U S N E S E N Í
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců
Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky v právní věci:
žalobce: V. T., narozený X
bytem X
zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Kiršnerem
sídlem Rumunská 12, 120 00 Praha 2
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2020, č. j. OAM-2553-25/ZR-2019,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Věc se postupuje Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
k vyřízení odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2020,
č. j. OAM-2553-25/ZR-2019.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobci se vrací zaplacené soudní poplatky ve výši 3 000 Kč za podání žaloby proti
rozhodnutí a ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku
žalobě, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení shora označeného
rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný (dále též „ministerstvo“) zrušil
platnost povolení k trvalému pobytu žalobce dle ustanovení § 77 odst. 2 písm. f) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve
znění účinném od 1. 9. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a současně žalobci dle
ustanovení § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovil lhůtu k vycestování z území České
republiky, která činí 30 dnů od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí, respektive ode dne
propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. V případě, že by se napadené rozhodnutí stalo
pravomocným před skončením nouzového stavu, vyhlášeného usnesením vlády České republiky
č. 69/2020 Sb., o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení
zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu korona viru (označovaného jako SARS CoV-2) na
území České republiky, případně v době, po kterou byl nouzový stav prodloužen, stanovil
žalovaný žalobci povinnost vycestovat z území ve lhůtě 30 dnů od skončení nouzového stavu.
Společně s žalobou podal žalobce návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.
2. Soud se musel nejprve zabývat tím, zda jsou splněny podmínky řízení a zda tedy lze s. ř. s.
projednat věc samu.
3. Podle § 5 s. ř. s. se ve správním soudnictví lze domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání
řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Jedná se o projev zásady subsidiarity
Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R.
soudního přezkumu. Řízení ve správním soudnictví je totiž koncipováno až jako následný
prostředek ochrany veřejných subjektivních práv, který by neměl nahrazovat prostředky
nacházející se uvnitř veřejné správy. Tato zásada – v obecné rovině vyjádřena citovaným
ustanovením § 5 s. ř. s. – je pro jednotlivé typy žalob upřesněna v ustanoveních § 68 písm. a),
§ 79 odst. 1 a § 85 s. ř. s. (srov. Blažek, T., Jirásek, J., Molek, P., Pospíšil, P., Sochorová, V.,
Šebek, P.: Soudní řád správní - online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2016). Před
použitím některého z typů žalob je tedy nutné nejprve vždy vyčerpat opravné prostředky nebo
jiné procesní prostředky nápravy, které jsou k dispozici v řízení před správním orgánem (srov.
např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014,
č. j. 8 Ans 2/2012-278).
4. Pokud jde o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s., lze žalobou
napadat přímo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jen tehdy, je-li výjimečně správní
řízení zvláštním zákonem konstruováno jako jednostupňové. Není-li tomu tak, potom má
nevyčerpání dostupných řádných opravných prostředků žalobcem za následek nepřípustnost
žaloby. Takovou žalobu soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítne, nejedná-li se o situaci,
kdy rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu žalobcových práv změněno k opravnému
prostředku jiného [srov. § 68 písm. a) in fine s. ř. s.].
5. V nyní posuzované věci napadl žalobce žalobou rozhodnutí, jímž mu žalovaný zrušil platnost
povolení k trvalému pobytu, stanovil lhůtu k vycestování a udělil výjezdní příkaz. Žalobce vyjádřil
přesvědčení, že je oprávněn podat správní žalobu, neboť proti rozhodnutí žalovaného nelze,
s ohledem na nabytí právní moci rozhodnutí oznámením, podat odvolání. O možnosti podat
správní žalobu byl žalobce ostatně poučen přímo v napadeném rozhodnutí.
6. Při posuzování otázky splnění podmínek řízení vycházel soud z následující právní úpravy:
7. Dle § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců „[m]inisterstvo platnost povolení k trvalému pobytu
dále zruší, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu
k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce do 3 let včetně.“
8. Dle § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[p]roti rozhodnutí ministerstva lze podat odvolání ke komisi
[Komise pro rozhodování ve věcech cizinců – pozn. soudu, (dále jen „komise“)].“
9. Dle § 73 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„správní řád“), „[n]estanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti
kterému nelze podat odvolání.“
10. Dle § 81 odst. 1 správního řádu „[ú]častník může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví
jinak.“
11. Dle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, jež obsahuje taxativní výčet rozhodnutí, včetně
rozhodnutí vydávaných podle § 77 odst. 2 písm. a) nebo f), dochází k nabytí právní moci
rozhodnutí jeho oznámením. Jde o důsledek zákona č. 176/2019 Sb. (dále jen „novela zákona o
pobytu cizinců“), účinného od 31. 7. 2019, jehož cílem bylo vyloučit dvojinstančnost řízení a tím
zrychlit proces zrušení trvalého pobytu cizinci v případě, kdy spáchal na území České republiky
úmyslný trestný čin (srov. pozměňovací návrh poslance Jana Hamáčka k vládnímu návrhu
zákona, kterým se mění zákon o pobytu cizinců a další související zákony, sněmovní tisk č. 203,
bod 4 odůvodnění pozměňovacího návrhu, dostupné
na: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&t=203).
