64 A 2/2019- 104

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

takto:

I . Opatření obecné povahy – Územní plán Kobyly, schválený zastupitelstvem obce
Kobyly usnesením ze dne 8. 4. 2019, č., se v části vymezující nezastavitelnou
stabilizovanou plochu zemědělskou – zahrady, sady na pozemku p. č. XX v k. ú.
Kobyly a zastavitelnou plochu XX zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. V části směřující proti vymezení zastavitelných ploch XX, XX, XX, XX, XX, XX
a stabilizovaných ploch bydlení na pozemcích p. č. XX v k. ú. XX, se návrh
zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Návrh

1. Navrhovatel se domáhá zrušení shora uvedeného opatření obecné povahy – Územního plánu
Kobyly (dále jen „územní plán“), schváleného zastupitelstvem obce Kobyly usnesením ze dne
8. 4. 2019, č. XX, a to v části vymezující nezastavitelnou stabilizovanou plochu zemědělskou
– zahrady, sady na pozemku p. č. XX v k. ú. XX (ve vlastnictví navrhovatele), dále v části
vymezující zastavitelné plochy XX, XX, XX, (pozemky p. č. XX v k. ú. XX, ve vlastnictví–
osoba zúčastněná na řízení 2.), XX, XX, XX, XX, XX, XX, a dále stabilizované plochy
bydlení na pozemku p. č. XX v k. ú. XX a na pozemku p. č. XX v k. ú. x (ve spoluvlastnictv–
osoby zúčastněné na řízení 1.), a to včetně odůvodnění napadeného územního plánu v části
rozhodnutí o námitce navrhovatele. Dále budou pozemky uváděny bez názvu k. ú., kterým je
vždy k. ú. XX.

2. V úvodu navrhovatel přiblížil proces přijetí územního plánu. Uvedl, že v návrhu územního
plánu pro společné jednání byla na jeho pozemku vymezena plocha XX pro bydlení
individuální,

toto určení bylo v návrhu pro veřejné projednání územního plánu zrušeno.

3. Žalobní legitimaci navrhovatel odvozoval od vlastnictví pozemku p. č. XX, který je součástí

území regulovaného napadeným územním plánem. Na pozemku navrhovatel žije

v tzv. mobilhausu, jiné bydlení nemá. Územní plán reguluje pozemek tak, že znemožňuje jeho
využití způsobem, který navrhovatel žádal a který by umožnil řešit jeho naléhavou bytovou
potřebu, tím došlo k zásahu do jeho vlastnického práva. Současně navrhovatel popsal, jakým
způsobem se v procesu územního plánování neúspěšně pokoušel o obranu svých práv.

4. Navrhovatel předeslal, že jeho cílem bylo a je vyřešit naléhavou potřebu bydlení,
k čemuž potřebuje méně než 100 m² pozemku. Je si vědom judikatury správních soudů,
podle které nemá subjektivní právo na to, aby územní plán reguloval pozemek v jeho
vlastnictví způsobem, který požaduje. Ovšem v daném případě postupovali pořizovatel a
odpůrce tak,

že jeho požadavek odmítli a současně jiným osobám v jejich požadavcích vyhověli, resp.
rozšířili zastavitelné plochy pro bydlení, aniž by k tomuto odlišnému přístupu existoval
racionální důvod a jejich postup byl dostatečně odůvodněn.

5. Zásadní námitka se týká rozporu s principem proporcionality – nerovného přístupu. Dle
závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009,
č. j. 1 Ao 1/2009-120, byl jeho požadavek odmítnut diskriminačně, libovolně. Diskriminační
přístup pořizovatele a odpůrce spočívá v nezařazení byť i jen malé části pozemku p. č. XX

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

mezi zastavitelné plochy, ačkoli současně:

− nově mezi zastavitelné plochy pro individuální bydlení jako plocha změn byly zařazeny
pozemky p. č. XX a XX jako plocha XX - II. třídy ochrany ZPF, přestože orgán ochrany
přírody a krajiny ve stanovisku ze dne 19. 12. 2017 se zařazením plochy mezi zastavitelné
nesouhlasil a stanovisko nezměnil; přitom určený zastupitel a pořizovatel aktivně řešili
ponechání pozemků mezi zastavitelnými plochami pro bydlení, aniž by vlastníci byli
v tomto směru aktivní;

− nově mezi zastavitelné plochy pro individuální bydlení jako plocha změn BI 10 byl
zařazen celý pozemek p. č. XX - I. třídy ochrany ZPF, když v předchozím územním
plánu byl zařazen mezi zastavitelné plochy pouze částí cca ½, důvod rozšíření a
porovnání nezbytnosti či vhodnosti rozšíření zástavby oproti pozemku navrhovatele
územní plán neuvádí;

− jako zastavitelná plocha pro bydlení byla vymezena plocha změn BI 22 – bez uvedení
důvodu, proč jde o plochu z hlediska územního plánování pro individuální výstavbu
přijatelnější;

− došlo k netransparentnímu rozšíření stabilizovaných zastavitelných ploch pro individuální
bydlení a tím k neodůvodněnému zvýhodněné vlastníků pozemků p. č. XX a p. č. XX;
− územní plán vymezuje rozsáhlé zastavitelné plochy pro bydlení XX, XX, XX a XX,
vymezené jako zastavitelné v předchozím územním plánu obce, ačkoli vlastníci pozemky
k zástavbě nevyužili a v procesu pořizování územního plánu potřebu bydlení
neprokazovali a pořizovatel

ani odpůrce ji neověřovali.

6. Uplatnění námitky nepřiměřenosti před soudem není podle navrhovatele vyloučeno,
přestože se v námitce ze dne 13. 6. 2018 dodržení principu proporcionality nedovolával.
Pokud řádně a včas uplatnil námitku, ve které se domáhal zařazení svého pozemku mezi
zastavitelné plochy pro individuální bydlení, je oprávněn před soudem namítat i nedodržení
principu proporcionality. Za námitku je třeba považovat požadavek na konkrétní změnu
návrhu územního plánu. Námitkou byl tedy jeho požadavek vymezit na části pozemku
plochu

pro individuální bydlení, námitka obsahovala i odůvodnění spočívající v tom, že navrhovatel
potřebuje řešit naléhavou potřebu bydlení. Otázka, k jakému rozporu a se kterými právními
předpisy či principy dochází, je otázkou právního hodnocení, to navrhovatel podáním ze dne
6. 2. 2019 doplnil. Doplnění je možné provést jak v procesu územního plánování, tak poprvé
v rámci soudního přezkumu. Požadavek na uplatnění kvalifikované právní argumentace již
v námitkách je formalistický, směřující k odepření práva. Podle navrhovatele by bylo absurdní
požadovat, aby při zveřejnění návrhu územního plánu pro veřejné projednání dotčené osoby
podrobně kontrolovaly, zda v návrhu nejsou uvedeny obdobné plochy, které byly bez
zjevných důvodů posouzeny odlišně. Dodržení tohoto aspektu přiměřenosti je povinen
odpůrce zajistit z úřední povinnosti, a pokud tak neučiní, může to navrhovatel rozporovat
poprvé až v návrhu k soudu. K judikaturním závěrům navrhovatel uvedl, že v jeho případě se
jedná o odlišnou situaci, neboť v judikovaných případech dotčené osoby nepodaly před
podáním návrhu k soudu vůbec žádné námitky, jde o aspekt principu proporcionality, který
soudy zatím neřešily. Nerovné zacházení je zvlášť nežádoucím důvodem nepřiměřeného
omezování vlastníků, nadto v tomto případě mělo nesprávným postupem starosty jako
určeného zastupitele dojít k nezákonnému obohacení jiné soukromé osoby. Navrhovatel v
písemnosti nazvané „Několik poznámek k problematice pozemku p. č. XX a jeho zařazení do
ÚP Kobyly“ navrhoval řešit vzniklý rozpor redukcí jiných zastavitelných ploch a dále uvedl
právní argumentaci ohledně nerovného zacházení v doplnění námitek ze dne 6. 2. 2019,
pořizovatel, určený zastupitel i odpůrce tak měli na jeho návrhy a argumenty reagovat.

7. Dále navrhovatel namítal, že napadený územní plán není v souladu s cíli a úkoly územního
plánování, které stanovuje stavební zákon v § 18 a 19. Tento nesoulad navrhovatel spatřoval
v tom, že na jeho pozemku územní plán nevymezil zastavitelnou plochu pro bydlení, ačkoli u
něj existuje naléhavá potřeba bydlení, současně však vymezil zastavitelné plochy pro bydlení
na pozemcích ve vlastnictví jiných subjektů, u nichž taková potřeba zjevně neexistuje nebo
není prokázána. Konkrétně územní plán:

− vymezuje zastavitelné plochy pro bydlení XX, XX, XX, XX a XX, ač je vlastníci k
zástavbě nevyužili a v procesu pořizování územního plánu svou potřebu bydlení nijak
neprokazovali a pořizovatel ani odpůrce ji neověřovali;

− nově vymezuje zastavitelné plochy pro bydlení XX a XX, aniž by byl porovnán reálný

zájem a potřeba vlastníků k jejich zastavění;

− nově rozšiřuje zastavitelné plochy na celý pozemek p. č. XX, který byl dříve zastavitelný

pouze zčásti, a vymezuje zastavitelnou plochu na části pozemku p. č. XX, který dříve byl celý

bez možnosti zástavby, tak, že plochy označuje za zastavěné stabilizované, přestože
zastavěné nejsou.

