Č. j. 41 A 6/2019-48

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci

 

žalobce:  S. B., nar. X.

 bytem X.

 zastoupen advokátem Mgr. Martinem Charvátem

 sídlem Krkoškova 2, 613 00  Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

 sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 601 82 Brno

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2019, č. j. JMK 141/2019, sp. zn. S-JMK 165257/2018/2018/OD/Ša,

 

takto:

 

  1. Žaloba  se  zamítá.

 

  1. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

 

 

Odůvodnění:

 

  1. Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím žalovaného sp. zn. S-JMK 165257/2018/2018/OD/Ša ze dne 2. 1. 2019 bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna č. j. ODSČ-13698/16-71, ve znění opravného usnesení č. j. ODSČ-13698/16-83 ze dne 24. 10. 2018, a to tak, že výrokem I. došlo ke změně části výrokové části rozhodnutí Magistrátu města Brna, č. j. ODSČ-13698/16-71 a výrokem II. bylo rozhodnutí Magistrátu města Brna č. j. ODSČ-13698/16-71 ve znění opravného usnesení č. j. ODSČ-13698/16-83 ze dne 24. 10. 2018 potvrzeno.

 

  1. Touto žalobou žalobce, jak uvedl, napadá oba výroky rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2019.

 

  1. Žalobu podává žalobce z toho důvodu, že se domnívá, že napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2019, je nezákonné.
  2. Správní orgán ve výroku I. napadeného rozhodnutí mj. uvedl, že žalobce dne 15. 7. 2016 v 2:08 hod. v Brně na ulici Bzenecká, v blízkosti č. or. 5, porušil zákaz vjezdu nákladních automobilů, daný dopravní značkou B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Mimo zásobování“, když s vozidlem po vjetí do úseku upraveného touto dopravní značkou zde ponechal vozidlo stát. Na tomto místě je třeba uvést, že výroková část napadeného rozhodnutí obsahuje řadu nepřesností i zjevně nepravdivých tvrzení, která jsou navíc i v rozporu s odůvodněním napadeného rozhodnutí.

 

  1. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dne 15. 7. 2016 v 2:08 hod. byl automobil žalobce zaparkovaný. Žalobce tedy nemohl v okamžiku, kdy vozidlo stálo zaparkované a nikdo v něm nebyl, porušit zákaz vjezdu nákladních automobilů. Porušení zákazu vjezdu je způsobeno vždy vjezdem automobilu do oblasti označené touto dopravní značkou. Dne 15. 7. 2016 v 2:08 hod. v Brně žalobce nikam vozidlem tovární značky Fiat, RZ: X. nevjel, a proto zákaz vjezdu v tento moment porušit nemohl. V této části výrok napadeného rozhodnutí vůbec neodpovídá prokázané skutečnosti, že vozidlo bylo dne 15. 7. 2016 v 2:08 hod. zaparkované. Dále je třeba poukázat na další zjevnou nepřesnost výroku napadeného rozhodnutí, která spočívá v tom, že úsek, kde vozidlo stálo, není dopravní značkou zákaz vjezdu upraven.

 

  1. Dle správního orgánu žalobce tím, že po vjetí do úseku upraveného dopravní značkou zákazu vjezdu s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Mimo zásobování“, vozidlo ponechal stát na ulici Bzenecká, porušil ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, jelikož se neřídil dopravními značkami. Správní orgán na str. 6 napadeného rozhodnutí uvádí, že přestupek žalobce nespočívá v stání na ulici Bzenecká, ale v tom, že se na předmětné místo, kde vozidlo stálo, musel dostat minutím zákazové značky. Žalobce považoval za nutné zdůraznit, že na ulici Bzenecká žádná zákazová značka není. Naprosto nemůže souhlasit s právním názorem správního orgánu, uvedeném v posledním odstavci na str. 6, a sice, že pravidlo o ukončení zákazu nejbližší křižovatkou nelze vztahovat na dopravní značky „Zákaz vjezdu (B1-B19). Tento, sice právně originální, názor správního orgánu naprosto postrádá jakoukoliv právní oporu, což je pro postup správního orgánu zcela nepřípustné.

 

  1. Vyhláška č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, v ust. § 3 jasným způsobem definuje platnost svislých dopravních značek. V odst. 3 je uvedeno „Zákaz, omezení nebo příkaz je ukončen nejbližší křižovatkou nebo příslušnou dopravní značkou“. Je nezpochybnitelným faktem, že mezi místem, kde je dopravní značka zákaz vjezdu umístěna a místem, kde vozidlo stálo, je hned několik křižovatek. Pokud by správní orgán zamýšlel pokrýt zákazovou značkou širší území, tedy i místo, kde měl vozidlo zaparkované, použil by k tomu zákazovou značku zónovou, která nejbližší křižovatkou nekončí, ale končí až značkou informující o jejím konci, jak je uvedeno v odst. 6 § 3 vyhlášky č. 294/2015 Sb. Brání-li se správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí tomu, že jeho pohled na věc je nepřípustným extenzivním výkladem práva a označuje ho za argumentaci významem, žalobce tento pohled na věc striktně odmítá. Pokud bychom akceptovali právní názor správního orgánu na rozsah teritoriální platnosti zákazových značek, nemohli bychom dospět k jinému závěru, než že by jedna zákazová značka v zásadě pokryla neomezeně velké území, např. celé území České republiky. Správní orgán nikde neuvádí, kde by měla zákazová značka přestat platit.

 

  1. Argumentace správního orgánu judikátem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 324/2016 je zcela nepatřičná, jelikož toto rozhodnutí se zabývá zcela odlišným přestupkem. Ve správním orgánem zmiňovaném případě řešil Nejvyšší správní soud situaci, zda je možné stát na příčném značení, pokud se na něj nesmí autem vjíždět. Jednalo se o naprosto odlišný případ, v případě žalobce je klíčové, že zákaz vjezdu v místech, kde vozidlo stálo, již vůbec neplatil, protože jeho účinnost skončila křižovatkou. V návaznosti na výše uvedenou skutečnost je tedy zřejmé, že tvrzení správního orgánu, že „Zákon předpokládá, že po splnění důvodu výjimky ze zákazu řidič s vozidlem opustí úsek upravený zákazovou značkou“ bylo zcela naplněno, protože žalobce tímto úsekem projel a za další křižovatkou tento úsek opustil. Jak již uvedl výše, místo, kde s automobilem zastavil a stál, nebylo žádnou zákazovou značkou označeno.

 

  1. Protože napadené rozhodnutí správního orgánu je založeno na právní argumentaci, že porušil zákazovou značku tím, že stál s vozidlem na ulici Bzenecká, přičemž z výše uvedeného je zřejmé, že tomu tak ve skutečnosti nebylo, je nadbytečné opakovat právní argumentaci, že je držitelem průkazu označujícího vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou, tento měl umístěný za čelním sklem automobilu Fiat v okamžiku, když jel kolem značky B4 – zákaz vjezdu nákladních automobilů, projel a byl tak k tomuto úkonu oprávněn.

 

  1. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že žalobce žádnou zákazovou značku neporušil, tvrzení obsažené ve výrokové části neodpovídá skutečnosti, zákaz vjezdu nákladních automobilů žalobce neporušil, a proto navrhoval, aby krajský soud rozhodl tak, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zruší a zároveň zruší i rozhodnutí Magistrátu města Brna č. j. ODSČ-13698/16-71, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 10. 2018, které napadenému rozhodnutí předcházelo a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

 

  1. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Žalovaný, jakož i správní orgán I. stupně při svém rozhodování postupovali zcela v souladu s platnou právní úpravou vztahující se na řízení o přestupcích.

 

  1. Žalobce v žalobě předně namítá, že výrok rozhodnutí neodpovídá odůvodnění a obsahuje nepřesnosti a zjevně nepravdivá tvrzení. Namítá, že v době, kdy vozidlo prokazatelně stálo bez řidiče dne 15. 7. 2016 v 2:08 hod. v Brně na ulici Bzenecká, v blízkosti č. or. 5, tak s ním nemohla být porušena dopravní značka zákazu vjezdu. Žalovaný za účelem zvýšení přehlednosti výroku, tento výrok napadeným rozhodnutím změnil, přičemž z výroku nevyplývá a ani nemělo vyplývat, že vozidlo obviněného bylo v inkriminovaný okamžik v pohybu. Z výroku vyplývá, že v uvedenou dobu bylo zjištěno porušení povinnosti vyplývající z této dopravní značky. Žalovaný pak svoji úvahu rozvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 6), když argumentoval zásadou užitou také Nejvyšším správním soudem v obdobném případu. Žalobce označil užitý judikát za nepřípadný, když tento řeší jiný přestupek, ale žalovaný tohoto judikátu užil nikoliv z důvodu podobnosti přestupku, ale kvůli podpoře způsobu argumentace – sílou významu.

