č. j. 15 A 132/2019-38

[OBRÁZEK]

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a JUDr. Martiny Vernerové ve věci

žalobce: L. W. Š., narozený „X“,

 bytem „X“,

 zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem,

 se sídlem Ledčická 649/15, 184 00  Praha 8 – Dolní Chabry,

proti

žalovanému: Magistrát města Ústí nad Labem,

 se sídlem Velká Hradební 2336/8, 401 00 Ústí nad Labem,

 

v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného,

 

takto:

  1. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v doručení rozhodnutí ze dne 31. 10. 2018, č. j. MMUL/OPA/OKS/271685/2018/VoA, do datové schránky právnické osoby ODVOZ VOZU s. r. o., IČ 03724026, se sídlem Americká 362/11, Praha 2 – Vinohrady, aniž byl v datové zprávě vyznačen příznak, že je určena do vlastních rukou, byl nezákonný.
  2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 14 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

  1. Žalobce u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě podal prostřednictvím svého právního zástupce žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného Magistrátu města Ústí nad Labem, kterou se domáhal, aby soud rozsudkem vyslovil, že zásah žalovaného vůči žalobci, spočívající v doručení jeho rozhodnutí ze dne 31. 10. 2018, MMUL/OPA/OKS/183487/2018/Vo, do datové schránky právnické osoby ODVOZ VOZU s. r. o., IČ 03724026, se sídlem Americká 362/11, Praha 2 – Vinohrady, aniž byl v datové zprávě vyznačen příznak, že je určena do vlastních rukou, v důsledku čehož se toto rozhodnutí dostalo do dispozice paní J. D., nar. „X“, bytem „X“, byl nezákonný. Současně se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení.

Žaloba

 

  1. Ve stručné žalobě žalobce uvedl, že byl svým zmocněncem (ODVOZ VOZU s. r. o.) dne 17. 5. 2019 vyrozuměn o tom, že žalovaný dne 1. 11. 2018 zaslal do datové schránky zmocněnce rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. MMUL/OPA/OKS/183487/2018/Vo, č. j. MMUL/OPA/OKS/271685/2018/VoA (dále jen „rozhodnutí“), kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku dle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Rozhodnutí bylo do datové schránky zmocněnce žalobce dodáno dne 1. 11. 2018, a téhož dne se do datové schránky přihlásila paní J. D., nicméně rozhodnutí žalovaného bylo zmocněnci žalobce doručeno až dne 2. 11. 2018, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba zmocněnce žalobce. Žalobce trval na tom, že paní J. D. nikdy neměla oprávnění číst zprávy určené do vlastních rukou, mezi které podle zákona patří i rozhodnutí o přestupku. Zdůraznil, že paní J. D. nebyla jeho zmocněncem a neměla pověření pro příjem zpráv určených do vlastních rukou ve smyslu ust. § 8 odst. 8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon o elektronických úkonech“). Rozhodnutí žalovaného se podle žalobce nemělo dostat do dispozice paní D., což se stalo pro pochybení žalovaného, který v datové zprávě nevyznačil, že se jedná o zprávu určenou do vlastních rukou. Žalobce dovodil nezákonný zásah rovněž tím, že nevyznačením příznaku „do vlastních rukou“ se dostalo rozhodnutí do dispozice neoprávněné osoby, a tedy došlo k porušení jeho práva na ochranu osobních údajů, práva na informační sebeurčení, práva na soukromí a práva na ochranu osobnosti. Dále žalobce podotkl, že pouze on sám má právo určit, jaké osoby informuje o tom, že byl uznán vinným z přestupku. V tomto směru žalobce odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. I. ÚS 512/02, ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09, a ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1835/07.  

