6 Ad 9/2019-34
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci
žalobce: xxxx
sídlem V. 709/33, P. 1
proti
žalovanému: náměstek policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování
sídlem Strojnická 935/27, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 17. 4. 2019, č. j. PPR-5286-6/ČJ-2019-990131
takto:
I. Rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 17. 4. 2019, č. j. PPR-5286-6/ČJ-2019-990131, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 15 342 Kč do jednoho (1) měsíce od právní moci rozsudku do rukou JUDr. Josefa Kopřivy, advokáta.
Odůvodnění
[1] Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezídia České republiky ve věcech služebního poměru č. 785/2018 ze dne 21. 12. 2018. Ve správním řízení bylo rozhodnuto o stavení zvláštního příplatku podle ust. § 120 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o služebním poměru“) od 1. 1. 2019.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl tyto žalobní body, jimiž je soud při svém přezkumu vázán. Poukazoval na to, že byl ustaven na služební místo rada odboru analýz Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezídia České republiky, náplní služební činnosti samostatné tvůrčí řešení náročných a složitých analytických, metodických a koncepčních úkolů a usměrňování výkonu policejní činnosti v rámci policejního prezídia, útvarů s celostátní působností nebo územních útvarů vyššího stupně. Dnem ustanovení na služební místo (od 1. 3. 2016) byl zařazen rozkazem policejního prezidenta č. 60/2016, kterým se mění rozkaz policejního prezidenta č. 125/2015, kterým se zřizuje pracovní tým VÝHRA. Činnost pracovního týmu spočívala ve vedení trestního řízení o trestných činech spočívajících v jednání, jehož cílem je nelegálně provozovat technická zařízení a vyhnout se naplnění účelu zákona č. 186/2016 Sb.; jeho náplní byla od počátku operativně pátrací činnost – výkon domovních prohlídek či jiných prostor, zadržení podezřelé osoby, práce s informátorem, využívání podpůrných operativně pátracích prostředků, krycí prostředky, operativně pátrací prostředky – sledování, zajišťovací úkony – odposlechy, výslechy apod. Vykonával tak činnost na služebních místech se stanoveným směrem vykonávané práce 01 – operativní, pod bodem 1.1. – policisté zařazení v útvarech a organizačních článcích služby kriminální policie a vyšetřování, kteří získávají, šetří a prověřují informace směřující k odhalování trestných činů a další činnosti. Podle jeho názoru tak měl mít stanoven zvláštní příplatek ve výši 6 000 Kč, v době od 1. 1. 2009 pak ve výši 9 000 Kč. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2005, čj. 4 As 43/2004-84, podle něhož je možné podmínky přiznání zvláštního příplatku blíže upravit služebními předpisy. Nesouhlasí s argumentací, kterou provedl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2009, čj. 6 Ads 129/2008-66, který byl vydán v jiné věci – příslušník podal odvolání proti zvláštnímu příplatku pro jeho služební místo, který byl služebním předpisem stanoven v nižší výměře než v předcházejícím období, příslušník vykonával službu na služebním místě a plnil úkoly, které z tohoto služebního místa vyplývaly. Situace žalobce je podle jeho názoru jiná v tom, že přestože nevykonával činnosti, které tvoří náplň služebního místa, podle něhož mu byl stanoven zvláštní příplatek, přičemž tento názor aproboval i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 25. 1. 2012, čj. 3 Ad 18/2010-57. Namítá, že pro něj nebyly vytvořeny rovné podmínky, když všichni členové pracovního týmu, kteří vykonávali tutéž službu, měli zvláštní příplatek vyšší, než žalobce, neboť byli formálně zařazeni na služebních místech, pro něž je určena I. skupina zvláštního příplatku.
[3] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, přičemž argumentoval týmž způsobem, jako v odůvodnění žalobou napadeném rozhodnutí.
[4] Při ústním jednání účastníci na svých procesních stanoviscích setrvali, uvedli, že žalobce se domáhá doplacení jím tvrzeného rozdílu ve zvláštním příplatku dále žádostí o vydání bezdůvodného obohacení podle zákona o služebním poměru.
[5] V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že stanovení zvláštního příplatku je upraveno v ust. § 120 odst. 3 zákona o služebním poměru, v odst. 4 tohoto zákona je pak stanoveno zařazení služebních činností. Zařazení služebních činností do I. a II. skupiny provedl policejní prezident závazným pokynem č. 100/2012, z čl. 14 odst. 1 tohoto pokynu vyplývá, že do I. skupiny se zařadí služební činnosti vykonávané na služebním místě v Policii České republiky se směrem vykonávané práce 01, 02 a 99, podle bodu 2 přílohy č. 6 tohoto pokynu služební činnosti vykonávané na služebním místě, na které je odvolatel ustanoven, mají směr vykonávané práce 04 – další činnosti přímo související s operativní a výkonnou službou. Konkrétní výši zvláštního příplatku pro služební místa v ÚSKPV stanovil policejní prezident pokynem č. 267/2018, v příloze v čl. 8 odst. 3 písm. g) bodu 3 je stanoveno, že pro služební místo rada odboru analýz ÚSKPV je závazně stanoven zvláštní příplatek ve výši 5 000 Kč. V rozkazu policejního prezidenta č. 125/2015, kterým se zřizuje pracovní tým VÝHRA, ani v rozkazech, které tento původní rozkaz mění (změny ve složení týmu) není policejním prezidentem stanovena výjimka, podle níž by po dobu služby v tomto pracovním týmu měli mít jeho členové přiznaný zvláštní příplatek v jiné výši, než které odpovídá služebnímu místu, na kterém jsou zařazeni. Je poukázáno na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2009, čj. 6 Ads 129/2008-66, který vymezuje námitky žalobce jako irelevantní.
