[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Ladislava Vaško ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j. 4886/DS/2017, JID: 176214/KUUK,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j. 4886/DS/2017, JID: 176214/KUUK, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru správních činností, oddělení dopravních agend, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 9. 2017, č. j. MgMT/076268/2017, kterým bylo zastaveno řízení ve věci zápisu změny vlastníka silničního vozidla tovární značky Opel Omega, VIN: „X“, registrační značky „X“, na nového vlastníka pana M. L., neboť účastníci v určené lhůtě neodstranili podstatné vady žádosti.

Žaloba

2. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 1. 6. 2017 prodal M. L. osobní automobil. Při prodeji předal kupujícímu osvědčení o registraci vozidla č. II (tzv. velký technický průkaz), osvědčení o registraci vozidla č. I. (tzv. malý technický průkaz) a tzv. zelenou kartu osvědčující existenci pojistky odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla. Při prodeji se žalobce s kupujícím dohodli, že evidenční kontrolu provede kupující. Poté, co žalobce zjistil, že kupující nepodal v zákonné lhůtě žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla, podal tuto žádost sám. Následně byl vyzván správním orgánem i. stupně k doložení osvědčení o registraci vozidla č. II., osvědčení o registraci vozidla č. I, tzv. zelené karty osvědčující existenci pojistky odpovědnosti za škody způsobené provozem uvedeného vozidla a protokolu o evidenční kontrole převáděného vozidla. Tyto listiny však žalobce neměl v držení. Proto je nemohl předložit. Následně bylo řízení o žádosti zastaveno.

3. Žalobce namítal, že silniční vozidla se převádějí samotnou kupní smlouvou k okamžiku její účinnosti, které nabývá jejím uzavřením. Zdůraznil, že registr silničních vozidel vedený na základě zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“) je informační systém veřejné správy, který eviduje silniční vozidla a jejich vlastníky a provozovatele. Z právní úpravy obsažené v uvedeném právním předpisu dle žalobce vyplývá, že k převodu vlastnického práva dochází před podáním žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla.

4. Žalobce zdůraznil, že ze zákona o podmínkách provozu vozidel vyplývá, že účelem a smyslem registru silničních vozidel je evidence skutečných vlastníků či provozovatelů evidovaných vozidel. S ohledem na tuto skutečnost žalobce trval na tom, že nemůže být vadou jeho žádosti, která by bránila v pokračování v řízení, jestliže jako původní vlastník není schopen předložit tzv. zelenou kartu a protokol o evidenční kontrole převáděného vozidla. Dle žalobce tedy nebyl dán důvod pro zastavení řízení o jeho žádosti dle § 66 odst. 1 psím. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“).

Vyjádření žalovaného k podané žalobě

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že souhlasí s žalobcem, že zápis v registru silničních vozidel není podmínkou pro převod vlastnictví silničního vozidla. Dále zdůraznil význam evidence údajů vedených v registru silničních vozidel. Uvedl, že podle § 8a odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel platí ohledně jejích příloh § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel obdobně. Kromě jiného tedy musí být předložen doklad o nabytí vlastnického práva k vozidlu, protokol o evidenční kontrole a zelená karta. Protože žalobcem nebyla předložena zelená karta a protokol o evidenční kontrole, správní orgán I. stupně vyzval kromě žalobce i pana L. jako nového vlastníka vozidla k jejich předložení. Ten na řádně doručenou výzvu nereagoval. Protože správní orgán I. stupně ani přes výzvy žalobci a novému vlastníkovi neobdržel zákonem požadované doklady, bylo řízení v souladu s § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno. Žalovaný trval na tom, že postupoval v souladu s právním předpisem.

Posouzení věci soudem

6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se po řádném poučení, že může vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil.

7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

8. Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 11. 7. 2017 podal žalobce žádost o zápis změny vlastníka a provozovatele silničního vozidla tovární značky Opel Omega, VIN: „X“, registrační značky „X“. K této žádosti přiložil žalobce jako prodejce ověřenou kopii kupní smlouvy a plnou moc s ověřeným podpisem, kterou zmocnil V. Ř. k zastupování ve správním řízení. Následně správní orgán I. stupně zaslal výzvu ze dne 14. 7. 2017 žalobci, V. Ř. a kupujícímu M. L., ve které byli adresáti vyzváni, aby ve lhůtě 15 dnů od převzetí výzvy doplnili žádost o tyto doklady: osvědčení o registraci vozidla část I. (malý technický průkaz), osvědčení o registraci vozidla část II. (velký technický průkaz), povinné ručení (zelená karta), evidenční kontrolu (ne starší než 10 pracovních dnů), občanský průkaz. Na tuto výzvu reagoval žalobce přípisem ze dne 19. 7. 2017, ve kterém uvedl, že žádost podal na základě § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel, neboť nový vlastník M. L. nesplnil svou povinnost podat žádost o změnu zápisu vlastníka vozidla. Současně v tomto přípise uvedl, že předmětné doklady nemá, neboť jsou v držení nového vlastníka vozidla. M. L. na předmětnou výzvu správního orgánu I. stupně, která mu byla doručena dne 8. 8. 2017, nereagoval. Usnesením ze dne 4. 9. 2017, č. j.  MgMT/076268/2017, bylo řízení o žádosti dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno, neboť účastníky řízení nebyly předloženy podklady nutné k zápisu změny vlastníka nebo provozovatele vozidla.