 

  1. Závěrem žalobce uvedl, že nesouhlasí se zveřejněním rozhodnutí v jeho věci na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu způsobem, aby v něm bylo uvedeno jeho jméno, příjmení nebo iniciály, rovněž tak jméno, příjmení, iniciály či sídlo zástupce žalobce, a to s odkazem na právo na ochranu soukromí a právo na informační sebeurčení. Rovněž uvedl, že Nejvyšší správní soud prolamuje právo na soukromí účastníků řízení a advokátů vlastní Směrnicí č. 3/2017, Kancelářským a spisovým řádem Nejvyššího správního soudu (ust. § 130 odst. 1), což je chybný postup, který nemá oporu v zákonech, a v případě, že si to právní zástupci a advokáti nepřejí, neměli by být jejich jména, příjmení a sídla na webu Nejvyššího správního soudu zveřejňována v souvislosti s konkrétními kauzami. Zveřejňování osobních údajů vnímají jako nevhodné a obtěžující, neboť ze zveřejněných rozhodnutí je dohledatelné, kdy a kde advokát byl, tj. časový přehled pracovního programu advokáta, včetně města a soudu, u kterého se advokát nacházel.

 

Vyjádření žalovaného k žalobě

 

  1. Žalovaný k výzvě soudu předložil příslušný spisový materiál spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí, neboť ji shledává nedůvodnou.

 

  1. K věci žalovaný uvedl, že nesouhlasí se závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 1 As 59/2018, neboť zákon o elektronických úkonech odlišuje dva pojmy, a to „do vlastních rukou“, který odpovídá doručování obálkou s modrým pruhem, a „do vlastních rukou adresáta“, který odpovídá doručování obálkou s červeným pruhem. Tuto skutečnost dovodil z důvodové zprávy k zákonu o elektronických úkonech. Podle žalovaného je při posouzení otázky, zda je správní orgán povinen při doručování meritorního rozhodnutí vyznačit v datové zprávě příznak „do vlastních rukou adresáta“ podstatná důvodová zpráva k ust. § 17, odst. 3, 4 a 6 zákona o elektronických úkonech. Podle důvodové zprávy se oprávnění rozlišuje podle toho, zda je daná osoba oprávněna k přístupu ke zprávám tzv. s červeným pruhem, tj. zprávám určeným pouze do vlastních rukou adresáta. V případě, že tento přístup nemá, zprávy s tzv. červeným pruhem se této osobě ani nezobrazí, a tudíž nemohou být považovány za doručené okamžikem přihlášení do datové schránky. Žalovaný trval na tom, že pověřená osoba bez oprávnění číst zprávy určené do vlastních rukou adresáta ve smyslu zákona o elektronických úkonech plní funkci jiné osoby, které byly právnickou osobou pověřeny přijímat písemnosti jí adresované, tedy je oprávněna převzít i zásilky s modrým pruhem. Dle výkladu ust. § 17 odst. 6 zákona o elektronických úkonech nelze v datových schránkách nastavit službu obdobnou doručování obálky s modrým pruhem. Vedle toho žalovaný uvedl, že by se mělo rovněž zkoumat oprávnění paní D. ohledně odesílání zpráv z datové schránky zmocněnce žalobce, neboť pokud není oprávněna přijímat dokumenty určené do vlastních rukou, pak není oprávněna odesílat odpory proti příkazu či odvolání proti rozhodnutí.        

 

Replika žalobce k vyjádření žalovaného

 

  1. V následně učiněné replice k vyjádření žalovaného k žalobě žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že zákon o elektronických úkonech odlišuje dva pojmy, a to „do vlastních rukou“ a „do vlastních rukou adresáta“. V případech, kdy zákon o elektronických úkonech uvádí za sebou slova „do vlastních rukou adresáta“ je podle žalobce z kontextu zřejmé, že pojem „adresát“ je samostatným slovem, který označuje osobu, do jejíž „vlastních rukou“ se má datová zpráva zasílat. Žalobce opětovně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 1 As 59/2018, a nově poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 10 As 206/2018, v němž Nejvyšší správní soud nesouhlasil s názorem stěžovatele, že pověřená osoba ve smyslu zákona o elektronických úkonech automaticky plní funkci takového zmocněnce pro doručování, který je oprávněn převzít zásilky s modrým pruhem, nikoliv však s červeným pruhem. Připomněl, že judikaturu Nejvyššího správního soudu převzaly též krajské soudy. Žalobce trval na tom, že úmyslem zákonodárce bylo odlišit od sebe běžné datové zprávy od těch, které jsou určeny do vlastních rukou. Žalovaný doručoval písemnost určenou ze zákona do vlastních rukou, avšak příznak „do vlastních rukou“ v datové zprávě nevyznačil. Datový systém by jinak zajistil, že by se datová zpráva nezobrazila osobě bez příslušného oprávnění. Konstatoval, že ve věci není sporu o tom, že paní J. D. oprávnění číst zprávy určené „do vlastních rukou“ neměla.    

