[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci

žalobce:  M. O.

bytem H. L. 248, X  H. L.

proti

žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 6. 2020, č. j. X, ve věci invalidního důchodu

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 6. 2020, č. j. X, a rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2020, č. j. X, jsou nicotná.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 18. 4. 2020, kterým zamítla žalobci žádost o invalidní důchod.
2. Žalobce v žalobě namítal nesprávné posouzení jeho zdravotního stavu a invalidity.
3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě upozornila na to, že nebyla příslušná k rozhodnutí ve věci.  
4. Krajský soud na základě správní žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). Zabýval se přitom primárně otázkou, zda byl žalovaný vůbec kompetentní k vydání napadeného rozhodnutí, tedy zda měl k takovému rozhodnutí především věcnou příslušnost. Teprve po kladném zodpovězení této otázky by mohl krajský soud přistoupit k věcnému přezkumu konkrétním žalobních bodů.
5. Krajský soud však shledal, že kompetence žalovaného k vydání napadeného rozhodnutí nebyla dána, tedy že napadeného rozhodnutí je nicotné. I bez návrhu tak v souladu s § 76 odst. 2 s. ř. s. soud rozhodl bez nařízení jednání a vyslovil jeho nicotnost, a to s následujícím odůvodněním.
6. Z napadeného rozhodnutí soud zjistil, že žalovaná rozhodovala v napadených rozhodnutích o nároku žalobce na invalidní důchod.
7. Podle § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) důchodové pojištění provádí, řídí a kontroluje u příslušníků Policie České republiky, příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky, příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníků Bezpečnostní informační služby, příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace a osob, kterým je poskytována zvláštní ochrana a pomoc na základě zvláštního právního předpisu, a to i po ukončení poskytování zvláštní ochrany a pomoci, Ministerstvo vnitra.
8. Podle § 9 odst. 2 písm. b) bod 3 zákona č. 582/1991 Sb. orgány Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti rozhodují v oboru své působnosti o dávkách důchodového pojištění vojáků z povolání, příslušníků uvedených v odstavci 1 písm. b), příslušníků Vězeňské služby České republiky (dále jen "příslušník ozbrojených sil") a osob, kterým je poskytována zvláštní ochrana a pomoc na základě zvláštního právního předpisu, a provádějí jejich výplatu, jestliže jde o příslušníka ozbrojených sil, který v době služby nebo nejpozději do dvou roků od jejího skončení splnil podmínky nároku na invalidní důchod anebo se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.
9. Podle § 77 odst. 2 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“) je nicotné rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu.
10. Podle § 76 odst. 2 věty první s. ř. s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu.
11. Judikatura správních soudů za vady způsobující nicotnost správního rozhodnutí označují např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu aj. [viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 8 Afs 78/2006 (Sb. NSS 1629/2008)]. Nicotnost správního aktu vysloví soud pouze tehdy, jestliže akt trpí natolik intenzivními a zřejmými vadami, že po účastnících dotčeného právního vztahu nelze spravedlivě žádat, aby jej respektovali (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2003, č. j. 2 Afs 12/2003-216).
12. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce byl příslušníkem Policie České republiky od 1. 3. 1998 do 31. 12. 2007 a byl uznán invalidním od 19. 9. 2008 a dne 3. 11. 2014 jeho invalidita zanikla, jak se podává ze správního spisu (shodně v četných listinách) a jak je soudu známo z věci sp. zn. 72 Ad 22/2019. Žalobce splnil podmínky nároku na invalidní důchod po skončení služebního poměru (dne 31. 12. 2007) do dvou let, konkrétně do necelých deseti měsíců (19. 9. 2008).
13. Na základě těchto skutečností je v souladu s § 9 odst. 2 písm. b) bod 3 zákona č. 582/1991 Sb. svěřena působnost k rozhodnutí o invalidním důchodu Ministerstvu vnitra.
14. Žalobce žádost o invalidní důchod podal Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín. Ta byla povinna žádost postoupit věcně příslušnému Ministerstvu vnitra, a to podle § 12 správního řádu.
15. Protože o žádosti o invalidní důchod rozhodla žalovaná bez věcné příslušnosti, soud z úřední povinnosti vyslovil nicotnost obou napadených rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 3 s. ř. s. Právním názorem, který vyslovil soud v rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
16. Úspěšný žalobce (který žádné náklady řízení nepožadoval a ze spisu nejsou zjevné, byť byl jeho návrh úspěšný z jiných důvodů, než které obsahovaly jeho žalobní námitky) a neúspěšná žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Olomouc 31. srpna 2020 

JUDr. Martina Radkova v. r.  

samosoudkyně