9. Skutkově prakticky totožným případem se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 As 346/2019-28, ve kterém dospěl k následujícím závěrům: „ … jedním z účelů registru je evidence skutečných a aktuálních vlastníků silničních vozidel. Registr má však také další, stejně důležitý účel, jak NSS uvedl v rozsudku ze dne 19. 1. 2005, č. j. 4 As 26/2003-59, č. 543/2005 Sb. NSS: „Zákon č. 56/2001 Sb. tedy vytváří veřejnoprávní systém evidence silničních motorových vozidel, jehož hlavním účelem je zajistit, aby na pozemních komunikacích byla provozována pouze vozidla splňující předepsané technické podmínky a s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z jejich provozu.“ (podtržení doplněno NSS). Jedním z prostředků, jak zajistit naplnění tohoto účelu, je právě požadavek předložení protokolu o evidenční kontrole vozidla a zelené karty při žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru.

10. Se stěžovatelem lze souhlasit, že zákonodárce v zákoně č. 56/2001 Sb. nikterak nevyjádřil záměr v určitých případech slevit z požadavku předložit tyto doklady k žádosti o zápis změny vlastníka vozidla. Zákon č. 56/2001 Sb. při podání společné žádosti podle § 8 zmíněné doklady výslovně požaduje a rovněž v § 8a odst. 2 výslovně stanovuje, že pro žádost podanou pouze jedním z vlastníků se uplatní obdobně § 8 odst. 4 písm. b), přičemž podle § 8 odst. 4 písm. b) bodu 2. je k žádosti o zápis změny vlastníka vozidla nutné předložit doklady podle § 8 odst. 4 písm. a), tedy mj. protokol o evidenční kontrole vozidla a zelenou kartu. Předložení protokolu o evidenční kontrole vozidla a zelené karty tedy uvedený zákon výslovně požaduje také u žádosti podle § 8a. Výjimku zavádí pouze pro technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla (§ 10 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb.), a to proto, jak správně uvádí stěžovatel, že si tyto doklady mohou správní orgány opatřit samy na základě svých databází. Protokol o evidenční kontrole vozidla a zelenou kartu si však správní orgány bez součinnosti vlastníka vozidla opatřit nemohou. Výslovné zakotvení výjimky pro technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, ale nikoliv pro protokol o evidenční kontrole vozidla a zelenou kartu, svědčí o tom, že se ze strany zákonodárce nejedná o opomenutí, jež by způsobilo mezeru v zákoně.

11. Účelem § 8a zákona č. 56/2001 Sb. tudíž není jen zapsání co nejaktuálnějšího údaje o vlastníkovi vozidla do registru za cenu rezignace na plnění ostatních, výše zmíněných funkcí registru. Toto ustanovení má pouze poskytnout dosavadnímu či novému vlastníku možnost podat žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla i bez součinnosti toho druhého, který se například odmítá dostavit na obecní úřad za účelem podání společné žádosti či vystavit k jejímu podání plnou moc. Vlastníky silničních vozidel však nezbavuje povinnosti předložit i v takovém případě protokol o evidenční kontrole vozidla a zelenou kartu. NSS si je vědom toho, že zejména dosavadní vlastník vozidla se může dostat do problematické až patové situace, neboť nemusí mít k dispozici některý z požadovaných dokladů a bez součinnosti nového vlastníka pro něj bude obtížné jej obstarat. Je nicméně především na něm, aby při převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu (a ideálně ještě před ním) jednal přiměřeně odpovědně a obezřetně tak, aby mohl splnit svou zákonnou povinnost požádat o zápis změny vlastníka se všemi náležitostmi, a vyhnul se tak případným negativním důsledkům spojeným s tím, že údaj v registru neodpovídá skutečnosti (rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2019, č. j. 1 As 318/2018 - 41, č. 3917/2019 Sb. NSS). Trvání na požadavku předložení protokolu o evidenční kontrole vozidla a zelené karty k žádosti o zápis změny vlastníka vozidla pro žadatele o zápis změny vlastníka silničního vozidla nepředstavuje zásadní překážku či omezení, neboť tyto doklady lze bez jakýchkoli obtíží obstarat již před převodem vlastnického práva k vozidlu.“

12. Zdejší soud neshledal žádné důvody se od výše uvedených závěrů Nejvyššího správního soudu jakkoliv odchýlit. Ve skutečnosti, že správní orgán I. stupně v předmětné výzvě požadoval po účastnících kromě protokolu o evidenční kontrole vozidla a zelené karty rovněž technický průkaz a osvědčení o registraci vozidla, které mohl získat se svých databází, nespatřuje soud zásadní vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Podstatná pro posouzení věci dle soudu je skutečnost, že správní orgán I. stupně požadoval kromě jiného po účastnících řízení předložení dokladů, které měly být přiloženy k žádosti podané dle § 8a odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel, a to protokolu o evidenční kontrole vozidla a zelené karty, a tyto doklady i přes výzvu správnímu orgánu doloženy účastníky nebyly. Na základě této skutečnosti pak správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavil, neboť účastníci v určené lhůtě neodstranili podstatné vady žádosti, které bránily v pokračování řízení.

13. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že neshledal důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Soud tedy žalobu v mezích žalobních bodů vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný, jemuž nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 25. srpna 2020

Mgr. Václav Trajer, v. r.

předseda senátu