č. j. 30 A 127/2018 - 73

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci

žalobce: Ing. K. Š.
zastoupen advokátkou Mgr. Markétou Vojtáškovou
sídlem Kvítková 124, Zlín 

proti  

žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje
sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín

 

za účasti: 1) Česká telekomunikační infrastruktura
sídlem Olšanská 2681/6, Praha

 

 2) TOMA, a.s.
sídlem tř. Tomáše Bati 1566, Otrokovice
 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2018, č. j. KUZL 47788/2018, sp. zn. KUSP 45043/2018 ÚP-IS

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
  4. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

  1. Městský úřad Otrokovice, odbor stavební úřad, vydal dne 2. 5. 2018, pod č. j. SÚ/18444/2018/OLE, stavební povolení na stavbu „supermarket tř. Tomáše Bati, Otrokovice“, umístěnou na pozemku parc. č. X v k. ú. X.
  2. K odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím částečně změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že do výroku doplnil seznam účastníků stavebního řízení; ve zbytku stavební povolení potvrdil.

II. Obsah žaloby

  1. Žalobce v podané žalobě namítl, že žalovaný nesprávně posoudil zákonnost a správnost stavebního povolení a rovněž zákonnost řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje v nesprávné aplikaci zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), v neposouzení technických podmínek předmětné stavby a v nevypořádání se se zásahem do veřejného zájmu. Napadené rozhodnutí spatřuje nedostatečné a účelové.
  2. Stavební úřad podle žalobce nesprávně posoudil dopravní řešení stavby. Povolovaná stavba je způsobilá ohrozit veřejný zájem na dostatečných parkovacích plochách, neboť může dojít k omezení stávajících parkovacích míst a tím i k omezení zásobování stávajících provozoven v blízkém prostoru autobusového nádraží.
  3. Na posouzení kanalizační přípojky nelze aplikovat § 103 odst. 1 písm. e) bod 10 stavebního zákona. Nejedná se totiž o stavbu nevyžadující stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu jako celek, proto je nutné ji stavebně povolit společně se supermarketem.
  4. Závěrem namítl, že stavebník před vydáním stavebního povolení provedl na staveništi práce směřující k výstavbě podle projektové dokumentace spočívající v odstranění parovodu a dovozu recyklátu a zeminy. Před vydáním stavebního povolení tedy stavebník realizoval stavbu či její část, proto stavební úřad nebyl oprávněn vydat předmětné stavební povolení. Provedená stavba měla být odstraněna postupem podle § 129 stavebního zákona.
  5. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

  1. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že povolovanou stavbou není zasaženo do stávajícího počtu parkovacích míst na komunikacích autobusového nádraží. Po stavebníkovi nelze požadovat, aby navrhl ke stavbě tolik parkovacích míst, aby je mohly využívat i osoby nevyužívající služby supermarketu. Stavebník je povinen navrhnout dostatečný počet parkovacích míst toliko v souvislosti s povolovanou stavbou.
  2. Stavba byla umístěna územním rozhodnutím ze dne 6. 9. 2017, č. j. SÚ/39248/2017/OLE. Společně se stavebním objektem SO 101 - supermarket byly umisťovány další stavební objekty, např. zpevněné plochy, dešťová kanalizace, přípojka splaškové kanalizace apod. Kanalizační přípojka je stavbou, která nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení; postačuje proto vydání územního rozhodnutí.
  3. Odstranění parovodu není zahrnuto do stavebních prací předpokládaných projektovou dokumentací pro stavební povolení. Na staveništi nebyly provedeny žádné práce směřující k výstavbě podle projektové dokumentace, což stavební úřad ověřil při kontrolní prohlídce stavebního pozemku dne 28. 6. 2018. Jednalo se pouze o práce přípravné.
  4. Z popsaných důvodů navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Osoby zúčastněné na řízení

  1. Dne 13. 8. 2018 uplatnily práva osoby zúčastněné na řízení Česká telekomunikační infrastruktura, a. s. a dne 21. 8. 2018 Toma, a. s. K věci samé se osoby zúčastněné na řízení nevyjádřily.

