[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobců: a) L. N.

  b) A. A.

  c) D. N.

všichni státní příslušnost Nigerijská federativní republika

žalobkyně c) zastoupena žalobkyní b) jakožto zákonnou zástupkyní,

všichni zastoupeni Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou

se sídlem Český Těšín, Masarykovy sady 76/18

žalobci všichni t. č. pobytem Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 5, 735 64

Havířov – Dolní Suchá

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 02. 12. 2019, č. j. OAM-504/ZA-ZA12-K03-2018 a o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 02. 12. 2019, č. j. OAM-499/ZA-P07-K03-2018 o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I.               Žaloby se zamítají.

II.            Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III.          Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV.          Odměna advokátky Mgr. Beaty Kaczynské se určuje částkou 30 365 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 02. 12. 2019 č. j. OAM-504/ZA-ZA12-K03-2018 a rozhodnutím ze dne 02. 12. 2019, č. j. OAM-499/ZA-P07-K03-2018 žalované Ministerstvo vnitra České republiky neudělilo žalobcům mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona
   č. 325/1995 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že důvodem žádosti žalobce a) o udělení mezinárodní ochrany je nemožnost návratu do země původu pro obavy před jednáním z bezpečnostních složek proti účastníkům demonstrace na podporu hnutí Biafra. V případě žalobkyně b) zjistil žalovaný, že důvodem její žádosti, jakož žádosti nezletilého žalobce c) o mezinárodní ochranu, jsou problémy jejího manžela, sympatizanta hnutí Biafra, s nigerijskými bezpečnostními složkami. Žalobkyně b) si přeje žít v České republice jak kvůli sobě, tak i kvůli nezletilému synovi a chce tak zajistit lepší život pro sebe i pro nezletilého. Tyto důvody dle názoru žalovaného správního orgánu nebylo možno podřadit pod důvody taxativně vymezené v ust. § 12 písm. a), b) zákona o azylu, a jelikož žalovaný neshledal ani důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobcům podle ust. § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana žalobcům neuděluje.
2. Žalobci proti uvedeným rozhodnutím podali včasné žaloby, ve kterých vytýkali žalovanému porušení ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalobci jsou přesvědčeni, že v jejich případě jsou naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, minimálně pak ve formě doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1 a odst. 2 zákona o azylu. Žalobce a) ve své žalobě nesouhlasil se způsobem hodnocení pravdivosti své výpovědi žalovaným a se závěrem, jakým hodnotil existenci, případně hrozbu pronásledování jeho osoby, pro uplatňování politických práv a svobod, příp. zastávání politických názorů. Taktéž žalobkyně b) namítala nesprávné vyhodnocení nebezpečí, které jí v případě návratu do Nigérie hrozí s ohledem na problémy jejího manžela. Žalobci dále žalovanému vytýkali, že si pro své rozhodnutí neopatřil dostatek podkladů k posouzení toho, jakým způsobem bezpečnostní státní orgány či bezpečnostní složky Nigérie zasahují proti osobám podporujícím ideu obnovení samostatného státu Biafra a ze zpráv o zemi původu žalobců, které si opatřil, učinil nesprávné a bagatelizující závěry. Žalobci proto navrhovali, aby napadená rozhodnutí žalovaného byla zrušena a věci byly vráceny žalovanému k dalšímu řízení.
3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žalob žalobců jako nedůvodných.
4. Krajský soud provedl důkaz napadenými rozhodnutími žalovaného ze dne 02. 12. 2019, č. j. OAM-504/ZA-ZA12-K03-2018 a č. j. OAM-499/ZA-P07-K03-2018 a připojenými správními spisy žalovaného týchž čísel jednacích a poté dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné. Při řízení o žalobách žalobců vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného, přičemž napadená rozhodnutí přezkoumal v mezích uvedených žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s.).