 

  1. Žalovaný vychází z názoru, že v nyní řešeném případě dočasná výjimka žalobce umožnila vjet do úseku řešeného dopravního značkou zákaz vjezdu, avšak po naplnění výjimky (zásobování či jednotlivý naléhavě nutný případ) měl žalobce úsek opustit. Obě žalobcem tvrzené výjimky jsou totiž značně dočasného charakteru. V případě dodatkové tabulky se výjimka vztahuje pouze na dobu provádění zásobování a v případě vozidla označeného průkazem ZTP pak zákon tuto výjimku podmínil naléhavou nutností a její jednotlivostí. Zákon tedy předpokládá, že po splnění důvodu výjimky řidič s vozidlem opustí úsek upravený zákazovou značkou. Pokud tedy žalobci následně nesvědčila žádná výjimka, protože důvod výjimky byl vyčerpán, nemohl žalobce stát v řešeném úseku, jelikož do tohoto již nemohl ani vjíždět (pokud by značka nebyla doplněna dodatkovou tabulkou, nebo nebylo vozidlo žalobce označeno průkazem ZTP, žalobce by se do řešeného úseku vůbec nákladním vozidlem nedostal – kam nesmí vjet, tam nesmí ani stát). Skutková věta vzhledem k uvedenému popisuje jednání žalobce, jako porušení zákazu vjezdu, s následným ponecháním stání. V době zjištění přestupku totiž vzhledem k vjetí a následnému ponechání vozidla (nikoliv v aktivním ojedinělém jednání v souladu s výjimkou) nemohla řidiči svědčit žádná výjimka ze zákazu vjezdu.
  2. Nelze souhlasit ani s názorem žalobce, že další křižovatka měla zrušit předchozí zákaz (k tomu strana 6 napadeného rozhodnutí – u dopravních značek zákazu vjezdu pravidlo o skončení zákazu na nejbližší křižovatce nelze užít, když s tímto pravidlem je počítáno u dopravních značek, do jejichž úseku není zakázáno vjet, např. zákaz předjíždění). Žalobcem nabídnutý výklad o neomezené teritoriální platnosti dopravních značek neodpovídá argumentaci žalovaného, který opakovaně uvedl, že se žalobce do úseku za řešenou dopravní značku dostal jen díky výjimce. Po splnění podmínky měl tento úsek s vozidlem opustit. Řešený zákaz vjezdu, resp. výjimka z něj, tedy není teritoriální, ale temporální povahy. Žalobcem nabízený problém řešící osazení zónovou zákazovou značkou, jen podtrhuje nepochopení žalovaným užité argumentační logiky. Koho by totiž informovala značka o končící zóně, když by do této zóny ani nemohl nikdo vjet vzhledem k zákazu vjezdu?

 

  1. Shrnuto, nebýt výjimky, nebylo by pochyb o tom, že se žalobce na místo zjištění přestupku dostal porušením zákazu vjezdu (když nesmí vjet, pak nesmí ani stát). Žalobcem užitá argumentace však rozšiřuje zákonodárcem konstituované dobrodiní v době výjimky ze zákazu, když žalobce záměrně odhlíží od skutečnosti, že pokud by nebylo výjimky, pak by se do tohoto úseku nákladním vozidlem nedostal, pročež nelze na zákaz vyplývající z řešené dopravní značky užít pravidlo o ukončení zákazů křižovatkou vztahující se primárně na značky, kde se naopak předpokládá jízda vozidlem v jimi upraveném úseku.

 

  1. Žalovaný je toho názoru, že postupoval správně, když rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 17. 9. 2018, č. j. ODSČ-13698/16-71 částečně změnil a ve zbývající části ho potvrdil.

 

  1. Podaná žaloba není důvodná. Žalovaný proto navrhoval její zamítnutí.

 

  1. Krajský soud v Brně pokládá za nutné shrnout i předchozí řízení, neboť se týká stejného přestupku, stejného žalobce.

 

  1. Rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností ze dne 28. 1. 2017 bylo rozhodnuto tak, že S. B., nar. X., je vinen, že s vozidlem tovární značky Fiat, RZ: X. (dále jen „vozidlo“) dne 15. 7. 2016 v 02:08 hod., v Brně na ulici Bzenecká, v blízkosti č. p. 5, porušil zákaz vjezdu nákladních automobilů daný dopravní značkou B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Mimo zásobování“, když s vozidlem vjel do místa za touto dopravní značkou a vozidlo tam ponechal stát, přičemž nesplnil požadovanou výjimku. Svým jednáním porušil ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, čímž se z nedbalosti dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.

 

  1. Proto se mu podle ust. § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu, v souladu s ust. § 11 odst. 1, 2 a § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), ukládá pokuta v částce 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení v částce 1 500 Kč.

 

  1. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplynulo, že podkladem k řízení o přestupku bylo oznámení Městské policie Brno č. j. MP-03135/04D-16 a č. j. MP-03202/04D-16. Řízení bylo zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení dne 8. 11. 2016. V řízení proběhla dvě ústní jednání za přítomnosti obviněného, při kterých proběhlo dokazování čtením a zhlédnutím listin obsažených ve spisu a obviněný a svědek byli vyslechnuti (svědek – strážník městské policie). Ke skutku ze dne 15. 7. 2016 byly provedeny důkazy a to oznámení přestupku – zde jsou uvedeny okolnosti zjištěné oznamovatelem, zápis o podaném vysvětlení – zde je uvedeno prohlášení řidiče, že vozidlo na místě zaparkoval a zásoboval zákazníka, fotografie z místa přestupku, výpis z karty řidiče, údaje z veřejně přístupných evidencí – živnostenský rejstřík a katastr nemovitostí, sdělení SBD Mír k nebytovým prostorám v domě Bzenecká 4191/4. Pokud jde o obviněného z přestupku, ten uvedl, že si přivezl zásobování kanceláře, které je na Bzenecké 4, v 10. patře. V kolik hodin přijel, si přesně nepamatuje. Vždy to probíhá stejně, zboží vynese do kanceláře nebo ho nese z kanceláře do auta. Vjíždí tam jen za účelem naložení zboží nebo jeho vyložení. Nemá jak doložit, že do kanceláře zboží dovezl. Dále uvedl, že živnost má na silniční dopravu. Ke zprávě SBD Mír se nevyjádřil. Svědek – strážník MP uvedl, že na ulici Bzeneckou přijeli po příjezdové komunikaci, v rámci kontrolní činnosti a v tu dobu tam muselo stát uvedené vozidlo. Na ulici se nikdo nepohyboval, byl tam naprostý klid. V žádném vchodu poblíž se nesvítilo. Na místě nebyla žádná činnost a ani nebyl na vozidle žádný papír, že se zásobuje. Obviněný z přestupku pak uvedl, že na místě, kde stál vozidlem, není žádná dopravní značka, která by zakazovala vjezd s nákladním vozidlem. Přijel na místo po ulici Blatnická. Značka platí jen po první křižovatku. Vjel na místo za účelem zásobování, jak dlouho tam auto stálo, už neví.

 

  1. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí pak vyplynulo, že řidičem byl obviněný, což vyplynulo z jeho výpovědi. Správní orgán zjistil, že vozidlo na místě stálo. Na pořízených fotografiích je vidět vozidlo opuštěné bez přítomnosti osob. Podle sdělení svědka (strážník MP) se v čase prováděné kontroly na ulici nikdo nepohyboval a byl tam naprostý klid. Vozidlo nebylo nijak označeno, že zásobuje. Obviněný uvedl, že přijel na místo po ulici Blatnická, trasu zakreslil do mapy. Značka platí jen po první křižovatku. Vjel na místo za účelem zásobování a jak dlouho tam auto stálo, nevěděl.

 

  1. Obviněný prezentoval názor, že značka B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulí E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, kterou minul při vjíždění z ulice Žarošická do ulice Blatnická, platí jen v úseku po první křižovatku s ulicí Prušánecká, a že tedy pokud tento úsek projede a pokračuje dál do ulice Bzenecká, za účelem zásobování, pak může vozidlo ponechat na ulici Bzenecká po libovolnou dobu, protože splnil podmínky pro zásobování a protože v ulici Bzenecká žádná značka zakazující vjezd již není.

 

  1. Správní orgán uvedl v odůvodnění, že podmínky pro výjimku ze zákazu vjezdu nákladních automobilů dané dodatkovou tabulkou E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, obviněný v daném případě nesplnil, což prokazují listiny založené ve spise a to výpis z živnostenského rejstříku, kdy obviněný má pro živnost zapsáno sídlo na stejné adrese jako trvalý pobyt, což je běžná praxe. Podle sdělení bytového družstva Mír v bytovém domě Bzenecká 4190/4, žádná společná část ani byt nebyl změněn na nebytový prostor užívaný ke komerčním účelům.