8. Odpůrce nedostál povinnosti směřovat k dosažení obecně prospěšného souladu veřejných
a soukromých zájmů dle § 18 odst. 2 stavebního zákona a koordinovat veřejné a soukromé
záměry změn v území ve smyslu § 18 odst. 3 stavebního zákona a usilovat i o koordinaci
soukromých zájmů různých vlastníků. Současně pořizovatel neprověřil a neposoudil potřebu
změn v území podle § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona.

9. Na tomto závěru nic nemění ani formální důvod pro nezařazení navrhovatelova pozemku,
resp. jeho části jako plochy pro bydlení, kterým byl nesouhlas dotčených orgánů ochrany ZPF
a ochrany přírody a krajiny. Ze zápisu z dohadovacího řízení plyne, že nesouhlas těchto
orgánů nebyl absolutní, ale relativní a bylo možné jej překonat. Podmínkou změny
nesouhlasného stanoviska bylo zmenšení plochy XX o 400 m², čímž by došlo k zachování
celkové výměry zastavitelných ploch pro bydlení ve stejné třídě ochrany ZPF. Nesouhlas
dotčených orgánů nebyl dán specifickou povahou či podmínkami pozemku p. č. XX, ale tím,
že plochy pro bydlení byly posouzeny již jako dostatečně dimenzované. To vyplývá i ze
stanovisek orgánu ochrany ZPF

ze dne 11. 12. 2017 a 29. 10. 2018, kde se poukazuje na to, že se navrhuje k záboru 3,9635 ha
ploch pro bydlení a že tedy nejde o nezbytný další zábor, na kterém by byl veřejný zájem.
Pokud nesouhlas dotčených orgánů nebyl specificky vázán k pozemku p. č. XX a bylo možné
ho na základě výsledku dohadovacího řízení vyřešit zmenšením jiné zastavitelné plochy
obdobné kvality, bylo povinností pořizovatele rozpor mezi stanovisky dotčených orgánů a
požadavky dotčených osob řešit tak, aby došlo k maximální míře koordinace a souladu jak
mezi veřejnými a soukromými zájmy, tak mezi soukromými zájmy navzájem. Z výsledku
dohadovacího řízení nevyplynulo, že dotčené orgány požadují řešení podmíněné souhlasem
vlastníka pozemku

p. č. XX. Pokud navrhovatel nebyl schopen dosáhnout s vlastníkem pozemku p. č. XX
dohody o „směně“ zastavitelných ploch, byl pořizovatel povinen provést úpravu návrhu
vedoucí k vyřešení rozporu se stanovisky dotčených orgánů z úřední povinnosti. Měl tedy bez
souhlasu vlastníka zmenšit zastavitelnou plochu XX, případně mohl vyřešit rozpor dalšími
způsoby (zmenšením plochy XX, zmenšením některé z ploch XX, XX nebo XX,
nerozšiřovat údajně stabilizované zastavěné plochy pro bydlení na pozemek p. č. XX a část
pozemku p. č. XX).

10. Navrhovatel poukázal na to, že dohadovací řízení a jednání o vyhovění požadavkům
dotčených orgánů proběhlo zčásti jinak, než je uvedeno v záznamu z něj. Navrhovatel
neinicioval možnost řešení „směnou“ zastavitelných pozemků, tato možnost vyplynula při

osobním jednání

se starostou, pořizovatelem a dotčenými orgány. Navrhovatel se starostou předjednali
s vlastníkem pozemku p. č. XX předběžný souhlas se zmenšením zastavitelné plochy XX
dle požadavku dotčených orgánů o 200 m². Následně byl bez vědomí navrhovatele vznesen
požadavek zmenšení minimálně o 400 m², neboť v územním plánu není možné z
technických důvodů vymezit menší zastavitelnou plochu. Navrhovatel byl starostou
informován, že vlastník pozemku p. č. XX by souhlasil i se zmenšením „své“ zastavitelné
plochy XX o celkem

400 m², ale je potřeba dohodnout s ním konkrétní podmínky. Při jednání navrhovatele s
tímto vlastníkem byl vznesen požadavek finanční kompenzace, podmínky byly pro
navrhovatele nepřijatelné. O výsledku navrhovatel informoval určeného zastupitele i
pracovnici pořizovatele,

k úpravě návrhu územního plánu v jeho prospěch ale nedošlo. Je nezákonné, aby vyřešením
řádně uplatněné námitky a realizací výsledků dohadovacího řízení bylo to, že soukromému
subjektu bude navrhovatel hradit jako kompenzaci finanční částky. Postup starosty jako
určeného zastupitele a pořizovatele měl ve svém důsledku vést k obohacení soukromého
subjektu,

který stejně jako navrhovatel nemá subjektivní právo na to, aby jakýkoliv jeho pozemek byl
součástí zastavitelné plochy. Pořizovatel měl poté, co jej navrhovatel informoval o
nemožnosti dohody s vlastníkem pozemku p. č. XX, návrh územního plánu i bez souhlasu
tohoto vlastníka upravit, provést opakované veřejné projednání a odpůrce měl územní plán
vydat v podobě,

která by navrhovateli umožnila vyřešit jeho potřebu bydlení. K vymezení ploch XX, XX, XX
a XX navrhovatel konstatoval, že byly vymezeny jako zbytečně rozsáhlé s ohledem
na deklarovaný počet domů, v tom navrhovatel současně spatřoval vnitřní rozpornost
napadeného územního plánu. Jako důkazy označil svou účastnickou výpověď a výslech
starosty.

11. V dalším návrhovém bodu žalobce namítal netransparentnost územního plánu. Důvodem je
rozšíření zastavitelné plochy na pozemek p. č. XX, který byl dříve zastavitelný pouze zčásti,
a vymezení zastavitelné plochy na části pozemku p. č. 436/6, který byl dříve celý bez
možnosti zástavby (celková výměra více než 2 500 m²). Rozšíření bylo učiněno označením
pozemků v grafické části územního plánu za zastavěné stabilizované, přestože zastavěné
nejsou, v textové části o důvodech tohoto postupu územní plán neuvádí nic. Rozšíření ploch
umožňujících zástavbu objekty pro individuální bydlení je v napadeném územním plánu
skryto, v této části je územní plán nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Toto má vliv na
právní sféru navrhovatele, neboť v případě redukce zastavitelných ploch na uvedených
pozemcích

by se otevřel prostor pro vymezení zastavitelné plochy na jeho pozemku.

12. Podkladem pro územní plán byla nezákonná závazná stanoviska dotčených orgánů ochrany
ZPF a ochrany přírody a krajiny. Stanoviskům orgánu ochrany ZPF (stanoviska dne 11. 12.
2017, 26. 7. 2018 a 29. 10. 2018) navrhovatel vytýkal, že pominuly rozšíření ploch pro bydlení
i na pozemek p. č. XX a část pozemku p. č. XX, přitom se jedná o výměru více
než 2 500 m², u pozemku p. č. XX jde o I. třídu ochrany ZPF. K novému záboru ZPF
se dotčený orgán vůbec nevyjádřil. Dále stanoviska neporovnala z hlediska zásad ochrany
ZPF vymezení zastavitelné plochy pro potřeby navrhovatele s plochami XX, XX, XX, XX,
XX , XX a XX. Není zřejmé, proč pro zmíněné plochy je stanovisko souhlasné a pro plochu
na pozemku p. č. XX nesouhlasné, stanoviska jsou proto nepřezkoumatelná. Stanoviskům
orgánu ochrany přírody a krajiny (stanoviska dne 19. 12. 2017, 19. 7. 2018 a 31. 10. 2018)
navrhovatel vytýkal, že dotčený orgán ve stanovisku ze dne 19. 12. 2017 vyslovil nesouhlas s
plochou XX

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

z důvodu ochrany krajinného rázu, ve stanovisku ze dne 19. 7. 2018 pouze odkázal na
původní stanovisko. Ve stanovisku ze dne 31. 10. 2018 se vyjadřoval jen k návrhu rozhodnutí
o námitce týkající se plochy XX, a pokud jde o plochu XX, k ní návrh rozhodnutí o námitce
neexistoval, žádná taková námitka podána nebyla a orgán ochrany přírody tak neměl důvod
se plochou vůbec zabývat. Stanovisko k ploše XX se tedy nezměnilo, zůstalo nesouhlasné.
Přitom v závěru stanoviska ze dne 19. 7. 2018 dotčený orgán uvádí, že k návrhu územního
plánu nemá námitek. Stanoviska orgánu ochrany přírody jsou tedy nepřezkoumatelná pro
vnitřní rozpornost a pro nedostatek důvodů. Dále z pohledu krajinného rázu orgán ochrany
přírody a krajiny považoval za neproblematickou plochu XX, ta je z hlediska zásahu do
chráněných zájmů srovnatelná s plochou XX, neboť shodně rozšiřuje zástavbu do volné
krajiny na úkor nezastavitelných ploch, navazuje na bodové osídlení, není umístěna do
proluky a krajinná scéna je zde otevřená, v této části je proto stanovisko nepřezkoumatelné.
Namítaná nezákonnost

se dotýká práv navrhovatele, neboť, jak vyplývá z relativní povahy nesouhlasu dotčených
orgánů s vymezením zastavitelné plochy na pozemku navrhovatele, vinou umožnění zástavby
na jiných plochách byla znemožněna zástavba na tomto pozemku.