[6] Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.
[7] Podle ust. § 120 odst. 3, 4 zákona o služebním poměru: „(3) Příslušník, který vykonává službu spojenou s ochranou zájmů státu, při nichž může dojít k ohrožení jeho života nebo zdraví, popřípadě k jiným závažným rizikům, nebo službu s mimořádnou psychickou zátěží, má nárok na zvláštní příplatek ve výši 5 000 Kč až 10 000 Kč měsíčně v I. skupině a 1 000 Kč až 5 000 Kč ve II. skupině. (4) Zařazení služebních činností do I. a II. skupiny a výši zvláštního příplatku pro služební místa v bezpečnostním sboru stanoví ředitel bezpečnostního sboru služebním předpisem.“.
[8] V dané věci soud uvádí, že nemůže s právním posouzením zjištěného skutkového stavu, jak jej provedl žalovaný, souhlasit. Zákon o služebním poměru sice stanoví obecné pravidlo v tom smyslu, že jednotlivé služební činnosti stanoví ředitel bezpečnostního sboru služebním předpisem, to však podle názoru soudu nelze vykládat tak, že by takové zařazení bylo v rozporu s náplní služby, kterou má příslušník závazným způsobem určenou. V tomto případě byl žalobce sice ustanoven na určité služební místo, zároveň však byl povinen vykonávat službu jinou v rámci pracovního týmu VÝHRA. Jeho „služební činnost“ ve smyslu ust. § 120 odst. 4 zákona o služebním poměru tak musí být posuzována s ohledem na fakticky vykonávanou službu, nikoliv na jeho ustanovení. Pokud policejní prezident svým rozkazem o zařazení služebních činností do I. a II. skupiny č. 100/2012 a č. 267/2018 stanovil zvláštní příplatek pro místo, na které byl ustanoven žalobce, v rozporu se svým rozkazem o zřízení a změnách pracovního týmu VÝHRA, žalobce neměl na výběr, jakou činnost ve služebním poměru bude vykonávat, a musel vykonávat tu činnost, kterou měl stanovenou rozkazem o zřízení pracovního týmu VÝHRA. Proto jeho „služební činností“ ve smyslu ust. § 120 odst. 4 zákona o služebním poměru je zařazení do pracovního týmu VÝHRA, nikoliv jeho služební zařazení jiné.
[9] V tomto směru nelze akceptovat vysvětlení, že policejní prezident musel vědět o služebním zařazení žalobce, když vydával rozkaz o zřízení pracovního týmu VÝHRA – jak bylo uvedeno shora, žalobce neměl na výběr, jakou činnost bude vykonávat. Byl povinen se podřídit rozkazu policejního prezidenta a vykonávat činnost v pracovním týmu VÝHRA. Proto se pro potřeby služebního příjmu musí vycházet z toho, že vykonával tyto činnosti, nikoliv činnost, na níž sice byl ustanoven, ale fakticky jí vykonávat nemohl.
[10] Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2009, čj. 6 Ads 129/2008-66, podle názoru soudu v této věci tuto právní otázku neřeší. Podstatou sporu ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu bylo určení zvláštního příplatku pro činnosti, které příslušník vykonával. V této věci je však skutkově věc postavena jinak – žalobce musel vykonávat činnost jinou, než na jakou byl ustaven. Podle názoru soudu tak právní názor z tohoto rozsudku na tuto věc z důvodu značné rozdílnosti ve skutkovém základu nelze použít. Jak bylo shora uvedeno, nikde není zpochybněno právo ředitele bezpečnostního sboru určit služebním předpisem obecně pro celý bezpečnostní sbor klasifikaci činností v bezpečnostním sboru a tím tak stanovit výši zvláštního příplatku, o to však zde nešlo, jak bylo shora již několikrát uvedeno. V tomto souzeném případě však je nutné posoudit, jakou činnost žalobce skutečně vykonával a na základě ní pak rozhodnout o poskytnutí tohoto zvláštního příplatku v odpovídající výši. Rovněž je nutné uvést, že situace, kdy jednotliví příslušníci jsou za obsahově stejnou činnost odměňováni rozdílně, by byla v případě pracovního sporu diskriminačním postupem, jak jej chápe civilní judikatura (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 3976/2013).
[11] V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu považuje za důvodnou, napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, když posouzení činností, které žalobce vykonával, omezilo pouze na jeho služební zařazení, na které byl ustanoven, a nikoliv na činnosti, které musel vykonávat při svém služebním zařazení do pracovního týmu VÝHRA, a proto je zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 1, 4 s.ř.s.).
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že ve věci byl úspěšný žalobce, má právo na náhradu nákladů řízení, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a odměny advokáta včetně daně z přidané hodnoty, neboť advokát je plátcem této daně. Konkrétní vyčíslení nákladů řízení je následující: odměna - 3100 Kč x 3 + 21% DPH, režijní paušál - 300 Kč x 3 + 21% DPH, soudní poplatek - 3000 Kč, celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH : 13200 Kč, DPH 21% : 2142 Kč, celkové náklady řízení s vyčíslením DPH : 15342 Kč. Soud přiznal náhradu za tři úkony, sestávající se z převzetí věci, sepisu žaloby a účasti u jednání dne 16. července 2020, nikoliv za sepsání repliky k vyjádření žalovaného, neboť ta pouze opakovala žalobní argumentaci a pro posouzení věci nebyla nutná.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 16. července 2020
JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r.
předseda senátu