žalobce:

A. R. I., narozený dne X,

alias A. M. S. A. D., narozený X,

bez státní příslušnosti, bytem X,

zastoupený zmocněnkyní Mgr. M. M.,

sídlem X

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-1422/DS-PR-P13-2019 ze dne 20. 11. 2019 rozhodl tak, že Rakouská republika je státem příslušným k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce podle čl. 18 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013. Zjistil totiž, že se žalobce na území České republiky nachází bez povolení k pobytu a dříve podal žádost o mezinárodní ochranu v Rakousku dne 2. 8. 2011 a 12. 9. 2013 a dne 25. 6. 2013 ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Žalovaný neshledal důvod pro uplatnění diskrečního oprávnění podle čl. 17 odst. 1 nařízení, neboť družský svazek žalobce s občankou ČR se mu s ohledem na okolnosti případu a rozpory ve výpovědích jevil jako účelový.
2. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou, v níž uvedl, že rozhodnutí žalovaného považuje za nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života. Rakousko nemůže být příslušným státem, neboť žádost žalobce o mezinárodní ochranu již dříve zamítlo. Dále žalobce poukázal na to, že již půl roku žije s občankou ČR ve společné domácnosti a podílí se na úhradě jejich nákladů. Žalovaný měl jejich vztah a životní plány vzít do úvahy. Závěry žalovaného o účelovosti vztahu nemají oporu v dokazování. Žalovaný pak měl přihlédnout i k zájmu na slučování rodin a dosavadní bezúhonnosti žalobce. Žalobce i jeho družka byli obětmi rasově motivovaného trestného činu, a proto je právem žalobce pobývat na území ČR do skončení trestního řízení.
3. Žalovaný k žalobě sdělil, že žalobce nepožádal v ČR o mezinárodní ochranu a nesdělil zásadní důvody, které by bránily jeho předání do Rakouska. Rodinnou situaci žalobce žalovaný zohlednil a dostatečně se s ní v rozhodnutí vypořádal. Rakousko pak přemístění žalobce akceptovalo.
4. Žaloba není důvodná.
5. Žalobce zpochybňoval rozhodnutí žalované pouze z toho hlediska, zda jej lze považovat za žadatele o mezinárodní ochranu v Rakousku a zda byl řádně zohledněn jeho rodinný život.
6. K tomu lze uvést, že podle čl. 3 odst. 2 nařízení č. 604/2013 (tzv. zbytkového kritéria) je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu zásadně příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost podána, pokud nemůže být na základě kritérií vyjmenovaných v tomto nařízení určen příslušný členský stát. V případě žalobce je jím Rakousko, což žaloba nezpochybňuje.
7. Podle čl. 18 odst. 1 písm. d) téhož nařízení je členský stát příslušný podle tohoto nařízení, tj. Rakousko, povinen přijmout zpět za podmínek stanovených v článcích 23, 24, 25 a 29 státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti, jejíž žádost zamítl a která učinila žádost v jiném členském státě, nebo která se nachází na území jiného členského státu bez povolení k pobytu.
8. Žalobce je právě takovou osobou. Skutečnost, že jeho žádost byla v Rakousku zamítnuta, na posouzení nic nemění, neboť právě s tím nařízení výslovně počítá (srov. i jeho čl. 24). Námitka tedy není důvodná.
9. Není důvodné ani tvrzení, že žalovaný nepřihlédl k rodinné situaci žalobce. Na str. 5 napadeného rozhodnutí žalovaný svá skutková zjištění a návazné právní hodnocení popsal v dostatečném rozsahu, srozumitelně, logicky a na věc přiléhavě: žalobce se s družkou podstatně neshodl na délce vzájemného vztahu, neprokázal její těhotenství a nebylo zjištěno, že by na něj družka byla odkázána. Z ničeho tedy neplyne existence zásadního zásahu do rodinného či soukromého života žalobce.
10. Nehledě na to, samotné nařízení č. 604/2013 vychází ze snahy o zachování celistvosti rodiny (srov. recitály 15–17), žádné z pravidel nařízení k zachování celistvosti rodiny však na případ žalobce nedopadá (a žalobce ostatně na žádné neodkazuje). Zvažoval-li žalovaný vůbec možnost uplatnění diskrečního čl. 17 odst. 1 nařízení, jednal zjevně nad rámec textu tohoto předpisu bez jakéhokoliv vysvětlení (či odkazu na relevantní judikaturu Soudního dvora EU). Uplatnění diskrece totiž text nařízení vylučuje, je-li stát určen podle zbytkového kritéria čl. 3 odst. 2 nařízení (srov. rozsudek NSS č. j. 6 Azs 67/2016-34 ze dne 18. 5. 2016, č. 3447/2016 Sb. NSS).
11. Žalobcem odkazovaná směrnice Rady č. 2003/86/ES ze dne 22. září 2003, o právu na sloučení rodiny, na jeho věc vůbec nedopadá (srov. její čl. 3). Zajištění přítomnosti žalobce v ČR pro účely trestního řízení je úkolem orgánů činných v trestním řízení, o zákonnosti napadeného rozhodnutí to nic nevypovídá. Marrákešská (politická) deklarace pak není ani pramenem práva.
12. Rozhodnutí žalované tedy netrpí vytýkanými vadami řízení a její právní úvahy jsou v souladu se zákonem. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšné žalované nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.). 
13. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.). 

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

žalobce:

A. R. I., narozený dne ...,

alias A. M. S. A. D., narozený ...,

bez státní příslušnosti,

bytem J. 14, K. V.,

zastoupený zmocněnkyní Mgr. M. M.,

sídlem K. 419/5, K. V.,

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,

Rozsudek č. j. 60 Az 78/2019-33 ze dne 21. 2. 2020 se opravuje tak, že se mění rok jeho vyhlášení na rok 2020 namísto roku 2019.

1. Na základě podnětu Nejvyššího správního soudu krajský soud zjistil, že uvedl datum vyhlášení rozsudku č. j. 60 Az 78/2019-33 nesprávně jako 21. 2. 2019. S ohledem na obsah protokolu o vyhlášení rozsudku i ostatní okolnosti jde o zjevnou chybu v psaní, kterou je soud povinen odstranit podle § 54 odst. 4 s. ř. s. bez ohledu na to, zda jde o chybu bagatelní. Z toho důvodu soud rozsudek č. j. 60 Az 78/2019-33 opravil tak, že uvedl správné datum jeho vyhlášení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.