13. Z uvedeného současně navrhovatel dovozoval rozpor napadeného územního plánu
se stanoviskem dotčeného orgánu. Stanovisko orgánu ochrany přírody ze dne 19. 12. 2017
k ploše XX se nezměnilo, zůstalo nesouhlasné. Podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona
je obsah stanoviska dotčeného orgánu pro opatření obecné povahy závazný. Územní plán
vydaný v rozporu s nesouhlasným stanoviskem dotčeného orgánu je nezákonný, přitom tato
nezákonnost se opět týká práv navrhovatele, protože pokud by nebyla vymezena plocha XX
o výměře přes 3 000 m², nic by nebránilo vymezení podstatně menší zastavitelné plochy na
části jeho pozemku.

14. Podle navrhovatele rozhodl odpůrce nezákonně o jeho námitce. Překonání nesouhlasných
stanovisek dotčených orgánů nebylo podmíněno dohodou navrhovatele s jiným vlastníkem,
ale redukcí plochy XX. Úprava návrhu územního plánu tedy měla být provedena bez ohledu
na případný nesouhlas vlastníka pozemku v ploše XX. Dále navrhovatel namítal, že v návrhu
územního plánu vymezil pořizovatel pro navrhovatele zastavitelnou plochu o velikosti 800
m², výsledkem dohadovacího řízení měla být „směna“ zastavitelných ploch o velikosti 400
m²,

přitom navrhovatel v námitce pro svou stavbu požadoval plochu menší než 100 m². Z
žádného právního předpisu nevyplývá, že by nově vymezovaná plocha musela mít nějakou
minimální výměru. Nezákonnost navrhovatel spatřoval i v tom, že se pořizovatel a odpůrce
nevypořádali s doplněním námitek ze dne 6. 2. 2019. Na doplnění reagoval pořizovatel
přípisem ze dne

26. 2. 2019, ve kterém sdělil, že se jednalo o námitku uplatněnou po lhůtě stanovené v § 52
odst. 3 stavebního zákona, ke které se nepřihlíží. Navrhovatel uvedl, že uplatnil námitku
v řádném termínu dne 13. 6. 2018. Zopakoval, že za námitku ve smyslu zákona je potřeba
považovat požadavek dotčené osoby na konkrétní změnu návrhu územního plánu.
Svůj požadavek vymezit na části pozemku plochu pro individuální bydlení navrhovatel
uplatnil, námitka obsahovala i odůvodnění spočívající v tom, že potřebuje řešit svou
naléhavou potřebu bydlení. Podáním ze dne 6. 2. 2019 navrhovatel pouze doplnil právní
argumentaci, což je možné udělat kdykoliv. Na argumenty v doplnění byl odpůrce povinen
reagovat, a pokud tak neučinil, je rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné. Nezákonným
vypořádáním námitky došlo k zásahu do práva navrhovatele na spravedlivý proces.

15. Z uvedených důvodů navrhovatel žádal, aby byl napadený územní plán zrušen ve vymezené
části a aby byla odpůrci uložena povinnost nahradit mu náklady řízení.

II. Vyjádření odpůrce

16. V úvodu odpůrce uvedl, že pozemek p. č. XX byl v Územním plánu obce Kobyly z roku
2003 veden shodně jako v platném územním plánu, a to ve stabilizované funkční ploše
nezastavitelné jako plochy zemědělské – zahrady, sady. Přestože se nepřipouští výstavba
mobilních domů

na nezastavěných plochách, navrhovatel již v roce 2012 na pozemku bez povolení vybudoval
stavbu a oplocení, proto s ním stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby.

17. Dále se odpůrce vyjádřil k průběhu pořizování územního plánu. Nad rámec skutečností
popsaných navrhovatelem doplnil, že v návrhu rozhodnutí o námitkách pořizovatel doporučil
vyhovět námitce a navrhnul navrátit část plochy XX v rozsahu 800 m2 na pozemek p. č. XX.
K projednanému návrhu pořizovatel obdržel nesouhlasná stanoviska orgánu ZPF a ochrany
přírody a krajiny. Následně navrhovatel s XX obešel dotčené orgány a z jednání s orgánem
ochrany ZPF vzešel požadavek, že pokud dojde ke kompenzaci jiné návrhové plochy stejné
bonity, dotčený orgán s navrácením části pozemku navrhovatele do ploch bydlení bude
souhlasit. Následně navrhovatel a určený zastupitel přišli s informací o předběžné dohodě
s vlastníkem pozemku v ploše XX. Bylo svoláno dohodovací jednání na 17. 1. 2019,
s orgánem ochrany ZPF bylo předjednáno navrácení části plochy XX při kompenzaci části
plochy XX, což souhlasem podpořil orgán ochrany přírody a krajiny. Posléze navrhovatel
pořizovateli oznámil, že k dohodě s vlastníkem pozemku v ploše XX nedošlo, vlastník
předmětného pozemku si stanovil podmínky, se kterými navrhovatel nesouhlasil. Sjednaná
dohoda z dohodovacího jednání s dotčenými orgány ze dne 17. 1. 2019 nemohla být v návrhu
územního plánu realizována, pořizovatel nemohl odebrat část lokality XX ve prospěch
kompenzace navrhovatele bez souhlasu vlastníka. K písemnosti ze dne 6. 2. 2019 pořizovatel
navrhovateli sdělil, že k doplnění námitek po lhůtě nebude přihlíženo.

18. K zastavitelným plochám, jejichž vymezení navrhovatel požadoval zrušit, odpůrce uvedl
následující. Plochy XX, XX, XX, XX a XX byly převzaty z předchozího územního plánu,
případně Změn č. 1 a 2. Již dříve byly plochy projednány s dotčenými orgány a odsouhlaseny,
proto se dotčené orgány ve svých stanoviscích k těmto plochám v procesu pořizování
nového územního plánu nemusely podrobněji vyjadřovat. Plocha XX – pozemek p. č. XX
byl Změnou č. 1 územního plánu součástí návrhové plochy pro bydlení, protože došlo ke
změně hranic pozemku, majitel požádal o zařazení zbylé části pozemku do návrhové plochy
pro bydlení, k čemuž byl dán souhlas orgánem ochrany přírody a krajiny a následně i orgánem
ochrany ZPF. Plocha XX – pozemky p. č. XX a XX byly zařazeny na žádost majitelů o
změnu pozemků pro bydlení, již ve fázi pořizování návrhu územního plánu pro společné
jednání byla dohodnuta kompenzace plochy XX ve prospěch plochy XX, k čemuž majitelka
plochy XX dala souhlas. Na pozemku p. č. XX se řeší stavba nového rodinného domu
v rámci koordinovaného závazného stanoviska ze dne 22. 7. 2018, na pozemek p. č. XX byla
podána žádost o koordinované závazné stanovisko pro novostavbu rodinného domu.
K vymezení stabilizované plochy bydlení na pozemku p. č. XX odpůrce uvedl, že pozemek
byl částečně zahrnut

do ploch stabilizovaných, protože se na jeho hranici s pozemkem p. č. XX nachází stavební
parcela č. 261 a dle § 58 odst. 2 stavebního zákona se do zastavěného území zahrnují mimo
jiné i zastavěné stavební pozemky. Pozemek do svých stanovisek dotčené orgány
nevypisovaly,

se zahrnutím pozemku do zastavěného území souhlasily. Totéž odpůrce uvedl k vymezení
stabilizované plochy bydlení na pozemku p. č. XX. Pozemek byl v předchozím územním
plánu zahrnut do území současně zastavěného území s funkcí zahrada, pozemek a st. 93 patří
stejnému vlastníkovi, pozemek přiléhá ke stávajícímu stavení, proto byl z hlediska
urbanistického zahrnut do stejné stabilizované plochy.

19. K námitce týkající se odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele a k námitkám týkajícím
se velikosti vymezení zastavitelné plochy odpůrce odkázal na § 3 odst. 1 a § 20 odst. 4

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Pokud se vezme
v úvahu území a velikost pozemku p. č. XX 1 852 m2, měl by být pozemek vymezen jako
návrhová plocha

pro bydlení v plném rozsahu, protože ostatní návrhové plochy pro bydlení vymezené
územním plánem mají přes 1 500 m2. V žádném stanovisku ani na dohodovacím jednání
dotčený orgán ochrany ZPF velikost plochy 200 m2 nezmínil. Pokud se územní plán
zakresluje v měřítku 1:5000, návrhová plocha pro bydlení o velikosti 100 m2 by byla
zakreslena o velikosti 2x2 mm a z hlediska územního plánu tedy nezakreslitelná a v rozporu
s uvedenou vyhláškou.

Tuto podmínku se pořizovatel snažil navrhovateli vysvětlit i ve vyhodnocení návrhu
rozhodnutí o námitkách, navrhoval plochu 800 m2, která bývá ve většině územních plánů
stanovována jako nejmenší výměra pro návrhové plochy bydlení. Na dohodovacím jednání
byl dohodnut ústupek pořizovatele alespoň na 400 m2, protože navrhovatel ani určený
zastupitel nemohli kompenzaci v rozsahu 800 m2 dohodnout, navrhovatel podmínku
dotčeného orgánu nesplnil.