5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojených správních spisů žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce a) podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 13. 06. 2018 (poznámka soudu: v odůvodnění napadeného rozhodnutí je chybně uvedeno datum 13. 06. 2019). Při poskytnutí údajů k této žádosti uvedl, že v červenci 2016 odjel do Libye, kde zůstal do listopadu téhož roku a následně s žalobkyní b) zůstali v Itálii do 27. ledna 2018, kdy chtěli odcestovat do Německa, avšak česká policie je zatkla. K důvodům žádosti
   o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že je to kvůli bojům v Nigérii v Biafrou. Jsou národnosti Igbo, proto nemohou nikam v rámci Nigérie jet. V Nigérii je každý den spousta problémů a šance na přežití je 50:50. Kromě toho je tam nebezpečná cesta přes poušť a moře. Dne 18. 06. 2018 byl s žalobcem a) proveden pohovor k důvodům žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce při něm popsal podmínky jejich pobytu v Itálii, kde měli v táboře špatné podmínky i zdravotní péči. Uvedl, že byl také vězněn v Libyi, odkud se mu podařilo utéct dříve než jeho manželce, proto odjel do Itálie první. Do Německa již nechce, protože se mu v ČR líbí. Dne 15. 08. 2019 provedl žalovaný správní orgán druhý pohovor se žalobcem a). Z protokolu o tomto pohovoru vyplynulo, že žalobce tentokrát jako hlavní důvod opuštění Nigérie uvedl, že uspořádali demonstraci za osvobození jejich státu a bezpečnostní složky je začaly pronásledovat. Policie provedla razii proti demonstrující mládeži a spousta lidí byla bezpečnostními složkami zabita. Žalobce musel z demonstrace utéct a zjistil, že manželka nebyla doma a že jeho bratr byl zabit. Na otázku, kdy začaly jeho problémy v Nigérii, odpověděl, že na začátku roku 2016 a vlast opustili 31. 6. 2016. V lednu 2016 představitel Biafry začal mobilizovat lidi a uspořádal demonstraci. Akce, které se žalobce zúčastnil, proběhla na přelomu května a června 2016, ale neví kde, asi v Nsukka. Vláda na potlačení demonstrace vyslala vojáky ze severní části Nigérie a ti je začali zatýkat, mlátit a zabíjet, když se jim snažili vysvětlit, že tato demonstrace není násilná a byla organizována přímo Nnamudi Kanu, což je dle žalobce lídr Biafry. Žalobce byl dále dotázán na zásah armády, na což odpověděl, že hned začali střílet do davu a několik lidí bylo při této akci zraněno či zabito. Také žalobce utekl spolu s bratrem domů a manželka doma nebyla. Poté utekl za manželkou na farmu, kde byli dva dny a následně odjeli do Libye. Před rokem 2015, resp. 2016 žádné problémy v Nigérii kromě výše uvedeného incidentu neměl. K aktivitě ve hnutí za Biafru uvedl, že se „angažoval v myšlence“, účastnil se jen menších mítinků a žádnou funkci či pozici v tomto hnutí neměl. Dále byl žalobce dotázán k osobě své manželky, ke které uvedl, že v Nigérii žádné problémy neměla, jenom kvůli němu tím, že se za něj provdala a bydleli spolu.
6. Z obsahu správního spisu žalobkyně b) krajský soud zjistil, že podala žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 01. 06. 2018. Při poskytnutí údajů k této žádosti dne 18. 06. 2018 jako důvody této žádosti uvedla, že nechtějí zpátky do Nigérie, odjeli kvůli válce (Biafra) a kdyby se vrátili, mohli by je zabít. V rámci prvního pohovoru dne 18. 06. 2018 tato žalobkyně uvedla nedobré podmínky a špatnou zdravotní péči v Itálii, proto se chtěli dostat do Německa; žalobkyně tehdy byla těhotná. Nyní se jí do Německa již odjet nechce a přeje si zůstat v České republice. Při druhém pohovoru konaném 26. 08. 2019 uvedla, že Nigérii opustila kvůli válce v Biafře. Nigérijská vojska roku 2016 vstoupila do Biafry a začala zabíjet její obyvatele. Její švagr byl mládežnickým lídrem IPOB, žalobkyně tehdy odešla z domu za prací na farmu, kam za ní přišel manžel a řekl, že vojáci chodí po domech a zabíjejí lidi, proto ihned utekli do buše, kde se schovávali. Rozhodli se, že odjedou do Libye a v Tripolisu byla žalobkyně zatčena spolu s manželem, protože jsou křesťané. Po napadení vězení Somálci se jim podařilo utéci a následně pobývali v Itálii. V Itálii byly špatné stravovací i ubytovací podmínky a žalobkyně tam také potratila. K dotazu, zda by mohla žít mimo oblast Biafry, uvedla, že to může pro jejího manžela být problém, protože Biafřané nemohou v Nigérii žít a musí být separováni. Dodala, že žalobce a), tedy její manžel, nebyl žádným lídrem a účastnil se demonstrace jako běžný občan. Ona sama s úřady nebo policí žádné problémy neměla.
7. Součástí obou správních spisů jsou informace o zemi původu žalobců a to:

