[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., ve věci

žalobce: M.  J., narozený „X“,

  bytem „X“, 

  doručovací adresa „X“,

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, 

se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5,

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 2. 2018, č. j. „X“, o invalidním důchodu,

takto:

1. Žaloba se zamítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1.      Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal přezkoumání zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 2. 2018, č. j. „X“, o invalidním důchodu, kterým žalovaná zamítavě rozhodla ve věci žalobcových námitek proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2017, č. j. 640 528 0871, kterým mu s odkazem na ust. § 39 odst. 2 písm. b) a písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítla žádost o změnu výše invalidního důchodu s odůvodněním, že dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2017 žalobce není invalidní pro invaliditu třetího či druhého stupně, nýbrž je nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu mu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 45 %, zatímco pro trvání invalidity alespoň druhého stupně je nutný pokles minimálně o 49 %.

Žaloba

2.      V žalobě žalobce namítal, že procentuální ohodnocení poklesu pracovní schopnosti pojištěnce nevytváří skutečný obraz zdravotního stavu žalobce a jeho schopnosti pracovat z důvodu velmi vysokých frekvencí dnových záchvatů a refrakternosti hyperurikémie, kdy obvykle se vysokou frekvenci považují záchvaty 2-3x do roka, zatímco žalobce jimi trpí 2-3x do měsíce. Četnost záchvatů se přitom nedá předpovědět ani není léčitelná, protože problém četnosti je určen tím, že jeho tělo nedokáže odbourávat vysoké procento kyseliny močové. To pak žalobce výrazně limituje v pracovním výkonu, jelikož na uzdravení po každém záchvatu má žalobce velmi krátkou dobu na doléčení. Žalobce přitom neví, kdy dostane další záchvat a kdy odezní. Problémy s chůzí pak způsobují u žalobce zhoršování jeho zdravotního stavu v oblasti zad, v kloubech dolních končetin a nyní i lokte.   V současné době díky trvalému užívání léků trpí žalobce výskytem krve v moči. Od 3. 2. 2015 tak žalobce nebyl schopen vykonávat jakoukoliv práci a soustavně je na neplaceném volnu, přičemž se opakovaně velmi těžko domáhá prodloužení podpůrčí doby, atd., což je pro žalobce velmi stresující. Žalobce je přesvědčen, že v rámci soudního řízení by jeho zdravotní stav měl být posouzen znaleckým posudkem patřičného odborníka, neboť žalovaná v rámci své metodiky vychází jen z procentuálního poklesu pracovní schopnosti v návaznosti na počet poškozených kloubů, aniž by brala v potaz žalobcovu dobu léčení. Závěry posudkových lékařů, z nichž vycházela žalovaná, v předmětné věci tak žalobce považuje za zcela chybné, neboť sice citují lékařské záznamy, avšak bez patřičného hodnocení žalobcova zdravotního stavu tak, jak jej oproti tomu náležitě činí Prof. MUDr. K. P., DrSc., kapacita pražského revmatologického ústavu.   

3.      Ze strany žalované je přitom na žalobce vyvíjen tlak v různých správních řízeních pro údajné porušování léčebného režimu, kdy se pak po náležitém prošetření zjistí, že nic takového se nestalo. Dle žalobce např. posudková lékařka MUDr. H. ve svém posudku záměrně poukázala na skutečnost, jak se žalobce dostavil v plné kožené obuvi, aniž by se současně zmínila, že docházelo k odkladu jednání z důvodů akutních onemocnění, která žalobce dokládal lékařskými zprávami. Ze strany žalované byl opakovaně kontaktován žalobcův ošetřující lékař MUDr. K. a byla mu ukládána povinnost zrušit doklad o žalobcově dočasné pracovní neschopnosti přes stav akutního onemocnění. Žalobce postup žalované vůči němu vnímá jako mstu za to, že až na základě soudního řízení prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího správního soudu se domohl přiznání invalidního důchodu alespoň v prvním stupni. 

4.      Žalobce rovněž vyjádřil přesvědčení, že v předmětné věci byl jeho zdravotní stav posuzován v jakémsi kumulovaném řízení o invaliditě a prodloužení podpůrčí doby, což není přípustné. Každé řízení je třeba vést samostatně, když výsledek každého řízení může ovlivnit mylně či záměrně řízení druhé. Žalovaná tyto skutečnosti neověřila a v jeden den vydala dvě rozhodnutí ve stejné věci, což dle žalobce způsobuje zmatečnost postupu žalované, pro které žalobou napadené rozhodnutí nemůže obstát.