V. Posouzení věci soudem

  1. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného.
  2. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“).
  3. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
  4. Žalobce v podané žalobě namítl, že povolovanou stavbou bude zasaženo do stávajícího počtu parkovacích míst, čímž bude omezena možnost zásobování provozoven v přilehlé lokalitě autobusového nádraží. Dále tvrdil, že na stavbu kanalizační přípojky nelze pohlížet jako na stavbu nevyžadující stavební povolení ani ohlášení. Závěrem uváděl, že stavebník na staveništi provedl práce směřující k výstavbě podle projektové dokumentace ještě před vydáním stavebního povolení.
  5. Soud předně zdůrazňuje, že v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 s. ř. s.) může žalobce namítat pouze zkrácení na svých vlastních právech. Není úlohou žalobců v příslušném soudním řízení iniciovat jakousi všeobecnou kontrolu zákonnosti vadných aktů veřejné správy. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu není koncipována jako actio popularis.
  6. Důležité je rovněž doplnit odlišnost předmětu územního a stavebního řízení a s tím související okruh přípustných námitek spadajících do příslušného typu řízení před stavebním úřadem. Podle Nejvyššího správního soudu „stavební řízení není pokračováním územního řízení. Předmět obou těchto řízení, tj. okruh otázek, které se v nich řeší, je odlišný. Důsledkem této diference je zavedení věcné koncentrace námitek účastníků řízení v § 114 odst. 2 stavebního zákona. Námitky, které se vztahují k předmětu územního řízení, lze uplatnit pouze v tomto typu řízení, nikoliv v řízení navazujícím (tj. v daném případě v řízení stavebním)“ (viz rozsudek ze dne 23. 1. 2013, č. j. 1 As 119/2012-86). V předmětné věci je předmětem přezkumu stavební povolení na stavbu supermarketu, v jehož rámci již nelze s úspěchem vznášet námitky směřující svým obsahem do řízení územního, v nichž žalobce brojí proti samotnému umístění záměru stavby.
  7. Žalobní námitky jsou koncipovány velmi obecně, aniž by žalobce blíže konkretizoval, k jakému konkrétnímu pochybení došlo, resp. jaký mělo dopad do jeho práv. K tomu lze odkázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, publikované pod č. 2162/2011 Sb., z něhož vyplývá, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej.“ Na obecně formulované žalobní námitky proto soud reagoval taktéž pouze obecně. 
  8. Ze správního spisu (jakož i z veřejně dostupného katastru nemovitostí) soud ověřil, že žalobce je spoluvlastníkem nemovitosti na parc. č. X a budovy č. p. X, vše k. ú. X, nacházející se v těsné blízkosti povolované stavby. Zejména z vyjádření ke stavebnímu řízení ze dne 3. 4. 2018 vyplývá, že žalobce brojí proti omezení stávajících parkovacích míst v severní části autobusového nádraží (č. l. 22 správního spisu). Ze stavebního povolení je zřejmé, že jeho předmětem je stavba supermarketu kubického tvaru o rozměru 36,85 m × 33,85 m a výšce 5,5 m. Součástí stavby je 43 veřejně dostupných parkovacích míst a 3 parkovací místa pro osoby imobilní, které jsou stavebně povolovány speciálním stavebním úřadem (viz str. 10 stavebního povolení). Tvrzení žalobce, že předmětnou stavbou supermarketu dojde k faktickému omezení stávajících parkovacích míst v oblasti autobusového nádraží, je nutné označit za nepodložené. Argumentace žalobce nemá oporu v projektové dokumentaci ani ve správním spise. Nevyplývá ani z dokumentace technických zařízení zpracované Ing. arch. R. P., na kterou žalobce odkázal. Ze stavebního povolení je patrné, že dopravní plochy a jejich řešení nejsou předmětem stavebního povolení. Spadají do působnosti speciálního stavebního úřadu, který souběžně vede řízení pro ostatní objekty stavby.