 

  1. Vyjádření obviněného, že přivezl zásobování kanceláře, která je Bzenecké 4, v 10. patře, správní orgán hodnotí jako účelovou obhajobu, jejímž cílem je odvrátit postih za přestupek. Výpovědi obviněného založené ve spise na listech č. 4, 20, 31 a 32, jsou rozporné a neurčité. Obviněný nedoložil a nesdělil, kde přesně mělo k údajnému zásobování dojít, ani v čem přesně mělo spočívat. Běžné činnosti jako např. přivezení nákupu do bytu, kde obviněný bydlí, nelze označit za zásobování, ve smyslu výjimky ze zákazu vjezdu nákladních automobilů. Dům na ulici Bzenecká 4, je bytový dům, kde není žádná prodejna, výrobna, dílna či jiná provozovna, kterou by bylo třeba zásobovat. Tvrzení obviněného, že zásoboval kancelář, se tedy nepotvrdilo, když v domě nejsou nebytové prostory užívané ke komerčním účelům.

 

  1. Správní orgán pak uvedl, že každý účastník je povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích; řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace; své chování přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Řidič je povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. Neznalost zákona neomlouvá.

 

  1. Řidič jako držitel řidičského oprávnění je odborně způsobilý znát pravidla silničního provozu a povinnosti z nich vyplývající. Řidič tedy měl a mohl vědět, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Provedeným dokazováním nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by bránily řidiči rozeznat dopravní značení a řídit se pravidly silničního provozu. Pokud nesplnil podmínky pro výjimku ze zákazu vjezdu nákladních automobilů dané dodatkovou tabulkou, je to jeho nedbalost, za kterou je odpovědný.

 

  1. Při posuzování společenské škodlivosti jednání obviněného jakožto materiální stránky deliktu dospěl správní orgán k závěrům, že i tento znak přestupku byl naplněn. Ohrožení či porušení zájmu chráněného zákonem je dáno právě porušením konkrétního zákazu či příkazu, za běžných, zákonem předvídaných okolností, neboť již naplněním formálních znaků je ohrožen či porušen zájem společnosti. Aby tomu tak nebylo, musely by existovat významné okolnosti vylučující takový závěr. Takové okolnosti nebyly shledány. Obviněný svým jednáním alespoň ohrozil chráněný zájem, kterým je organizace dopravy na určitém území.

 

  1. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání.

 

  1. Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravní správy dne 23. 2. 2017 pod sp. zn. JMK 29991/2017, sp. zn. S-JMK 27754/2017/ODOS/No rozhodl tak, že rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností ze dne 28. 1. 2017, č. j. ODSČ-13698/16-35 zrušil a věc vrátil k novému projednání Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností.

 

  1. Z odůvodnění vyplynulo, že s obviněným bylo vedeno řízení pro přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, porušením výše uvedeného ustanovení zákona o silničním provozu. Aby bylo možné uznat obviněného vinným uvedeným přestupkem, muselo být v řízení bezpečně zjištěno, že obviněný porušil ustanovení zákona o silničním provozu, v důsledku čehož spáchal přestupek kladený mu za vinu. Odvolací orgán nesouhlasí s tvrzením, že skutkový stav byl zjištěn způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když z provedeného dokazování nevyplývá nade vší pochybnost spáchání přestupku obviněným. Na základě provedeného dokazování tedy dle názoru odvolacího orgánu nelze jednoznačně určit, zda se obviněný jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil, neboť mezi podklady rozhodnutí chybí evidenční karta vozidla, ze které by vyplývala skutečnost, že vozidlo, které na ulici Bzenecká blízko domu č. p. 5, tovární značky Fiat, RZ: X. je nákladním motorovým vozidlem, na které se zákaz vjezdu stanovený dopravní značkou B4 vztahuje. Napadené rozhodnutí je prosto hodnocení formální stránky přestupku. Porušení povinnosti stanovené zákonem ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu spočívá v tomto případě v tom, že obviněný vyjel nákladním automobilem do úseku označeného dopravní značkou B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulí E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“. Z podkladů rozhodnutí a tím pádem ani z hodnocení formální stránky přestupku však nevyplývá, zda vozidlo obviněného, kterým do úseku označeného touto dopravní značkou vjel, je vozidlem nákladním či nikoliv.

 

  1. Odvolací správní orgán došel k závěru, že nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V rámci nového projednání předně správní orgán I. doplní dokazování tak, aby bylo bez důvodných pochybností zjištěno, zda vozidlo, které obviněný parkoval na ulici Bzenecká, blízko č. p. 5 je nákladní motorové vozidlo, tedy vozidlo, na které se vztahuje zákaz stanovený značkou B4. Správní orgán I. stupně následně vyzve obviněného k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a ve věci znovu rozhodne, v novém rozhodnutí se vypořádá taktéž s námitkami obviněného uvedenými v odvolání.

 

  1. Poté byla do spisu založena karta vozidla X., z níž bylo zjištěno, že vlastníkem i provozovatelem uvedeného vozidla je žalobce, že se jedná o nákladní automobil skříňový, tovární značka Fiat, vozidlo, jehož největší přípustná hmotnost nepřevyšuje 3500 Kč.

 

  1. Poté byl žalobce vyzván usnesením ze dne 21. 3. 2017 k možnosti vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu ve lhůtě 5 dnů od doručení uvedeného usnesení, které žalobce převzal dne 22. 3. 2017.

 

  1. K podkladům pro vydání rozhodnutí se nevyjádřil.

 

  1. Magistrát města Brna, odbor dopravněsprávních činností, pod č. j. ODSČ-13698/16-46 vydal dne 28. 3. 2017 rozhodnutí, kdy rozhodl tak, že žalobce je vinen, že s vozidlem tovární značky Fiat, RZ: X. (dále jen „vozidlo“), dne 15. 7. 2016 v 02:08 hod., v Brně na ulici Bzenecká, v blízkosti č. p. 5, porušil zákaz vjezdu nákladních automobilů daný dopravní značkou B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, když s vozidlem vjel do místa za touto dopravní značkou a vozidlo tam ponechal stát, přičemž nesplnil požadovanou výjimku. Svým jednáním porušil ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, čímž se z nedbalosti dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Proto se mu podle ust. § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu, v souladu s ust. § 11 odst. 1, 2 a § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), ukládá pokuta v částce 1 500 Kč a dále byl zavázán povinností nahradit náklady řízení v částce 1 000 Kč.

 

  1. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí, po doplnění podkladů, že uvedené vozidlo RZ: 1B1 0281 je nákladním vozidlem, rozhodl správní orgán I. stupně, přičemž i odůvodnění rozhodnutí je v podstatě totožné s odůvodněním předchozího rozhodnutí správního orgánu I. stupně

 

  1. Proti uvedenému rozhodnutí žalobce podal odvolání, v němž uvedl, že k listinám uvedeným ve správním spise, které mají dle správního orgánu prokazovat, že žalobce nesplnil podmínky pro výjimku ze zákazu vjezdu na dané dodatkové tabuli E13 s textem „mimo zásobování“, sdělil, že sídlo firmy na adrese trvalého bydliště je běžnou praxí a využívá ji drtivá většina fyzických osob v ČR. K umístění kanceláře v bytě bytového domu není třeba žádných nebytových prostor ani žádný jiných zvláštních povolení. Správní orgán zde neoprávněně přirovnává kancelář k prodejně, výrobně, k dílně či jiné provozovně. Jedná se pouze o kancelář v místě sídla firmy, kterou užívá k výkonu své podnikatelské činnosti v souladu s právními předpisy ČR. Z výše uvedeného se domníval, že by správním orgánem zmiňované listiny neprokazovaly, že nesplnil výše uvedenou výjimku. Naopak zdůraznil, že na adresu sídla firmy běžně a opakovaně vozí věci, které potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti. Dále uvedl, že je mu kladeno za vinu vjetí do zákazu vjezdu, nikoliv stání na místě zjištění domnělého přestupku (Bzenecká 5). Zde postrádá smysl předvolání a výslech svědka, který měl potvrdit, že v místě parkování vozidla neprobíhalo žádné zásobování, ani pohyb osob v době zjištění domnělého přestupku. Pochopil by svědectví, které by mělo prokázat, že neměl řádné označené vozidlo při průjezdu úseku zákazu vjezdu. Uvedl, že jeho vozidlo stálo o několik ulic a křižovatek dále, než je úsek zákazu vjezdu a to v úseku, kde žádný takovýto zákaz není. Znovu zdůrazňoval, že vezl zásobování do kanceláře, vozidlo měl řádně při průjezdu úsekem zákazu vjezdu s dodatkovou tabulkou označeno zvláštním označením vozidel pro zdravotně postižené O1, které ho opravňuje tímto úsekem projet. Domnívá se, že tyto 2 důvody jsou dostačující pro možnost neomezeného parkování na ulici Bzenecká. S argumentem správního orgánu, že vozidlo nebylo nijak označeno, v zásadě nesouhlasí a z uvedeného důvodu žádal zastavení přestupkového řízení.