Vyjádření žalované k žalobě

5.      Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že v předmětné věci se jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem, a proto je v takovém případě rozhodnutí žalované závislé především na odborném lékařském posouzení. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě lékařského posudku ze dne 1. 1. 2018, který konstatoval, že žalobcův zdravotní stav odpovídá invaliditě prvního stupně, jelikož je u něj shledán jen 35 % pokles pracovní schopnosti. Závěrem žalovaná podotkla, že předmětem sporu je zjištění, zda k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí odpovídal vyššímu než jen prvnímu stupni invalidity. Pro ten účel se vychází ze zdravotnické dokumentace soustředěné právě k tomuto datu. Z uvedeného důvodu nelze přihlížet ke zdravotní dokumentaci datované po datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. 

                                    Replika žalobce k vyjádření žalované

6.      V následně učiněné replice ze dne 22. 10. 2018 žalobce setrval na žalobních námitkách, kdy poukazoval na to, že jeho zdravotní stav odpovídá vyššímu stupni invalidity než prvnímu. Současně žalobce vyjádřil nesouhlasné stanovisko se závěry obsaženými v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise v Ústí nad Labem“) ze dne 25. 9. 2018 (dále jen „posudek ze dne 25. 9. 2018“), který soud nechal vypracovat pro účely předmětného soudního řízení, jak rozvede ještě níže. Především zdůraznil, že nemělo smysl vypracovávat dotyčný posudek bez osobní přítomnosti žalobce, jak se bohužel stalo, když komise mu nevyhověla stanovit další náhradní termín jednání v důsledku jeho tehdy aktuálního zdravotního stavu. Posudková komise v Ústí nad Labem pouze citovala část lékařské dokumentace a vůbec nepřihlížela k tomu, že žalobce v důsledku svého onemocnění nevykonává souvislou pracovní činnost již čtyři roky, z toho více jak třetinu bez přiznaných nemocenských dávek. K souvislé době nemohoucnosti žalobce přitom posudek ze dne 25. 9. 2018 mlčí. Posudková komise v Ústí nad Labem se vůbec nezabývala zánětem zevního epikotylu, s nímž se žalobce léčí u MUDr. B. Návrh na zvýšení stupně invalidity přitom žalobci doporučil Prof. MUDr. K. P., DrSc., na základě dlouhodobého pozorování žalobce, a proto by soud neměl vycházet ze závěrů posudkové komise v Ústí nad Labem. Současně žalobce navrhl, aby soud ve věci nechal vypracovat znalecký posudek za účelem náležitého posouzení jeho zdravotního stavu, neboť posudkové komise jsou jen „prodlouženou rukou“ žalované.  

   Doplnění repliky žalobce  

7.      V následně učiněném podání ze dne 23. 10. 2018 žalobce zopakoval výhrady ke závěrům posudkové komise v Ústí nad Labem obsažených v posudku ze dne 25. 9. 2018, kdy zejména poukazoval na neobvykle vysokou četnost dnových záchvatů, jimiž trpí ve srovnání s jinými pacienty. Závěrem opětovně navrhl, aby soud ve věci nechal vypracovat znalecký posudek za účelem náležitého a nestranného posouzení jeho zdravotního stavu.

                                                   Další podání žalobce 

8.      V následně učiněném podání ze dne 14. 10. 2019 žalobce poukázal na to, že jeho zdravotní stav pro dnové onemocnění je velmi špatný, což ze strany žalované není akceptováno. Žalovaná vychází chybně pouze z funkčního omezení kloubů nikoliv však z pracovního omezení, které se k jeho diagnóze váže.

                                                   Další podání žalobce 

9.      V následně učiněném podání ze dne 6. 7. 2020 žalobce vyslovil nesouhlasné stanovisko i ke srovnávacímu posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen „posudková komise v Praze“) ze dne 4. 6. 2020 (dále jen „posudek ze dne 4. 6. 2020“), který soud nechal vypracovat rovněž pro účely předmětného soudního řízení, jak rozvede ještě níže, kdy žalobce namítal, že ani tento posudek není objektivní a úplný, jelikož dotyčná komise se ve svých závěrech výrazně odchyluje od náhledu Prof. MUDr. K. P., DrSc., na jeho dnové onemocnění. Zároveň žalobce v detailech opětovně předestřel, jakými zdravotními obtíženi trpí, zejména poukázal na vysokou četnost dnových záchvatů, krev v moči, problém s pohybovým ústrojím a s levým loktem v důsledku jeho epikondylitidy.