20. K námitce rozporu územního plánu s principem proporcionality z důvodu nerovného
přístupu odpůrce konstatoval, že námitka navrhovatele k veřejnému projednání byla
vyhodnocena a znovu projednána s dotčenými orgány. I přes nesouhlas bylo svoláno
dohodovací jednání, byla stanovena podmínka dotčeného orgánu, kterou navrhovatel
nedodržel. Písemnost „Několik poznámek k problematice pozemku p. č. XX a jeho zařazení
do ÚP Kobyly“ byla zaslána pouze mailem starostovi s tím, že se jednalo o doporučený
postup. Zastupitel písemnost prostudoval a snažil se navrhovateli pomoci s dohodou ohledně
kompenzace lokality BI 22 ve prospěch navrhovatele pozemku. Tato písemnost i doplnění
námitek navrhovatele byly zaslány

až po projednání návrhu rozhodnutí o námitkách s dotčenými orgány, proto určený zastupitel
i pořizovatel nemohli k těmto písemnostem přihlížet. Navrhovatel nepřiměřenost
ani nevyváženost územního plánu ve své námitce nenamítal, tedy se k ní nemohl v procesu
pořizování vyjádřit ani odpůrce, ani pořizovatel, ani příslušné orgány státní správy. Odpůrce
odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-51,
podle něhož z žádné zákonné normy či práva ústavního nelze dovodit existenci subjektivního
práva vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace byla nemovitost
zahrnuta do určitého konkrétního způsobu využití. Navrhovatel nebyl ve stávajícím možném
využití svého pozemku územním plánem jakkoli omezen, na možném využití pozemku
navrhovatele územní plán nic nezměnil, proto jej nemohl na jeho právech zkrátit.

21. K namítanému rozporu územního plánu s § 18 a 19 stavebního zákona odpůrce odkázal
na kapitolu d) týkající se vyhodnocení souladu s cíli a úkoly územního plánování. Jednotlivé
zájmy byly konfrontovány s příslušnými orgány státní správy a dospělo se k dohodám.
Vymezení ploch pro bydlení bylo provedeno podle urbanistických zásad i zásad vycházejících
ze sledování vyváženosti tří pilířů udržitelného rozvoje a je v souladu s cíli i úkoly územního
plánování. Odpůrce citoval rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2014, č. j. 59 A
2/2014-102, podle něhož nelze dovodit, že v daném území existovalo pouze jediné možné
správné řešení, které by bylo eventuálně vynutitelné soudně, přičemž do tohoto výběru řešení
není ani soud oprávněn jakkoli zasahovat, obec sama si může určit koncepci rozvoje obce. Ta
byla řešena v kapitole b) textové části územního plánu. Pokud chce obec převzít koncepci
z předchozího územního plánu, nelze jí nařídit, aby konala jiným způsobem. Určený
zastupitel ani pořizovatel nebude zasahovat do práv vlastníků jiných návrhových ploch bez
jejich souhlasu, když tyto plochy byly dotčenými orgány odsouhlaseny a navrhovatel požaduje
odebrání návrhových ploch bez souhlasu vlastníků. Podmínky kompenzace, které si stanovil
vlastník plochy XX, nebyly v kompetenci určeného zastupitele ani pořizovatele nebo orgánu
státní moci, jednalo

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

se o dohodu mezi vlastníky navzájem.

22. Odpůrce nesouhlasil s tím, že územní plán je netransparentní, pokud se týká rozšíření ploch
umožňujících zástavbu na pozemky p. č. XX a XX. Dotčené orgány se nově vymezeným
zastavěným územím ve svých stanoviscích zabývaly, vypsaly pozemky, se kterými v rámci
zařazení do zastavěného území nesouhlasily, zmíněné pozemky mezi nimi uvedeny nebyly,
tudíž se zařazením pozemků do zastavěného území souhlasily.

23. Odpůrce oponoval tomu, že by stanoviska dotčených orgánů byla nezákonná. Pokud dotčený
orgán ochrany přírody a krajiny ve stanovisku k veřejnému projednání uvedl, že se již
vyjadřoval k této problematice ve stanovisku ke společnému jednání a nevypisoval jednotlivé
dohody, nejedná se o nezákonnost. Dohody s dotčeným orgánem jsou zaznamenány
v záznamech z těchto jednání, byly odsouhlaseny a jsou součástí spisu procesu pořizování
územního plánu. K pozemkům p. č. XX a XX a k návrhovým plochám XX, XX, XX, XX,
XX, XX a XX odpůrce zopakoval, že většina ploch vychází z předchozího územního plánu,
kde v procesu pořizování byly tyto plochy s dotčenými orgány dohodnuty a dle § 4 odst. 4
stavebního zákona je dotčený orgán vázán předchozím stanoviskem nebo závazným
stanoviskem. Pokud tedy obec chce převzít návrhové plochy v celém rozsahu z předchozího
územního plánu, dotčené orgány, když nebyly zjištěny nebo doloženy nové skutečnosti,
kterými by se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno,
se k těmto plochám podrobně nevyjadřují a do rozhodnutí obce nezasahují.

24. Podle odpůrce byla námitka navrhovatele vyhodnocena a projednána v souladu s § 53 odst. 1
stavebního zákona. Pořizovatel s určeným zastupitelem zpracovali s ohledem na veřejné
zájmy návrh rozhodnutí o námitkách a doručili ho dotčeným orgánům a krajskému úřadu.
Požadavky vlastníka pozemku v ploše XX, na které navrhovatel nechtěl přistoupit, nejsou
v kompetenci řešení ani pořizovatele ani určeného zastupitele. Ve zbytku odpůrce odkázal na
dříve uvedené skutečnosti.

25. Následně odpůrce citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ao 2/2007-73,
který zdůraznil, že soud by měl přistupovat ke zrušení územního plánu zdrženlivě, došlo-li
k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost řízení
a opatření jako celku. Odpůrce proto navrhoval, aby soud podaný návrh zamítnul.

III. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 1.

26. Osoba zúčastněná na řízení 1. XX (spoluvlastník pozemku p. č. XX) vyjádřil podiv
nad tím, že navrhovatel napadá vymezení pozemků v procesu územního plánování na druhé
straně vesnice. Požadoval, aby celý jeho pozemek byl ponechán jako stavební. Jde o proluku
mezi dvěma stavbami (jeho domem a novostavbou č. p. XX). Na pozemku uvažuje o stavbě
rodinného domu pro dceru, která stejně jako navrhovatel řeší bytovou situaci, přičemž o
tomto řešení několikrát jednali se zástupci obce. Nejsou známy žádné skutečnosti, pro které
by měla být jejich žádost, které bylo vyhověno, zpětně zrušena kvůli osobě z 30 km
vzdáleného Janova.

IV. Posouzení krajským soudem

27. Podáním návrhu bylo zahájeno řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části dle
části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).

IV. a) Aktivní procesní legitimace

28. Nejprve se soud zabýval aktivní procesní legitimací navrhovatele, vycházel přitom
z následujících východisek. Ustanovení § 101a odst. 1 s. ř. s. přiznává právo podat návrh na
zrušení opatření obecné povahy tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

povahy vydaným správním orgánem zkrácen. Zákonná úprava je tedy založena na podmínce
tvrzení porušení práv navrhovatele, přičemž k tomuto tvrzenému porušení muselo dojít
přímo opatřením obecné povahy. K výkladu citovaného ustanovení se již vyjádřila judikatura
Nejvyššího správního soudu (např. usnesení ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006-62,
usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, publ. ve Sb. NSS
č. 1910/2009; rozsudek ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185; či nedávno usnesení
rozšířeného senátu ze dne 29. 5. 2019,

č. j. 2 As 187/2017-264).

29. Navrhovatel opřel svou aktivní legitimaci o vlastnictví pozemku p. č. XX, který územní plán
reguluje způsobem, s nímž navrhovatel nesouhlasí, neboť mu neumožňuje řešit naléhavou
bytovou potřebu, v tomto spatřuje navrhovatel dotčení vlastnického práva. Současně
navrhovatel požaduje zrušit územní plán v dalších shora identifikovaných plochách pro
bydlení,

neboť stručně řečeno jejich funkční využití jako zastavitelných předurčilo vymezení jeho
pozemku jako plochy nezastavitelné. Je-li podstatou návrhu zejména neproporcionální
funkční vymezení ploch napadenou částí územního plánu a porušení principu rovného
zacházení s vlastníky pozemků v řešeném území, nelze aktivní procesní legitimaci
navrhovatele a priori vyloučit ani k těmto dalším plochám.

30. Soud tvrzené skutečnosti ještě ověřil z textové části územního plánu – jeho odůvodnění,
podle něhož je pozemek p. č. XX ponechán v plochách zemědělských – zahrady, sady, s tím,
že podmínky využití stanoví územní plán na str. 20, 21 a 25. Tomu odpovídá také grafická
část územního plánu – Hlavní výkres. Mezi účastníky pak není sporu ani o funkčním zařazení
ostatních návrhem napadených ploch ani o tom, že navrhovatel není vlastníkem žádného
z dotčených pozemků kromě pozemku p. č. XX.

IV. b) Podmínky řízení

31. Přezkum opatření obecné povahy vychází z § 101b odst. 2 a § 101d odst. 1 s. ř. s. Z těchto
ustanovení vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu,
který navrhovatel uplatnil v návrhu nebo ve lhůtě uvedené v ustanovení § 101b odst. 1 s. ř. s.
Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy nebo jeho část odporuje
konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Soud tak může k návrhu podle
§ 101d odst. 2 s. ř. s. shledat, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je
důvodný, neboť opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem,
nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření
obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Algoritmus soudního
přezkumu opatření obecné povahy v pěti krocích – přezkum pravomoci správního orgánu
vydat opatření obecné povahy; přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření
obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; posouzení, zda opatření
obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; přezkum obsahu opatření
obecné povahy či jeho části z hlediska rozporu se zákonem; a naposledy přezkum jeho
obsahu z hlediska jeho proporcionality – vymezil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98,

publ. ve Sb. NSS 740/2006. Přitom platí, že nad rámec návrhových bodů musí soud
přihlédnout toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy, k nimž je nutno přihlížet
bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 101b odst. 4 ve
spojení s ustanovením § 76 s. ř. s.