 

  1. Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy dne 20. 4. 2017 pod č. j. JMK 59048/2017 rozhodl tak, že odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností ze dne 28. 3. 2017 zamítl a toto rozhodnutí potvrdil.

 

  1. V odůvodnění rozhodnutí je mj. uvedeno, že v souladu s právním předpisem, pokud jde o zjištění stavu věci, bude správní rozhodnutí tehdy, jestliže skutková zjištění budou mít oporu v podkladech rozhodnutí, budou z podkladů při jejich logickém zhodnocení v souladu se zásadou o volném uvážení správního orgánu vyplývat, nebudou stát mimo podklady rozhodnutí. Otázka skutkových zjištění prvoinstančního orgánu je také celou podstatou věci.

 

  1. Situace se má tak, že s obviněným bylo zahájeno řízení o přestupku spočívajícím v porušení ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Prvoinstanční orgán provedl určité důkazy a následně dospěl k závěru, že obviněný oznámený přestupek prokazatelně spáchal. Obviněný s tímto závěrem nesouhlasí.

 

  1. V napadeném rozhodnutí správní orgán I. stupně tedy shledal, že zjištění skutkového stavu bylo natolik kvalitní, že o skutkovém stavu již neexistují žádné důvodné pochybnosti. S postupem správního orgánu I. stupně se odvolací orgán ztotožňuje.

 

  1. Stíhaný přestupek spočívá v porušení ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu: „Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace“.

 

  1. Důkazy v tomto řízení tvoří především fotodokumentace policistů a podklady obstarané správním orgánem I. stupně (výpis z evidenční karty osoby). Případ tak spočívá v posouzení, zda za daných konkrétních okolností jsou popsané podklady dostatečně průkazné ohledně spáchání přestupku spočívajícího v nedbalostním nerespektování značky B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Mimo zásobování“.

 

  1. Aby bylo možné uznat obviněného vinným uvedeným přestupkem, muselo být v řízení bezpečně zjištěno, že obviněný jednak byl řidičem vozidla, jednak porušil ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích, v důsledku čehož spáchal přestupek kladený mu za vinu. Tyto skutečnosti má odvolací orgán na základě podkladů obsažených ve spise, zejména z oznámení o přestupku a z fotografií za prokázané.

 

  1. Odvolací orgán, stejně jako správní orgán I. stupně, se přiklonil k verzi, že obviněný jako řidič vozidla tovární značky Fiat, RZ: X. dne 15. 7. 2016 v 02:08 hod. v Brně na ulici Bzenecká, v blízkosti č. p. 5, porušil zákaz vjezdu nákladních automobilů daný dopravní značkou B4 s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Mimo zásobování“, když s vozidlem vjel do místa za touto dopravní značkou a vozidlo tam ponechal stát, přičemž nesplnil požadovanou výjimku, čímž porušil ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Tedy – jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplnil nebo porušil povinnost stanovenou v hlavě II zákona o silničním provozu, čímž se z nedbalosti dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Obviněný se tedy svým jednáním dopustil přestupku kladeného mu za vinu, neboť shromážděné důkazy k okolnostem spáchaného přestupku se v zásadních věcech nerozcházely, naopak tyto spolu korespondovaly. Odvolací orgán považuje na základě provedených důkazů spáchání přestupku obviněným za spolehlivě prokázané. Odvolací orgán dále uvádí, že hodnocení provedených důkazů bylo provedeno objektivně a věcně správně a v tomto ohledu nemá odvolací orgán napadenému rozhodnutí co vytknout a s provedeným hodnocením důkazů se ztotožňuje.

 

  1. K odvolacím námitkám obviněného. Přestupek obviněného skutečně nespočívá v stání na ulici Bzenecké, ale spočívá v jednání obviněného, který se na předmětné místo musel s nákladním vozidlem dostat. Sám obviněný uvedl, že se na uvedené místo dostal projetím ulice Blatnické. Z volně dostupného mapového serveru www.mapa.cz je pak seznatelné, že na křižovatce ulic Blatnická x Žarošická se také na začátku ulice Bzenecká od ulice Žarošické (druhá možná trasa průjezdu na místo stání vozidla), je v obou případech umístěna svislá dopravní značka B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulí E13 s textem „Mimo zásobování“. Pokud tedy obviněný s nákladním vozidlem míjel tuto dopravní značku, což vzhledem k výše uvedenému a také k jeho vyjádření musel, tak jedině za současného splnění výjimky vyplývající z dodatkové tabulky neporušil zákaz z této dopravní značky mu vyplývající, přičemž je irelevantní kolik křižovatek po projetí zákazové dopravní značky následně projel. Stran splnění výjimky ze zákazové dopravní značky B4 obviněný nejprve uvedl, že zásoboval zákazníka, jehož jméno si nepamatuje (podání vysvětlení dne 15. 7. 2016), následně obviněný uvedl, že si přivezl zásobování kanceláře (ústní jednání 21. 11. 2017), avšak nemá jak doložit, že si do kanceláře toto zboží dovezl. Odvolací orgán k tomuto uvedl, že pokud by se na obviněného neměl vztahovat zákaz vyplývající z dopravní značky B4, pak pouze za splnění uvedené výjimky. Za této situace je to obviněný, na kterém leží důkazní břemeno prokázání toho, že se na něj zákaz vyplývající z této značky nevztahoval. Obviněný splnění výjimky však nikterak neprokázal a ani nedokladoval, na rozdíl od jeho jednání ze dne 19. 7. 2016. Pokud tedy obviněný projel úsek označený dopravní značkou a nesplnil výjimku vyplývající z dodatkové tabulky, resp. splnění této výjimky neprokázal, pak jeho jednání je protiprávní a tímto jednáním se dopustil uvedeného přestupku. Odvolací námitky obviněného nejsou důvodné.

 

  1. Z hlediska naplnění skutkové podstaty přestupku postačuje v souladu s ust. § 3 a § 4 odst. 1 přestupkového zákona zavinění z nevědomé nedbalosti. Povinnost účastníka provozu na pozemních komunikacích je v souladu s ust. § 4 písm. b) zákona o silničním provozu, řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem. V posuzovaném případě odvolací orgán posoudil zavinění přestupku jako nedbalostního charakteru. Shora uvedené protiprávní jednání obviněného zcela jistě ohrožuje zájem společnosti chráněný právní úpravou provozu na pozemních komunikacích, kterou je jeho bezpečnost. Tímto byl naplněn také materiální znak přestupku.

 

  1. Žalobce s uvedeným rozhodnutím nesouhlasil, podal žalobu ke Krajskému soudu v Brně.

 

  1. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 41 A 28/2017-44 ze dne 16. 5. 2018 ve výroku I. rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odbor dopravy, ze dne 20. 4. 2017, č. j. JMK 59048/2017, sp. zn. S-JMK 56248/2017/OD/Ša zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

 

  1. V odůvodnění rozhodnutí soud mj. citoval § 67 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., dle něhož vozidlo lze označit parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením pouze v případě, řídí-li vozidlo nebo je-li ve vozidle přepravovaná osoba, která je držitelem parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním postižením podle odst. 1. Přepravovaná osoba je povinna prokázat na výzvu policisty nebo strážníka obecní policie, že je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle jiného právního předpisu, který ji opravňuje k užívání vozidla označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením.

 

  1. Podle § 67 odst. 6 uvedeného zákona v jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, mohou vozidla označená parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením vjíždět i tam, kde je značka „Zákaz vjezdu“ omezena dodatkovými tabulemi „JEN ZÁSOBOVÁNÍ“, „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, „JEN DOPRAVNÍ OBSLUHA“ a „MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHU“.

 

  1. Pokud tedy jde o tvrzení žalobce, tento již v prvním odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí uvedl, že při průjezdu úsekem zákazu vjezdu s dodatkovou tabulí E13 s textem „Mimo zásobování,“ měl vozidlo řádně označené zvláštním označením vozidel pro zdravotně postižené, které ho opravňuje tímto úsekem projet a tuto skutečnost uváděl kromě toho, že sděloval, že vezl zásobování kanceláře, a to i ve svém odvolání proti druhému rozhodnutí správního orgánu I. stupně dne 2. 4. 2017.