Posouzení věci soudem

10.  Napadené rozhodnutí soud přezkoumával v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle ust. § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

11.  Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedených ústních jednání, při kterých se provádělo dokazování jednak zdravotním posudkem Posudkové komise v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2018 a jednak zdravotním posudkem Posudkové komise v Praze ze dne 6. 7. 2020 dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

12.  Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku posudkového lékaře pověřené vypracováním tohoto posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Ústí nad Labem, který při zjišťovací lékařské prohlídce dne 5. 10. 2017 posoudil zdravotní stav žalobce a dospěl k závěru, že u žalobce je dán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který nadále ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění odpovídá invaliditě prvního stupně. Lékař konstatoval, že u žalobce rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII – postižení svalové a kosterní soustavy, oddíl A - artopatie, položce 5 – dna, písm. b) - progredující forma s častou frekvencí záchvatů, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v horní hranici 35 % ze zde uvedeného procentního rozmezí 20% až 35 %, s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu ust. § 3 a § 4 citované vyhlášky zvyšuje pro komorbidity o 10 %, celkově tedy činí 45 %. Na základě tohoto posudku pak žalovaná vydala dne 31. 10. 2017 výše citované prvoinstanční rozhodnutí, jímž byla žalobci zamítnuta žádost o zvýšení invalidního důchodu z invalidity prvního stupně na vyšší stupeň, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl u něj zjištěn pokles jeho pracovní schopnost pouze o 45 %, zatímco pro přiznání invalidity alespoň druhého stupně je nutný pokles minimálně o 50 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž uvedl, že se jeho zdravotní stav rozhodně neodpovídá jen prvnímu stupni invalidity.

13.  Dále soud z obsahu správního spisu zjistil, že žalovaná si v rámci řízení o námitkách vyhotovila nový posudek o invaliditě ze dne 23. 1. 2018, který vypracovala příslušná posudková lékařka Lékařské posudkové služby ČSSZ, pracoviště Ústí nad Labem. Tato posudková lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a dospěla ke shodnému závěru jako posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem, že u žalobce rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII – postižení svalové a kosterní soustavy, oddíl A - artopatie, položce 5 – dna, písm. b) - progredující forma s častou frekvencí záchvatů, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v horní hranici 35 % ze zde uvedeného procentního rozmezí 20% až 35 %. Tato posudková lékařka toliko rozdílně od posudkového lékaře konstatovala, že neshledává důvod pro změnu procentní míry poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., a proto celková míra poklesu pracovní schopnosti u žalobce je 35 %.  Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí ze dne 2. 2. 2018 a námitky žalobce zamítnuty s odůvodněním, že žalobce je nadále invalidní v prvním stupni a nikoliv vyšším.

14.  Podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

15.  Dle ust. § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

16.  V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

17.  Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb.

18.  V projednávané věci tedy bylo rozhodnuto prvoinstančním rozhodnutím o zamítnutí žádosti o zvýšení stupně jeho invalidity ze stávajícího prvního stupně, které následně potvrdila žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím, a to s odůvodněním, že sice u žalobce byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku mu poklesla míra pracovní schopnosti o 35 %, ovšem že pro přiznání invalidity alespoň druhého stupně je nutný pokles minimálně o 50 %.

19.  Jedním z předpokladů pro vznik a trvání nároku na invalidní důchod je tedy existence invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jak vyplývá z ust. § 38 téhož zákona. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí splňoval podmínky invalidity druhého stupně, tedy zda u něj došlo k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 50 %. V této souvislosti soud poznamenává, že v daném případě nebylo mezi účastníky řízení žádného sporu o tom, že by žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění, což je druhý předpoklad pro vznik a trvání nároku na invalidní důchod, jak vyplývá z ust. § 38 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud již bez dalšího vycházel ze skutečnosti, že žalobce získal potřebnou dobu pojištění.

20.  Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkové lékařky Lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem, která učinila závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobce. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s. ř. s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato posudková komise v Ústí nad Labem nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles jeho pracovní schopnosti a také stupně jeho případné invalidity.