 

Posouzení věci soudem

 

  1. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť právní zástupce žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili.

 

  1. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem soud posoudil podle části třetí hlavy druhé třetího dílu s. ř. s. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu se podle ust. § 82 odst. 1 s. ř. s. může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat ochrany proti takovému zásahu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle ust. § 87 odst. 1 s. ř. s. platí, že soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; pokud soud rozhoduje pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Podle ust. § 87 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Žalovaným je pak podle ust. § 83 s. ř. s. správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl.

 

  1. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu, neboť se jednalo o zásahovou žalobu určovací a nikoliv zápůrčí, jelikož žalobce se domáhal „toliko“ vyslovení, že zásah ze strany žalovaného byl nezákonný, a po prostudování obsahu předložené spisové dokumentace dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

 

  1. Ze správního spisu postoupeného soudu žalovaným byly zjištěny tyto podstatné skutečnosti. Z doručenky datové zprávy (ID zprávy: 619956094) je zřejmé, že žalovaný zaslal zmocněnci žalobce (ODVOZ VOZU s. r. o.) dne 1. 11. 2018 rozhodnutí č. j. MMUL/OPA/OKS/271685/2018/VoA v 10:43:42 hodin, soud zjistil, že dne 1. 11. 2018 v 17:31:50 hodin se přihlásila pověřená osoba s právem přístupu ke zprávě se smyslu ust. § 8 odst. 6 zákona o elektronických úkonech. Dle doručenky písemnost nebyla určena do vlastních rukou, neboť u kolonky „Do vlastních rukou“ bylo označeno „Ne“. 

 

  1. Dle ust. § 19 odst. 5 správního řádu platí, že do vlastních rukou adresáta se doručují písemnosti podle § 59, § 72 odst. 1, písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba.

 

  1. Dle ust. § 72 odst. 1 správního řádu platí, že rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Nestanoví-li zákon jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Tato skutečnost se poznamená do spisu. 

 

  1. Dle ust. § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech platí, že dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Dle odst. 4 platí, že nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení. Dle odst. 6 platí, že doručení dokumentu podle odstavce 3 nebo 4 má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou.

 

  1. Dle ust. § 19 odst. 2 zákona o elektronických úkonech platí, že je-li dokument nebo úkon určen do vlastních rukou adresáta, vyznačí tuto skutečnost odesílatel v datové zprávě.

 

  1. Žalobce v podané žalobě namítal, že při odeslání rozhodnutí nebylo vyznačeno, že se jedná o datovou zprávu určenou do vlastních rukou, a proto se dne 1. 11. 2018 do datové schránky přihlásila paní J. D., která však oprávněnou osobou pro vyzvednutí datových zpráv určených do vlastních rukou nebyla.   

 

  1. Nejvyšší správní soud se opakovaně zabýval požadavky na doručování prostřednictvím datové schránky, vyznačení příznaku „do vlastních rukou“ a rovněž porovnáním doručování prostřednictvím datové schránky a doručováním písemností obálkou s modrým a červeným pruhem.

 

  1. Rozhodnutí správního orgánu se v souladu s ust. § 19 odst. 4 správního řádu, v rozhodném znění, doručuje do vlastních rukou účastníka řízení, resp. tomu, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil (§ 20 odst. 2 správního řádu). Podle § 19 odst. 1 správního řádu správní orgán doručuje písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. V předmětném případě byla žalobcem zmocněna společnost ODVOZ VOZU s. r. o., která má zřízenou datovou schránku, žalovaný doručoval písemnosti do datové schránky zmocněnce žalobce a v tomto ohledu tedy ničeho neporušil.