12. Přestože zákonodárce zřejmě měl úmysl řádný opravný prostředek vyloučit, novela zákona
o pobytu cizinců pouze stanoví, že u rozhodnutí dle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců
dochází k nabytí právní moci oznámením. V zákoně o pobytu cizinců ale explicitní úprava
vyloučení odvolání chybí. Ustanovení § 170b odst. 1 naopak stanoví, že „[p]roti rozhodnutí
ministerstva lze podat odvolání ke komisi“ bez upřesnění, že se musí jednat pouze o nepravomocná
rozhodnutí.
Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R.
13. Ustanovení § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců je tak dle názoru soudu zapotřebí považovat za
lex specialis pouze k ustanovení § 73 odst. 1 správního řádu. Ačkoliv napadené rozhodnutí vydané
dle § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců nabylo podle § 168 odst. 3 téhož zákona právní
moci oznámením, ze žádného zákonného ustanovení již neplyne, že odvolání proti takovémuto
rozhodnutí není přípustné.
14. Má-li však být možnost uplatnění řádného opravného prostředku ve správním řízení vyloučena,
což dle Ústavního soudu není protiústavní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005,
sp. zn. Pl. ÚS 21/04: „absence dvojinstančního řízení bez dalšího nemá za následek protiústavnost v případě
explicitní úpravy správního řízení.“), musí být toto vyloučení dvojinstančnosti výslovně upraveno.
15. S formulací „odvolání není proti tomuto rozhodnutí přípustné“ přitom zákon o pobytu cizinců, který
v mnoha případech dvojinstančnost správního řízení vylučuje, běžně pracuje (srov. § 87z odst. 3,
§ 87aa odst. 3, § 117f odst. 3, § 123 odst. 5, § 124 odst. 2 a 3, § 124b odst. 3 a 4, § 125 odst. 3,
§ 126a odst. 4, § 129 odst. 3 a 7, § 129a odst. 7 a § 135 odst. 4 a 5). Kromě gramatického výkladu
tak pro závěr, že ustanovení § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců uplatnění řádného opravného
prostředku nevylučuje, svědčí rovněž výklad systematický. Je tak nutno dospět k závěru, že
navzdory původnímu úmyslu zákonodárce umožňuje novela zákona o pobytu cizinců podání
„řádného“ opravného prostředku proti „pravomocnému“ rozhodnutí.
16. Možnost podat odvolání proti „pravomocným“ rozhodnutím dle § 168 odst. 3 zákona o pobytu
cizinců nelze s ohledem na ustanovení § 81 odst. 1 správního řádu a závěry citované judikatury
Ústavního soudu rozporovat ani případnou argumentací ustanovením § 172 odst. 10 věty první
zákona o pobytu cizinců, podle kterého „[o] žalobě proti rozhodnutí podle § 168 odst. 3 soud rozhodne
do 90 dnů ode dne podání žaloby“, z kterého lze rovněž nepřímo vytušit záměr zákonodárce vyloučit
dvojinstančnost správního řízení. Soud je toho názoru, že nad nedostatečným jazykovým
vyjádřením zákona, mělo-li jím podle záměru zákonodárce dojít k omezení práv jednotlivce,
nemůže historický výklad dovozovaný ze záměru zákonodárce – jakkoliv je doložen – převážit.
17. Skutečnost, že zákonodárce odvolání v daném případě výslovně nevyloučil, má tedy pro
posouzení přípustnosti žaloby klíčový význam, neboť žalobci možnost brojit proti napadenému
rozhodnutí odvoláním de iure upřena nebyla. S ohledem na to dospěl soud
v souladu s § 68 písm. a) s. ř. s. k závěru, že žaloba je nepřípustná, neboť žalobce nevyčerpal
řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, a proto tuto žalobu
s odkazem na § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
18. Zároveň soud shledal, že jsou dány podmínky pro postup dle § 46 odst. 5 s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení, „[p]odal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že
proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí
k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí,
že opravný prostředek byl podán včas.“
19. S ohledem na ustanovení § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců postoupil soud věc komisi
k vyřízení odvolání proti napadenému rozhodnutí.
20. Soud zároveň komisi upozorňuje, že spolu s žalobou proti napadenému rozhodnutí byl podán
návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Na komisi tedy bude, aby se zabývala rovněž tímto
návrhem. V souvislosti s tím bude muset předně zodpovědět otázku, zda se napadené
„pravomocné“ prvostupňové rozhodnutí ministerstva podle § 74 odst. 2 správního řádu stává
vykonatelným uplynutím lhůty ke splnění uložené povinnosti, nebo naopak, zda podané odvolání
mělo odkladný účinek a odložilo tím vykonatelnost napadeného rozhodnutí v intencích § 85
odst. 1 správního řádu. V závislosti na posouzení této právní otázky bude na komisi, aby
posoudila návrh dle jeho skutečného obsahu (mohlo by se jednat o návrh na vydání předběžného
opatření podle § 61 správního řádu), bude-li považovat rozhodnutí ministerstva za vykonatelné.
V opačném případě komise žalobci sdělí, že odvolání mělo odkladný účinek, čímž došlo
Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R.
k odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, protože žaloba byla odmítnuta.
22. Jelikož řízení skončilo odmítnutím žaloby před prvním jednáním, rozhodl soud podle § 10 odst. 3
věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o soudních poplatcích“) o vrácení žalobcem zaplacených soudních poplatků za podání
žaloby ve výši 3 000 Kč a za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši
1 000 Kč. Tyto částky budou žalobci vráceny z účtu krajského soudu do třiceti dnů od právní
moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem
Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných
náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení
soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových
stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 22. června 2020
JUDr. Věra Šimůnková, v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R.