21.  Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou posudkovou komisí v Ústí nad Labem soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 25. 9. 2018. Žalobce nebyl jednání posudkové komise v Ústí nad Labem přítomen, neboť žalobce se dvakrát posudkové komisi v Ústí nad Labem omluvil s ohledem na akutní zdravotní obtíže, kdy pokaždé žádal o změnu termínu jednání. Posudková komise v Ústí nad Labem prvé žádosti vyhověla a jednání posunula na 25. 9. 2018 v 9.30, kdy žalobce předvolání k tomuto druhému jednání převzal již dne 6. 9. 2018. Avšak žalobce se ani tohoto jednání nezúčastnil s odůvodněním, že t.č. marodí 220 km od Ústí nad Labem a k jednání se bude moci dostavit kolem oběda, pokud cesta proběhne v pořádku. Za tohoto stavu posudková komise v Ústí nad Labem vyhodnotila, že má dostatek podkladové dokumentace k posouzení zdravotního stavu žalobce i bez jeho osobní účasti a k přijetí posudkového závěru. Soud se s tímto postupem ztotožnil, neboť posudková komise v Ústí nad Labem postupovala vůči žalobci vstřícně a žalobci poskytla dostatečný prostor, aby se jednání komise mohl osobně zúčastnit. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy a zprávy měla komise v Ústí nad Labem k dispozici a ke kterým přihlédla. Posudková komise v Ústí nad Labem vycházela především ze zdravotní dokumentace obvodního lékaře MUDr. K. a z jeho nálezu ze dne 25. 9. 2017 a přihlížela k odborným lékařským zprávám a nálezům (zpráva z lázeňské léčby MUDr. V. do 20. 4. 2017, urologické nálezy MUDr, M. ze dne 10. 5. 2017, ze dne 19. 5. 2017, ze dne 31. 5. 2017, ze dne 3. 11. 2017 a ze dne 9. 2. 2018, rehabilitační nálezy MUDr. H. ze dne 20. 6. 2017 a ze dne 7. 2. 2018, zpráva MUDr. S. ze dne 2. 7. 2017, zpráva MUDr. K. ze dne 12. 8. 2017, revmatologické nálezy Prof. MUDr. K. P., DrSc., ze dne 28. 8. 2017, ze dne 18. 9. 2017 a ze dne 15. 1. 2018, zprávy z lékařské služby první pomoci Nemocnice Tábor ze dne 1. 1. 2018, ze dne 21. 8. 2018, ze dne 4. 2. 2018 a ze dne 9. 9. 2018, CT břicha MUDr. H. ze dne 14. 12. 2017, zpráva z emergency MUDr. B. ze dne 21. 1. 2018, zpráva MUDr. Z. ze dne 19. 8. 2018 a zpráva MUDr. K. ze dne 23. 9. 2018), na základě kterých pak posudková komise v Ústí nad Labem dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobce byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, a to nadále v prvním stupni ve smyslu ust. § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

22.  Posudková komise v Ústí nad Labem, v níž zasedala i MUDr. B. se specializací interní lékařství – revmatologie, konstatovala, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a jako rozhodující příčinu tohoto stavu hodnotí dnu – arthritis uratica, kdy se jedná o onemocnění způsobené poruchou metabolismu purinů a hromaděním výsledného produktu jejich degradace, tedy kyseliny močové. Při dnavém záchvatu pak krystalky kyseliny močové „vypadávají“ do kloubů, kde způsobují zánět a druhotné kloubní změny. Dále posudková komise v Ústí nad Labem uvedla, že žalobce je sledován na revmatologii ve spádu i v Praze a velmi často je ošetřován lékařskou službou první pomoci. Zejména pohotovostní nálezy však uvádějí především anamnestické údaje sdělené pacientem a léčebná opatření, objektivní nález bývá popsán velmi stručně, nejasně nebo vůbec. Posudková komise v Ústí nad Labem se přesto přiklání k tomu, že u žalobce se jedná o častou frekvenci záchvatů při hyperurikemii refrakterní na léčbu. V doložené dokumentaci není založen žádný doklad o strukturálních změnách na postižených kloubech ani doklad svědčící pro přítomnost chronické tofosní dny.

