č. j. 20 Az 1/2020 – 15

  

 

 

 

 

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

 

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci

 

žalobce:  O.K.

státní příslušnost Ukrajina

toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty

sídlem Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty

zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s.

sídlem Kovářská 4/939, 190 00 Praha 9

 

proti

žalovanému:   Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 3, 170 34  Praha 7

 

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2020, č. j. OAM-52/LE-BE02-VL11-PS-2020, ve věci zajištění cizince,

 

takto:

 

  1. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2020, č. j. OAM-52/LE-BE02-VL11-PS-2020, se ruší.

 

  1. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

Odůvodnění:

 

  1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 13. 7. 2020 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž mělo být dle žalobce rozhodnuto o jeho zajištění v zařízení pro zajištění cizinců za aplikace § 46a odst. 1 písm. e) zákona číslo 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a stanovena dle § 46a odst. 5 téhož zákona doba trvání zajištění žalobce do 24. 9. 2020.
  2. Žalobce namítá vůči žalovanému nesprávné a nedostatečné posouzení možností uložení zvláštních opatření ve smyslu § 47 zákona o azylu, překročení mezí správního uvážení, jakož i nedostatečné odůvodnění stanovené délky zajištění žalobce a poukazuje na judikaturu správních soudů. Napadené rozhodnutí považuje mj. za nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek jeho odůvodnění.
  3. Žalovaný v písemném vyjádření doručeném dne 23. 7. 2020 navrhuje zamítnutí žaloby. Námitky žalobce má za obecné. Je přesvědčen, že dostatečně zjistil skutkový stav věci. Setrvává na své úvaze o tom, že žádost o mezinárodní ochranu byla v případě žalobce podána toliko s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. V napadeném rozhodnutí se náležitě věnoval individuálním okolnostem případu žalobce, přičemž poukázal zejména na skutečnost, že žalobce opakovaně maří výkon soudních rozhodnutí a nachází se v evidenci nežádoucích osob.
  4. Krajský soud předně konstatuje, že žalovaný v napadeném rozhodnutí dne 10. 6. 2020 pod č. j. OAM-52/LE-BE02-VL11-PS-2020 vydal rozhodnutí označení v záhlaví jako „rozhodnutí o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců“. Výroková část napadeného rozhodnutí přitom zní následovně: „Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, ve věci zajištění pana O. K., nar.X, státní příslušnost Ukrajina, v zařízení pro zajištění cizinců, rozhodlo tak, že jmenovaný ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba zajištění stanovena do 24. 9. 2020“.
  5. Doslovně citovaný výrok napadeného rozhodnutí má soud za zjevně nesrozumitelný, neboť po uvedení rozhodujícího správního orgánu a označení věci a účastníka následuje vedlejší věta, která není gramaticky ani logicky konzistentní, obsahuje dva odlišné podměty a pouze jeden přísudek. Ze samotného výroku napadeného rozhodnutí tak není seznatelné, jak žalovaný ve věci zajištění žalobce rozhodl, přičemž výrok rozhodnutí není souladný s jeho odůvodněním.
  6. V přezkumném řízení soudním je soud povinen zkoumat, zda vydané rozhodnutí je zákonné a bezvadné. Při přezkumu je přitom povinen respektovat vymezené žalobní body (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, dále jen „s.ř.s.“). Při svém přezkumu napadeného rozhodnutí krajský soud však z rámce kladeného žalobními body vykročil, neboť žalobou napadený akt není možné přezkoumat v intencích žalobních námitek z objektivních důvodů (srovnej usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84, publikované pod č. 2288/2011 Sb. NSS). Takovými důvody je totiž zjištěná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
  7. V posuzované věci krajský soud učinil výjimku z dispoziční zásady pro vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí a nesrozumitelnost jeho výroku tkvící ve skutečnosti, že žalobci je žalovaným stanovována doba trvání zajištění, aniž by bylo rozhodnuto o zajištění samotném. Uvedené způsobuje, že napadené rozhodnutí nelze přezkoumat v rozsahu uplatňovaných žalobních námitek. Nemožnost podrobit napadené rozhodnutí soudnímu zkoumání je zjevná z jeho výroku a vylučuje zkoumání důvodnosti žaloby. K nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí přitom krajský sodu přihlédl ex officio, tedy i v případě, že ji žalobce nenamítl.
  8. Při svých úvahách aplikoval krajský soud též § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., v platném znění (dále jen „správní řád“), pojednávající o obsahu a formě rozhodnutí, v jehož smyslu rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách. Dle § 68 odst. 1 citovaného zákona stanovícího náležitosti rozhodnutí má rozhodnutí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Odstavec druhý pak doplňuje podstatné náležitosti výrokové části, jimiž jsou uvedení řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků (…). Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění (…). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení.
