č. j. 42 Ad 15/2019- 46

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čížkem ve věci

žalobce: J. K., narozený X,

 bytem X,

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,

 sídlem Křížová 1292/25, Smíchov, Praha 5,

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2019, č. j. RN-X,

takto:

  1. Rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2019, č. j. RN-X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), předanou k poštovní přepravě dne 28. 5. 2019, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým bylo změněno předchozí rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2018, č. j. R-X (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) tak, že žalobci byl podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) od 17. 4. 2018 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 6 959 Kč a od lednové splátky důchodu v roce 2019 byl zvýšen na 7 674 Kč. Prvoinstančním rozhodnutím žalovaná původně přiznala žalobci od 17. 4. 2018 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 9 088 Kč.
  2. Žalobce namítl nesprávné posouzení zdravotního stavu. Uvedl, že požádal o zvýšení invalidního důchodu na důchod pro invaliditu třetího stupně, protože mu jeho stav doložený lékařskými zprávami a posudku, nedovoluje zařazení do pracovního života. Rozhodnutím žalované ze dne 16. 10. 2018 mu by přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, proti němuž podal námitky. Na přezkoumání zdravotního stavu v rámci námitkového řízení se nedostavil, protože mu to neuroložka nedoporučila, neboť jeho zdravotní stav mu znemožňuje vzdálit se z domova a cestovat hromadnou dopravou. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že jako středoškolák může pracovat v technických profesích. Aktuální obtíže mu nezpůsobuje svalová nerovnováha, ale „rozpadající se“ bederní obratle, což dokládá magnetická rezonance. Jeho zdravotní stav se nezlepšil, ba právě naopak se horší. Pokoušel se získat zaměstnání, ale vzhledem k věku a zdravotním obtížím o něj nemají zaměstnavatelé zájem. Od lázeňského pobytu v roce 2018 se zdravotní stav postupně zhoršuje, což dokládají lékařské zprávy ze dnů 25. 4. 2019, 23. 5. 2019 a 3. 5. 2019.
  3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkázala na relevantní právní úpravu a popsala průběh správního řízení s tím, že setrvává na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí. Navrhla provedení důkazu posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“).
  4. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu napadených výroků a uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jimiž je vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
  5. Ze správního spisu plyne, že žalobce podal dne 4. 6. 2018 žádost o invalidní důchod. Lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Nymburk (dále jen „OSSZ“) byl dne 25. 6. 2018 podán posudek, dle něhož jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a žalobce je invalidní pro invaliditu prvního stupně. Vznik invalidity byl stanoven dnem 12. 4. 2018. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 40 %. Míra poklesu pracovní schopnosti nebyla upravena podle § 3 ani § 4 vyhlášky o posuzování invalidity.
  6. Rozhodnutím ze dne 6. 8. 2018, č. j. R-X, byl žalobci od 17. 4. 2018 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky.
  7. V řízení o námitkách bylo provedeno nové posouzení zdravotního stavu. Posudkový lékař žalované podal dne 1. 10. 2018 posudek, dle něhož je žalobce invalidní pro invaliditu druhého stupně. Vznik invalidity byl stanoven dnem 12. 4. 2018. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti činí 40 %. Vzhledem k vlivu rozhodujícího postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace byla míra poklesu podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšena o 10 %, takže celkově činí 50 %.
  8. Rozhodnutím ze dne 16. 10. 2018, č. j. R-X, žalovaná změnila rozhodnutí ze dne 6. 8. 2018 tak, že se žalobci od 17. 4. 2018 přiznává invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.
  9. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal znovu námitky. Žalovaná v řízení o námitkách opět přezkoumala invaliditu žalobce a provedla nové posouzení zdravotního stavu. Posudkový lékař žalované v posudku ze dne 27. 2. 2019 dospěl k závěru, že žalobce je invalidní pro invaliditu prvního stupně. Vznik invalidity byl stanoven dnem 12. 4. 2018. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti činí 40 %. Míra poklesu pracovní schopnosti nebyla upravena podle § 3 ani § 4 vyhlášky o posuzování invalidity.
  10. S ohledem na naposledy uvedený posudek žalovaná vydala napadené rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, kterým bylo rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2018, změněno a žalobci byl od 17. 4. 2018 (od ukončení výplaty nemocenského) přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.
  11. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
  12. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.
  13. Námitky uplatněné žalobkyní spočívají převážně ve zpochybnění závěrů lékařů posudkové služby. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je závislé na odborném lékařském posouzení. Soud však předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám, zdravotní stav samostatně nepřezkoumává. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise, jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I tento posudek nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS, rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 - 20; všechna rozhodnutí NSS uvedená v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz).
  14. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014-52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzované byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
  15. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 12. 2019, který vyžádal za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce. Z posudku zjistil, že žalobce byl při jednání přešetřen lékařkou specialistkou v oboru neurologie. Komise vycházela z vlastního vyšetření, dále ze zdravotnické dokumentace OSSZ a žalované, lékařských zpráv předložených žalobcem a zdravotnické dokumentace žalobcova praktického lékaře. Podle komise bylo k datu vydání napadeného rozhodnutí rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Zdravotní postižení tedy bylo kvalifikováno shodně jak v předchozích posudcích posudkových lékařů. Komise však na rozdíl od posudku ze dne 13. 2. 2019 vypracovaného v námitkovém řízení hodnotila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozmezí ve výši 40 % a dále ji navýšila o 10 % (§ 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity) na výsledných 50 %. Šlo tedy o invaliditu druhého stupně. Ke vzniku invalidity došlo dne 12. 4. 2018.
  16. Z posudku vyplývá, že posudkový lékař v námitkovém řízení nesprávně postupoval při stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti. Komise při vypracování posudku vycházela z dostupné zdravotnické dokumentace, včetně té, kterou předložila žalobkyně, a při svém jednání zdravotní stav žalobkyně přešetřila odbornou lékařkou z oboru psychiatrie. Komise hodnotila zdravotní stav žalobkyně komplexně a dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho rozhodující příčinu podřadila pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti je stanovena pro tuto položku v rozmezí 30 – 40 %. Při stanovení míry pracovního poklesu se posudková komise přiklonila k hodnocení příznivějšímu pro žalobce, tedy tak jak byl hodnocen v prvostupňovém řízení, a stanovila pokles na horní hranici, tj. ve výši 40 %, a dále jej navýšila o 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity na výsledných 50 %. Posudek podle soudu splňuje požadavky úplnosti, přesvědčivosti a správnosti. V posudku byl stručně popsán vývoj zdravotního stavu, zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, rozsah zdravotního postižení a jeho vliv na pracovní schopnost žalobce.
  17. Soud tedy na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činila ke dni vydání napadeného rozhodnutí 50 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Lze proto konstatovat, že žalovaná vycházela při rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti ke dni vydání napadeného rozhodnutí činila pouhých 40 %. Žalobou napadené rozhodnutí se opírá o nesprávně zjištěný skutkový stav, a je proto nezákonné. Tvrzení žalobce o tom, že jeho stav odpovídá invaliditě třetího stupně, nicméně neodpovídá výsledkům provedeného dokazování.
  18. Krajský soud napadené rozhodnutí jako nezákonné zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V tomto řízení žalovaná znovu rozhodne o nároku žalobce na invalidní důchod a vezme při tom v úvahu závěry posudku posudkové komise ze dne 5. 12. 2019 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.). Právním názorem soudu je žalovaná v dalším řízení vázaná (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
  19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a měl by proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Podle obsahu soudního spisu mu však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že právo na náhradu nákladů nemá žádný z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 10. srpna 2020

 

Mgr. Jan Čížek, v. r.

samosoudce

 

 

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R.