23.  Míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise v Ústí nad Labem pro toto onemocnění stanovila dle přílohy k vyhlášky č. 359/2009 Sb., kapitola XIII – postižení svalové a kosterní soustavy, oddíl A - artopatie, položka 5 – dna, písm. b) - progredující forma s častou frekvencí záchvatů, které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v horní hranici 35 % ze zde uvedeného procentního rozmezí 20% až 35 %. K tomu posudková komise v Ústí nad Labem výslovně uvedla, že ačkoliv nejsou doloženy strukturální změny více kloubů, tak bylo zvoleno 35 % maximum pracovního poklesu, čímž byla zohledněna i ostatní postižení pohybového aparátu (hlavně postižení páteře). Dále posudková komise v Ústí nad Labem uvedla, že hodnocení zvýšila o ještě o 10 % na celkových 45% pro ostatní onemocnění, a to hlavně pro postižení ledvin, kde v anamnéze má žalobce urolitiasu po opakovaných LERV vlevo, nyní bez průkazu recidivy. Žalobci bylo revmatologem doporučeno vyšetření nefrologické k vyloučení intersticiální nefritidy, avšak v dokumentaci není žádný doklad o tom, že by toto vyšetření podstoupil, a proto zůstává při pouhém podezření na toto onemocnění. Vedle toho posudková komise v Ústí nad Labem zmínila, že poslední urologický nález včetně výsledku CT břicha je příznivý, trvá pouze úvaha o nekontrastní urolitiase jako příčině intermitentní makroskopické hematurie. Posudková komise v Ústí nad Labem při hodnocení jednotlivých komorbidit neshledala žádné onemocnění natolik závažné, že by samo o sobě mohlo být invalidizujícího stupně. Zejména oboustranné plochonozí se vbočenými palci a artrotickým postižením metatarsofalngeálního kloubu vpravo je považováno za lehké postižení narušující stereotyp chůze žalobce, ale ne natolik, aby bylo nutné používání opěrných pomůcek, případně korekčních ortopedických pomůcek. Ani epikondylitida pravého lokte dle doložené dokumentace nemůže být invalidizující, není přítomna závažnější porucha funkce. Invalidizujícího stupně nedosahuje ani žádné ze zjištěných interních onemocnění. Závěrem posudková komise v Ústí nad Labem konstatovala, že po podrobném vyhodnocení tíže všech zjištěných onemocnění a s využitím všech možností hodnocení zdravotního stavu žalobce shledala u něj invaliditu pouze v prvním stupni s tím, že při zachovaném pracovním potenciálu je žalobce schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, přičemž má také velmi dobrý rekvalifikační potenciál. 

24.  Tímto závěrem, že u žalobce je shledána invalidita pouze v prvním stupni, se posudková komise v Ústí nad Labem přitom zcela shodla s hodnocením posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem i s výsledným hodnocením posudkové lékařky v námitkovém řízení.

25.  Při ústním jednání před soudem konaném dne 21. 10. 2019 žalobce setrval na žalobních námitkách, přičemž zdůraznil, že jeho zdravotní stav díky chronické dně odpovídá vyššímu stupni invalidity nežli jen prvnímu stupni. V reakci na provedené dokazování posudkem posudkové komise v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2018, ke kterému soud přikročil v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s. ř. s., žalobce uvedl, že s jeho závěry kategoricky nesouhlasí, když posudková komise jednala v jeho nepřítomnosti a náležitě nereflektovala jeho omluvy pro ataky dny včetně žádostí o uskutečnění jednání v jeho přítomnosti. Dále podotkl, že posudková komise v Ústí nad Labem nebyla náležitě složena z řad odborníků, MUDr. B. nebyla náležitá odbornice. Na podporu tohoto tvrzení pak žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2011, č. j. 4 Ads 44/2011-106. Dle žalobce se posudková komise v Ústí nad Labem chybně zaměřila na prokazování dnového onemocnění z hlediska strukturálních změn na kloubech, ačkoliv v jeho případě toto onemocnění nezpůsobuje žádné strukturální změny. Žalobce má přitom dnové záchvaty neobvykle velmi často, a to 2x až 3x do měsíce v důsledku vysoké hladiny kyseliny močové. Žalobce tak vedle revmatických obtíží trpí i urologickými obtížemi a má problém i s pohybem. Jeho zdravotní stav může řádně posoudit výlučně a jen nestranný znalec bez vazeb na žalovanou, a to lékař z Institutu postgraduálního vzdělávání. Dle žalobce posudková komise v Ústí nad Labem nemá ani dostatek odborných znalostí vypořádat se jeho poklesem schopnosti dlouhodobě pracovat, ačkoliv žalobce byl celkem již 4 roky v pracovní neschopnosti. Závěrem žalobce uvedl, že dotyčný posudek ze dne 25. 9. 2018 není úplný a objektivní, jelikož posudková komise v Ústí nad Labem v něm uvedla, že v dokumentaci nedohledala nefrologické vyšetření k vyloučení nefritidy MUDr. B. ze dne 13. 2. 2018, třebaže tuto lékařskou zprávu měla mít k dispozici. Trval na tom, že jeho zdravotní stav je špatný, a proto navrhl, aby byl jeho stav náležitě přezkoumán jinou posudkovou komisí, pokud možno Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze.

