[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci
žalobce: | S. F., narozený X, bytem M., zastoupený: Mgr. Julie Filipová, advokátka, se sídlem Nádražní 342, 346 01 Horšovský Týn, |
proti | |
žalované: | Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), |
v řízení o žalobě ze dne 1.10.2019 proti rozhodnutí žalované ze dne 6.8.2019 č.j. X o starobní důchod,
takto:
- Žaloba se zamítá.
- Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
- Soud upozorňuje, že řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), a pro návrh na přezkoumání rozhodnutí je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 6.8.2019.
- Včasnou žalobou ze dne 1.10.2019 doručenou soudu osobně dne 4.10.2019 i s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 6.8.2019 č.j. X, neboť s ním nesouhlasí, jelikož je přesvědčen, že je nezákonné, protože na dobu pojištění od 19.4.2012 dosud nenahlíží jako na dobu výdělečné činnosti a dávky dotací poskytované od Státního zemědělského investičního fondu od 19.4.2012 dosud z důvodu předčasného ukončení zemědělské činnosti nehodnotí jako příjmy z výdělečné činnosti, které by zahrnovala do vyměřovacího základu podle ustanovení zákona č. 589/1992 Sb. a podle § 16 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. Dále bylo uvedeno, že žalobce uzavřel dne 19.4.2012 se Státním zemědělským investičním fondem Dohodu o poskytování dotace z Programu rozvoje venkova ČR pro opatření 1.3.3. Předčasné ukončení zemědělské činnosti (dále jen Dohoda), na základě které mu byla poskytována dotace v souladu s bodem 2. článku VII. Dohody v celkové výši 216.000,- Kč na období od 2012 do 2025, přičemž za rok 2012 se poskytovatel dotace zavázal vyplatit podporu ve výši jedné dvanáctiny za každý celý kalendářní měsíc následující po dni podání První žádosti o proplacení tj. 198.000,- Kč, takže od roku 2012 tyto zdaňoval daní z příjmu, což prokazuje daňovým přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za rok 2012 až 2018 včetně. Podle něho žalovaná tedy postupovala v rozporu se zákonem, pokud do jeho vyměřovacího základu podle ustanovení zákona č. 589/1992 Sb. nezahrnula dávky z dotace a tyto dávky nehodnotila jako příjmy z výdělečné činnosti. Závěrem žádal o vydání rozsudku, jímž soud zruší jako nezákonné rozhodnutí žalované ze dne 6.8.2019 i ze dne 7.5.2019 a uloží žalované povinnost uhradit mu náklady řízení. K žalobě byly připojeny kopie Přiznání k dani z příjmů fyzických osob – žalobce za roky 2012 – 2018 a kopie Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2012, kdy z vyměřovacího základu 16.087,-Kč činilo pojistné na DP 4.698,-Kč.
- Napadeným rozhodnutím ze dne 6.8.2019 č.j. X žalovaná rozhodnutí ČSSZ č. j. X ze dne 7.5.2019 změnila tak, že podle ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů od 18.7.2019 přiznala žalobci starobní důchod ve výši 6 919 Kč měsíčně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že rozhodnutím č. j. X ze dne 7.5.2019 žalobci podle § 29 odst. 3 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), od 18.7.2019 přiznala starobní důchod ve výši 5 804 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 6.8.2019 vyplývá, že dobu zaměstnání u Krajského výboru Socialistického svazu mládeže Plzeň (dále jen SSM) od 1.7.1981 do 30.6.1990 nebylo možno podle předloženého prohlášení započítat, neboť není věrohodně prokázána (nebyl doložen žádný doklad prokazující toto zaměstnání, např. pracovní smlouva, průkaz Revolučního odborového hnutí (dále jen ROH), průkaz SSM apod.). Dále z rozhodnutí vyplývá, že na základě dohody o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR nelze započít žádnou dobu pojištění, neboť se nejedná o dobu pojištění uvedenou v § 5 zákona. Dne 22.5.2019 žalobce doložil prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení Domažlice (dále jen OSSZ) na předepsaném tiskopise nové skutečnosti v návaznosti na vydané rozhodnutí ČSSZ ze dne 7.5.2019, a to průkaz ROH a členskou legitimaci Komunistické strany Československa (dále jen KSČ), kterými mínil prokázat dobu pojištění od 1.7.1981 do 30.6.1990, a potvrzení Státního zemědělského intervenčního fondu o vyplacených dotacích za roky 2013 až 2018 k doložení doby pojištění od 19.4.2012 dosud a proto požadoval vydání nového rozhodnutí.
