[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

[OBRÁZEK]Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou LL.M. ve věci

 

žalobkyně:    X, narozená X

bytem X

     

    

proti

 

žalované:    Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

 

 

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2019, č. j. X,

  

takto:

  1. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 11. 2019, č. j. X, se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

 

Odůvodnění:

  1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí, kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 19. 9. 2019, č. j. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
  2. V žalobě žalobkyně se závěry napadeného rozhodnutí nesouhlasila. Namítala, že její nepříznivý zdravotní stav trvá již řadu let a stále se zhoršuje. Zdravotní omezení nedovoluje žalobkyni vykonávat pracovní činnost na plný úvazek a značně ji také omezuje ve výběru zaměstnání. Vzhledem k vertebroalgickému syndromu, chronické pelvialgii a organickým změnám na
    C páteři, které se projektují i na míchu, má žalobkyně obtíže typu brnění a pálení horních a dolních končetin, motání hlavy, rozostřené vidění, pocity na zvracení. Po provedení lumbální punkce se jí stav zhoršil v dolním segmentu páteře a k úpravě do původního stavu již nedošlo. Několikrát ročně je žalobkyně vyšetřována magnetickou rezonancí, což jí způsobuje další zdravotní obtíže. Navíc je žalobkyně náchylná ke stafylokokové infekci. Žalobkyně je dlouhodobě vedena na úřadu práce, protože se jí nedaří najít zaměstnání, které by mohla vykonávat. Je odkázána na jednorázové brigády a drobné přivýdělky. Bydlí u svých rodičů, protože není soběstačná ani finančně, ani fyzicky. Žalobkyně žádala o znovuposouzení jejího zdravotního stavu znalcem, neboť se domnívá, že podmínky § 39 zákona o důchodovém pojištění splňuje.
  3. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná konstatovala, že napadené rozhodnutí vydala na základě lékařského posudku ze dne 12. 11. 2019, dle něhož došlo k poklesu pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že posudkem vypracovaným lékařem OSSZ a lékařem žalované byl plně posouzen a zjištěn zdravotní stav žalobkyně, oba posudky považovala za objektivní. S ohledem na námitky žalobkyně navrhovala provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“).
  4. Z předloženého správní spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 9. 5. 2019 žádost o invalidní důchod. Dne 6. 8. 2019 byla u žalobkyně provedena lékařem příslušným Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) kontrolní prohlídka ve smyslu § 8 zákona
    č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Lékař OSSZ vycházel ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky X, nálezů odborných lékařů z roku 2019 a profesního dotazníku z 16. 5. 2019. Konstatoval, že žalobkyně není invalidní, neboť rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýraznějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posouzení invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Vzhledem k dalšímu postižené zdravotního stavu se podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 5 %, celkově činí 25 %. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodnou příčinou je chronický vertebrogenní algický syndrom bez neurodeficitu, cervikokraniální syndrom bez radikulopatie, ochablé držení páteře se statodynamickou nedostatečností horní páteře, neurastenický syndrom s neurovegetabilní labilitou. Dle lékaře OSSZ se jedná o lehké postižení, které sice snižuje pracovní výkonnost, ale funkční dopady zdravotního stavu na pokles pracovní schopnosti nenaplňují kritéria pro uznání invalidity.
  5. S ohledem na závěry zmíněného posudku vydala žalovaná dne 19. 9. 2019, rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítla pro nesplnění podmínek § 38 zákona o důchodovém pojištění.
  6. Proti tomuto rozhodnutí si žalobkyně podala námitky, v nichž žádala o nové posouzení zdravotního stavu.