 

  1. Pokud jde o rozhodnutí žalovaného, které je předmětem soudního přezkumu, tedy rozhodnutí z 20. 4. 2017, na tuto odvolací námitku žalobce žalovaný ve svém rozhodnutí nereagoval, vůbec žádným způsobem se s touto odvolací námitkou nevypořádal, i když žalobce k žalobě doložil, že je držitelem Parkovacího průkazu označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou, doložil, že je držitelem průkazu ZTP s platností do 16. 6. 2025, doložil předložením technického průkazu, že je i majitelem dalšího vozidla Škoda Felicia, o němž hovořil, že je to druhé vozidlo, se kterým chtěl následující den odjet, a proto si parkovací průkaz vzal s sebou domů.

 

  1. Žalovaný sice na tuto námitku žalobce později reagoval, ale až v průběhu soudního řízení, a to ve svém vyjádření k žalobě, v přednesu u soudního jednání a v závěrečném vyjádření k věci, kdy měl za to, jak uváděl v písemném vyjádření, že je sice povinností orgánu veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze však tuto povinnost interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku.

 

  1. Podle § 68 odst. 1 správní řád rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníka.

 

  1. Podle § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

 

  1. Soud souhlasí se stanoviskem žalobce uvedeným v žalobě, že rozhodnutí žalovaného nesplňuje náležitosti rozhodnutí uvedené v § 68 odst. 3 správního řádu neboť s námitkou žalobce, že mohl projet úsekem, kde byl zákaz vjezdu nákladních motorových vozidel daný dopravní značkou B4 s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Mimo zásobování“ a zastavit a parkovat o několik křižovat dále a to proto, že jednak prováděl zásobování své kanceláře, jednak že splňoval podmínku ust. § 67 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., neboť mohl tímto úsekem projet, a to z toho důvodu, že vozidlo měl označené průkazem pro osoby se zdravotním postižením v době, kdy uvedeným úsekem projížděl a teprve, až zaparkoval o několik a křižovatek dále, tuto parkovací kartu z vozidla vyjmul a vzal si ji domů z důvodů, které uváděl, se žalovaný řádně nevypořádal.

 

  1. Soud nesouhlasí s vyjádřením žalovaného v tom směru, že se nemusí podrobně zabývat a detailně odpovědět na každou námitku uvedenou v odvolání. Vzhledem k tomu, že se jedná o zásadní námitky žalobce, bylo povinností žalovaného se s těmito námitkami v odůvodnění rozhodnutí řádně vypořádat, a to ať už by byla námitka žalobce důvodná či nikoliv.

 

  1. Žalovaný se se zásadními námitkami žalobce nevypořádal. Protože se tedy tak v případě rozhodnutí žalovaného nestalo, jedná se o rozhodnutí nezákonné, a proto ho soud dle ust. § 78 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) zrušil a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Dle ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. soud vyslovuje právní názor, že rozhodnutí musí žalovaný řádně zdůvodnit dle ust. § 68 odst. 3 správního řádu, když z jeho nového rozhodnutí musí vyplývat, jakými úvahami se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a musí z něho vyplývat, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků, což, jak soud již uvedl, se doposud nestalo, neboť to z rozhodnutí žalovaného zatím nevyplývá.

 

  1. Soud uvedl, že tímto právním názorem je žalovaný vázán.

 

  1. Žalovaný po té dne 30. 7. 2018, tedy po zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Brně, vydal pod č. j. JMK 109983/2018 rozhodnutí, kterým dle ust. § 90 odst. 1 písm. b) správní řád rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností ze dne 28. 3. 2017, č. j.: ODSČ-13698/16-46 zrušil a věc vrátil Magistrátu města Brna k novému projednání. V odůvodnění tohoto zrušujícího rozhodnutí mj. žalovaný uvedl, že odvolací správní orgán konstatuje, že v napadeném rozhodnutí správní orgán I. stupně žádným způsobem nevypořádal tvrzení obviněného stran výjimky dle ust. § 67 odst. 6 zákona o silničním provozu. Proto je tedy napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. V jeho rámci prvoinstanční orgán zváží, co vyplývá z dosud obstaraných podkladů, bude-li mít za to, že je nutné spisový materiál doplnit o podklady, které povedou ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, spisový materiál o ně doplní a dá obviněnému možnost vyjádřit se před vydáním nového rozhodnutí k podkladům. V případě, že správní orgán I. stupně dojde ke stejnému právnímu závěru, jaký učinil v napadeném rozhodnutí, doplní odůvodnění rozhodnutí o náležitosti, jejichž absence zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, tj. aby z rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo především zřejmé, jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, jakým způsobem se vypořádal s právní argumentací obviněného (včetně odvolacích námitek obviněného) a na základě jakého logického postupu správní orgán subsumoval zjištěný skutkový stav pod příslušné právní normy.

 

  1. Magistrát města Brna usnesením ze dne 30. 8. 2018 vyzval žalobce, aby ve lhůtě 10 kalendářních dnů od doručení usnesení předložil správnímu orgánu Parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením, který má prokazovat výjimku ze zákazu vjezdu nákladních automobilů daného dopravní značkou s dodatkovou tabulkou E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, na jehož existenci poukazuje v odvolání ze dne 2. 4. 2017.

 

  1. Ve spise se pak nachází úřední záznam ze dne 5. 9. 2018 sepsaný Magistrátem města Brna, odborem dopravněsprávních činností, z něhož vyplývá, že tohoto dne se žalobce dostavil k uvedenému orgánu a předložil parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením č. CD 011268. Téhož dne bylo telefonicky pracovníkem uvedeného správního orgánu ověřeno na Oddělení ekonomiky a péče o seniory a osoby se zdravotním postižením, že osobě S. B., nar. ... byl platně vydán parkovací průkaz O7 č.: X.

 

  1. Dne 17. 9. 2018 vydal Magistrát města Brna, odbor dopravněsprávních činností pod č. j. ODSČ-13698/16-71 rozhodnutí, v němž uvedl, že žalobce je vinen, že s vozidlem tovární značky Fiat, RZ: X. (dále jen „vozidlo“), dne 15. 7. 2016 v 02:08 hod. v Brně na ulici Bzenecká, v blízkosti č. p. 5, porušil zákaz vjezdu nákladních automobilů daný dopravní značkou B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, když s vozidlem vjel dne 14. 7. 2016 v podvečer do místa za touto dopravní značkou a vozidlo tam ponechal stát, přičemž nesplnil požadovanou výjimku. Svým jednáním porušil ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, čímž se z nedbalosti dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, proto se mu podle ust. § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu v souladu s ust. § 11 odst. 1, 2 a § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) ukládá pokuta v částce 1 500 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení v částce 1 000 Kč.

 

  1. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplynulo, že skutkové okolnosti Magistrát města Brna zhodnotil následovně. Uvedl, že ze všech zaznamenaných prohlášení obviněného vyplývá, že dne 14. 7. 2016 v podvečer, projížděl v Brně ulici Bzeneckou a přitom míjel dopravní značku B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“. Tímto místem projížděl již v minulosti, protože v oblasti má bydliště. Místo zná a je si vědom jak přítomnosti dopravní značky, tak jejího významu. Po průjezdu okolo této značky dne 14. 7. 2016 v podvečer, s vozidlem zastavil a stál v Brně na ulici Bzenecká, v blízkosti č. p. 5. Tyto skutečnosti obviněný nepopírá a vyplývají z podkladů ve spisu. Vozidlo bylo dne 15. 7. 2016 v 02:08 hod. kontrolováno strážníky městské policie a opatřeno upozorněním. Na pořízených fotografiích je vidět vozidlo opuštěné bez přítomnosti osob. Podle sdělení svědka se v čase prováděné kontroly na ulici nikdo nepohyboval a byl tam naprostý klid. Vozidlo nebylo nijak označeno, že zásobuje, ani nebylo označeno žádným parkovacím průkazem. Řidič nijak neprokázal žádné skutečnosti, které by ho opravňovaly k vjezdu do místa, kam je zakázáno vjíždět s nákladním automobilem, s výjimkou vozidel zajišťujících zásobování. Obviněný v průběhu řízení přednesl mimo jiné argumenty, pro které je toho názoru, že se dne 15. 7. 2016 nedopustil přestupku. Uvedl, že neporušil zákaz vyplývající z dopravní značky B4 s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Mimo zásobování“, když v okamžiku, kdy míjel tuto značku, splňoval hned dvě výjimky. Jednak v okamžiku, kdy tuto značku míjel, prováděl zásobování. A zadruhé měl ve vozidle umístěn průkaz ZTP, pročež se na něj vztahovala výjimka dle ust. § 67 odst. 6 zákona o silničním provozu. Dále obviněný prezentoval názor, že značka B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, kterou minul při vjíždění z ulice Žarošická do ulice Blatnická, platí jen v úseku po první křižovatku s ulicí Prušánecká, a že tedy pokud tento úsek projede a pokračuje dál do ulice Bzenecká, za účelem zásobování, pak může vozidlo ponechat na ulici Bzenecká po libovolnou dobu, protože splnil podmínky pro zásobování, a protože v ulici Bzenecká žádná značka zakazující vjezd již není.