V rámci námitkového řízení žalovaná provedla dne 6.6.2019 šetření u Státního oblastního archivu v Plzni jako možného uschovatele archiválií účastníka řízení za dobu zaměstnání u Krajského výboru SSM Plzeň, který ve svém sdělení ze dne 12.6.2019 uvedl, že bylo zjištěno, že žalobce je v kádrové dokumentaci uváděn jako politický pracovník a pravděpodobně na této pozici zůstal až do 26.2.1987, kdy byl jmenován do funkce tajemníka IVP Okresního výboru SSM Domažlice. Tuto funkci zastával do 1.7.1988, kdy nastoupil do funkce předsedy Okresního výboru SSM Domažlice, kterou zastával ještě v prosinci 1989; v archivním fondu nejsou k dispozici kromě jména a uvedených skutečností žádné další údaje, ani osobní data, není dochována ani zaměstnanecká agenda, písemnosti fondu končí rokem 1989; šetření žalované u Svazu mladých, Republikové koordinační centrum, Senovážné náměstí 977/24, Praha - Nové Město, s žádostí o spolupráci však nebylo úspěšné, neboť není dohledatelná jeho současná adresa. Žalobce dále doložil čestná prohlášení pana X. X. a X. X., kteří byli, jak bylo ČSSZ z příslušných evidenčních listů o době zaměstnání a výdělku, ověřeno, v období od 1.7.1981 do 28.2.1990 současně s žalobcem zaměstnáni u Krajského výboru SSM Plzeň, a nelze tuto dobu prokázat jinak, zohlednila ČSSZ dobu od 1.7.1981 do 28.2.1990 dodatečně v souladu s citovaným ustanovením zákona pro účely nároku a výše důchodu jako dobu pojištění, přičemž tato doba byla započtena při výpočtu starobního důchodu jako doba vyloučená, když se nepodařilo výdělek zrekonstruovat pro vyměřovací základ s dostatečnou mírou průkaznosti, aby ho bylo možno použít pro výpočet starobního důchodu.
Ohledně doby pojištění od 19.4.2012 dosud, kdy byla žalobci od Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen SZIF) poskytována dávka dotací z důvodu předčasného ukončení zemědělské činnosti, žalovaná uvedla, že dobu pobírání dávek od 19.4.2012 dosud tak nelze nahlížet jako na dobu výdělečné činnosti a dávky hodnotit jako příjmy z výdělečné činnosti, které by se zahrnovaly do vyměřovacího základu podle ustanovení zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, a podle § 16 odst. 3 zákona. Taktéž se nejedná o dobu vyloučenou, neboť ta je taxativně vymezena v § 16 odst. 4 zákona, ani o tzv. předdůchod, jehož podmínky výplaty jsou stanoveny v § 22 odst. 4 nebo § 23 odst. 6 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, proto námitkám žalobce v této části nebylo možné vyhovět.