26.  Pověřená pracovnice žalované pak při tomtéž ústním jednání před soudem setrvala na napadeném rozhodnutí, když uvedla, že posudek komise v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2018 shledala úplným a objektivním. Zároveň však nic nenamítala proti vypracování srovnávacího posudku jinou Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, která by opětovně vyhodnotila žalobcův zdravotní stav. Dále podotkla, že žalobce nesprávně směšuje problematiku invalidity a dočasné pracovní neschopnosti, přičemž se jedná o zcela odlišné instituty s odlišnou právní úpravou. Závěrem doplnila, že žalovaná vůči žalobci nepostupuje zaujatě, když v předchozím řízení žalobci přiznala invaliditu prvního stupně. 

27.  V důsledku námitek žalobce ohledně neobjektivity a neúplnosti posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2018 soud požádal o vypracování srovnávacího posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen „posudková komise v Praze“) za osobní účasti žalobce a za účasti příslušného odborného lékaře za účelem určení, v jakém stupni byl žalobce ke dni 2. 2. 2018 invalidní či nikoliv, a pokud ano, tak s jakým procentním úbytkem pracovní schopnosti, s tím nechť je také poskytnuto vyjádření k výhradám žalobce proti posudku posudkové komise v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2018, jež byly vzneseny při jednání soudu dne 21. 10. 2019.

28.  Posudková komise v Praze k žádosti soudu tedy vypracovala srovnávací posudek ze dne 4. 6. 2020, a to za účasti i odborné lékařky z oboru interní a plicní lékařství. Žalobce byl jednání posudkové komise v Praze osobně přítomen a přímo při jednání byl vyšetřen odbornou lékařkou z oboru interní a plicní lékařství. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy, zprávy, vyšetření a další listiny měla posudková komise v Praze k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů, kdy komise v Praze vycházela nejen z totožných podkladů jako posudková komise v Ústí nad Labem, nýbrž i z dalších lékařských zpráv a nálezů (zpráva z revmatologie MUDr. M. ze dne 14. 10. 2019, zpráva z revmatologie Prof. MUDr. K. P., DrSc., ze dne 16. 9. 2019, lékařská zpráva MUDr. H. ze dne 1. 10. 2019, zhodnocení zdravotního stavu žalobce MUDr. B. ze dne 25. 9. 2018, zpráva z nefrologické ambulance MUDr. B. ze dne 13. 2. 2018), a s přihlédnutím k vyšetření žalobce při jednání, pak posudková komise v Praze dospěla k závěru, že žalobce k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě prvního stupně.

29.  Tato posudková komise v Praze, přitom shodně jako posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem, posudková lékařka Lékařské posudkové služby ČSSZ pracoviště Ústí nad Labem a také jako posudková komise v Ústí nad Labem procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnotila dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a to dle kapitoly XIII – postižení svalové a kosterní soustavy, oddíl A - artopatie, položka 5 – dna, písm. b) - progredující forma s častou frekvencí záchvatů, které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v horní hranici 35 % ze zde uvedeného procentního rozmezí 20% až 35 %. K tomu posudková komise v Praze shodně jako posudková komise v Ústí nad Labem výslovně uvedla, že ačkoliv nejsou doloženy strukturální změny více kloubů, tak bylo zvoleno 35 % maximum pracovního poklesu, čímž byla zohledněna i ostatní postižení pohybového aparátu (hlavně postižení páteře). Dále posudková komise v Praze shodně jako posudková komise v Ústí nad Labem a shodně jako posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem uveda, že hodnocení zvýšila o ještě o 10 % na celkových 45% pro ostatní zdravotní postižení žalobce. Posudková komise v Praze v této souvislosti výslovně uvedla, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kde rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce dna – artritis uratica, čili metabolické onemocnění, kdy u žalobce se jedná o častou frekvenci záchvatů při hyperurikémii refrakterní na léčbu. Posudková komise v Praze přitom shodně jako posudková komise v Ústí nad Labem uzavřela, že v lékařské dokumentaci žalobce nebyl doložen žádný klinický nález o strukturálních změnách na postižených kloubech ani doklad, který by svědčil pro přítomnost chronické tofózní dny. Posudková komise v Praze pak detailně předestřela, proč nemohla vyhodnotit dotyčné dnové postižení vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti, a to jednak dle písm. c) v intervalu 40 % až 60 % - když doložené klinické lékařské nálezy neprokázaly u žalobce, že je postižen chronickou tofózní dnou a závažnými strukturálními postiženími více kloubů; a jednak dle písm. d) v se 70 % a vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti, neboť dle doložené zdravotnické dokumentace se u žalobce nevyskytují těžké formy dny, těžká strukturální postižení a těžká funkční postižení více kloubů.

30.  Při dalším ústním jednání konaném dne 19. 8. 2020 soud provedl v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s. ř. s. dokazování posudkem komise v Praze ze dne 4. 6. 2020. V reakci na provedené dokazování tímto posudkem žalobce uvedl, že ani ani tento posudek nepovažuje za úplný a objektivní, a to s ohledem na její složení a nedostatečnou odbornost k posouzení jeho případu, navíc tato posudková komise v Praze neměla k dispozici veškeré lékařské zprávy, které vyhotovil žalobcův ošetřující lékař MUDr. K. Žalobce opětovně poukázal na vysokou četnost svých dnových záchvatů, kdy toto hledisko není v zákonné právní úpravě hodnoceno, a navrhl, aby soud ve věci provedl dokazování v podobě vyžádání si posouzení zdravotního stavu žalobce z hlediska revmatologického onemocnění u odborníka na revmatologické problémy. Závěrem podotkl, že za špatnou rozhodovací činností žalované stojí zhoubný systém posudkového lékařství, který není postaven na nezávislých posudkových lékařích.   

31.  Při tomtéž ústním jednání pověřená pracovnice žalované navrhla zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Poukázala přitom na závěry obsažené v posudku komise v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2018 i v posudku komise v Praze ze dne 4. 6. 2020. Upozornila rovněž na skutečnost, že žalobcův zdravotní stav z hlediska jeho revmatologického onemocnění již byl posuzován odbornicí na revmatologii, a to MUDr. B., členkou posudkové komise v Ústí nad Labem, která vypracovala posudek ze dne 25. 9. 2018, jímž již soud provedl dokazování.

32.  Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že s ohledem na žalobcem uplatněné námitky jednak v žalobě a jednak v průběhu soudního řízení, v předmětném řízení bere vedle posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2018 jako klíčový důkaz i srovnávací posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 4. 6. 2020. Soud totiž neshledal jedinou indicii proto, aby tyto dva důkazní prostředky nemohly být vyhodnoceny jako objektivní a z hlediska platné právní úpravy obsažené v zákoně o důchodovém pojištění úplné, a proč by nemohlo být k závěrům v nich obsažených při vyhodnocení zákonnosti rozhodnutí žalované přihlíženo. V dané věci soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, že oba posudky obsahovaly naprosto shodné závěry jako posudek posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem a posudek posudkové lékařky Lékařské posudkové služby ČSSZ pracoviště Ústí nad Labem (vyjma absence 10 % navýšení), pokud se jedná o shledání invalidity u žalobce v prvním stupni.

33.  Ve vztahu k oběma posudkům vyhotoveným pro účely soudního řízení, tj. k posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2018 a k srovnávacímu posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 21. 9. 2018 soud dále uvádí, že obě příslušné komise se skládaly ze dvou specialistů jednoznačně způsobilých k náležitému posouzení zdravotního stavu žalobce, přičemž již výše bylo poznamenáno shora, že žalobce byl v rámci vypracovávání posudku ze dne 4. 6. 2020 podroben vyšetření odbornou lékařkou z oboru interního a plicního lékařství a současně vždy byla vyhodnocována i všechna relevantní zdravotní dokumentace týkající se žalobce včetně zdravotní dokumentace, kterou komisím poskytl MUDr. K., praktický lékař žalobce. Zdravotní dokumentaci, kterou měly komise k dispozici i od tohoto lékaře, soud vyhodnotil jako dostačující pro učinění obou posudkových závěrů, jelikož tento lékař, jak bylo uvedeno shora, jednak pro účely předmětného soudního řízení zapůjčil posudkovým lékařům svoji zdravotní dokumentaci vedenou o žalobci a jednak předložil souhrnný nález ze dne 25. 9. 2017. Námitky žalobce v tomto směru proto soud vyhodnotil jako nedůvodné.

34.  K námitkám žalobce, že posudkové komise nezasedaly v náležitém odborném složení, soud uvádí, že ani s těmito výhradami se neztotožnil. Posudková komise v Ústí nad Labem byla tvořena i MUDr. B., lékařkou se specializací na interní lékařství – revmatologie, a posudková komise v Praze byla tvořena i lékařkou se specializací na interní a plicní lékařství.