32. V daném případu soud neshledal, že by napadené opatření obecné povahy bylo nicotným
správním aktem. Územní plán byl schválen jako opatření obecné povahy usnesením
č. 2019/04/3c ze dne 25. 4. 2019 zastupitelstvem obce Kobyly, nic nesvědčí o tom, že by při

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

jeho vydání překročilo zastupitelstvo meze zákonem vymezené působnosti. Ani navrhovatel
v tomto směru ničeho nenamítá. Soud proto přistoupil k posouzení napadené části územního
plánu z hlediska uplatněných návrhových bodů.

IV. c) Ústní jednání

33. K projednání návrhu nařídil soud na žádost odpůrce ústní jednání. Při něm navrhovatel i
odpůrce v podstatě setrvali na svých argumentech. Navrhovatel opětovně zdůraznil, že s ním
nebylo v procesu územního plánování zacházeno rovným způsobem v porovnání s ostatními
vlastníky pozemků a že pořizovatel, potažmo poté odpůrce postupovali nesprávně, pokud
nehledali řešení, které by uspokojilo potřeby všech vlastníků, a odpovědnost přenesli na
navrhovatele. Odpůrce měl naopak za to, že s navrhovatelem bylo jednáno standardně,
navrhovatel ale nebyl schopen doložit písemnou dohodu s vlastníkem pozemku v ploše XX
panem XX o kompenzaci ploch. Podle odpůrce nedaly dotčené orgány k zařazení pozemku
navrhovatele do zastavitelných ploch nikdy souhlas v písemné podobě. Podle odpůrce byl
územní plán pořízen a přijat v souladu se zákonem, navrhoval proto návrh zamítnout.

34. Nato navrhovatel znovu popsal okolnosti vzniku pořízení územního plánu a především
okolnosti jednání mezi ním a panem XX, který požadoval za kompenzaci zastavitelných
ploch poskytnutí peněžní částky, jak bylo uvedeno již v návrhu. Dotčené orgány souhlasily
s redukcí plochy BI 22 a zařazením plochy XX do ploch zastavitelných, žádnou dohodu o
směně nepožadovaly, ani požadovat nemohly. Postup pořizovatele a určeného zastupitele,
kteří tlačili

na vlastníky pozemků, aby se sami dohodli na jakési kompenzaci zastavitelných ploch,
nebyl správný, stavěli tak vlastníky s jejich požadavky proti sobě. Navrhovatel dodal, že
pokud byly určité plochy převzaty z dosavadní územně plánovací dokumentace, neznamená
to,

že by nemusela být znovu zvážena jejich potřeba a vymezení, zvláště pokud jich vlastníci
dosud nevyužili k zastavění. Navrhovatel setrval na návrhu v podobě, jak byl uplatněn
v písemném návrhu.

35. Osoba na řízení zúčastněná 1. J. B. setrval na svém vyjádření, ztotožnil se s odpůrcem
a požadoval, aby bylo funkční vymezení jeho pozemku v územním plánu zachováno. Osoba
zúčastněná na řízení 2. XX uvedl, že již v předchozím územním plánu byl jeho pozemek
vymezen jako zastavitelný, nachází se v intravilánu obce, nachází se na něm i ochranné
pásmo, velikost tedy nejspíše odpovídá vymezenému počtu domů, a doufá, že se určení
pozemku nebude v územním plánu měnit.

IV. d) Zjištění ze spisového materiálu

36. Ze spisového materiálu a rovněž z kapitoly a) odůvodnění územního plánu soud zjistil,
že zastupitelstvo obce dne 23. 3. 2015 rozhodlo o pořízení územního plánu. Navrhovatel
žádal o změnu funkčního zařazení pozemku v územním plánu na stavební pro plánovanou
stavbu rozměrů 8 x 12 m. Jeho žádosti pořizovatel doporučil vyhovět (viz „Vyhodnocení
pořizovatele – žádosti o zahrnutí do ÚP Kobyly“), naopak projektant lokalitu nedoporučoval
k řešení z důvodu odejmutí plochy ZPF bez uplatnění veřejného zájmu (viz „Doplňující
průzkumy a rozbory“ – lokalita 19).

37. V návrhu územního plánu pro společné jednání byla na pozemku p. č. XX vymezena plocha
XX pro bydlení individuální o výměře 0,18 ha. Krajský úřad Libereckého kraje
v koordinovaném stanovisku ze dne 11. 12. 2017 vyslovil z hlediska ochrany ZPF nesouhlas
a požadoval plochu dohodnout, neboť jde o nový návrh dotčení zemědělské půdy s
ochranou

I. a II. třídy, pro který nebyl prokázán veřejný zájem. Městský úřad Turnov jako orgán

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

ochrany přírody a krajiny ve stanovisku ze dne 19. 12. 2017 vyslovil s vymezením plochy XX

rovněž nesouhlas z důvodu ochrany krajinného rázu.

38. Dne 23. 1. 2018 proběhlo dohodovací jednání s dotčeným orgánem ochrany ZPF, plocha
byla projednána, souhlas dotčeným orgánem vysloven nebyl. Stejným výsledkem skončilo
dohodovací jednání pořizovatele s orgánem ochrany přírody a krajiny konané dne 25. 1. 2018.
Výsledkem byla dohoda o vypuštění plochy XX z návrhu územního plánu z důvodu
nesouhlasu orgánu ochrany ZPF a orgánu ochrany přírody a krajiny.

39. V návrhu územního plánu pro veřejné projednání tedy bylo určení pozemku p. č. XX
pro individuální bydlení zrušeno, na pozemku byla vymezena plocha zemědělská – zahrady,
sady. K návrhu podal dne 13. 6. 2018 navrhovatel námitku, ve které požadoval převedení
části

50 – 55 m² pozemku na pozemek stavební s tím, že pozemek je zasíťovaný, má studnu a jde
o řešení jeho bytového problému. Návrh územního plánu byl veřejně projednán dne 25. 7.
2018, ve vztahu k ploše XX zazněl výklad regulativů. K upravenému a posouzenému návrhu
vydal Krajský úřad Libereckého kraje koordinované stanovisko dne 26. 7. 2018, byl vysloven
souhlas

z hlediska změny funkčního využití pro plochy bydlení v rozsahu 3,9635 ha, bylo
konstatováno, že návrh územního plánu je v souladu se zájmy ochrany přírody a krajiny. V
návrhu rozhodnutí o námitkách navrhoval pořizovatel námitce navrhovatele vyhovět a
navrátit část plochy XX v rozsahu 800 m² pozemku p. č. XX do ploch bydlení – bydlení
individuální.

40. K návrhu rozhodnutí o námitkách obdržel pořizovatel koordinované stanovisko Krajského
úřadu Libereckého kraje ze dne 29. 10. 2018, v něm jako dotčený orgán ochrany ZPF vyslovil
nesouhlas s návrhem rozhodnutí o námitce navrhovatele, setrval na stanovisku, že nová
plocha představuje zábor zemědělské půdy v I. a II. třídě ochrany, která je vymezena mimo
zastavěné území, vybíhá do volné krajiny a vzhledem k rozsahu ploch schválených pro
bydlení v rozsahu 3,9635 ha nejde o další nezbytný zábor ZPF. Městský úřad Turnov jako
dotčený orgán ochrany přírody a krajiny ve stanovisku ze dne 31. 10. 2018 vyslovil opakovaný
nesouhlas s vymezením lokality XX a zahrnutím části pozemku v ploše 800 m² do ploch
bydlení.

41. Ve spisovém materiálu byl dále založen e-mail XX adresovaný starostovi týkající se řešení
lokality XX územním plánem. Dne 17. 1. 2019 bylo svoláno dohodovací jednání s dotčeným
orgánem ZPF a ochrany přírody a krajiny ohledně námitky navrhovatele. Starosta jako určený
zastupitel a navrhovatel přišli s návrhem „směny“ části pozemku p. č. XX – plocha XX o
rozloze 400 m² ve prospěch lokality XX s tím, že vlastníci uvedeného pozemku jsou ochotni
na toto řešení přistoupit. S takovým řešením orgán ochrany ZPF souhlasil, akceptoval
zredukování plochy BI 22 ve prospěch lokality XX, svůj souhlas vyslovil i orgán ochrany
přírody a krajiny. Ze záznamu o jednání ze dne 23. 1. 2019 vyplývá, že navrhovatel
pořizovateli oznámil, že se s vlastníkem pozemku p. č. XX zařazeného do plochy XX
nedohodl

na podmínkách zmenšení lokality XX. Pořizovatel navrhovateli sdělil, že s ohledem na tuto
skutečnost nebude zmenšení plochy XX a zahrnutí plochy XX do návrhových ploch
v územním plánu realizováno.