Ve smyslu § 32 odst. 2 zákona činí důchodový věk žalobce 63 roků a 6 měsíců, kterého dosáhl dne 18.7.2019 a jak vyplývá z osobního listu důchodového pojištění (dále jen OLDP) ze dne 22.7.2019, žalobce ke dni 18.7.2019 získal pro nárok na starobní důchod celkem 14 598 dnů pojištění, tj. 39 roků a 363 dnů, splnil tak podmínky pro vznik nároku na starobní důchod k požadovanému datu přiznání, proto ČSSZ provedla přepočet starobního důchodu žalobce. Výše starobního důchodu byla stanovena jako součet základní a procentní výměry (3 270 Kč + 3 649 Kč), takže k 18.7.2019 činí 6 919 měsíčně. Závěrem bylo uvedeno, že nově byla započtena žalobci jako doba vyloučená doba pojištění od 1.7.1981 do 28.2.1990, proto žalovaná postupovala v řízení o námitkách v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a napadené rozhodnutí změnila tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
- Žalovaná ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě dne 13.11.2019, které bylo zasláno i straně žalobce, uvedla mimo jiné, že na dobu pobírání dávek od 19.4.2012 dosud tak nelze nahlížet jako na dobu výdělečné činnosti a dávky hodnotit jako příjmy z výdělečné činnosti, které by se zahrnovaly do vyměřovacího základu podle ustanovení zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, a podle § 16 odst. 3 zákona. Taktéž se nejedná o dobu vyloučenou, neboť ta je taxativně vymezena v § 16 odst. 4 zákona, ani o tzv. předdůchod, jehož podmínky výplaty jsou stanoveny v § 22 odst. 4 nebo § 23 odst. 6 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření. Dále žalovaná uvedla, že se ve spisové dokumentaci žalobce nenacházejí daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za roky 2012 až 2018. Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou podle § 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních), příjmy ze závislé činnosti (§ 6), příjmy ze samostatné činnosti (§ 7), příjmy z kapitálového majetku (§ 8), příjmy z nájmu (§ 9), ostatní příjmy (§ 10), proto žalovaná se nemůže vyjádřit k tomu, zda žalobce zahrnul tyto příjmy do příjmů dle § 6 či § 7 zákona o daních z příjmů, z nichž měl žalobce odvést či mělo být za něj odvedeno pojistné. Nicméně žalovaná trvala na svém stanovisku, že dobu, kdy byla žalobci poskytována dotace z Programu rozvoje venkova, nelze hodnotit jako dobu pojištění pro účely důchodového pojištění, neboť se nejedná o dobu pojištění uvedenou v § 5 (příp. § 6) zákona. Závěrem žalovaná odkázala na podrobné odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu proti rozhodnutí ze dne 6.8.2019 zamítl.
- Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 6.8.2019 bylo žalobci doručeno dne 8.8.2019 a obsah spisu odpovídá odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 6.8.2019 i vyjádření žalované ze dne 13.11.2019 k žalobě. V OLDP ze dne 22.7.2019, který byl přílohou napadeného rozhodnutí žalované ze dne 6.8.2019, jsou uvedeny všechny doby pojištění vyplývající ze založeného evidenčního materiálu, zejména evidenční listy o době zaměstnání a výdělku či důchodového zabezpečení (dále jen ELDZ), výpisy z evidence OSVČ za roky 1992-2012 (odpovídající vyměřovací základ je rovněž uveden), průkaz ROH a KSČ, čestné prohlášení X. X. a X. X., dále je založena i Dohoda o poskytnutí dotaze z Programu rozvoje venkova ČR žalobci ze dne 3.4.2012 (za rok 2012 náležela částka 198.000,-Kč, když roční dotace na období od 2012 do 2025 činí 216.000,-Kč), sdělení o výši poskytované dotace za roky 2013-2018. V dávkovém spisu nejsou založeny žádné doklady prokazující další dobu pojištění či hrazení pojištění žalobcem pro dobu od 28.1.2012 do doby přiznání starobního důchodu, tj. 18.7.2019.
- Z kopií žalobcových Přiznání k dani z příjmů fyzických osob připojených k žalobě za roky 2012-2018 vyplývá, že za rok 2012 byla částka 198.000,-Kč poskytnutá žalobci na základě výše uvedené Dotace vykázána jako dílčí základ daně z ostatních příjmů podle § 10 zákona (řádek 40) a v dalších letech již byla vykázána v každém roce ve výši 216.000,-Kč rovněž jako dílčí základ daně z ostatních příjmů podle § 10 zákona (řádek 40), tj. zákona o daních. Žádné doklady o hrazení tzv. důchodového pojištění žalobce v letech 2013-2018 nepředložil; předložil toliko kopii Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2012, kdy z vyměřovacího základu 16.087,-Kč činilo pojistné na DP (důchodové pojištění) 4.698,-Kč a tato částka je v předmětném OLDP uvedena.