35.  Dále soud uvádí, že z výše uvedených důvodů se ztotožnil s posudkovým závěrem Posudkové komise v Ústí nad Labem a Posudkové komise v Praze, když za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byly jejich výše citované posudky doplňovány či aby byl případně ve věci vypracováván další (v předmětném případě již třetí) posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobce či vyžádání si posouzení zdravotního stavu žalobce z hlediska revmatologického onemocnění u odborníka na revmatologické problémy. Požadavky v tomto směru v předmětném soudním řízení sice žalobce opakovaně vznesl, nicméně soud v intencích ust. § 52 odst. 1 s. ř. s. vyhodnotil další dokazování jako nadbytečné, a proto jej neprovedl. Zdravotní stav žalobce byl posouzen dvěma na sobě nezávislými posudkovými lékaři i hned dvěma posudkovými komisemi, přičemž všichni lékařští odborníci dospěli ke shodnému posudkovému závěru, a to, že žalobce byl v době vydání napadeného rozhodnutí invalidní, a to jen v prvním stupni. Soud tak nemá pochybnosti o správnosti lékařských závěrů posudkových lékařů a nevyvstala nutnost zdravotní stav žalobce posuzovat ještě další posudkovou komisí, natož znaleckým posudkem či odbornými vyjádřeními. Hodnocení a následná subsumpce dnového onemocnění žalobce v rámci vyhlášky č. 359/2009 Sb. plně odpovídala platné právní úpravě, rámcově zachycené v zákoně o důchodovém pojištění. Obě posudkové komise přitom braly v potaz vysokou četnost žalobcových dnových záchvatů, kterou zohlednily právě tím, že volili maximální horní hranici procentního rozmezí pracovního poklesu (35 %).

36.  Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, koresponduje ustálené judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004 a také na www.nssoud.cz, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48 či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008-92, které jsou rovněž dostupné na www.nssoud.cz).

37.  Dále soud uvádí, že neshledal, že by správní řízení, z něhož vzešlo žalobou napadené rozhodnutí, bylo vedeno zmatečně pro údajnou nepřípustnou kumulaci dvou řízení či zaujatě vůči žalobci. Nic takového ze správního spisu nevyplývá, posudkoví lékaři i posudkové komise jednali se žalobcem standardním způsobem a korektně. K výhradám žalobce, že za špatnou rozhodovací činností žalované stojí zhoubný systém posudkového lékařství, který není postaven na nezávislých posudkových lékařích, tak k tomu soud uvádí, že danou problematikou se opakovaně zabývaly správní soudy včetně Nejvyššího správního soudu. Např. v již výše citovaném rozsudku ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5Ads 22/2003-48, Nejvyšší správní soud judikoval, že v řízení o přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci invalidity, tedy dávky důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem, si soud vyžádá posouzení zdravotního stavu občana od Ministerstva práce a sociálního věcí, které jej učiní prostřednictvím svého orgánu – posudkové komise. Podaný posudek hodnotí soud jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy jím provedenými i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem; ve svém rozhodnutí vyjde ze skutkového a právního stavu takto zjištěného (§ 77 odst. 2 věta druhá s. ř. s.). Nevzbuzuje-li obsah podaného posudku pochybnosti o své úplnosti a správnosti, není odůvodněn požadavek žalobce na doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví (podle § 127 odst. 1 o. s. ř. za použití § 64 s. ř. s.). Soud má za to, že právě uvedené závěry lze vztáhnout i na žalobcův případ.

38.  S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť neshledal, že by žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a tedy v rozporu se zákonem o důchodovém pojištění, jak namítal žalobce, a proto žalobu ve výroku I. rozsudku podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39.  Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve výroku II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

40.  Pro úplnost soud směrem k žalobci poznamenává, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na ust. § 75 odst. 1 s. ř. s., toliko ze zdravotního stavu, jaký měl v době rozhodování žalované, tj. ke dni 2. 2. 2018. Zhoršení stávajících zdravotních obtíží, ke kterým by mělo dojít po tomto datu popř. vznik nových zdravotních obtíží, nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ust. § 75 odst. 1 s. ř. s., které je pro soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce tak má možnost poukazovat na své stále se zhoršující zdravotní obtíže, které nastaly po 2. 2. 2018 a které by měl mít řádně zdokumentované lékařskými zprávami, v případném novém správním řízení. Důvodem pro přiznání nároku na určitý stupeň invalidity ovšem nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho špatném zdravotním stavu. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 19. srpna 2020

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

samosoudkyně