[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Aleny Pavlíčkové ve věci

žalobkyně: ██████████, narozená ███████████
státní příslušnice Ukrajiny

 zastoupená advokátem JUDr. Petrem Novotným
se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
 se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2017, č. j. MV-70526-5/SO-2016,

takto:

1. Žaloba se zamítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Obsah žaloby

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 11. 3. 2016, č. j. OAM-02983-4/ZM-2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo dle § 169 odst. 8 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 14. 8. 2017 (dále jen „ZPC“), zastaveno řízení o její žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, neboť žalobkyně podala předmětnou žádost v době, kdy k tomu nebyla oprávněna.
2. Žalobkyně uvedla, že podala předmětnou žádost osobně dne 3. 3. 2016, přičemž sdělila prvostupňovému orgánu, že předchozího dne, který byl posledním dnem pro včasné podání, nemohla přijít kvůli nutnosti závažného lékařského ošetření u zubaře (tzv. absces), což bylo ze strany správního orgánu akceptováno a podaná žádost byla bez dalšího dotazování přijata. Žalobkyně nadto v rámci správního řízení předložila lékařskou zprávu a příjmový doklad za provedené ošetření potvrzující tuto skutečnost.
3. Navzdory tomu prvostupňový orgán rozhodl o zastavení řízení, přičemž uvedl, že žalobkyně nesdělila žádné důvody, které vedly k podání žádosti mimo lhůtu. Prvostupňový orgán přitom neopatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí, když mu nic nebránilo v tom, aby žalobkyni upozornil, že její tvrzení o lékařském ošetření je nutné doložit příslušným potvrzením, což neučinil.
4. Žalobkyně má rovněž za to, že žalovaný jednal v rozporu s veřejným zájmem, konkrétně se zájmem na zachování všech zásad demokratického státu, tj. na přijetí takového rozhodnutí, které zohledňuje soukromé zájmy účastníka správního řízení. Žalobkyně se na území ČR nachází již delší dobu, vybudovala si zde pevné společenské vztahy a vazby, nemá tudíž zájem vrátit se zpět na Ukrajinu, kde nemá zázemí a probíhá zde ozbrojený konflikt. Žalobkyně je tak přesvědčena, že se žalovaný měl v napadeném rozhodnutí více zabývat i přiměřeností zásahu do rodinného a soukromého života žalobkyně ve smyslu § 174a ZPC, což se nestalo.

Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že stav věci byl již v průběhu řízení před prvostupňovým orgánem zjištěn dostatečně a byl naplněn důvod pro zastavení řízení o předmětné žádosti, neboť ta byla podána den po uplynutí zákonné lhůty dle § 47 odst. 1 ZPC. Spisový materiál obsahuje dostatečné podklady pro vydání usnesení o zastavení řízení dle § 169 odst. 8 písm. d) ZPC, neboť žalobkyně podala předmětnou žádost v době, kdy k tomu nebyla oprávněna.
6. Pokud žalobkyně namítá, že již při podání žádosti sdělila důvody na její vůli nezávislé, které vedly k pozdnímu podání žádosti, pak žalovaný kontruje, že se jedná toliko o tvrzení účastnice řízení, které neprokázala v souladu s § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Jelikož nebyly tyto důvody při podání žádosti sděleny, výzva prvostupňového orgánu k jejich prokázání nebyla na místě. Žalobkyně až spolu s odvoláním doložila lékařskou zprávu a příjmový pokladní doklad o zaplacení lékařského zákroku jako dokumenty prokazující důvod na její vůli nezávislý, který zabránil včasnému podání žádosti. K předloženým dokumentům však žalovaný s ohledem na zásadu koncentrace uvedenou v § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlédl, neboť byly vyhotoveny dne 2. 3. 2016, tj. 9 dní před vydáním napadeného usnesení, tudíž se nejedná o skutečnost, kterou by žalobkyně nemohla uplatnit již v řízení před prvostupňovým orgánem.
7. V souvislosti s aplikací § 174a ZPC žalovaný podotkl, že při zastavení řízení podle § 169 odst. 8 písm. d) ZPC není dána povinnost zkoumat přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, neboť toto posuzování má místo pouze u některých meritorních rozhodnutí (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2016, č. j. 15 A 20/2015-45).