42. Dne 6. 2. 2019 navrhovatel prostřednictvím právního zástupce doplnil námitky k návrhu
územního plánu, dožadoval se rovného zacházení při zahrnutí pozemků do zastavitelných
ploch a namítal, že o rozsahu zastavitelnosti pozemků nerozhodují jejich vlastníci, proto
jejich souhlas nemůže být podmínkou stanovení rozsahu zastavitelnosti. Písemností ze dne
26. 2. 2019 pořizovatel navrhovateli sdělil, že k doplnění námitek nelze přihlížet, neboť bylo
učiněno

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

po lhůtě stanovené v § 52 odst. 3 stavebního zákona. Znovu se navrhovatel prostřednictvím
svého zástupce obrátil na zastupitelstvo odpůrce dne 4. 4. 2019 a přednesl argumenty
pro zařazení části pozemku p. č. XX mezi zastavitelné plochy.

43. Zastupitelstvo odpůrce na zasedání konaném dne 8. 4. 2019 schválilo usnesením č.
2019/04/3c návrh územního plánu v podobě, který výstavbu na pozemku p. č. XX
neumožňuje. Veřejnou vyhláškou bylo oznámeno vydání územního plánu a územní plán
nabyl účinnosti dnem

25. 4. 2019.

44. Součástí odůvodnění textové části územního plánu je kapitola p) Rozhodnutí o námitkách a
jejich odůvodnění. Námitce navrhovatele ze dne 13. 6. 2018 nebylo vyhověno. Pořizovatel
územního plánu uvedl, že k návrhu rozhodnutí o námitkách, ve kterém byla část
navrhovatelova pozemku o rozloze 800 m² navržena znovu jako lokalita XX, dva dotčené
orgány daly nesouhlasná stanoviska. Proto bylo svoláno dohodovací jednání na 17. 1. 2019 s
dotčenými orgány ochrany ZPF a ochrany přírody a krajiny. Bylo s nimi dohodnuto
zredukování plochy XX ve prospěch lokality XX. Protože však nedošlo k dohodě mezi
vlastníky lokalit ohledně zmenšení plochy BI 22 a ústně sjednaná dohoda nebyla písemně
potvrzena, nedošlo k realizaci dohody s dotčenými orgány, proto pozemek p. č. XX zůstane v
plochách zemědělských – zahrady, sady.

IV. e) Vypořádání návrhových bodů

45. Soud připomíná, že územní plán byl přijat zastupitelstvem obce v rámci výkonu samostatné
působnosti, ve formě opatření obecné povahy ve smyslu § 171 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, v souladu s § 43 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon). Územní plán musí jako opatření obecné povahy v souladu
s § 173 odst. 1 správního řádu obsahovat odůvodnění, jehož specifický obsah je určován
nejen ustanoveními správního řádu, ale také ustanoveními stavebního zákona a prováděcích
předpisů (§ 53 odst. 5 stavebního zákona, § 43 odst. 6 stavebního zákona ve spojení
s přílohou 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.).

46. Podle § 172 odst. 5 správního řádu je součástí odůvodnění opatření obecné povahy též
rozhodnutí o námitkách podaných podle § 52 odst. 2, odst. 3 stavebního zákona, které musí
obsahovat vlastní odůvodnění. Rozhodnutí o námitkách naplňuje formální znaky správního
rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2010, č. j. 2 Ao
5/2010-24 a v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, publ. ve Sb. NSS
2266/2011) na jeho odůvodnění je třeba klást stejné požadavky jako v případě jiných
správních rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. Z odůvodnění rozhodnutí o
námitkách tak musí být seznatelné,

jaká zjištění byla vzata za základ pro vypořádání námitky, z jakého důvodu jsou považovány
námitky za liché, mylné nebo nesprávné nebo nerozhodné. Ústavní soud přitom k obsahu
územního plánu doplnil, že požadavky kladené na detailnost a rozsah vypořádání se s
námitkami nemohou být přehnané. Jinak by se soud dopustil přepjatého formalismu, který
ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního
plánování

a právních jistot občanů a lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu
(srov. nález ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, nálezy Ústavního soudu dostupné
na www.nalus.cz). K uvedenému soud doplňuje, že rozsah odůvodnění rozhodnutí o
námitkách bude především determinován konkrétním obsahem námitky a věcnými
výhradami uplatněnými dotčenou osobou.

47. Soudu je známa judikatura správních soudů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze

dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-51, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2014,

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

č. j. 59 A 2/2014-102), podle které neexistuje subjektivní právo vlastníka nemovitosti,
aby v rámci územně plánovací dokumentace byla jeho nemovitost zahrnuta do určitého
konkrétního způsobu využití, tedy ani do zastavitelného území. Pokud však navrhovatel tvrdí,
že podstatou jeho návrhu na zrušení vymezené části územního plánu je neproporcionalita
zvoleného řešení a nerovné zacházení, neboť jiným vlastníkům nemovitostí, kterým rovněž
nesvědčí zmíněné subjektivní právo na zahrnutí nemovitosti do ploch zastavitelných, bylo
v jejich požadavcích na zařazení nemovitostí do zastavitelných ploch vyhověno, nelze bez
dalšího konstatovat, že navrhovatel není na svých právech napadenou částí územního plánu
zkrácen.

48. Přestože návrh akcentuje právě rozpor napadené části územního plánu s principem
proporcionality a nerovný přístup k vlastníkům dotčených pozemků, soud se k této otázce
dostane až v rámci posledního pátého kroku algoritmu přezkumu napadeného opatření
obecné povahy. Nejdříve se vypořádá s namítanými vadami postupu, mezi které lze zařadit
námitky nepřezkoumatelnosti územního plánu, resp. podkladových závazných stanovisek
dotčených orgánů, a nedostatky rozhodnutí o námitkách a jeho odůvodnění.

49. Soud odmítá argument navrhovatele, podle kterého je územní plán netransparentní pro
zařazení částí pozemků p. č. XX a p. č. XX do území stabilizovaného zastavěného,
v čemž navrhovatel spatřoval skryté rozšíření nově zastavitelných ploch bez uvedení důvodů.
Podle kapitoly a) Vymezení odůvodnění zastavěného území textové části územního plánu
bylo zastavěné území včetně částí uvedených pozemků vymezeno ve specifikovaných
výkresech územního plánu. K takto vymezenému zastavěnému území se vyjadřovaly dotčené
orgány. Orgán ochrany ZPF v koordinovaném stanovisku ze dne 11. 12. 2017 požadoval
upravit a dohodnout vymezení zastavěného území pouze ve specifikovaném rozsahu,
vymezení zastavěného území

na částech pozemků p. č. XX a p. č. XX se výhrady nedotýkaly. Také nesouhlas s vymezením
stabilizovaných ploch – plochy individuální, zemědělská výroba ze strany orgánu ochrany
přírody a krajiny ve stanovisku ze dne 19. 12. 2017 se týkal jen konkrétně vyjmenovaných
pozemků, mezi nimi zmíněné pozemky nebyly. Ze stanovisek vyplývá,

že si dotčené orgány byly dobře vědomy toho, v jakém rozsahu je zastavěné území návrhem
územního plánu vymezeno oproti dosud platnému územnímu plánu, stejně jako toho,
že na vymezeném zastavěném území v konkrétních plochách nedošlo k zástavbě. Stěží tak lze
hovořit o skrytém vymezení zastavitelných ploch. S ohledem na takto vymezené stabilizované
plochy bydlení, v nichž se výstavba připouští [viz kapitola f2) Podmínky pro využití ploch
a podmínky prostorového uspořádání], byly určeny plochy změn pro bydlení individuální.
K rozsahu zastavěného území žádný jiný dotčený orgán nevznesl výhrady, proti nebyly
uplatněny ani připomínky ze strany veřejnosti či námitky vlastníků nemovitostí. A proti
vymezení zastavěného území nebrojil v procesu přijímání územního plánu ani navrhovatel.
Za takového stavu nemůže s úspěchem namítat nedostatečné odůvodnění územního plánu
ani stanovisek orgánu ochrany ZPF v tomto směru. Tvrzení navrhovatele, že redukce
zastavitelných ploch

na uvedených pozemcích by přinesla požadované vymezení zastavitelné plochy právě na jeho
pozemku, nemá v ničem oporu, navrhovatel nebyl vymezením zastavěného území obce
i na předmětných plochách na svých právech zkrácen.

50. Zásadní je dále posouzení, zda se územní plán dostatečným způsobem vypořádal
s navrhovatelem uplatněnou námitkou. Soud připomíná, že navrhovatel ve smyslu § 52 odst.
2 stavebního zákona uplatnil ve lhůtě stanovené § 52 odst. 3 stavebního zákona námitku dne
13. 6. 2018. V námitce pouze stručně zopakoval požadavek na zařazení části svého pozemku
do ploch k zastavění, protože potřebuje vyřešit svůj bytový problém. Námitkou navrhovatel
nebrojil proti konkrétnímu funkčnímu určení jiných pozemků zařazených do jednotlivých
ploch, nenapadal ani územním plánem vymezený rozsah zastavěného území. Sám navrhovatel

[OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

připouští, že v námitce ze dne 13. 6. 2018 nevznesl výhrady proti porušení principu
proporcionality. Namítá ovšem, že námitku poté přípustně doplnil o právní argumentaci
v podání ze dne 6. 2. 2019, přičemž možnosti řešení nastínil již v písemnosti nazvané
„Několik poznámek k problematice pozemku p. č. XX a jeho zařazení do ÚP Kobyly“ a
těmito důvody se pořizovatel a odpůrce měli vypořádat v rozhodnutí o jeho námitce.