 

  1. Je nutné, jak uvedeno, posuzovat jednání řidiče ve vztahu k okamžiku, kdy míjí předmětnou dopravní značku. Pravidlo o ukončení zákazu průjezdem nejbližší křižovatkou nelze vztahovat na dopravní značky „Zákaz vjezdu“ (B1 – B19), protože při respektování tohoto zákazu nemůže vůbec dojít k následnému průjezdu nejbližší křižovatkou. Z argumentace obviněného by paradoxně vyplývalo, že porušením zákazu vjezdu a následným průjezdem křižovatky by docházelo k jakémukoliv samovolnému zániku trestnosti. To je však proti smyslu zákona. Smyslem zákazu vjezdu je odklonit určená vozidla z trasy a tím zabránit průjezdu oblastí za značkou.

 

  1. Podmínky pro výjimku ze zákazu vjezdu nákladních automobilů dané dodatkovou tabulkou E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, obviněný v daném případě nesplnil, což prokazují listiny založené ve spisu:

 

-            podle výpisu z živnostenského rejstříku obviněný má pro živnost zapsáno sídlo na stejné adrese jako trvalý pobyt, což je běžná praxe,

 

-            podle sdělení bytového družstva Mír v bytovém domě Bzenecká 4190/4, žádná společná část ani byt nebyl změněn na nebytový prostor užívaný ke komerčním účelům. 

 

  1. K posouzení věrohodnosti tvrzení obviněného správní orgán poukázal na rekapitulaci provedenou soudem (list č. 63 spisu – strana 5 rozhodnutí sp. zn. 41 A 28/2017), kde je uvedeno tvrzení obviněného, že zásoboval zákazníka, jehož jméno si nepamatuje. Toto je tvrzení dospělého svéprávného člověka, před určitou autoritou, úředním postupem zaznamenané a obviněným podepsané, a to den po události, která měla nastat dne 14. 7. 2016 v podvečer, tedy v čerstvé paměti. Všechna následující tvrzení o zásobování jsou s touto bezprostřední reakcí v rozporu. Ač úřední záznam nemůže být použit jako důkaz, rozhodně může sloužit k posouzení věrohodnosti či rozpornosti následujících tvrzení.

 

  1. Vyjádření obviněného, že přivezl zásobování kanceláře, která je na Bzenecké 4, v 10. patře, správní orgán hodnotí jako účelovou obhajobu, jejímž cílem je odvrátit postih za přestupek. Výpovědi obviněného založené ve spisu na listech č. 4, 20, 31 a 32, jsou rozporné a neurčité. Obviněný nedoložil a nesdělil, kdy přesně mělo k údajnému zásobování dojít ani v čem přesně mělo spočívat. Běžné činnosti, jako například přivezení nákupu do bytu, kde obviněný bydlí, nelze označit za zásobování, ve smyslu výjimky ze zákazu vjezdu nákladních automobilů.

 

  1. Dům na Bzenecká 4 je bytový dům, kde není žádná prodejna, výrobna, dílna či jiná provozovna, kterou by bylo třeba zásobovat. Tvrzení obviněného, že zásoboval kancelář, se tedy nepotvrdilo, když v domě nejsou nebytové prostory užívané ke komerčním účelům.

 

  1. K argumentaci obviněného, že dopravní značka neupravuje dobu stání, správní orgán uvádí, že obviněnému je kladeno za vinu vjetí do zákazu vjezdu, nikoliv stání. Přítomnost vozidla na místě jasně prokazuje, že vozidlo na místo vjelo, což ani obviněný nepopřel, když uvedl, že na místo vjel za účelem zásobování. Průjezd ulicí Prušáneckou byl v řízení prokázán samotným tvrzením obviněného. Značka zákaz vjezdu ani nemusí upravovat dobu stání, protože nesmí-li vozidlo někam vjet, pak tam logicky nesmí ani stát, jelikož se tam nemá jak dostat.

 

  1. K problematice stání vozidel za svislou dopravní značkou zakazující vjezd se vyjádřilo Ministerstvo vnitra ČR ve svém stanovisku ze dne 25. 1. 2015, z něhož správní orgán cituje: „Argumentace spočívající v tom, že parkování v zákazu vjezdu nenaplňuje zákonný požadavek neoprávněného zastavení nebo stání, neboť je postihované samotné vjetí na komunikaci bez ohledu na to, zda řidič projede či zde zastaví a stojí, je dle názoru Ministerstva vnitra nutno vnímat jako nelogický a restriktivní výklad… Dle našeho názoru je zcela přirozené, že je-li někam zakázáno vjíždět, tím spíše je tam zakázáno stát (tedy logická argumentace „a maiori ad minus)“. Regulace dopravy místní úpravou pomocí dopravních značek zákazu vjezdu může mít řadu rozličných příčin (např. příliš úzká komunikace, statika okolních domů, atd.). S určitostí však lze říci, že pokud je o některé komunikaci rozhodnuto, že se do ní nesmí vjíždět, tím spíše se přímo z logiky věci jeví nežádoucím tam parkovat (tedy vjet – stát – odjet)“.

 

  1. Obviněný tedy nesměl na místo vozidlem přijet, protože mu to zakazovala dopravní značka č. B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“. Je-li ze zákazu udělena výjimka, daná dodatkovou tabulkou, pak řidič musí prokázat, že tuto výjimku splnil, jinak musí zákaz respektovat. V tomto řízení řidič nijak neprokázal svoje tvrzení o zásobování, když uvedl: „Nemám jak doložit, že jsem do kanceláře dovezl zboží“. Je ovšem na řidiči samotném, zda a jak prokáže splnění podmínek pro výjimku ze zákazu vjezdu, je to zcela v jeho dispozici. Vozidlo nebylo nijak označeno, že probíhá zásobování.

 

  1. Bez prokázání výjimky k vjezdu tedy vozidlo stálo v ulici Bzenecká neoprávněně. Protiprávní stav započal průjezdem na pozemní komunikaci s působností dopravní značky č. B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“ a pokračoval nejméně do doby, kdy byl protiprávní stav zjištěn při kontrole vozidla hlídkou MP, jak je uvedeno ve výroku. Zjištění protiprávního stavu v určitém okamžiku, na určitém místě, dostatečně ukotvuje skutek v čase a prostoru.

 

  1. V případě dodatkové tabulky se výjimka vztahuje pouze na dobu provádění zásobování a v případě vozidla označeného průkazem ZTP pak zákon tuto výjimku podmínil naléhavou nutností a její jednotlivostí. Zákon tedy předpokládá, že po splnění důvodu výjimky řidič s vozidlem opustí úsek upravený zákazovou značkou. Z kontextu celého případu je zřejmé, že nešlo o zásobování, jako časově omezenou akci spojenou s vyložením zboží, ale o parkování v blízkosti místa bydliště. Šlo o běžný návrat domů.

 

  1. Obviněný se v průběhu řízení hájil tím, že splnil výjimku danou dodatkovou tabulkou s textem „mimo zásobování“. Správní orgán dospěl v rozhodnutí k závěru, že zásobování nebylo prokázáno. Až v odvolání a následném řízení před soudem obviněný uvedl, že ho k vjezdu opravňuje také označení vozidla O1, které vlastní. Jde zřejmě o účelovou obhajobu, když tuto skutečnost neuvedl při žádném ústním jednání, a neuvedl ani, zda se jednalo o případ naléhavě nutný. Z popsaného jednání naléhavá nutnost nevyplývá. Podle svědka žádné označení ve vozidle nebylo. Obviněný nedoložil žádnou výjimku, opravňující k vjezdu.

 

  1. Dne 5. 9. 2018 se dostavil obviněný ke správnímu orgánu a předložil parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením č. CD 011268 (dále jen „průkaz O7“).

 

  1. V případě vozidla označeného průkazem ZTP pak zákon tuto výjimku podmínil naléhavou nutností a její jednotlivostí. Z kontextu celého případu je zřejmé, že jde o opakované jednání nežli o jednotlivý případ – viz sdělení obviněného v odvolání na listu spisu č. 38: „… vždy vjíždím do místa bydliště…“. Důvodem proč správní orgán nepovažuje výjimku danou v naléhavých případech držitelům průkazu O7 za splněnou, je právě absence doložení jakékoliv naléhavé nutnosti. Obviněný naléhavou nutnost pro vjezd do zákazu nejenže nedoložil, ale ani nesdělil. Přitom vyplývá z logiky věci, že ten, kdo se domáhá privilegia výjimky, má povinnost sdělit důvod výjimky a ten také prokázat.