- Podáním ze dne 10.1.2020 žalobce sdělil, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.
- Opatřením místopředsedy zdejšího soudu ze dne 12.10.2020 sp. zn. Spr 1574/2020-5 byla věc z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti vyřizující soudkyně Mgr. Jany Komínkové přidělena k projednání a rozhodnutí soudkyni JUDr. Aleně Hocké.
- K žádosti soudu žalovaná v doplnění vyjádření dne 5.11.2020 (straně žalobce zasláno soudem dne 6.11.2020) zejména uvedla, že i po získání informací vyplývajících z daňových přiznání a předložení kopie daňového přiznání za rok 2014 nadále trvá na tom, že nelze na základě „Dohody o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova“ započítat žádnou dobu pojištění, neboť z titulu této dohody žalobce nespadá do okruhu osob účastných pojištění dle § 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Navíc žalobce dne 31.1.2012 oznámil OSSZ v Domažlicích, že samostatnou výdělečnou činnost ukončil ke dni 27.1.2012, od této doby tedy samostatnou výdělečnou činnost nevykonával. Závěrem žalovaná souhlasila s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání a navrhla zamítnutí žaloby.
- Podle § 5 odst. 1 písm. a), e), f), m), n) a odst. 2 písm. a) zákona pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni
a) zaměstnanci v pracovním poměru,
e) osoby samostatně výdělečně činné,
f) zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,
m) pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů,
n) společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci.
Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny dále (odst. 2) a) osoby vedené v evidenci Úřadu práce České republiky - krajské pobočky, popřípadě pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše 3 let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží, s tím, že tato doba 3 let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do ní započítává v rozsahu nejvýše 1 roku, a nezapočítává se do ní jiná náhradní doba pojištění nebo doba pojištění, které se kryjí s dobou, po kterou je osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání; za dobu, po kterou náleží podpora v nezaměstnanosti, se přitom považuje též doba, po kterou se podpora v nezaměstnanosti neposkytuje z důvodu, že osobě vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání přísluší odstupné, odbytné nebo odchodné,
- Podle § 8 odst. 1 zákona osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až t) a v § 5 odst. 4 jsou účastny pojištění podle tohoto zákona, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle zvláštního právního předpisu.
- Dle § 11 odst. 1 písm. zákona dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění a) osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, b) osob uvedených v § 6, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného.
- Dle § 3 správního řádu, tj. zákona č. 500/2004 Sb., je řízení před orgánem rozhodujícím o dávce důchodového pojištění ovládáno zásadou materiální pravdy, a tudíž je správní orgán odpovědný za zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Za tímto účelem jsou orgány sociálního zabezpečení vybaveny na základě § 12 a § 13 ZOPSZ významnými pravomocemi k získávání podkladů pro svá rozhodnutí od jiných subjektů, ale také k jejich hodnocení a kontrole. Orgán sociálního zabezpečení si proto musí aktivně (v součinnosti s pojištěncem) dle § 50 odst. 2 správního řádu opatřit nezbytné podklady pro zjištění skutkového stavu věci.
- V této věci se žalobce podanou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí ze shora uvedených důvodů. Soud, který rozhodl o věci samé bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. (souhlas obou účastníků), pak na základě všech shora zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 6.8.2019 není důvodná s ohledem na níže uvedené.
- Žalobce dle názoru soudu v tomto řízení neprokázal, že by žalovaná postupovala v rozporu se zákonem ohledně (ne)započtení jím požadované doby pojištění od 19.4.2012, kdy uzavřel se Státním zemědělským investičním fondem Dohodu o poskytování dotace, dosud (tj. do doby přiznání starobního důchodu, tedy do 18.7.2019). Žalobce sice za příjem z dotace odváděl daně v každém roce (viz daňová přiznání), avšak v žádném případě se nejednalo o to, že by žalobce z titulu této Dohody spadal do okruhu osob účastných na pojištění dle § 5 zákona. Navíc žalobce dne 31.1.2012 oznámil OSSZ v Domažlicích, že samostatnou výdělečnou činnost ukončil ke dni 27.1.2012 a od této doby tedy samostatnou výdělečnou činnost nevykonával. Předmětná částka dotace byla v předmětných letech vždy uváděna jako ostatní příjem dle § 10 zákona o daních nikoli dle § 6 (příjmy ze závislé činnosti) či § 7 (příjmy ze samostatné činnosti), z nichž se odvádí pojistné, proto nelze předmětnou žalobcem požadovanou dobu hodnotit jako dobu pojištění pro účely důchodového pojištění, neboť se nejedná o dobu pojištění uvedenou v § 5 či § 6) zákona (č. 155/1995 Sb.) a proto nebylo ani hrazeno pojistné. Žalovaná tedy nepochybila, když příjmy z dotace nehodnotila ve smyslu zákona č. 582/1992 Sb. jako příjmy z výdělečné činnosti, jelikož ve smyslu zákona se o takový příjem nejednalo.
- V odůvodnění rozhodnutí ze dne 6.8.2019 žalovaná dle názoru soudu dostatečně srozumitelným způsobem vysvětlila důvody svého rozhodnutí a zejména podrobně zdůvodnila, které rozhodné skutečnosti ji vedly k závěru, že nelze žalobci uznat jako dobu pojištění dobu od 19.4.2012 dosud.
- Za zjištěné situace se soud plně ztotožnil se závěrem žalované, že nelze pro uznání této doby považovat tu skutečnost, že žalobci byla sice kromě roku 2012, kdy byla vyplacena dotace ve výši 198.000,-Kč, v letech 2013-2018 vyplácena ročně dotace 216.000,-Kč, která však byla uvedena jako ostatní příjem dle § 10 zákona o daních, avšak nejednalo se o příjem dle § 6 či § 7 téhož zákona. Žalobce kromě již zmíněného roku 2012 nepodal příslušné OSSZ předmětný Přehled a navíc ke dni 27.1.2012 oznámil OSSZ ukončení samostatné výdělečné činnosti a ani si nehradil dobrovolné pojistné. Za takové situace, kdy žalobce sice zahrnul částku poskytované dotace do daňového přiznání, ale pojistné (na důchod) nehradil, nelze mu tudíž jím požadovanou dobu v letech 2012-2018 započítat jako dobu pojištění. Bylo pouze věcí žalobce, že si nezjistil všechny potřebné informace a pravděpodobně spoléhal na to, je-li dotace zdaňována, je tím hrazeno i důchodové pojistné, což však neodpovídá zákonné úpravě. Ani v průběhu soudního řízení žalobce nepředložil žádné další důkazy na podporu svých tvrzení a ani nebylo reagováno na vyjádření žalované ze dne 13.11.2019 v této věci, které bylo straně žalobce doručeno.
- Soud rovněž nezjistil, že by napadené rozhodnutí žalované ze dne 6.8.2019 bylo nezákonné, jelikož bylo vydáno oprávněným správním orgánem na základě řádně zjištěného skutkového stavu a v souladu s platnou právní úpravou. Neznamená totiž, že je nesprávné či dokonce nezákonné rozhodnutí ČSSZ, pokud není v souladu s požadavkem žalobce, neboť rozhodující je zjištěný skutkový stav a jeho soulad s platnou právní úpravou.
- V této věci se soud plně ztotožnil s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí i vyjádření žalované, jelikož plně odpovídají předmětné zákonné úpravě. Soud přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení a nezjistil žádné skutečnosti, které by mohly vést k jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
- Zdejší soud ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. (soud zamítne žalobu, není-li důvodná), jak vyplývá z výroku I. rozsudku, jelikož napadené rozhodnutí žalované ze dne 6.8.2019 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, když žalovaná dostatečně srozumitelným způsobem vysvětlila důvody, pro které žalobci nezapočetla jím požadovanou dobu jako dobu pojištění a započetla nově prokázanou dobu pojištění od 1.7.1981 do 28.2.1990, proto změnila prvostupňové rozhodnutí ze dne 7.5.2019.
- Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).
Plzeň 13. listopadu 2020
JUDr. Alena Hocká v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.