí i v této části. Žalobce mohl po celou dobu řízení navrhovat důkazy, ale z vlastní vůle tak neučinil. Městský úřad proto mohl rozhodnout i bez důkazů žalobce, ledaže by výsledky zbylého dokazování neposkytovaly skutková zjištění v rozsahu a intenzitě předvídaných § 3 správního řádu. Podle něj měl městský úřad ověřit všechny známé okolnosti a zjistil všechny skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí v takové kvalitě, že o nich nemá důvodnou pochybnost.
- Protože žalobce zpochybnil skutková zjištění městského úřadu jen obecně, lze taktéž obecně uvést, že skutkové závěry městského úřadu mají jednoznačnou oporu ve správním spisu. Skutek ze dne 24. 2. 2018 byl prokázán zvukově obrazovým záznamem a výpověďmi M. S. (č. l. 132–133), J. T. (č. l. 134–135) a P. S. (č. l. 141–142). Tito svědci se vyjádřili i k identitě osob na záznamu. Skutek ze dne 21. 4. 2018 byl prokázán zvukově obrazovým záznamem a výpověďmi M. F. (č. l. 137–138), K. M. (č. l. 139–140) a P. S. (č. l. 141–142). Tito svědci se vyjádřili i k identitě osob na záznamu. Skutek ze dne 3. 6. 2018 byl prokázán zvukovým záznamem a výpovědí M. F., který se vyjádřil i k identitě osob na zvukovém záznamu (č. l. 137–138). I kdyby však nebyla identita osob na záznamech svědecky ověřena, je na nich slyšet jediná osoba, která křičí „Já jsem E.!“, případně reaguje na oslovení „pane E.“. Z těchto důkazu tedy jasně plyne skutkový děj, který odpovídá popisu skutku v rozhodnutí městského úřadu.
- Městský úřad provedl dokazování, které prima vista úplně zachytilo celý skutkový děj významný pro závěr o spáchání jednotlivých přestupků. Srozumitelně, logicky a na věc přiléhavě popsal i své úvahy při hodnocení důkazů. Žalobce vůči tomu neuplatnil žádné konkrétní výhrady, které by vycházely ze skutečného obsahu správního spisu. Závěr o skutkovém stavu je tudíž výsledkem volného hodnocení důkazů ze strany městského úřadu, který má oporu ve spisu a netrpí žádnou procesní vadou či logickou vadou úsudku. Na odůvodnění rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí městského úřadu proto v podrobnostech postačí odkázat (řízení o žalobě podle § 65 a násl. s. ř. s. je přezkumné, nikoliv nalézací řízení).
- Upozorňoval-li žalobce na možnost uložení pořádkové pokuty, lze z toho jen s nejvyšší mírou benevolence dovodit obecný žalobní bod, neboť přesvědčení žalobce o nezákonnosti napadeného rozhodnutí z toho plyne toliko implicitně. Lze k tomu proto jen stručně uvést, že uložení pokuty je na uvážení správního orgánu („může uložit“ v § 62 odst. 1 správního řádu) a ten tak může učinit pouze, pokud je ztěžován postup v řízení. Žalobce však neodmítl splnit výzvu policisty v řízení, protože žádné řízení ve smyslu § 9 správního řádu neprobíhalo.
- Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nedošlo k vadám řízení před žalovaným a že jeho rozhodnutí je zákonné. Žalobu proto zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.
- Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.).
|