-          Informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky, č. j. 121238-6/2019-LPTP ze dne 14. 06. 2019 o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a po návratu do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí,

-          Informace odboru azylové a migrační politiky Ministerestva vnitra ČR „secesionistické hnutí – původní obyvatelé Biafry (IPOP)“,

-          Informace téhož odboru Ministerstva vnitra ČR ze dne 16. 10. 2018 „Boko Haram“,

-          Informace téhož odboru Ministerstva vnitřa ČR ze dne 23. 08. 2019 o bezpečnostní a politické situaci v zemi,

-          Zpráva ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 13. 03. 2019 o dodržování lidských práv v Nigérii za rok 2018 a

-          Informace Evropského podpůrného azylového úřadu (EASO) z října 2018 nazvaná „Nigérie – perzekuce jedinců“.

8. Podle ust. § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

a)      je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

b)      má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státu jeho posledního trvalého bydliště.

9. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud bude cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochranu státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
10. Podle odst. 2 téhož ustanovení se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje

a)      uložení nebo vykonání trestu smrti,

b)      mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatelů o mezinárodní ochranu,

c)      vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d)      pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

11. Krajský soud považuje za potřebné připomenout, že přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného toliko v rámci uplatněných žalobních bodů v souladu s dispoziční zásadou vyplývající z ust. § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Krajský soud přitom nezjistil v napadeném rozhodnutí takové vady, k nimž by byl povinnen přihlédnout i bez návrhu nebo které by způsobovaly jeho nicotnost (ust. § 76 odst. 2 s. ř. s.). V žalobě ze dne 17. 12. 2019 a v podání ustanovené právní zástupkyně žalobců ze dne 08. 04. 2020 žalobci nesouhlasili se způsobem, jakým žalovaný hodnotil výpověď žalobce a) ohledně okolností týkajících se jeho účasti na popisované demonstraci. Podle žalovaného byl popis zásahu bezpečnostních složek ze strany žalobce jen velmi povrchní, především velmi rozporuplný, z čehož žalovaný dovodil „závěr o jeho nevěrohodnosti“. Krajský soud odkazuje na obsah výpovědi žalobce tak, jak byl zachycen v protokolu o provedeném pohovoru ze dne 15. 08. 2019 a je toho názoru, že způsob podání informací žalobcem nevylučuje skutečnost, že se předmětné demonstrace jako sympatizant s hnutím Biafra skutečně zúčastnil. Jestliže některé jím podané informace obsahují rozpory, pak je to logické ve vztahu k časovému odstupu od této události, k níž mělo dojít asi v půlce června 2016, zatímco pohovor byl s žalobcem o těchto skutečnostech proveden po více než třech letech.
12. Žalobce při pohovorech v rámci správního řízení uvedl, že byl sympatizantem hnutí Biafra, že se v tomto hnutí „angažoval v myšlence hnutí“ bez jakékoliv funkce, účastnil se menších mítinků a že se v červnu 2016 účastnil demonstrace ve městě Nsukka, spolu s dalšími účastníky této demonstrace, kdy došlo k zásahu armády. Z těchto skutečností žalobce s ohledem na situaci v Nigérii dovozoval odůvodněnost strachu z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobci nesouhlasili se způsobem, jakým důvodnost obav žalobce a) z pronásledování z uvedeného důvodu, tedy sympatie k hnutí Biafra, žalovaný vyhodnotil. Poukázali na zprávu organizace Amnesty International, podle které byly manifestace IPOB zpočátku úřady povolovány, a od září 2015 byla tato skupina prohlášena za hrozbu pro bezpečnost Nigérie navzdory tomu, že protestní akce a mítinky této skupiny, které organizace Amnesty International zadokumentovala, byly převážně nenásilné. Podle téže informace byla v roce 2017 skupina IPOB zakázána a všechny její aktivity prohlášené za nezákonné, několik členů bylo obviněno z velezrady, za níž může být v Nigérii uložen i trest smrti. Uvedené informace však ještě pro žalobce a) a potažmo i pro žalobkyni