 

  1. Mezi stranami je však sporu o tom, zda správní orgán má při doručování rozhodnutí vyznačit v datové zprávě, že se jedná o doručení „do vlastních rukou“, resp. jestli doručení „do vlastních rukou“ ve smyslu správního řádu má stejný význam jako doručení „do vlastních rukou“ dle zákona o elektronických úkonech a zda v případě, že správní orgán je povinen vyznačit, že se jedná o doručení „do vlastních rukou“, došlo k nezákonnému zásahu, když k doručované zprávě měla přístup neoprávněná osoba.

 

  1. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 6. 2018, č. j. 1 As 59/2018-36 a ze dne 20. 12. 2018, č. j. 10 As 206/2018-42 (oba dostupné na www.nssoud.cz) konstatoval, že: „[p]ísemnost, kterou je třeba dle § 19 odst. 4 správního řádu doručit do vlastních rukou účastníka řízení, v tomto případě rozhodnutí, vyznačí správní orgán v souladu s § 19 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v datové zprávě příznakem „do vlastních rukou“.“ Nejvyšší správní soud se neztotožnil s argumentací správního orgánu, že by nemělo být rozlišováno, zda je písemnost určena do vlastních rukou adresáta či nikoliv, a zdejší soud se s tímto názorem ztotožňuje. Na tomto místě je však potřeba zdůraznit, že rozhodnutí se v písemné podobě obálkou s červeným pruhem neposílá. Nejvyšší správní soud rovněž dovodil, že rozlišováním, zda je písemnost určena do vlastních rukou či nikoliv, není vyloučeno pravidlo stanovené v ust. § 17 odst. 6 zákona o elektronických úkonech, podle něhož doručení zprávy podle odstavce 3 nebo 4 tohoto ustanovení má stejné účinky jako doručení do vlastních rukou.

 

  1. Nicméně ust. § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech uvádí, že doručení dokumentu se váže na okamžik, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Jinými slovy, pokud se do datové zprávy přihlásí osoba bez oprávnění číst dokumenty určené do vlastních rukou, nepovažuje se taková zpráva tímto okamžikem za doručenou. Pokud odesílatel tuto zprávu správně označí příznakem „do vlastních rukou“, osobě nedisponující příslušným oprávněním by se tato zpráva ani neměla zobrazit.

 

  1. V předmětném případě žalovaný při doručování neoznačil příznak „do vlastních rukou“, a proto měla k rozhodnutí přístup neoprávněná osoba, a to paní J. D. Podle doručenky datové zprávy totiž bylo rozhodnutí bez vyznačení „do vlastních rukou“ doručeno dne 1. 11. 2018, když se do datové schránky přihlásila osoba, která však byla oprávněná vyzvedávat pouze zásilky, které nejsou označeny příznakem „do vlastních rukou“. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Žalovaný rovněž nerozporoval, že zásilka byla vyzvednuta z datové schránky paní J. D., a rovněž nerozporoval skutečnost, že při doručování rozhodnutí neoznačil příznak „do vlastních rukou“.

 

  1. V případě doručování do vlastních rukou prostřednictvím datové schránky správní orgán sám může ovlivnit – použitím příznaku „do vlastních rukou“ – kdo bude mít k takové písemnosti přístup. Tím, že žalovaný svou povinnost vyznačit při doručování rozhodnutí prostřednictvím datové schránky příznak „do vlastních rukou“ nesplnil, dostalo se rozhodnutí do dispozice neoprávněné osoby, a to paní J. D., která sice byla pověřenou osobou zmocněnce žalobce, nikoliv však pro příjem zpráv určených do vlastních rukou ve smyslu ust. § 8 odst. 8 zákona o elektronických úkonech. Tímto nesprávným postupem žalovaného došlo k nevratnému zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce, a to zejména pokud se jedná o jeho právo na soukromí, právo na informační sebeurčení a právo na ochranu osobních údajů či že státní moc lze uplatňovat mj. jen způsobem, který zákon stanoví, které jsou nepochybně zahrnuty v katalogu ústavně zaručených a chráněných práv (viz např. čl. 2 odst. 2, čl. 13 Listiny základních práv a svobod). Toto pak bylo pro soud klíčové při úvahách, zda předmětná zásahová určující žaloba je meritorně projednatelná, popř. či nikoliv v důsledku její zákonodárcem obecně koncipované subsidiarity ve vztahu k žalobě proti správnímu rozhodnutí. Případně podaná žaloba proti danému rozhodnutí ve smyslu ust. § 65 a násl. s. ř. s. přitom není ze své podstaty způsobilá žalobci poskytnout soudní ochranu v předmětné záležitosti ohledně zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce v důsledku nesprávného postupu při doručování individuálního správního aktu. Dané zjištění pak vedlo soud k tomu, že nepřikročil k odmítnutí žaloby pro její nepřípustnost, nýbrž k jejímu věcnému projednání

 

  1. Z právě uvedeného vyplývá, že uvedené jednání žalovaného bylo nutno vyhodnotit jako nezákonný zásah správního orgánu ve smyslu ust. § 82 s. ř. s. pro porušení ust. § 19 odst. 2 zákona o elektronických úkonech.

 

  1. V dané věci soud v intencích ust. § 52 s. ř. s. neprovedl dokazování informací o přístupu pověřené osoby, paní J. D., do datové schránky zmocněnce, ani neučinil dotaz na Ministerstvo vnitra, jaké bylo oprávnění paní J. D. k datové schránce zmocněnce žalobce, a to pro nadbytečnost, neboť skutkový stav byl objasněn jinými důkazními prostředky, a to doručenkou datové zprávy, která tvoří nedílnou součást obsahu správního spisu a která je v souladu se shodnými tvrzeními žalobce a žalovaného, o tom, že v dané věci skutečně došlo ze strany žalovaného k doručování výše specifikovaného rozhodnutí bez příznaku „do vlastních rukou“.

 

  1. K závěrečnému nesouhlasu ohledně zveřejňování a anonymizace osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce soud konstatuje, že tento není v nyní projednávané věci relevantní a soud se jím nikterak nezabýval. Pro úplnost soud k tomu doplňuje, že k této problematice již existuje judikatura správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018-35, který je dostupný na www.nssoud.cz.

 

  1. Za daného skutkového stavu a výše nastíněné judikatury Nejvyššího správního soudu nezbylo než uzavřít, že žalovaný nesplnil svou povinnost danou zákonem o elektronických úkonech, když rozhodnutí zaslal prostřednictvím datové schránky bez příznaku „do vlastních rukou“, čímž se rozhodnutí dostalo do dispozice neoprávněné osobě a v daném případě se jednalo o zásah nezákonný. Z tohoto důvodu soud shledal žalobu důvodnou a ve výroku I. rozsudku podle ust. § 87 odst. 2 s. ř. s. vyslovil, že provedený zásah, který měl dopad na veřejná subjektivní práva žalobce, byl nezákonný.

 

  1. Žalobce měl ve věci úspěch, a soud proto žalovanému ve výroku II. rozsudku uložil zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o předmětné žalobě ve výši 14 342 Kč. Tato částka se skládá z částky 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek; dále z částky 9 300 Kč za 3 úkony právní služby právního zástupce žalobce, Mgr. Václava Voříška, po 3 100 Kč dle ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb [převzetí a příprava zastoupení – ust. § 11 odst. 1 písm. a), sepis žaloby – ust. § 11 odst. 1 písm. d), sepis repliky k vyjádření žalovaného – ust. § 11 odst. 1 písm. d)]; dále z částky 900 Kč za 3 s tím související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč dle ust. § 13 odst. 1, 3 citované vyhlášky a z částky 2 142 Kč odpovídající 21% DPH, kterou je advokát podle zvláštního právního předpisu povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad, jež byly vyjmenovány, mimo soudního poplatku.

 

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

 

Ústí nad Labem 21. dubna 2020

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r.

předsedkyně senátu

 

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)