  9. Ze shora citovaných ustanovení lze dovodit, že výrok správního rozhodnutí je základní a nejdůležitější částí rozhodnutí, protože se jím určují konkrétní práva a povinnosti účastníků řízení a správní orgán v něm formuluje, jak rozhodl ve věci, která byla předmětem řízení. Z výroku rozhodnutí musí být zřejmé, co bylo předmětem rozhodování a na základě jakého ustanovení a právního předpisu správní orgán rozhodl.
  10. V napadeném rozhodnutí ovšem prima facie zcela absentuje jeho podstatná náležitost, a to výrok týkající se zajištění žalobce, přičemž stávající výrok napadeného rozhodnutí toliko stanovuje délku zajištění. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani to, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí by bylo možno úvahy žalovaného ve věci zajištění seznat. Je to totiž výrok rozhodnutí, jenž je závazný a způsobuje právní moc a vykonatelnost rozhodnutí.
  11. Výrok je jednou ze základních náležitostí rozhodnutí, ve které správní orgán vyjadřuje, jakým způsobem v projednávané věci rozhodl. Z uvedeného důvodu musí být výrok jasný, srozumitelný, přesný a určitý, neboť pouze tato část rozhodnutí je závazná, schopná právní moci a vykonatelná (srovnej například rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 30 Ca 394/99).
  12. Platí rovněž, že rozhodnutí, tedy i výrok (…), musí být jasné a přesvědčivé nejen pro účastníky správního řízení, ale i ostatní orgány a osoby, aniž by se k pochopení rozhodnutí musely seznamovat s obsahem správního spisu a zjišťovat, o jakém nároku a podle jakého ustanovení bylo rozhodnuto (srovnej například rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2007, čj. 19 Cad 88/2006-7).
  13. Nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost je dle ustálené judikatury takové rozhodnutí, z něhož nelze seznat, jak správní orgán vůbec rozhodl, což může být dáno absencí výroku. Jedná se o takové nedostatky, které zabraňují porozumět výroku rozhodnutí, tedy zjistit, jak správní orgán rozhodl (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2004, čj. 1 Afs 6/2003-62).
  14. Ohledně náležitostí rozhodnutí došla k podobnému závěru i doktrína: „Ustanovení § 67 až 69 stanoví základní náležitosti formy a obsahu rozhodnutí, které musí být správním orgánem dodrženy. Jejich neuvedení by mohlo způsobovat nepřezkoumatelnost, a tím i nezákonnost rozhodnutí (…) [Luboš Jemelka – Klára Pondělíčková – David Bohadlo: Správní řád. Komentář. 3. vyd. Praha 2011, s. 286].
  15. Závěr soudu v právě souzené věci je podpořen též argumentem, že žalovaný rozhoduje v případě žalobce o tak zásadní záležitosti, jakou je osobní svoboda jednotlivce. Na takováto rozhodnutí a jejich formální náležitosti musí být z povahy věci kladeny ty nejpřísnější nároky.
  16. Krajský soud tedy uzavírá, že napadené rozhodnutí nedostálo požadavkům kladeným na ně procesním předpisem. Nesrozumitelnost výroku napadeného rozhodnutí, resp. absence jeho části směřující k vnitřní rozpornosti výroku jako celku, a potažmo i odůvodnění, proto způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť výrok napadeného rozhodnutí neumožňuje soudu určit ani to, o čem a jak správní orgán rozhodl, a napadený akt tak není možné přezkoumat v rozsahu vznášených žalobních námitek.
  17. Po posouzení základních náležitostí napadeného rozhodnutí dospěl Krajský soud v Ostravě k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, a proto jej ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil.
  18. Krajský soud současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení, vycházeje z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012, č. j. 9 As 111/2012 – 34, č. 2757/2013 Sb. NSS, v němž uvedený soud konstatoval, že „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno, protože podle § 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců je vydání rozhodnutí o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění prvním úkonem v řízení. Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím jakkoli zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Krajský soud ověřil, že uvedený právní názor je v rozhodovací praxi správních soudů nadále aplikován a neshledal důvod postupovat v této věci jinak. Nad rámec uvedeného krajský soud podotýká, že se s ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost z výše specifikovaných důvodů již pro nadbytečnost nezabýval uplatněnými žalobními body.
  19. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalobci žádné prokazatelné náklady nevznikly (ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s.).

 

                Poučení:

 

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.

 

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

 

 

Ostrava 27. července 2020

 

 

JUDr. Kateřina Štěpánová, Ph.D.

samosoudkyně 

 

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje