[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci

 žalobce:  J. J.

 proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

 se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2

 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2020, č. j. MPSV-2020/19621-918, ve věci příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla,

takto:

1. Žaloba se zamítá.  
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Předmět řízení

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 1. 2020, č. j. MPSV-2020/19621-918 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky, Krajská pobočka v Hradci Králové, Kontaktní pracoviště Vrchlabí, č. j. 98303/19/TU ze dne 25. 4. 2019 (dále také jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), kterým bylo rozhodnuto tak, že se žádost žalobce o dávku pro osoby se zdravotním postižením - příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla zamítá, a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se potvrzuje.
2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný ocitoval relevantní právní úpravu příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla, závěry rozhodnutí správního orgánu prvního stupně učiněné na podkladě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov (dále také jen „OSSZ“) ze dne 25. 3. 2019, podle kterého žalobce není osobou, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci ve smyslu § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 329/1991 Sb.“) pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku, poskytovaného na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému. U žalobce se totiž nejedná o zdravotní postižení uvedené v části I. bodu 1 písm. a), b), d) až i) a l) přílohy k citovanému zákonu, nejde ani o těžké mentální postižení uvedené v části I. bodu 4 písm. b) téže přílohy. Dále žalovaný odkázal na v rámci odvolacího řízení vypracovaný posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové (dále jen „posudková komise MPSV“) ze dne 10. 1. 2020, která přezkoumala posudkový závěr OSSZ Trutnov ze dne 25. 3. 2019, potvrdila jeho správnost a po zvážení všech skutečností konstatovala, že u žalobce se nenachází takové zdravotní postižení, které by splňovalo kritéria odůvodňující poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla. Z těchto důvodů žalovaný neshledal v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žádné pochybení a jako správné je potvrdil.

2. Obsah žaloby

3. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včas podanou žalobou. Napadené rozhodnutí považuje za nesprávné, je přesvědčen, že splňuje zákonné podmínky pro poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla. Uvedl, že je osobou těžce ochrnutou, fakticky nepohyblivou. Namítal, že v posudku OSSZ ze dne 25. 3. 2019 není úplně popsán jeho zdravotní stav, podkladová lékařská zpráva je asi 10 měsíců stará. Spolu se žalobou předložil aktuální lékařskou zprávu ze dne 27. 2. 2020 (tj. po datu vydání napadeného rozhodnutí) s podrobným popisem jeho zdravotního stavu, kdy na rozdíl od uvedeného posudku je v ní deklarována i plegie.
4. Dále uvedl, že není schopen se sám obléknout, pohybuje se jen s velkými obtížemi, vyloučena je jeho přeprava veřejnými dopravními prostředky, a to i tehdy jsou-li vybaveny bezbariérovým nástupem. Jeho zdravotní postižení vyžaduje docházku k lékařům a rehabilitaci, za nimiž musí jezdit do Trutnova. Jedinou možností přepravy je tak osobní motorové vozidlo, na které si z invalidního důchodu není schopen našetřit. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zopakoval průběh předcházejícího správního řízení. Uvedl, že pro účely odvolacího řízení si vyžádal posudek posudkové komise MPSV, která dospěla k závěru, že u žalobce, který je po hemoragické CMP v roce 2013 s pravostrannou hemiplegií, expresivní fatickou poruchou a centrální parézou n. VII vpravo, přetrvává těžká pravostranná hemiparéza s expresivní fatickou poruchou. Dále uvedla, že žalobce pravou horní končetinou nesvede špetku, pěst ani úchop, má nulovou sílu stisku, pasivní pohyblivost, nulový pohyb v rameni. U pravé dolní končetiny je pasivní hybnost, hybnost v koleni a kyčli +90 stupňů, stoj a chůze s oporou jedné francouzské hole do 20 m s vadným stereotypem.
6. Při zhodnocení zdravotního stavu posudková komise vycházela z taxativních posudkových kritérií uvedených v příloze zákona č. 329/2011 Sb. se závěrem, že se u žalobce nejedná o  těžkou vadu nosného (pohybového) ústrojí uvedenou v písm. a), b), d) až i) a l) bodu 1 části I. přílohy uvedeného zákona. Žalovaný uvedl, že komise hodnotila zdravotní stav žalobce jako těžkou pravostrannou hemiparézu s tím, že je schopen chůze s oporou v omezeném rozsahu. Tíže jeho zdravotního postižení však nedosahuje tíže funkční ztráty jedné horní a jedné dolní končetiny ve smyslu písm. d) bodu 1. části I. přílohy zákona č. 329/2011 Sb., při které je přítomna plegie či těžká paréza blížící se stavu plegie, kdy je chůze i s vydatnou oporou prakticky nemožná.
7. K žalobní námitce týkající se nově předložené lékařské zprávy ze dne 27. 2. 2020, žalovaný uvedl, že nemohla být zhodnocena, neboť byla vydána až poté, co bylo žalovaným rozhodnuto o odvolání. Dle žalovaného je posudek posudkové komise úplný a dostatečně přesvědčivý je a způsobilým podkladem pro rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4.           Skutková zjištění a posouzení věci krajským soudem