 

  1. Další skutečnosti hovořící v neprospěch obviněného je absence průkazu O7 ve vozidle, když jeho viditelné vystavení je obvyklým způsobem prokazování a je na samotném průkazu písemně vyžadováno.

 

  1. V odůvodnění rozhodnutí se pak správní orgán – Magistrát města Brna vypořádal s okolnostmi zavinění a společenskou škodlivostí přestupku, když uvedl, že každý účastník je povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích; řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.

 

  1. Řidič jako držitel řidičského oprávnění je odborně způsobilý znát pravidla silničního provozu a povinnosti z nich vyplývající. Řidič tedy měl a mohl vědět, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Provedeným dokazováním nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by bránily řidiči rozeznat dopravní značení a řídit se pravidly silničního provozu. Pokud nesplnil podmínky pro výjimku ze zákazu vjezdu nákladních automobilů dané dodatkovou tabulkou, je to jeho nedbalost, za kterou je odpovědný.

 

  1. Při posuzování společenské škodlivosti jednání obviněného jakožto materiální stránky deliktu dospěl správní orgán k závěru, že i tento znak přestupku byl naplněn. Ohrožení či porušení zájmu chráněného zákonem je dáno právě porušením konkrétního zákazu či příkazu, za běžných, zákonem předvídaných okolností, neboť již naplněním formálních znaků je ohrožen či porušen zájem společnosti. Aby tomu tak nebylo, musely by existovat významné okolnosti vylučující takový závěr. Takové okolnosti nebyly shledány. Obviněný svým jednáním alespoň ohrozil chráněný zájem, kterým je organizace dopravy na určitém území a regulace dopravního zatížení vybraných lokalit.

 

  1. Dne 24. 10. 2018 pod č. j. ODSČ-13698/16-83 vydal Magistrát města Brna, odbor dopravněsprávních činností rozhodnutí o opravě výroku jeho rozhodnutí ze dne 17. 9. 2018, kdy uvedl, že ve výroku rozhodnutí a v odůvodnění rozhodnutí je chybně uvedeno označení budovy or. 5 zkratkou „č. p.“, namísto správného označení budovy zkratkou „č. or.“ Veškeré výskyty výrazu „č. p.“ se nahrazují správným „č. or.“

 

  1. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání.

 

  1. Žalovaný pak dne 2. 1. 2019 pod č. j. JMK 142/2019 rozhodl tak, že rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností, ze dne 17. 9. 2018, č. j. ODSČ-13698/16-71 ve znění opravného usnesení, se dle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu mění ve výrokové části tak, že se nahrazuje výrok (jeho znění uvedeno v prvostupňovém rozhodnutí správního orgánu) nahrazuje novým zněním „S. B., nar. X., trvale bytem Bzenecká 4190/4, je vinen, že s vozidlem tovární značky Fiat, RZ: X. dne 15. 7. 2016 v 02:08 hod. v Brně na ulici Bzenecká, v blízkosti č. or. 5, porušil zákaz vjezdu nákladních automobilů daný dopravní značkou B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Mimo zásobování“, když s vozidlem po vyjetí do úseku upraveného touto dopravní značkou zde vozidlo ponechal stát“.

 

  1. Ve zbytku se rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností ze dne 17. 9. 2018, č. j. ODSČ-13698/16-71 dle ust. § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu potvrzuje.

 

  1. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že obviněný se svým jednáním dopustil přestupku kladenému mu za vinu, neboť shromážděné důkazy k okolnostem spáchaného přestupku se v zásadních věcech nerozcházely, naopak tyto spolu korespondovaly. Odvolací orgán považuje na základě provedených důkazů spáchání přestupku obviněným za spolehlivě prokázané. Odvolací orgán dále uvádí, že hodnocení provedených důkazů bylo provedeno objektivně a věcně správně a v tomto ohledu nemá odvolací orgán napadenému rozhodnutí co vytknout a s provedeným hodnocením důkazů se ztotožňuje. Dále pak zdůraznil žalovaný v odůvodnění rozhodnutí, že přestupek obviněného nespočívá ve stání na ul. Bzenecké, ale spočívá v jednání obviněného, který se na předmětné místo musel s nákladním vozidlem dostat minutím řešené zákazové značky, přičemž pokud by obviněný splnil výjimky ze zákazu, pak na inkriminovaném místě ponechal vozidlo stát i v době, kdy mu již ani jedna z obviněným uvedených výjimek (jedna vyplývající z dodatkové tabulky a druhá ze zákona) nesvědčila. Zákon předpokládá, že po splnění důvodu výjimky ze zákazu řidič s vozidlem opustí úsek upravený zákazovou značkou. Za situace, že je tento úsek pozemní komunikace osazen značkou zakazující vjezd, tak pochopitelně nedovoluje ani setrvání vozidla v předmětném úseku po splnění důvodu výjimky (argument a maiori ad minus). Jinak řečeno, je irelevantní, zda obviněný v době průjezdu kolem řešené zákazové značky splňoval některou z výjimek zákazu vjezdu nákladním vozidlům, když i kdyby tuto výjimku v době průjezdu splňoval, pak nákladní vozidlo v řešeném úseku ponechal i v době, kdy již ani jeden z důvodů výjimek nesplňoval.

 

  1. Dále pak v odůvodnění uvedeno, že stran splnění výjimky ze zákazové dopravní značky B4 obviněný nejprve uvedl, že zásoboval zákazníka, jehož jméno si nepamatuje (podání vysvětlení dne 15. 7. 2016), následně obviněný uvedl, že si přivezl zásobování kanceláře (ústní jednání dne 21. 11. 2017), avšak nemá jak doložit, že si do kanceláře toto zboží dovezl. Odvolací orgán k tomu uvedl, že pokud by se na obviněného neměl vztahovat zákaz vyplývající z dopravní značky B4, tak pouze za splnění uvedené výjimky. Za této situace je to obviněný, na kterém leží důkazní břemeno k prokázání toho, že se na něj zákaz vyplývající z této značky nevztahoval. Obviněný splnění výjimky však nikterak neprokázal a ani nedokladoval, na rozdíl od jeho jednání ze dne 19. 7. 2016. Pokud tedy obviněný projel úsek označený uvedenou dopravní značkou a nesplnil výjimku vyplývající z dodatkové tabulky, resp. splnění této výjimky neprokázal, pak jeho jednání je protiprávní a tímto jednáním se dopustil uvedeného přestupku. Odvolací námitky obviněného nejsou důvodné. Stran splnění výjimky vyplývající z ust. § 67 odst. 6 zákona o silničním provozu odvolací orgán uvádí, že z jednání obviněného nelze vyvodit, že se jedná o jednotlivý případ, když ze spisu vyplývá, že stejným vozidlem stál v úseku označeným uvedenou dopravní značkou i 19. 7. 2016. Nemůže se tedy jednat o jednotlivý případ. Lze taktéž pochybovat o naléhavé nutnosti vjetí do úseku označeného předmětnou dopravní značkou, kdy žalobce uváděl, že prováděl zásobování zákazníka a následně své kanceláře. V odvolání pak obviněný nabízí názor, že potřeba osoby těžce zdravotně postižené dostat se autem co nejblíže ke svému bydlišti, je vždy naléhavě nutná. S tímto názorem se odvolací orgán neztotožňuje, když by tento závěr popíral první podmínkou řešené výjimky (jednotlivost), přičemž však podmínky výjimky musejí být kumulativně. Názor obviněného by naopak znamenal, že bydliště obviněného by znamenalo trvalou výjimku z řešeného zákazu, což jistě nebylo úmyslem zákonodárce vzhledem ke znění § 67 odst. 6 zákona o silničním provozu. Nadto dle vyjádření obviněného, tento disponuje i osobním motorovým vozidlem, které v úseku řešené zákazové značky může užívat bez omezení.

 

  1. V odůvodnění pak žalovaný uvedl, že přistoupil ke změně výrokové věty za účelem její větší přehlednosti (na skutku jako takovém se ničeho nezměnilo) ve vztahu k porušené povinnosti. Odvolací orgán při změně výrokové věty zohlednil také opravné rozhodnutí, když změnil v označení místa stání vozidla číslo popisné na číslo orientační, opět není pochyb o tom, že se jedná o tentýž skutek, když o místě stání vozidla v řízení nebylo pochyb, o čemž koneckonců svědčí i skutečnost, že obviněný proti opravnému rozhodnutí nebrojil.