  9. Ze správního spisu, zejména z odvolání žalobce ze dne 30. 5. 2018 a z vyjádření stavebníka ze dne 8. 6. 2018 vyplývá, že žalobce brojí proti rušení parkovacích míst na pozemku parc. č. X, nacházejícím se severně od budovy č. p. X. Tato parkovací místa se nacházejí na pozemku města Otrokovice a podle projektové dokumentace budou nahrazena parkovištěm s 43 parkovacími místy před budovou povolovaného supermarketu, která mohou krátkodobě využívat jak vlastníci přilehlých nemovitostí spolu se žalobcem, tak i veřejnost. Možnost parkování před nemovitostí žalobce je zachována a stavbou není nikterak dotčena.
  10. Námitka týkající se nezákonného omezení počtu parkovacích míst tak není důvodná.
  11. Žalobce rovněž namítal, že ve stavebním povolení nejsou uvedeny parametry kanalizační přípojky a na stavbu není možné aplikovat § 103 odst. 1 písm. e) bod 10 stavebního zákona.
  12. Ze správního spisu vyplývá, že stavba kanalizační přípojky byla umístěna rozhodnutím ze dne 6. 9. 2017, č. j. SÚ/39248/2017/OLE, proti kterému nebyly uplatněny žádné připomínky ani odvolání. Jak správně uvedl žalovaný, kanalizační přípojka je stavbou nevyžadující stavební povolení (viz str. 8 územního rozhodnutí). Námitky směřující k podobě kanalizační přípojky proto bylo nutné uplatnit v územním řízení (srov. § odst. 2 stavebního zákona). S ohledem na kladné územní rozhodnutí tak nebylo nutné ve stavebním povolení tyto stavební objekty podrobně specifikovat. Přestože je tedy stavba kanalizační přípojky součástí stavby supermarketu (jako celku), není nutné ji posuzovat ve stavebním řízení společně se supermarketem, neboť tato část stavby podle § 103 odst. 1 písm. e) bod 10 stavebního zákona stavební povolení nevyžaduje.
  13. Námitka ohledně kanalizační přípojky tedy není důvodná.
  14. Závěrem žalobce namítal, že stavebník zahájil stavební práce ještě před vydáním stavebního povolení. Tyto práce měly spočívat v odstranění parovodu a návozu recyklátu a zeminy (suti).
  15. Součástí předloženého správního spisu je spis stavebního úřadu vedený pod sp. zn. KUSP 44088/2018. Z něj vyplývá, že žalobce přípisem ze dne 21. 6. 2018 podal podnět k provedení stavebního dozoru a postupu podle § 129 stavebního zákona. Stavební úřad ve vyjádření ze dne 28. 6. 2018, č. j. SÚ/29547/2018/OLE, dospěl k závěru, že na staveništi došlo odstranění stávajícího bunkru a zpevnění plochy recyklátem, nikoliv k zahájení stavebních prací. Provádění stavby před vydáním stavebního povolení tedy stavebním úřadem nebylo zjištěno. Žalobce žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení nepředložil.
  16. Lze nicméně doplnit, že argumentace žalobce o zahájení stavby před rozhodnutím žalovaného o odvolání se do jisté míry míjí s předmětem nyní přezkoumávaného stavebního povolení. Domnívá-li se žalobce, že stavebník provedl (jakoukoliv) stavbu bez stavebního povolení, je oprávněn podat stavebnímu úřadu podnět k odstranění nepovolené stavby. To ostatně žalobce učinil, ovšem jeho podnět nebyl shledán důvodným. Ani pokud by však bylo stavebním úřadem zjištěno, že stavebník započal s výstavbou bez pravomocného stavebního povolení, nevedla by tato skutečnost sama o sobě k nezákonnosti vydaného stavebního povolení.
  17. Ani námitka zahájení výstavby bez pravomocného stavebního povolení tak není důvodná.

V. Závěr a náklady řízení

  1. Soud tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Důkazy přiložené k žalobě (fotodokumentace stavby) soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť dokumenty obsažené ve správním spise poskytují dostatečný podklad pro rozhodnutí o věci.
  2. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.
  3. Výrok o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s. V dané věci soud osobám zúčastněným na řízení neuložil žádnou povinnost. Neshledal rovněž důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání práva na náhradu jejich dalších nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

Brno 28. května 2020

Mgr. Milan Procházka
předseda senátu