Posouzení žaloby soudem

8. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
9. Podle § 47 odst. 1 věta druhá ZPC žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty je cizinec povinen podat nejdříve 120 a nejpozději 30 dnů před uplynutím její platnosti.
10. Podle § 47 odst. 3 ZPC zabrání-li včasnému podání žádosti podle odstavce 1 nebo 2 nebo odstavce 6 písm. b) důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost podat do 5 pracovních dnů po zániku těchto důvodů. V odůvodněných případech může cizinec žádost podat i dříve, než je uvedeno v odstavci 1. Důvody pro pozdější podání žádosti podle věty první a pro dřívější podání žádosti podle věty druhé je cizinec povinen ministerstvu sdělit nejpozději při podání žádosti a na jeho výzvu tyto důvody prokázat.
11. Podle § 169 odst. 8 písm. d) ZPC usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal žádost o prodloužení doby pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn; to neplatí, pokud je o dříve podané žádosti rozhodováno poté, co začala běžet lhůta, v níž byl cizinec oprávněn tuto žádost podat.
12. Správní spis obsahuje předmětnou žádost žalobkyně podanou osobně dne 3. 3. 2016, a s ní související potvrzení o podání žádosti z téhož dne vydané prvostupňovým orgánem, které obsahuje prohlášení žalobkyně, že jej převzala a s obsahem souhlasí. Následuje prvostupňové rozhodnutí, přičemž spis neobsahuje ani písemné sdělení důvodů pro pozdější podání předmětné žádosti, ani protokol o ústním jednání, či podání (§ 18 s. ř. s.), které by předcházely prvostupňovému rozhodnutí. Dále, z odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí se podává, že žalobkyně tvrdila, že sdělovala důvod pozdního podání předmětné žádosti osobně při jejím podání, přílohou odvolání je lékařská zpráva a související příjmový doklad. Prvostupňový orgán dále do spisu založil úřední záznam ze dne 11. 4. 2016, který uvádí, že žalobkyně byla při osobním podání žádosti obeznámena s tím, že se jedná o pozdní podání žádosti, čehož si nebyla vědoma. Úřední záznam též konstatuje, že ve spisu není žádost o prominutí zmeškání lhůty nebo prohlášení či lékařská zpráva, a jelikož při podání žádosti nebyl uveden žádný důvod (pro pozdní podání), nebyl sepsán protokol o ústním jednání.
13. S ohledem na obsah správního spisu dospěl soud k závěru, že žalovaný správně vyhodnotil, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že při podání předmětné žádosti sdělila prvostupňovému orgánu důvody, které zabránily včasnému podání předmětné žádosti.
14. Na tom nic nemění ani přiložená lékařská zpráva a související příjmový doklad. Jakkoli by tyto listiny mohly eventuálně prokázat, že žalobkyně nemohla podat předmětnou žádost poslední den lhůty, nemohou naopak prokázat, že žalobkyně řádně a včas sdělila prvostupňovému orgánu důvody opožděného podání předmětné žádosti. Samotná existence omluvitelného důvodu totiž nepostačuje, pokud není řádně a včas sdělen.
15. Žalovaný též přiléhavě argumentoval koncentrací řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu, k čemuž soud připomíná, že se jedná o řízení o žádosti. Nejvyšší správní soud přitom v rozsudku ze dne 7. 4. 2011, č. j. 5 As 7/2011-48, dospěl k závěru, že se koncentrační zásada neuplatní v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost (§ 50 odst. 3 správního řádu), „uplatní se však typicky u řízení zahajovaných na návrh, tedy řízení o žádosti. V nich je koncentrace řízení plně na místě: je totiž v zájmu žadatele, aby shromáždil a správnímu orgánu předložil všechny potřebné doklady“. Nadto, nebylo-li ze strany žalobkyně prokázáno včasné sdělení důvodů, které zabránily včasnému podání předmětné žádosti, nebyl přezkum důkazů k těmto důvodům vůbec na místě.
16. Pokud tedy žalobkyně důvody opožděného podání řádně a včas nesdělila, nebyl prvostupňový orgán povinen vyzývat ji k jejich prokázání a podklady prvostupňového orgánu byly pro jeho rozhodnutí zcela dostačující.
17. Ohledně tvrzeného porušení veřejného zájmu správními orgány soud podotýká, že v předmětné věci má primát soukromý zájem žalobkyně na setrvání na území České republiky. Správní orgány musí obecně šetřit oprávněné zájmy osob, za daných okolností ovšem nebylo posuzování přiměřenosti dopadů do soukromého a rodinného života zapotřebí, jak soud uvádí níže.
18. Stran absence posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí dle § 174a ZPC soud konstatuje, že takové posuzování není v případě procesního rozhodnutí na místě, jelikož jsou ze strany správního orgánu zvažovány výhradně ty okolnosti, které se týkají splnění podmínek pro vydání procesního rozhodnutí (typicky lhůty, náležitosti podání aj.). Posoudit přiměřenosti dopadů je třeba tehdy, stanoví-li tak zákon (§ 174a odst. 3 ZPC v účinném znění), popř. dovodila-li to judikatura. Naopak, v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, č. j. 9 Azs 284/2017-27, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že pokud nejsou splněny podmínky projednání žádosti, tj. pokud jako v posuzovaném případě nebyla žádost podána včas, je posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí dle § 174a ZPC vyloučeno (obecně pak k procesním rozhodnutím srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu dne 14. 3. 2019, čj. 7 Azs 5/2019-27, bod 15 a násl., a tam citovanou judikaturu).

Závěr

19. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Za splnění podmínek zakotvených v § 51 odst. 1 s. ř. s. tak učinil bez nařízení jednání (žalovaný souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání, žalobce na jednání původně trval, avšak v podání ze dne 21. 8. 2020 sdělil, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání).
20. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 18. září 2020

Milan Tauber, v. r.

předseda senátu