 

  1. Krajský soud v Brně ve věci nařídil jednání na den 26. 8. 2020. Zástupce žalobce u tohoto jednání uvedl, že zásadní problém celé řešené věci spatřuje ve výkladu zákazové značky ze strany správních orgánů. Z výkladu provedeného žalovaným nevyplývá, kde zákazová značka vůbec končí, když z výkladu provedeného žalovaným vyplývá, že by zákazová značka mohla platit na celém území ČR od jejího umístění. Žalobce trvá na tom, že platnost zákazové značky končí, jak vyplývá ze zákona, na nejbližší křižovatce. Má za to, že jiný výklad ve věci použít nelze a trval na tom, že v tomto směru argumentace správního orgánu judikátem NSS, rozsudek sp. zn. 10 As 324/2016 je nesprávná, neboť NSS, který uvedenou věc rozhodoval, jednal o zcela odlišné situaci, a to situaci, kdy byl zcela jednoznačně stanoven zákaz vjezdu a tedy i stání bez výjimky, kdežto v daném případě byla situace jiná, neboť žalobci byl povolen vjezd, tedy výjimka ze zákazové značky, která zněla „mimo zásobování“ a „pro zdravotně postižené“. Žalobce splňoval obě výjimky, neboť prokázal, že zásoboval a také že je držitelem průkazu ZTP pro sníženou pohybovou schopnost. Právě pro zdravotní postižení, tedy sníženou pohybovou schopnost, žalobce nemohl provést zásobování do domu, kde bydlí a s vozidlem odjet, protože by se musel pěšky vracet do místa svého bydliště, což nebylo možné právě pro sníženou pohybovou schopnost.

 

  1. Ze stanoviska zaujatého žalovaným není totiž vůbec zřejmé, kde dle jeho výkladu zákazová značka končí, jak žalobce uvedl, protože splnil obě výjimky, tedy zásoboval a měl průkaz ZTP, žádného přestupkového jednání se nedopustil.

 

Posouzení věci krajským soudem

 

  1. Žaloba není důvodná.

 

  1. Krajský soud v Brně dospěl nyní k závěru, že žalovaný dne 2. 1. 2019 rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (Magistrátu města Brna) ze dne 17. 9. 2018 správně, když vycházel z náležitě zjištěného skutkového stavu ze strany správního orgánu I. stupně a věc byla také správně právně posouzena.

 

  1. Soud v tomto směru poukazuje zejména na odůvodnění rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 17. 9. 2018, kdy toto odůvodnění pokládá za zcela vyčerpávající, když správní orgán I. stupně správně a logicky přestupkové jednání žalobce zhodnotil. Na toto odůvodnění se soud zcela odkazuje a nemá již prakticky k věci co dodat, když toto zdůvodnění je pak navíc ještě v potřebné míře doplněno v rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2019, takže soud by již pouze opakoval argumenty, které jsou v obou rozhodnutích uvedeny, a s nimi se soud plně ztotožňuje.

 

  1. Soud zde pouze podotýká, že má za zcela jednoznačně prokázané, že žalobce se přestupkového jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil, tedy že dne 14. 7. 2016 se vozidlem, jehož je majitelem a provozovatelem, vozidlem RZ: X., tovární značky Fiat (jedná se o nákladní vozidlo) vjel do úseku, kde je dopravní značkou B4 stanoven „Zákaz vjezdu nákladních automobilů“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“. Soud dospěl ke zcela shodnému názoru s oběma správními orgány, že žalobce k projetí tohoto úseku nesplňoval žádnou výjimku, neboť neprokázal, že by zásoboval, když v tomto směru jeho výpovědi i soud pokládá za nevěrohodné, neboť bezprostředně poté, kdy bylo přestupkové jednání zjištěno městskou policií, uvedl, že zásoboval zákazníka, jehož jméno neznal, což je naprosto nelogické, aby po tak krátké době od zjištěného přestupku, nevěděl, komu vezl zboží, tedy koho zásoboval a jaké zboží mu vezl, když později pak uváděl, že zásoboval svou kancelář, aniž by také sdělil, co zásobování jeho kanceláře představovalo, když navíc ze sdělení bytového družstva Mír vyplynulo, že v domě, kde žalobce uváděl, že zásoboval kancelář, jsou pouze bytové jednotky, žádný komerční nebytový prostor se zde nenachází. Soud tedy uzavírá, tak jako správní orgány, že to, že by žalobce dne 14. 7. 2016 prováděl zásobování, když projel s uvedeným vozidlem prostorem se zákazovou značkou je tvrzení účelové. Žalobce pak až mnohem později uváděl druhou skutečnost, tedy, že je držitelem průkazu ZTP (což také skutečně doložil), a že když projížděl místem, kde byl zákaz vjezdu nákladních automobilů mimo zásobování, tímto úsekem, mohl projet právě z důvodu toho, že je občanem se zdravotním postižením a držitelem průkazu ZTP.

 

  1. Ze silničního zákona § 67 odst. 6 vyplývá, že „V jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, mohou vozidla označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením vjíždět i tam, kde je značka „Zákaz vjezdu“ omezena dodatkovými tabulkami „JEN ZÁSOBOVÁNÍ“, „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, „JEN DOPRAVNÍ OBSLUHA“ a „MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHU“. Soud uvádí, že se rovněž ztotožňuje se stanoviskem správních orgánů v tom, že žalobce neprokázal v tomto jednotlivém konkrétním případě, že by bylo naléhavě nutné, aby do uvedeného prostoru vjel proto, že je držitelem průkazu ZTP, z důvodu, že prováděl zásobování. To, že by prováděl zásobování, žalobce neprokázal, jak soud již uvedl a zdůrazňuje, že ani při kontrole ze strany městské policie dne 15. 7. 2016 v 02:08 hod. nebyl průkaz ZTP ve vozidle žalobce. Tuto skutečnost také sám uvedl.

 

  1. Soud uzavírá, že žalobce neprokázal, že by splnil uvedené 2 výjimky, na které poukazoval. Nesplnil ani jednu z výjimek, takže se dopustil přestupkového jednání tím, že do prostoru, který byl označen jako zákaz vjezdu nákladních automobilů, se svým nákladním automobilem vjel. Není rozhodující, že tato skutečnost byla zjištěna městkou policií při pochůzce v oblasti ulice Bzenecké, kde v tuto dobu uvedené nákladní vozidlo žalobce parkoval v blízkosti domu s orientačním číslem 5, tedy že vozidlo v době kontroly městskou policií dne 15. 7. 2016 stálo v prostoru, kde žádná zákazová značka nebyla. Nutno však vycházet z toho, že do tohoto prostoru, tedy na Bzeneckou ulici se musel žalobce přes úsek, kde byla umístěna zákazová značka, dostat, což ani nepopíral.

 

  1. Krajský soud v Brně na rozdíl od žalobce se pak ztotožňuje s poukazem žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 324/2016-46, když má za to, že Nejvyšší správní soud řešil prakticky stejnou situaci.

 

  1. Z tohoto rozsudku bodu [15] soud cituje: „NSS nesouhlasí s námitkou stěžovatelky, že nebyly naplněny znaky přestupku, tudíž nelze dovozovat správní delikt provozovatele vozidla. Znaky přestupku, jehož se řidič dopustil, vymezila již Městská policie ve svém oznámení správnímu orgánu I. stupně. Zákaz vjíždět na vodorovné dopravní značení V 13a podle § 23 prováděcí vyhlášky je třeba chápat ve smyslu, jak jej popsal krajský soud: pokud je zakázáno vjíždět, pak to rovněž znamená, že je zakázáno i stát (argument a maiori ad minus). Vjíždění na plochu představuje totiž předpoklad k následnému stání, a pokud by byl tedy zákaz respektován, nikdy by zde vozidlo nestálo. Zároveň stáním na takto vymezené ploše porušuje řidič povinnost dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, jelikož v tomto místě ohrožuje bezpečnost a plynulost silničního provozu a zejména jízdu ostatních vozidel. Právě toto obecné ustanovení představuje sběrnou kategorii zakázaných jednání, kam spadá i neoprávněné zastavení či stání“.

 

  1. Soud uvádí, že trvá na tom, že zde popsanou situaci jde vztáhnout i na nyní projednávaný přestupkový případ žalobce a uzavírá, že žaloba tedy důvodná není, a proto ji soud dle § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) zamítl.

 

  1. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, náklady řízení mu proto přiznány nebyly, a pokud jde o žalovaného, tomu kromě běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

 

Poučení:

 

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 

 

 

Brno 2. září 2020

 

 

 

JUDr. Jana Kubenová, v. r.

samosoudkyně

 

 

Za správnost vyhotovení:

B. K.