b) a nezletilého žalobce c) nejsou dle názoru krajského soudu skutečnostmi zakládajícími důvodnost obav, že žalobce a) bude v případě nuceného návratu do země původu nigerijskými bezpečnostními složkami zabit v důsledku toho, že se účastnil předmětné demonstrace na podporu hnutí Biafra v městě Nsukka, v důsledku které byl podle jeho tvrzení zabit jeho bratr, což bylo hlavním důvodem odchodu ze země. Nelze totiž pominout, že žalobce v průběhu pohovoru výslovně uvedl, že kromě účasti na této demonstraci žádné problémy s nigerijskými bezpečnostními složkami či státními orgány neměl. Ve hnutí na podporu Biafry nezastával žádnou funkci, nebyl organizátorem jejích akcí, nikdy nebyl nigerijskými bezpečnostními orgány zatčen, vězněn či jinak pronásledován. Žalobci poukazované zprávy o zemi původu dokumentují skutečnost, že nigerijské státní orgány potlačují organizace MASSOB či IPOB na podporu hnutí nezávislosti Biafry, tyto organizace považují za teroristické, a proto je postavily mimo zákon, což ovšem neznamená, že žalobce kvůli anonymní účasti na potlačené demonstraci v průběhu roku 2016 by měl být pronásledován, resp. měl mít odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu ust.
    § 12 zákona o azylu. Zásah vůči žalobci a) tedy nebyl veden přímo a konkrétně vůči jeho osobě; obavy vyplývající z poukazovaných zpráv jsou obecné a nevyplývají z nich skutečnosti potvrzující žalobcovy obavy z pronásledování ani obavy z hrozby vážné újmy v případě návratu ve smyslu § 14a odst. 1, 2 písm. b) zákona o azylu.
13. Jako nedůvodnou hodnotí krajský soud žalobní námitku, že si žalovaný neopatřil dostatek podkladů k posouzení toho, jakým způsobem státní orgány, resp. bezpečnostní složky Nigérie zasahují proti osobám podporujícím ideu obnovení samostatného státu Biafra a že ze zpráv, které si opatřil, učinil nesprávné závěry. Zprávy, které žalovaný shromáždil pro své rozhodnutí, jsou dostatečné a časově aktuální; přitom o jednu z těchto stěžejních zpráv se opírá doplnění žaloby žalobců ze dne 25. 02. 2020 a v žalobě samotné ani v tomto doplnění není namítána jediná konkrétní relevantní zpráva o zemi původu žalobců, která byla při hodnocení situace v této zemi žalovaným pominuta. Ostatně žalobce sám, když byl seznámen s podklady pro rozhodnutí žalovaného ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nedostatečné zjištění stavu věci ani nedostatečnost těchto podkladů nenamítal.
14. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu žalobců jako nedůvodnou v souladu s ust.
    § 78 odst. 7 zamítl.
15. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s. ř. s.).
16. České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly na tlumočném, které ze zákona hradí stát (ust. § 36 odst. 2 s. ř. s.).
17. Ustanovené zástupkyni žalobců soud přiznal odměnu za jejich zastupování v rozsahu tří úkonů právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, doplnění žaloby a účasti při jednání soudu dne 06. 08. 2020, a to za každého z žalobců, snížené o 20 %, tj. na částku 2 480 Kč [(§ 1 odst. 3, § 7 bod 5, § 9 odst. 4, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), vycházeje z odměny 3 100 Kč za jeden úkon]. Při zastoupení tří osob za tři výše uvedené úkony právní služby se jedná o celkovou částku 22 320 Kč (3 x po 7 440 Kč). Podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu advokátce náleží dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden společný úkon, tedy tři režijní paušály po 300 Kč, tj. 900 Kč, dále náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za čas strávený za dvě cesty ze sídla advokátky k zdejšímu soudu k jednáním 6. 8. 2020 a za účelem prostudování spisu dne 3. 3. 2020 v rozsahu celkem osmi půlhodin po 100 Kč, tj. 800 Kč. Zástupkyni náleží také náhrada cestovních výdajů za dvě cesty z jejího sídla (Český Těšín) do Ostravy a zpět ve výši 1 075 Kč za použití motorového vozidla zn. Audi. Advokátka je plátkyní DPH, tudíž jí náleží rovněž 21% DPH ve výši 5 270 Kč (21 % z částky 25 095 Kč). Celkem tedy odměna ustanovené zástupkyně činí částku ve výši 30 365 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu  soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.                           

Ostrava 6. srpna 2020

JUDr. Petr Indráček

samosoudce