51. Jak již soud uvedl shora, rozsah odůvodnění rozhodnutí o námitkách je determinován
konkrétním obsahem námitky a věcnými výhradami uplatněnými dotčenou osobou.
Z ustanovení § 52 odst. 3 stavebního zákona, podle něhož mohou dotčené osoby podle odst.
2 (tj. také vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení) uplatnit námitky proti
návrhu územního plánu nejpozději v zákonem stanovené lhůtě 7 dnů od veřejného
projednání a v námitkách musí uvést i odůvodnění, vyplývá, že k námitkám uplatněným po
stanovené lhůtě, stejně jako k důvodům uplatněným po stanovené lhůtě nelze přihlížet.
Opačným výkladem by byl popřen smysl uvedeného ustanovení, jímž je koncentrace postupu
při pořízení a přijetí územního plánu. Nelze pominout, že pořizovatel ve spolupráci
s určeným zastupitelem musí v souladu s § 53 odst. 1 stavebního zákona vyhodnotit výsledky
veřejného projednání územního plánu, včetně řádně uplatněných námitek, a k těmto
námitkám, nepochybně s přihlédnutím k uplatněným důvodům, zaujmout postoj a ten vtělit
do návrhu rozhodnutí o námitkách, k němuž se dále vyjadřují dotčené orgány a krajský úřad
jako nadřízený orgán územního plánování. Uvedený postup má zajistit věcné vypořádání
námitek proti návrhu územního plánu ze stran dotčených orgánů (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 2/2008-62,

či ze dne 11. 1. 2018, č. j. 5 As 24/2017-97), nikoli jen případné formální odsouhlasení
navrhovaného vypořádání námitky ze strany pořizovatele územního plánu. Právě uvedené je
dalším argumentem pro shora uvedený závěr. Požadavek na řádné odůvodnění námitky
uplatněné v zákonné lhůtě, tj. včetně uvedení důvodů, pro které dotčená osoba nesouhlasí
se zvoleným funkčním řešením území, včetně důvodů neproporcionálního řešení v porovnání
s jinými plochami a možnostmi výkonu vlastnických práv jiných osob (nerovné zacházení),
není požadavkem formalistickým. Není možné, aby vlastníci pozemků v řešeném území svoje
námitky uplatněné ve lhůtě dle § 52 odst. 3 stavebního zákona doplňovaly o nové důvody,
zejména

ve vztahu k proporcionalitě věcného řešení území, která ze své podstaty vyžaduje „porovnání
něčeho k něčemu“ (tj. veřejných zájmů navzájem, veřejných zájmů se zájmy soukromými
či soukromými zájmy navzájem), bez časového omezení.

52. Pořizovatel a odpůrce tedy nepochybili, pokud se v rozhodnutí o námitce N1 nezabývali
důvody a argumentací obsaženou v podání ze dne 6. 2. 2019, kterou nelze považovat za
pouhé doplnění právní argumentace, ale poprvé uplatněné konkrétní věcné výhrady, a to
zejména ve vztahu k nerovnému zacházení s jinými vlastníky vymezených zastavitelných
ploch. Rozhodnutí o námitkách tedy není nepřezkoumatelné, pokud se nevypořádalo
s námitkami nesprávného vyhodnocení pozemku z hlediska pohledového dopadu do krajiny
a dopadu na ZPF, stejně jako s námitkami neproporcionality a nerovného zacházení
z hlediska zahrnutí jiných ploch

než navrhovatelova pozemku do zastavitelných ploch. Uvedené však ještě nedává odpověď
na otázku, zda bylo o námitce uplatněné dne 13. 6. 2018 rozhodnuto v souladu se zákonem.

53. Závěr soudu uvedený v předchozím bodu má význam i pro vypořádání dalších návrhových
bodů. Judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že osoba oprávněná podávat námitky
tak může činit i ve vztahu k lokalitám a řešeným otázkám, které by jí jinak oprávnění podávat
námitky nezaložily (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao
1/2009-185), přičemž má procesní právo na to, aby byly i tyto námitky řádně vypořádány.
Nestane-li se tak, dojde ke zkrácení na procesních právech, které však nezakládá bez dalšího
aktivní věcnou legitimaci (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze

dne 21. 7. 2009,

č. j. 1 Ao 1/2009-120). Tyto obecné závěry považoval soud za potřebné připomenout, než přistoupí k posouzení namítaných vad stanovisek dotčených orgánů.

54. Soud neshledal, že by napadený územní plán nedostatečně zdůvodnil nový zábor ZPF,
protože jeho podkladem byla nepřezkoumatelná stanoviska orgánu ZPF. Odůvodnění
územního plánu obsahuje na str. 58 – 60 kapitolu o1) Vyhodnocení předpokládaných
důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond. Z hlediska zákona o ochraně ZPF
bylo ke konečné podobě návrhu územního plánu stanovisko dotčeného orgánu kladné,
a to i ve vztahu k ploše XX, neboť při dohodovacím jednání dne 23. 1. 2018 došlo k dohodě
mezi pořizovatelem a orgánem ochrany ZPF (došlo k vypuštění plochy XX ze zastavitelných
ploch, viz str. 24 odůvodnění územního plánu). Stanovisko tohoto dotčeného orgánu ze dne
26. 7. 2018 potom výslovně uvedlo, že předmětem souhlasného stanoviska jsou ve většině
případů plochy již dříve odsouhlasené a dosud platné v dosavadní územně plánovací
dokumentaci, s výjimkou nově navržené lokality XX, u které ale došlo ke kompenzaci
za plochu XX S ohledem na to, že v průběhu pořizování územního plánu nebyly uplatněny
žádné připomínky a ani námitky ve vztahu k vymezení zastavitelných ploch s dopadem na
zábor ZPF, není stanovisko orgánu ZPF nepřezkoumatelné z důvodu, že blíže neodůvodnilo
souhlas

se záborem ZPF na plochách XX, XX, XX, XX, XX, XX a XX a se nevěnovalo porovnání
s pozemkem navrhovatele. Jak lze hodnotit zařazení zmíněných ploch do ploch
zastavitelných v porovnání s pozemkem p. č. XX z hlediska ochrany ZPF, je pak již věcí
proporcionality zvoleného řešení napadeným územním plánem.

55. Shodně lze uvést i k námitce nepřezkoumatelnosti obsahu stanovisek orgánu ochrany přírody
a krajiny, zejména pokud navrhovatel dotčenému orgánu vytýká absenci srovnání původně
navržené plochy XX a plochy XX. Spatřuje-li navrhovatel nepřezkoumatelnost těchto
stanovisek v rozporuplných závěrech ve vztahu k ploše XX, uvádí soud ve shodě
s odpůrcem, že navrhovatel přehlíží výsledek dohodovacího jednání ze dne 25. 1. 2018, po
němž byla plocha v návrhu ponechána (viz str. 29 odůvodnění územního plánu). Nelze tedy
ani konstatovat nezákonnost napadené části územního plánu z důvodu rozporu se závazným
stanoviskem orgánu ochrany přírody a krajiny ze dne 19. 12. 2017.

56. Důvodná je ale námitka navrhovatele, že se pořizovatel vypořádal s jeho námitkou
v rozhodnutí o námitkách nezákonným způsobem. Jak již soud uvedl shora, pořizovatel
hodlal v návrhu rozhodnutí o námitkách vyhovět požadavku navrhovatele na zařazení části
(konkrétně 800 m²) pozemku p. č. XX do zastavitelných ploch a plochu XX navrátit do ploch
bydlení individuálního. Orgány ochrany ZPF a orgán ochrany přírody a krajiny však
k takovému vypořádání s námitkou vyslovily nesouhlas. Pořizovatel a starosta jako pověřený
zastupitel

za dané situace vyvolali dohodovací jednání s oběma dotčenými orgány. Výsledkem
dohodovacího jednání bylo udělení podmíněného souhlasu s navrácením plochy XX
(v rozsahu 400 m² dle návrhu pořizovatele a navrhovatele) do plochy bydlení – bydlení
individuální

za podmínky zredukování lokality XX ve prospěch lokality XX. Soud musí souhlasit
s navrhovatelem, že souhlas dotčených orgánů byl vázán na redukci plochy XX ve prospěch
plochy XX, nikoli na uzavření soukromoprávní dohody navrhovatele s vlastníkem pozemku
p. č. XX zařazeného do plochy XX či souhlas vlastníka dotčeného pozemku (bez ohledu
na to jaké podmínky si tento vlastník pro kompenzaci velikosti zastavitelných ploch kladl).
Za situace, kdy souhlas dotčených orgánů nebyl podmíněn souhlasem či dohodou
s vlastníkem uvedeného pozemku v ploše XX, nemá rozhodnutí o námitce oporu v zákoně.
V rozhodnutí

o námitkách pořizovatel ani neuvedl, z čeho dovozuje podmínku sjednání dohody ohledně

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

kompenzace velikosti zastavitelných ploch bydlení individuálního a nutnost souhlasu
vlastníka pozemku p. č. XX s velikostí plochy XX. Dle stávající judikatury správních soudů
(srov. např. odpůrcem citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2014,
č. j. 59 A 2/2014-102) z § 18 odst. 1 až 4, § 43 odst. 1 věta první a odst. 3 věta první
stavebního zákona vyplývá, že nelze dovodit, že v daném území by existovalo pouze jediné
možné správné řešení území, které by bylo vynutitelné soudem. A je právě a jen na
pořizovateli územního plánu a poté na zastupitelstvu obce, aby z nespočtu řešení území, které
odpovídají zákonným kritériím, vybrali tu možnost, která bude nejlépe vyhovovat, a to
z hlediska vážení veřejných zájmů navzájem, z hlediska vážení zájmů veřejných a soukromých
i z hlediska koordinace zájmů soukromých v řešeném území. Bylo tedy na pořizovateli, aby
s ohledem na nakonec souhlasný postoj orgánů ochrany ZPF a ochrany přírody a krajiny
k oběma plochám jako zastavitelným (samozřejmě při zachování celkového schváleného
vymezení zastavitelných ploch s dopadem

na zábor ZPF I. a II. třídy ochrany – viz závazné stanovisko orgánu ochrany ZPF
s nezbytným záborem ZPF v rozsahu 3,9635 ha) vybral řešení zastavitelných ploch bydlení
individuálního z jeho pohledu nejvhodnější. Takovou úvahu však pořizovatel neučinil a
v rozhodnutí

o námitkách jen odkázal na nezdar soukromoprávních jednání mezi navrhovatelem a
vlastníkem pozemku zařazeného do plochy BI 22. Jak případně namítá navrhovatel,
pořizovatel a odpůrce nejsou při vymezení zastavitelných ploch vázáni požadavky
jednotlivých vlastníků pozemků řešených územním plánem na konkrétní funkční využití. To
znamená, že i v souzeném případu nebylo zmenšení plochy XX podmíněno souhlasem
vlastníků pozemku tuto plochu tvořícího.

57. Soud však musí korigovat názor navrhovatele, že pořizovatel byl poté, co mu oznámil nezdar
svého jednání s vlastníkem pozemku p. č. XX a neuzavření dohody o kompenzaci (či
„směně“, jak se v průběhu pořizování územního plánu uvádělo) velikosti plochy bydlení XX,
povinen bez dalšího redukovat plochu XX a do návrhu územního plánu zařadit plochu XX.
Podle názoru soudu bylo v dané situaci povinností pořizovatele, přestože nebyla ze strany
navrhovatele včas uplatněna námitka proporcionality řešení územním plánem a nebyly
ani vzneseny námitky proti nezákonnému či nesprávnému funkčnímu zařazení pozemku
p. č. XX do zastavitelných ploch bydlení individuálního, úvahu v tomto směru provést
(ostatně sám určený zastupitel a pořizovatel prosazovali navrácení plochy XX na úkor
velikosti vymezení plochy XX), zvolit nejvhodnější řešení vymezení zastavitelných ploch
v daném území, při respektování zákonných hledisek, a důvody nakonec zvoleného řešení
řádně

a přezkoumatelným způsobem uvést v rozhodnutí o námitkách. Pokud tak pořizovatel
neučinil, bylo o námitce navrhovatele rozhodnuto nesprávně a územní plán v části funkčního
určení pozemku p. č. XX a vymezení plochy XX postrádá dostatek důvodů.

58. K námitce rozporu územního plánu s cíli a úkoly územního plánování ve smyslu § 18 a § 19
územního plánu soud uvádí, že skutečnosti navrhovatelem uvedené v tomto návrhovém
bodu svou podstatou spadají do ryzí námitky neproporcionality zvoleného funkčního řešení
zastavitelného území. Navrhovatel de facto opakuje tytéž výhrady, na nichž staví svou
argumentaci o porušení principu proporcionality a nerovném přístupu při zařazení jeho
pozemku do ploch zemědělských a jiných pozemků do zastavitelných ploch bydlení
individuálního,

resp. zastavěného území. Ve vztahu k funkčnímu vymezení ploch navrhovatel netvrdí rozpor
s kogentními normami hmotného práva, ani netvrdí, že by funkčním vymezením napadených
částí územního plánu byl zkrácen na svých vlastnických právech konkrétním způsobem
(typicky budoucími imisemi, nedostupností jeho nemovitosti, atd.), či že by došlo k porušení
veřejných zájmů způsobem, který by se bezprostředně týkal jeho právní sféry.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

59. Přitom ve vztahu k funkčnímu vymezení území platí, že „stanovit funkční využití území … je
činností, do které správní soudy mohou pouze minimálně zasahovat. Soudu rozhodně nepřísluší
přezkoumávat, zda bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití“
(srov. rozsudek NSS

ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006-74, publ. ve Sb. NSS č. 968/2006). Platí, že „úkolem soudu
není určovat, jakým způsobem má být určité území využito a aktivně tak dotvářet územní plánování,
ale pouze korigovat extrémy. V realitě územního plánování je nutno počítat se značnou variabilitou možných
řešení a je v kompetenci příslušných správních orgánů, aby citlivě vážily zájmy veřejné a zájmy soukromé,
a to zejména s ohledem na specifické historické, ekonomické, demografické a geografické podmínky dané
obce.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, publ. ve Sb. NSS
1462/2008).

60. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011-43, „…není
možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů či
veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelů, aniž by tuto úvahu před ním provedl příslušný správní
orgán. Nejvyšší správní soud by takovýto postup považoval za rozporný s ústavní zásadou dělby mocí, s
právem na samosprávu

i s ochranou právní jistoty dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy
územně plánovací dokumentace a nyní tuto územně plánovací dokumentaci respektují. Nepodáním
připomínek k otázce přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelů napadeným opatřením obecné povahy (tedy k
otázce proporcionality)

bez objektivních důvodů se účastníci sami zbavili možnosti, aby jejich připomínky byly náležitě vypořádány
správním orgánem a aby poté o zákonnosti takovéhoto vypořádání rozhodl soud.“ (obdobně rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013-29, či ze dne 6. 11. 2014,
č. j. 7 As 186/2014-49).

61. Z uvedeného soud dovozuje, že proporcionalitou řešení napadených zastavitelných ploch
územním plánem by se mohl zabývat pouze tehdy, pokud byl navrhovatel v procesu přijímání
územního plánu v tomto směru aktivní a proti funkčnímu zařazení pozemku p. č. XX oproti
vymezení zbylých návrhem napadených částí územního plánu se konkrétně vymezil a uplatnil
v tomto směru námitky, v nichž nepřiměřenost zásahu do svého vlastnického práva oproti
ostatním vlastníkům zastavitelných ploch namítal. Protože se tak nestalo (viz body 56. a 57.
rozsudku) a pořizovatel neprováděl odbornou úvahu ohledně vážení ochrany vlastnického
práva navrhovatele ve světle zájmů dalších vlastníků nemovitostí, resp. ve vztahu k ochraně
jejich právní jistoty, nemůže se soud námitkami porušení principu proporcionality zvoleného
řešení a nerovnosti vlastníků ostatních nemovitostí sám při přezkumu napadených částí
územního plánu zabývat. Proto posoudil námitku směřující vůči funkčnímu vymezení
ostatních návrhem napadených ploch (s výjimkou plochy BI 22) jako nedůvodnou.

V. Závěr a náklady řízení

62. Soud uzavírá tím, že část územního plánu obce Kobyly týkající se pozemku p. č. XX a plochy
BI 22 byla jako nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů zrušena postupem dle § 101d
odst. 2 ve spojení s § 101b odst. 4 a § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to ke dni právní moci
tohoto rozsudku. Zrušení uvedené části územního plánu má za následek též zrušení
rozhodnutí o námitce navrhovatele, které je součástí odůvodnění územního plánu a které se
vztahuje k zrušené části územního plánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 11. 2011,

č. j. 7 Ao 4/2011-126). Proto soud nerozhodoval samostatným výrokem o zrušení rozhodnutí
o námitce navrhovatele, neboť, jak již zaznělo, toto rozhodnutí je součástí odůvodnění
územního plánu, který teprve zasahuje do právní sféry navrhovatele. Odpůrce tedy dokončí
řádným způsobem řízení o územním plánu ve zrušené části, které po řádném vyhodnocení
námitky vyústí v nové rozhodnutí o námitce a případně jiném funkčním určení dotčeného

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]64 A 2/2019 - 104

pozemku p. č. XX a vymezení plochy XX.

63. Ve zbytku soud neshledal návrh důvodným a podle § 101d odst. 2 s. ř. s. jej zamítl.

64. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého účastník,
který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které
důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl; měl-li účastník úspěch jen
částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů řízení.

65. Ke stanovení míry úspěchu navrhovatele, který se domáhá zrušit územní plán, avšak je
úspěšný pouze ve vztahu k několika dílčím zastavitelným plochám, se vyslovil ve svém
rozsudku Krajský soud v Praze ze dne 17. 10. 2014, č. j. 50 A 7/2013-162, (v návaznosti na
závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 9 Aos 2/2013-18), který
dovodil,

že je na místě poměr úspěchu ve věci odvodit od poměru výměr zrušených zastavitelných
ploch k těm, ve vztahu k nimž se návrhu nevyhovuje.

66. Navrhovatel byl se svým návrhem na zrušení části územního plánu úspěšný jen ve vztahu
k pozemku p. č. XX a ploše XX, dohromady s výměrou 3 532 m². Naopak neúspěšný byl
ve vztahu ke zbývajícím plochám bydlení a stabilizovaným plochám zastavěného území
s celkovou výměrou 32 725 m². Porovnáním výměr soud zjistil, že celkově úspěšným byl
v řízení odpůrce, ten ovšem náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud proto vyslovil, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

67. Protože osobám zúčastněným na řízení soud neuložil v řízení žádné povinnosti a současně
neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, vyslovil v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s.,
že se osobám zúčastněným na řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem
Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných
náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Liberec 18. září 2019.

Mgr. Lucie Trejbalová
předsedkyně senátu