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 75 odst. 2  zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen  „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze  skutkového a právního  stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst.  1 s. ř. s.). O žalobě rozhodl při jednání, z něhož se žalovaný předem omluvil.
9. V přezkumném řízení soud provedl důkaz obsahem předložených správních spisů, z nichž ověřil následující rozhodné skutečnosti:

2) Posudková lékařka OSSZ Trutnov při posouzení zdravotního stavu žalobce ve svém posudku ze dne ze dne 25. 3. 2019 vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. K. Z. ze dne 17. 12. 2018 a dalších odborných lékařských nálezů (zejména neurologických ze dne 22. 8. 2017 a 18. 3. 2019 – MUDr. M.). Při posouzení zdravotního stavu u žalobce zjistila tato zdravotní postižení: stav po hemoragické CMP z 25. 10. 2013 s těžkou pravostrannou hemiparézou a dysartrií (chůze nejistá, pomalá, používá jednu francouzskou hůl); arteriální hypertenze III. stupně subkorigovaná léčbou; anxiosně depresivní porucha. Posudková lékařka dospěla k závěru, že v případě žalobce nejde o osobu, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci ve smyslu ust. § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku, poskytovaného na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému, nejedná se o zdravotní postižení uvedené v části I. bodě 4. přílohy k citovanému zákonu.

3) Správní orgán prvního stupně na podkladě výše uvedeného posouzení vydal dne 25. 4. 2019 rozhodnutí č. j. 98303/19/TU, kterým zamítl žádost žalobce o příspěvek na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla.

4) Odvolací orgán (žalovaný) žalobou napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. V odůvodnění odkázal na posudek posudkové komise MPSV ze dne 10. 1. 2020, která dospěla k závěru,  že v případě žalobce nejde o těžkou vadu nosného (pohybového) ústrojí uvedenou v písm. a), b), d) až i) a l) bodu 1 části I. přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., nejde ani o těžké mentální postižení uvedené v písm. b) bodu 4 části I. této přílohy. Nejde o osobu, která má ve smyslu ust. § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Tento stav byl jak ke dni podání žádosti, tak i ke dni jednání posudkové komise.  V posudkovém zhodnocení posudková komise uvedla, že žalobce má těžkou pravostrannou hemiparézu, ale je schopen chůze s jednou francouzskou holí. Nejde o stav blížící se plegii, kdy chůze i s vydatnou oporou je prakticky nemožná. Uvedené odůvodnění se vztahuje k odvolací námitce žalobce, jenž se dovolával posouzení svého zdravotního postižení podle písm. d) bodu 1. části I. výše uvedené přílohy. Dále posudková komise odůvodnila, že žalobce nemá amputační ztráty DKK, nemá paraplegii nebo těžkou parézu, nemá hemiplegii ani těžkou hemiparézu blížící se plegii, nemá ankylózu obou kyčelních nebo obou kolenních kloubů ani těžké kontraktury v jejich okolí, nemá ztuhlé všechny úseky páteře, nemá těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení  tří a více  funkčních celků pohybového ústrojí, nejde o chondrodystrofika s tělesnou výškou do 120 cm, nemá těžkou nebo hlubokou mentální retardaci. PK připomněla, že při posuzování pro potřeby zvláštních pomůcek nelze srovnávat postižení posuzované osoby s postižením uvedeným v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb.

10. Při jednání soudu žalobce odkázal na podanou žalobu. Uvedl, že se závěry posudkových orgánů nesouhlasí. Osobně své zdravotní postižení vnímá tak, jako by byl bez pravé ruky (ta je zcela nefunkční) a bez pravé nohy. Trpí i občasnými návaly do hlavy, které vedou až ke kolapsovým stavům. K posudku PK MPSV namítl, že posudková komise svůj posudkový závěr učinila bez jeho přítomnosti a přešetření.  Setrval na žalobním petitu.
11. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu, ve svém rozhodnutí vyšel ze skutkového a právního stavu takto zjištěného (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.    
12. Při posouzení věci soud vycházel z následujících rozhodných skutečností, platné právní úpravy a učiněných právních závěrů: 
13. Podmínky nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku - pořízení motorového vozidla upravuje § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb. takto:              

(2) Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.

(4) Zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu.

1. Podle části I. bodu 4 této přílohy za zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla se považují

a)    zdravotní postižení uvedená v bodě 1 písm. a), b), d) až i) a l),

b)   těžká nebo hluboká mentální retardace a stavy na rozhraní těžké mentální retardace.

2. Podle části I. bodu 1 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., se za těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí považuje:

a) anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše,

b) funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí,

d) funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí,

e) ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí,

f) ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin,

g) těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina,

h) disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm,

i) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním kloubu,

l) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s možností oprotézování.

14. Je třeba zdůraznit, že posouzení povahy zdravotního postižení z hlediska splnění podmínek nároku na dávku osobám se zdravotním postižením je věcí odborně medicínskou, k níž správní orgán ani soud nemají potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obracejí k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily.  V prvním  stupni je oprávněn posuzovat zdravotní stav pojištěnce lékař okresní správy sociálního zabezpečení. Pro účely odvolacího správního řízení o přiznání předmětné dávky posuzuje zdravotní stav občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z § 4 odst. 2 a § 8 odst. 1 písm. e) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění, v níž zasedají lékaři s odbornou atestací z posudkového lékařství. Správní orgány obou stupňů jsou pak jejich odborně medicínskými závěry vázány.
15. Krajský soud po provedeném přezkumném řízení konstatuje, že zdravotní stav žalobce pro účely přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla byl posouzen oběma výše uvedenými posudkovými orgány v souladu s platnou právní úpravou. Jak lékařka OSSZ, tak i posudková komise vycházely ze zdravotní dokumentace žalobce a odborných lékařských nálezů v nich obsažených k datu jednání. Žalobce nebyl jednání posudkové komise (ani jednání OSSZ) přítomen. Ač žalobce při jednání soudu vznesl námitku nepřizvání k jednání posudkové komise (v žalobě uplatněna nebyla), nemá jeho nepřítomnost při jednání PK vliv na posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí. V tomto směru lze přiměřeně odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se posuzování zdravotního stavu pro účely různých dávek v oblasti důchodového pojištění a sociální péče a podle níž přímé osobní vyšetření posuzované osoby lékařem OSSZ a posudkovou komisí MPSV by mělo být pravidlem, které však nemůže platit bezvýjimečně, vždy totiž musí být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 4 Ads 82/2011-44). V rozsudku jmenovaného soudu ze dne 9. 3. 2017, č. j. 4 Ads 226/2016 - 58, je uvedeno, že „[n]edostatek osobního vyšetření by způsobil procesní pochybení tehdy, pokud existují další okolnosti, ze kterých se podává potřeba získání vlastního náhledu na zdravotní stav posuzované osoby ze strany posudkové komise...“(uvedená rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Z citované judikatury je rovněž zřejmé, že přímé osobní vyšetření posuzované osoby má povahu doporučení, nejedná se o zákonnou povinnost, jejíž nedodržení by bylo ex lege vadou řízení či způsobilo nezákonnost rozhodnutí.
16. Soud zdůrazňuje, že při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí vycházel v souladu s ustanovením § 75 odst.  1 s. ř. s. ze  skutkového a právního  stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V projednávané věci byl pro žalovaného stěžejním důkazem posudek posudkové komise ze dne 10. 1. 2020. Na posudek posudkové komise jako svou podstatou rozhodující důkaz je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. To v posuzované věci platí především pro řízení před žalovaným správním orgánem, jako orgánem odvolacím, pro jehož řízení a rozhodnutí byl posudek vyžádán. Obdobně je však třeba posuzovat požadavky kladené na tento posudek i v případném soudním přezkumném řízení. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že výše uvedený posudek PK MPSV je úplný, neobsahuje žádný vnitřní rozpor, zohledňuje podstatné okolnosti projednávané věci a odpovídá na námitky žalobce. Skutečnost, že s jeho závěry žalobce nesouhlasí či polemizuje, ještě neznamená, že takový posudek je nesprávný.
17. Krajský soud ve shodě se žalovaným připomíná, že zákonná právní úprava zcela jasně konkretizuje a jmenovitě uvádí, co se považuje za těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí. V příloze zákona č. 329/2011 Sb. uvedený výčet zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla je taxativní, což vyplývá z jeho znění, že „za zdravotní postižení odůvodňující….. se považují“. To znamená, že jiná než tam uvedená zdravotní postižení uznat nelze. Jak soud již uvedl výše, zařazení konkrétního zdravotního postižení do zákonem vymezeného rozsahu, je pak oprávněn učinit pouze lékař OSSZ a ve druhém stupni posudková komise MPSV, jejich odborně medicínskými závěry je vázán jak správní orgán, tak i soud. Analogie není přípustná. Pokud by tomu tak bylo, zákonodárce by zcela jistě zvolil jinou formulaci, než jak tomu je nyní, např. by umožnil zařadit „i další zdravotní postižení obdobná či srovnatelná s tam uvedenými“ nebo by zvolil formulaci „zejména“ či „například“. Protože však dané vymezení je striktní a pro účely poskytnutí příspěvku na motorové vozidlo zahrnuje jmenovitě pouze 9 specifikací z 12 tam uvedených, není možné takto vymezený rozsah jakkoli rozšiřovat. Uvedený závěr vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 6. 2013,  č. j. 2 Ad 14/2013-20, v němž se ve vztahu k § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb. uvádí: „Těžká vada nosného nebo pohybového ústrojí  opodstatňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku, motorové vozidlo, je výlučně vada vyjmenovaná v příloze k zákonu. Musí se jednat o postižení shodné, přirovnávání postižení jiných není přípustné“. Uvedený závěr byl opakovaně potvrzen i Nejvyšším správním soudem (srov. jeho rozsudky ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 55/2013 nebo ze dne 16. 6. 2016, č. j. 4 Ads 51/2016).
18. Úkolem posudkové komise bylo zhodnotit, zda zdravotní postižení žalobce představuje těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí dle zákonodárcem daného taxativního výčtu. Posudková komise ve shodě s lékařkou OSSZ dospěla k závěru, že žalobce žádné ze zákonem vymezených zdravotních postižení nemá, přičemž z odůvodnění posudkové komise i výše citované judikatury jednoznačně vyplývá, že princip srovnatelnosti [žalobce se dovolává srovnatelnosti s funkční ztrátou jedné horní a jedné dolní končetiny dle písm. d) bodu 1. části I. přílohy zákona č. 329/2011 Sb.] aplikovat nelze. Posudková komise měla k dispozici potřebné odborné lékařské nálezy, z jejího posudkového závěru je zřejmé, že zdravotní postižení žalobce nelze pod písm. d) zařadit, neboť žalobce je schopen chůze s jednou francouzskou holí (to žalobce nepopřel; i k jednání soudu se dostavil s oporou jedné francouzské hole), nejde o stav blížící se plegii (tj. úplné ztrátě hybnosti), kdy chůze i s vydatnou oporou je prakticky nemožná. Ač žalobce své postižení vnímá „jako by byl bez jedné ruky a jedné nohy“, objektivně je plegie prokázána pouze u pravé horní končetiny. V případě pravé dolní končetiny se jedná o parézu, tj. částečnou ztrátu hybnosti.
19. Žalobce přiložil ke své žalobě aktuální lékařskou zprávu z neurologie v Trutnově ze dne 27. 2. 2020, která byla vydána až po datu vydání napadeného rozhodnutí (29. 1. 2020), a je zcela logické, že z ní posudková komise nemohla při svém posouzení vycházet. Ani předložení této zprávy až v řízení před soudem nemohlo mít vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí vzhledem k ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze  skutkového a právního  stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Nad rámec uvedeného krajský soud konstatuje, že v citované lékařské zprávě je uvedeno, že „pacient je významně omezen pro těžkou pravostrannou hemiparézu, jedná se akrálně o plegii na pravé horní končetině, která je nefunkční, chůze je limitována na maximální vzdálenost 20 m s oporou jedné francouzské hole“. Ani tato aktuální zpráva nepřináší nová zjištění, ale naopak potvrzuje skutečnost, že v případě žalobce se nejedná o hemiplegii, tj. úplnou ztrátu hybnosti obou končetin, jak má výslovně na mysli ustanovení písm. d) bodu 1. části I. přílohy zákona č. 329/2011 Sb., ale o monoplegii, tj. úplnou ztrátu hybnosti pouze jedné – pravé horní končetiny, přičemž na dolní končetině se jedná o parézu.
20. Krajský soud své konečné rozhodnutí opírá o shodná zjištění obou posudkových orgánů, zejména pak o posudek PK MPSV v Hradci Králové ze dne 10. 1. 2020, jehož závěry, že v případě žalobce nejde o osobu, která má ve smyslu § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb. těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, neboť se v jeho případě nejedná o zdravotní postižení uvedené v části I. bodu 1 písm. a), b), d) až i) a l) přílohy k citovanému zákonu, a nejde ani o těžké mentální postižení uvedené v části I. bodu 4 písm. b) téže přílohy, odůvodnily správnost žalobou napadeného rozhodnutí o nesplnění podmínek pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla. Soud uzavírá, že neshledal v postupu správních orgánů žádné pochybení.
21. Krajský soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

V. Náklady řízení

22. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce nebyl ve věci úspěšný a správní orgán, který měl ve věci úspěch, přiznání nákladů řízení nepožadoval.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 9. července 2020

JUDr. Ivona Šubrtová v. r.

samosoudkyně