I. Napadené rozhodnutí - Žalobce se žalobou domáhal přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2020, č. j. MV-71347-4/SO-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 24. 2. 2020, č. j. OAM-62646-14/ZM-2019. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 s odkazem na § 46e odst. 1 a na § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.
II. Žaloba a její doplnění - Žalobce měl za to, že správní orgán I. stupně jednal v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 2 a 3, § 4 odst. 2 a 4 správního řádu. Rozhodnutí považoval za nezákonné, nesprávné a nepřezkoumatelné. Správní orgán I. stupně uvedl žalobce v omyl chybným poučením. Žalobci nesmí být na újmu, že postupoval v souladu s takovým poučením.
- Žalobce dále mínil, že v současné době splňuje veškeré podmínky pro prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti považoval žalobce za nepřiměřené z hlediska jeho dopadu do soukromého a rodinného života.
- Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení.
- V doplnění žaloby žalobce konkretizoval důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí v tom ohledu, že se žalovaná vůbec nezabývala odvolacími námitkami, správní orgán pochybil a dal žalobci možnost odvolat se. Dle legislativy České republiky měla žalovaná postupovat dle poučení správního orgánu a zabývat se veškerými námitkami odvolání. Dále žalobce doplnil, že od doby spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky vede řádný život, nedopustil se žádného trestného činu ani přestupku. V místě bydliště má dobrou pověst, je ženatý a s manželkou pečuje o dvě děti. Z výkonu výdělečné činnosti na základě zaměstnanecké karty plyne žalobci jediný příjem.
III. Vyjádření žalované k žalobě - Žalovaná setrvala na svém závěru o nepřípustnosti podaného odvolání s odkazem na § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců a navrhla zamítnutí žaloby.
IV. Vyjádření účastníků při ústním jednání - Účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních.
V. Posouzení věci soudem - V souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.
VI. Rozhodnutí soudu - Žaloba je důvodná.
- Předmětem sporu mezi účastníky byla otázka, zda žalovaná pochybila, když žalobcovo odvolání zamítla jako nepřípustné.
- Úvodem je nezbytné předeslat, že sporná otázka již byla předmětem judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 20. 8. 2020, čj. 6 Azs 192/2020-21), který jí posoudil ve shodě s níže uvedenou argumentací zdejšího soudu.
- Při posouzení důvodnosti této námitky vycházel soud z této právní úpravy.
- Podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců „ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení byl pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.“
- Podle § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců „proti rozhodnutí ministerstva lze podat odvolání ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.“
- Podle § 73 odst. 1 správního řádu „nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání.“
- Podle § 81 odst. 1 správního řádu „účastník může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak.“
- Podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí „rozhodnutí ministerstva vydané z důvodu uvedeného v § 37 odst. 1 písm. a), § 37a odst. 1 písm. d), § 37a odst. 2 písm. c), § 46a odst. 1 větě druhé, § 46a odst. 2 písm. c), § 46b odst. 1 větě druhé, § 46b odst. 2 písm. a), § 46d odst. 1 větě druhé, § 46d odst. 2 písm. b), § 46f odst. 1 písm. j), § 46f odst. 2 písm. b), § 46g odst. 1 písm. c), § 46g odst. 2 písm. d), § 56 odst. 1 písm. g), jde-li o skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. h), § 56 odst. 2 písm. a), § 75 odst. 1 písm. e), § 75 odst. 2 písm. e) nebo f), § 77 odst. 1 písm. h) nebo i), § 77 odst. 2 písm. a) nebo f), § 87d odst. 2 písm. c) nebo d), § 87e odst. 1 písm. f) nebo g), § 87f odst. 3 písm. e) nebo f), § 87k odst. 1 písm. a) nebo d) nebo § 87l odst. 1 písm. a), e) nebo f), nabývá právní moci jeho oznámením.“
- Z výše uvedených ustanovení je zřejmé, že zákon o pobytu cizinců obsahuje speciální úpravu nabytí právní moci rozhodnutí uvedených v § 168 odst. 3, když na rozdíl od správního řádu, který podmiňuje právní moc rozhodnutí kumulativním splnění dvou podmínek (tj. oznámení rozhodnutí a nemožnost se proti němu odvolat), váže nabytí právní moci pouze na oznámení rozhodnutí jeho adresátovi. Pokud se však týká samotné možnosti podat odvolání proti rozhodnutí podle § 87 odst. 1 písm. e), pak platí, že § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců tuto možnost nevylučuje. V této souvislosti soud uvádí, že § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, který stanoví obecnou možnost podat odvolaní proti rozhodnutí ministerstva, neupravuje podmínku, že by odvolání muselo nutně směřovat pouze proti nepravomocnému rozhodnutí.
- Možnost podat odvolání proti napadenému rozhodnutí nevylučuje ani jiné ustanovení zákona o pobytu cizinců. Soud připomíná, že zákon o pobytu cizinců v mnoha případech určité typy správních rozhodnutí z možnosti napadnout je odvoláním výslovně vylučuje (§ 87z odst. 3 in fine, § 87aa odst. 3 in fine, § 117f odst. 3 in fine, § 123 odst. 5 in fine, § 124 odst. 2, 3, § 124b odst. 3, 4, §125 odst. 3, § 126a odst. 4, § 129 odst. 3, § 129a odst. 7, § 135 odst. 4, 5 zákona o pobytu cizinců). Přitom podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 21/04 platí, že vyloučení druhé instance správního řízení je přípustné za podmínky výslovné zákonné úpravy. Jakkoli by z § 172 odst. 10 zákona o pobytu cizinců (O žalobě proti rozhodnutí podle § 168 odst. 3 soud rozhodne do 90 dnů ode dne podání žaloby. Je-li podána kasační stížnost, Nejvyšší správní soud projedná a rozhodne věc přednostně a s nejvyšším urychlením, nejpozději do 90 dnů ode dne, kdy byla kasační stížnost podána.) mohlo vyplývat, že úmyslem zákonodárcem bylo vyloučení přípustnosti odvolání proti rozhodnutím vyjmenovaným v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, tento cíl nenalezl odraz v textu rozhodné právní normy (§ 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), proto k němu není možné přihlížet.
- Žalovaná proto pochybila, když žalobcovo odvolání věcně neprojednala. Vzhledem k tomu, že žalovaná se zatím nevyjádřila k meritu věci, nemohl se soud zabývat dalšími námitkami uplatněnými v žalobě.
- Vzhledem k tomu, že žaloba byla důvodná, soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí, soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
VII. Náklady řízení - Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalobce, když měl ve věci plný úspěch. Jelikož žalobce nepožadoval jejich náhradu, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
|