č. j. 19 Az 42/2020 – 18

  

 

 

 

 

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

 

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

 

žalobce:  O. S.

   státní příslušnost Ukrajina

t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty,

zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem sídlem 702 00 Ostrava, Purkyňova 6

proti

žalovanému:  Ministerstvo vnitra

sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2020 č. j. OAM-63/LE-BE02-VL18-PS-2020, o zajištění

 

takto:

 

 I.  Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2020 č. j. OAM-63/LE-BE02-VL18-PS-2020 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

 

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 6 800 Kč k rukám jeho zástupce, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

 

Odůvodnění:

 

  1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) rozhodnuto o jeho zajištění v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 17. 10. 2020.
  2. Žalobce namítal, že rozhodnutí mu bylo doručeno po konci 5 denní lhůty stanovené v § 46a odst. 4 zákona o azylu. Konstatoval, že o mezinárodní ochranu požádal 29. 6. 2020. Napadené rozhodnutí bylo vydáno 1. 7. 2020, ovšem jak je zřejmé i z vyznačení doložky právní moci, bylo mu doručeno až dne 7. 7. 2020. Tato skutečnost ovšem způsobuje zřejmou nezákonnost napadeného rozhodnutí. V této souvislosti žalobce odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 107/2017-28 ze dne 15. 6. 2017, z něhož obsáhle citoval. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí nemůže jako nezákonné obstát.
  3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Vyslovil názor, že postupoval v souladu s právními předpisy.
  4. O žalobě soud v souladu s § 46a odst. 8 věty čtvrté zákona o azylu rozhodl bez jednání, neboť žádný z účastníků nenavrhl nařízení jednání, a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné.
  5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
  6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobou napadené rozhodnutí ze dne 1. 7. 2020 č. j. OAM-63/LE-BE02-VL18-PS-2020, jímž bylo ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu rozhodnuto o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců a podle § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 17. 10. 2020, bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 7. 7. 2020, jak plyne z protokolu o předání rozhodnutí. Ze spisu se rovněž podává, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy č. j. KRPA-165126-21/ČJ-2020-000022-ZSV ze dne 25. 6. 2020 byl žalobce nejprve zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999  Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů a umístěn do ZZC Bělá Jezová za účelem správního vyhoštění. Následně dne 29. 6. 2020 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky.
  7. Podle ust. § 46a odst. 4 věty prvé zákona o azylu, jde-li o cizince, který je zajištěn podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky a který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, rozhodne ministerstvo o zajištění podle odst. 1 do 5 dnů ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
  8. Z judikatury Nejvyššího správního soudu, a to nejen z rozsudku, na který žalobce odkazuje v žalobě, ale také např. z rozsudku č. j. 4 Azs 228/2014-34 plyne, že pokud cizinec, který je zajištěn podle zákona o pobytu cizinců, požádá o udělení mezinárodní ochrany, je povinností správního orgánu rozhodnout o jeho ponechání v zařízení pro zajištění cizinců v co možná nejkratší lhůtě, maximálně ve lhůtě 5 dnů stanovené v § 46a odst. 4 zákona o azylu, v níž je třeba rozhodnutí nejen formálně vydat, nýbrž musí být v dané lhůtě i doručeno žadateli o mezinárodní ochranu tak, aby nabylo právní moci. Pětidenní lhůta stanovená v § 46a odst. 4 zákona o azylu je lhůtou propadnou, po jejímž marném uplynutí nelze rozhodnutí o povinnosti setrvat v zařízení pro zajištění cizinců vydat, resp. pokud bylo takto vydáno, jde o rozhodnutí nezákonné. V posuzované věci není sporu o tom, že v zákonné 5-ti denní lhůtě nebylo rozhodnutí o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců žalobci doručeno. Rozhodnutí bylo vydáno 1. 7. 2020 a žalobci bylo doručeno až 7. 7. 2020, čili zjevně po uplynutí 5-ti denní zákonem stanovené lhůty.
  9. Krajský soud proto vzhledem ke zjištěnému porušení § 46a odst. 4 zákona o azylu žalobou napadené nezákonné rozhodnutí žalovaného zrušil podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.
  10. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci, který měl ve věci zcela úspěch na nákladech řízení částku 6 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce (§ 160 odst. 1 o.s.ř., § 149 odst. 2 o.s.ř. – aplikované na základě § 64 s.ř.s.). Náklady řízení sestávají z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za zastupování podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, a to za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bodu 5 citované vyhlášky. Náklady řízení dále sestávají ze 2 režijních paušálů po 300 Kč k uvedeným 2 úkonům právní služby, a to podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky. Náklady řízení tak činí celkem 6 800 Kč.

 

Poučení:

 

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

 

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

 

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

 

Ostrava 20.08.2020

 

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje