č. j. 42 Ad 17/2019- 26

 

 

 

 

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čížkem ve věci

žalobkyně: J. H., narozená X

bytem X,

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2019, č. j. MPSV-2019/72005-912,

takto:

  1. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2019, č. j. MPSV-2019/72005-912, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 26. 6. 2019, domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 26. 4. 2019, č. j. MPSV-2019/72005-912 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami, kontaktní pracoviště Příbram (dále jen „úřad práce“) ze dne 23. 4. 2018, č. j. 83166/18/PB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce přiznal žalobkyni na základě závěrů posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram (dále jen „OSSZ“) ze dne 2. 2. 2018 podle § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 301/2017 Sb. (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“) nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 11. 2018 trvale.
  2. Žalobkyně namítá, že nebyla přítomna jednání posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), jež posoudila její zdravotní stav bez toho, aby ji viděla a vyšetřila. Podle lékařské zprávy z IKEM ze dne 28. 5. 2019 trpí neuropatií horních i dolních končetin, která ji obtěžuje při chůzi i jemné manipulaci. Na neurologii v Oblastní nemocnici v Příbrami podstoupila neurologické vyšetření se závěrem, že jde o akroparestezie horních i dolních končetin. Vzhledem k dlouhodobě nepříznivému stavu musí k dopravě používat osobní vozidlo, vozí ji syn. Průkaz ZTP/P využívala 2 roky zejména k parkování u lékařů a před domem. Průkaz je pro ni důležitý pro udržení relativní soběstačnosti s dopomocí syna. Má problémy s chůzí. S ohledem na zhoršující se stav se obává vzniku závislosti na dopomoci zdravotnického personálu. Je přesvědčena, že ji její stav opravňuje k přiznání průkazu ZTP/P.
  3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě popsal průběh správního řízení a zrekapituloval závěry posudkové komise. Konstatoval, že zdravotní stav žalobkyně byl řádně a objektivně přezkoumán. V posudku je uveden seznam podkladů, z nichž posudková komise vycházela. Tato dokumentace byla dostatečná k projednání v nepřítomnosti žalobkyně.
  4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že nemůže pořádně chodit, jelikož jí po chemoterapii stále brní nohy, nemůže jít suverénně od autobusu k lékařům, po areálu nemocnic je třeba mít průkaz ZTP/P. Často padá, zakopává a má úrazy. Stydká kost je sice zhojená, úraz se jí stal při chůzi ve spořitelně, kde byla se synem. Vylíčila rovněž další zdravotní potíže, jimiž trpí.
  5. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž v souladu s  § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který existoval v době vydání napadeného rozhodnutí. Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť postupoval podle § 76 odst. 1 s. ř. s. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
  6. Ze správního spisu plyne, že žalobkyně podala dne 23. 10. 2017 žádost o průkaz osoby se zdravotním postižením, a to v návaznosti na skutečnost, že jí končila platnost průkazu osoby se zdravotním postižením označeného symbolem „ZTP“, jenž jí byl přiznán rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 11. 2016 na dobu od 1. 6. 2016 do 31. 12. 2017 vzhledem k tehdy probíhající chemoterapii.
  7. Posudková lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) v posudku ze dne 2. 2. 2018 (na základě zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky a lékařských zpráv z oboru kardiologie a lékařských zpráv lékařů IKEM) dospěla k závěru, že v případě žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož příčinou je onkologické onemocnění po aktivní onkologické terapii a chirurgickém řešení (naposledy v roce 2017), kdy proběhla splenektomie a dále proběhla metasektomie. Žalobkyně chodí s oporou hole, je plně orientovaná a komunikativní. Dle posudkové lékařky jde o středně těžké postižení pohyblivosti na podkladě onkologického onemocnění. Žalobkyně je osobou se středně těžkým funkčním postižením ve smyslu § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., které odpovídá zdravotnímu stavu uvedenému v odst. 1 písm. i) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění vyhlášky č. 408/2017 Sb. (dále jen „prováděcí vyhláška“). Žalobkyně po seznámení s obsahem posudku vyjádřila dne 21. 2. 2018 nesouhlas s jeho závěry a přeložila 4 nové lékařské zprávy. Úřad práce následně požádal posudkovou lékařku OSSZ o doplnění posudku. Posudková lékařka ve vyjádření ze dne 28. 2. 2018 setrvala na předchozím posouzení. Uvedla, že v roce 2016 byl přiznán průkaz ZTP vzhledem k probíhající chemoterapii, a proto byla jeho platnost omezena. Podle doložených lékařských nálezů je žalobkyně bez dušnosti, mobilní, plně orientovaná a komunikativní. Posudkem byl proto shledán II. stupeň postižení na podkladě omezení pohyblivost a celkové výkonnosti při onkologických onemocněních. Žalobkyně dne 19. 3. 2018 vyjádřila opět nesouhlas s posouzením a opět doplnila 5 lékařských zpráv. Úřad práce znovu vyžádal doplnění posudku. Posudková lékařka ve vyjádření ze dne 27. 3. 2018 zopakovala předchozí závěr a uvedla, že zůstává nezměněn i po doložení lékařských nálezů.
  8. Dne 23. 4. 2018 vydal úřad práce prvostupňové rozhodnutí, které plně převzalo závěry posudkové lékařky OSSZ.
  9. Žalobkyně prvostupňové rozhodnutí napadla odvoláním. V něm uvedla, že přestala pracovat v 70 letech pro zdravotní problémy. V prosinci 2017 absolvovala operaci páteře. Po posledním úrazu pádem ve spořitelně má trvalé následky. Může chodit pouze o holi a při špatném počasí pouze v doprovodu a na krátké vzdálenosti. Vážně se na ní podepsaly onkologické problémy a prodělaná chemoterapie, po nichž se vyskytly neuropatie dolních končetin (brnění, omezená citlivost). Po úřadech a vyšetřeních s ní jezdí syn. Cestování autobusem nezvládá, a jízda autem je proto pro ni jediná možnost dopravy. Vozidlo potřebuje mít před domem. 
  10. Žalovaný si v odvolacím řízení vyžádal posudek posudkové komise, jež jednala v nepřítomnosti žalobkyně. V posudku ze dne 13. 3. 2019 posudková komise uvedla, že jde o zdravotní stav dle odst. 1 písm. i) přílohy č. 4 k prováděcí vyhlášce, takže se nejedná o postižení ve smyslu § 34 odst. 3 nebo 4 zákona č. 329/2011 Sb. Lékařské posouzení vycházelo z materiálů obsažených ve správním spise úřadu práce včetně lékařských nálezů předložených žalobkyní. Po popisu zjištění z dostupných lékařských zpráv posudková komise uvedla zjištěná zdravotní postižení: Resekce tlustého střeva pro zhoubný nádor 5/2016 s následnou chemoterapií do 12/2016, odstraněním sleziny a 4 ložisek z omenta 10/2017, bez recidivy s brněním aker končetin v rámci polyneuropatie po onkologické léčbě s trvající zvýšenou únavou. Bolestivý syndrom páteře při degenerativních změnách bez kořenové symptomatologie, s lehčí poruchou dynamiky páteře, po dekompresní operaci L4/5 v roce 2015. Úrazová zlomenina pažní kosti a obou ramének stydké kosti 1/2017. V posudkovém zhodnocení posudková komise uvedla, že v roce 2015 byla žalobkyni provedena dekompresní operace bederní páteře, dynamika páteře je mírně omezena, kořenovou senzomotorickou symptomatologii na dolních končetinách nemá. Omezená hybnost nosných kloubů není dokladována. V lednu 2017 utrpěla po pádu zlomeninu horního konce pravé pažní kosti, po doléčení s omezením hybnosti pravé horní končetiny v rameni po vzpažení o ¼ rozsahu, zároveň utrpěla zlomeninu obou ramének stydké kosti bez poruchy hojení. V květnu 2016 jí byla provedena resekce tlustého střeva pro karcinom s následnou chemoterapií. Byla jí následně odstraněna slezina a 4 ložiska z omenta. Dle vyšetření z ledna 2018 je bez recidivy onkologického onemocnění. Jako následek chemoterapie má však známky akrální neuropatie na končetinách projevující se brněním, trpí zvýšenou únavností a má dobře reponibilní kýlu v jizvě o velikosti cca 6 cm. Pohybuje se samostatně, venku s oporou hole, docházková vzdálenost je omezená. Posudková komise uzavřela, že vzhledem k následkům onkologického onemocnění a jeho léčby šlo o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení.
  11. Žalobkyně se k posudku posudkové komise vyjádřila v písemném podání ze dne 19. 3. 2019. Popsala v něm podrobně své osobní poměry, zdravotní stav a jeho vývoj. Má špatný pocit z chůze, má brnění a dělá jen krátké kroky. Když je sníh, tak se strašně bojí. Předsedkyně posudkové komise k tomuto vyjádření uvedla, že není objektivní důvod ke změně posudkového závěru.
  12.  Napadeným rozhodnutím ze dne 26. 4. 2019 bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění rozhodnutí byly citovány závěry posudku s tím, že posudek posudkové komise je úplný, objektivní a přesvědčivý, neboť vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 2. 5. 2019.
  13. Podle § 34 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb. má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením mimo jiné osoba starší 1 roku s tělesným postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti.
  14. Podle § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) mimo jiné osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu.
  15. Oproti tomu podle § 34 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb. má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) mimo jiné osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti.
  16. Podle § 34b odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb. se při posuzování mimo jiné schopnosti pohyblivosti pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením hodnotí a) zdravotní stav a funkční schopnosti fyzické osoby, b) zda jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a c) zda jde o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a závažnost funkčního postižení s tím, že podle odst. 2 prováděcí předpis stanoví, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti.
  17. Podle § 34b odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb. se při posuzování podstatného omezení mimo jiné schopnosti pohyblivosti u zdravotního stavu, který není uveden v prováděcím právním předpise, hodnotí, kterému ze zdravotních stavů v něm uvedených funkční postižení odpovídá nebo je s ním funkčními důsledky srovnatelné.
  18. Podle § 34b odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. se funkčními schopnostmi se rozumí tělesné, smyslové a duševní schopnosti, znalosti a dovednosti nezbytné mimo jiné pro schopnost pohyblivosti. Při posuzování se funkční schopnosti fyzické osoby porovnávají se schopnostmi stejně staré fyzické osoby bez znevýhodnění a hodnotí se s využitím běžně dostupných kompenzačních pomůcek.
  19. Podle § 34b odst. 5 zákona č. 329/2011 Sb. se mimo jiné při hodnocení závažnosti funkčního postižení pohyblivosti pro účely nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením vychází z poruchy funkčních schopností s nejvýznamnějším dopadem na schopnost pohyblivosti.
  20. Podle § 2b prováděcí vyhlášky jsou zdravotní stavy, které lze považovat mimo jiné za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, uvedeny v příloze č. 4 k této vyhlášce.
  21. Podle přílohy č. 4 odst. 1 prováděcí vyhlášky lze za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti (a orientace) na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti (a orientace) považovat mimo jiné omezení pohyblivosti a celkové výkonnosti při běžném zatížení při interních a onkologických postiženích [písm. i)].
  22. Podle přílohy č. 4 odst. 2 prováděcí vyhlášky lze za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti (a orientace) na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti (a orientace) považovat mimo jiné těžké postižení pohyblivosti a celkové výkonnosti již lehkém zatížení při interních a onkologických postiženích [písm. i)].
  23. Soud v prvé řadě konstatuje, že pokud jde o správnost zjištěného zdravotního stavu, který je v tomto případě sporný, jde o odbornou medicínskou otázku, kterou si nemůže soud a v zásadě ani správní orgán posoudit pro nedostatek odpovídající odborné kvalifikace sám, a proto se musí spoléhat na posudky předkládané k tomu kvalifikovanými odborníky – posudkovými lékaři. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení či důchodového pojištění. Ani těmto odborným posudkům však nemůže správní orgán či soud slepě věřit, nýbrž je musí hodnotit jako každý jiný důkaz. Soud v takovém případě postupuje podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr však musí vždy být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení nároku na příslušný průkaz osoby se zdravotním postižením závisí především (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20).
  24. Mezi účastníky v zásadě není sporu, o tom jakými zdravotními postiženími žalobkyně trpí. Diagnostický souhrn uvedený v napadeném rozhodnutí, resp. v posudku posudkové komise odpovídá tomu, co o svém zdravotním stavu uvádí žalobkyně, a to jak v podané žalobě, tak i v podáních, které učinila v průběhu správního řízení. Není tedy sporu o tom, že žalobkyně prodělala onkologické onemocnění a s tím spojenou chemoterapii a operativní odstranění metastazujícího nádoru a ložisek, v důsledku nichž se u žalobkyně vyskytla akrální polyneuropatie na všech končetinách a zvýšená únavnost, stejně tak není sporná úrazová zlomenina pravé pažní kosti a obou ramének stydké kosti i bolestivý syndrom páteře při degenerativních změnách. Sporná je však otázka, jak závažné jsou dopady těchto postižení na pohyblivost žalobkyně. Podle žalované jde o středně těžké funkční postižení pohyblivosti podle § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. Žalobkyně naopak tvrdí, že jde o těžké funkční postižení pohyblivosti podle § 34 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb., zejména akcentuje vliv akrální polyneuropatie po prodělané chemoterapii, jež se projevuje brněním a omezenou citlivostí.
  25. Jelikož žalobkyně na omezení pohyblivosti v důsledku polyneuropatie opakovaně poukazovala již v průběhu správního řízení, bylo na žalovaném, resp. posudkové komisy, aby důkladně posoudil závažnost postižení, zejm. neuropatie a její vliv na pohyblivost žalobkyně a své závěry řádně odůvodnil. Soud shledal, že posudek posudkové komise, o nějž se bez dalšího opřel žalovaný v napadeném rozhodnutí, není dostatečně odůvodněn. Z toho vyplývá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Posudkové komisi je třeba vytknout nedostatek obecného odůvodnění rozdílu mezi stavy popsanými v odst. 1 písm. i) a odst. 2 písm. i) přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky, tj. jakou intenzitu postižení je třeba považovat za hraniční pro hodnocení postižení jako „středně těžkého“, anebo „těžkého“. V tomto smyslu absentuje vysvětlení konkrétního obsahu těchto obecně definovaných posudkových kritérií a jeho konfrontace s informacemi plynoucími ze shromážděných lékařských zpráv. Při stanovení (toliko) „středně těžkého“ funkční omezení pohyblivosti pak bylo namístě dodat, proč omezení plynoucí ze zdravotního stavu nedosahovala úrovně odpovídající odst. 2 písm. i) prováděcí vyhlášky, na nějž žalobkyně poukazovala, popř. proč kumulované funkční dopady souběžných zdravotních postižení žalobkyně (zejména postižení dolních končetin, pánve a páteře) nedosahují posudkových kritérií v odst. 2 přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky.
  26. Posudková komise k těmto otázkám uvedla v podstatě pouze to, že se žalobkyně pohybuje samostatně, venku s oporou hole a její docházková vzdálenost je omezená. Takové hodnocení však je jen velmi obecné a nedostatečné. Žalobkyně sice nerozporovala, že je schopna se samostatně pohybovat v domácnosti. Pokud jde však o možnost pohyblivosti v exteriéru, která je pro posouzení klíčová, komise pouze převzala údaje z lékařských zpráv, jež citovala v posudku. Není však zřejmé, proč z údaje o omezené docházkové vzdálenosti a o pohybu s oporou hole dovodila, že žalobkyně je schopna v exteriéru chůze pouze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu ve smyslu § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. a proč tato zjištění nelze hodnotit tak, že v exteriéru je schopna chůze dokonce se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Převzaté údaje lze vykládat v obou směrech. Chybí zde proto jakákoliv, byť jen stručná úvaha, jíž se posudková komise při svém hodnocení závažnosti omezení pohyblivosti řídila. Nebylo rovněž zohledněno, zda mohou mít na intenzitu omezení pohyblivosti vliv i další postižení a skutečnosti, zejména vertebrogenní algický syndrom, zvýšená únavnost, následky zlomeniny pánve, věk žalobkyně apod. Potřebné odůvodnění a úvahy přitom neobsahují ani posudky posudkové lékařky OSSZ, jež byly vyžádány úřadem práce.
  27. Bez bližšího vyložení rozhodných posudkových kritérií a upozornění na související klíčové poznatky z dostupných vyšetření nelze ověřit soulad závěrů posudkové komise se zjištěným zdravotním stavem v otázce, zda je funkční omezení pohyblivosti žalobkyně pouze „středně těžké“, a nikoli „těžké“, resp. v otázce, zda souhrnné dopady onemocnění žalobkyně na její pohybové schopnosti neomezují schopnost chůze žalobkyně ve venkovních prostorách na chůzi se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti ve smyslu § 34 odst. 2 věty druhé zákona č. 329/2011 Sb., což by zakládalo nárok na požadovaný průkaz ZTP. Posudek posudkové komise nepředkládá podložený závěr o vzdálenosti, již je schopna žalobkyně ve svém stavu ujít, přičemž se z posudku nejeví, že by žalobkyně čelila obtížím jen při chůzi na nerovném terénu a okolo překážek, naopak se zdá, že s ohledem na polyneuropatii a další zdravotní postižení je pro žalobkyni chůze obtížná, i když nemusí čelit takovým překážkám.
  28. Soud si je vědom toho, že při posuzování funkčních omezení fyzické osoby se porovnávají její schopnosti se stejně starými fyzickými osobami bez znevýhodnění a přihlíží se k využití běžně dostupných kompenzačních pomůcek. Žalobkyni tak není možné hodnotit porovnáním se zdravou osobou v aktivním věku bez jakýchkoliv pomůcek, nýbrž je třeba ji srovnávat s relativně (v rámci možností daných věkem) zdravou seniorkou shodného stáří (v době vydání napadeného rozhodnutí 67 let) a je namístě přihlížet k úlevě spojené s využitím holí jako kompenzačního prostředku. To však nelze dle názoru soudu vykládat v tom smyslu, že se u žalobkyně s ohledem na její věk automaticky předpokládá omezení pohyblivost, a proto jí nelze požadovaný průkaz ZTP přiznat. Ad absurdum by taková úvaha vedla k závěru, že např. u stoletého seniora, u kterého již lze předpokládat značnou míru omezení pohyblivosti, by nebylo možné průkaz osoby se zdravotním postižením přiznat již jen z toho důvodu, že omezení pohyblivosti je dáno pouze věkem. Takový výklad je v rozporu s účelem institutu průkazu osoby se zdravotním postižení, kterým je přiznání výhod osobám, jež mají zdravotní postižení a s ním spojené poruchy pohyblivosti.
  29. Nad rámec výše uvedeného k námitce žalobkyně ohledně údajného nezohlednění lékařských zpráv soud konstatuje, že posudek posudkové komise i předchozí posudek lékařky OSSZ zmiňují obsah všech jim v té době dostupných lékařských zpráv a jejich závěry určitým způsobem hodnotí. V tomto směru byly posudky úplné. Co však již pro nekonkrétnost jejich odůvodnění říci nelze, je, zda závěry citovaných lékařských zpráv posudkoví lékaři respektovali a správně je promítli do úsudku o naplnění hledisek uvedených v § 34 odst. 2 a 3 zákona č. 329/2011 Sb. a v návaznosti na to v příloze č. 4 prováděcí vyhlášky.
  30. Soud proto napadené rozhodnutí shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, čímž byly splněny podmínky podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro zrušení napadeného rozhodnutí i bez jednání. V navazujícím řízení pak bude na žalovaném, aby s pomocí posudkové komise znovu a důsledně posoudil zdravotní stav žalobkyně v tom smyslu, zda její zdravotní stav je „středně těžkým omezením funkce dvou končetin“ či „těžkým omezením funkce dvou končetin“, event. jejich případnými ekvivalenty. Ať dospěje žalovaný k jakémukoli závěru, je nezbytné, aby z odborně-medicínského hlediska vysvětlil rozdíl mezi „středně těžkým“ a „těžkým“ omezením a označená kritéria porovnal s omezeními plynoucími ze zdravotního stavu žalobkyně, mj. s limity pro dosah a snadnost chůze žalobkyně ve venkovním prostředí. Teprve na základě i pro poučeného laika srozumitelných závěrů posudkové komise bude moci žalovaný vydat rozhodnutí, které by bylo přesvědčivé a odpovídalo požadavkům právních předpisů.
  31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyni, která ve věci měla úspěch, podle obsahu soudního spisu žádné náklady řízení nevznikly, resp. jejich náhradu neuplatnila. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 12. srpna 2020

 

Mgr. Jan Čížek, v. r.

soudce

 

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R.