  7. V řízení o námitkách byl zdravotní stav žalobkyně posouzen lékařem žalované dne 14. 11. 2019. Posudkový lékař žalované měl k dispozici stejnou zdravotnickou dokumentaci jako lékař OSSZ. K námitce byl navíc doložen nález odborného lékaře X, neurologie X, ze dne 23. 9. 2019. Posouzení proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně za jejího souhlasu. Lékař ČSSZ konstatoval, že rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je chronicky vertebrogenní algický syndrom bez radikulopatie. U posuzované se dle lékaře ČSSZ jedná o lehké funkční postižení bez významnějšího neurologického topického nálezu, bez známek poškození radikulárních nervů stran parézy. Zdravotní stav svým dopadem na funkci organismu odpovídá obsahu kapitoly XIII., odd. E, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, kde je stanoveno rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 10 - 20 %. U žalobkyně byla zvolena horní hranice procentního rozmezí 20 %. Vzhledem k dalšímu zdravotnímu postižení a malému rekvalifikačnímu potenciálu byla navýšena horní hranice procentního rozmezí o 5 % na celkových 25 %. Lékař ČSSZ uzavřel s tím, že neshledává medicínské důvody ke změně posudkového závěru.
  8. Ze závěru tohoto lékařského posudku žalovaná vyšla při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zamítla a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdila. Žalovaná uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, u kterého je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 - 20 %. Uvedenému zařazení odpovídá postižení svalové a kosterní soustavy - dorzopatie a spondylopatie - bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének s lehkým funkčním postižením. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zvolena na horní hranici procentního rozmezí ve výši 20 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvyšuje
    o 5 % na celkových 25 %. Žalovaná uzavřela s tím, že na vyšší míru poklesu pracovní schopnosti zdravotní stav žalobkyně nedosahuje. Rozhodující onemocnění nelze hodnotit jako středně těžké postižení, ani nález doložený v průběhu námitkového řízení neobsahuje takové skutečnosti, které by odůvodňovaly přiznání invalidity.
  9. Předmětem soudního přezkumu bylo rozhodnutí žalované o nároku žalobkyně na invalidní důchod. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 citovaného zákona, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 % avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu 1. stupně, b) nejméně o 50 % avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu 2. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu 3. stupně. Způsob posouzení pracovní schopnosti obsahuje § 39 odst. 3 až 8 zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláška č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity.
  10. Protože se námitky žalobkyně soustředily do posouzení, zda její zdravotní postižení dosahuje stupně invalidizace, doplnil soud posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkem PK MPSV, pracoviště Ústí nad Labem, v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
    o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dle kterého PK MPSV posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového zabezpečení.
  11. PK MPSV v posudku ze dne 22. 10. 2020 konstatovala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí došlo u žalobkyně v souvislosti s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem k poklesu její pracovní schopnosti celkem o 25 %, a nejednalo se tak o invaliditu. Jako dominující příčinu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti PK MPSV označila shodně s lékařem OSSZ a posudkovým lékařem žalované zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je lehké funkční postižení krční páteře bez významnějšího neurologického topického nálezu, bez známek poškození radikulárních nervů, bez známek myelopatie a paretického postižení končetin. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na horní hranici rozmezí a z důvodu celoživotně vykonávané dělnické profese byla dle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvýšena celková hodnota o 5 % na 25 %. Dle zdravotnické dokumentace bez přítomnosti objektivní patologie v centrálním i periferním neurologickém nálezu, dominující subjektivní polymorfní obtíže, bez prokázané patologie v provedených objektivizujících vyšetřeních (CT mozku, MR bederní a krční páteře, EEG a vyšetření mozkomíšního moku). Žalobkyně byla dle PK MPSV schopna nadále vykonávat obecně lehké pomocné dělnické práce i schopná rekvalifikace.
  12. Provedený důkaz posudkem PK MPSV byl soudem zhodnocen podle § 77 odst. 2 s. ř. s. Při hodnocení posudku PK MPSV soud zjišťuje, zda byla během posudkového řízení dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující činnost PK MPSV a náležitosti posudku, posudek hodnotí z hlediska jeho úplnosti, objektivnosti a přesvědčivosti. Pokud soud neshledá žádné skutečnosti posudkový závěr zpochybňující, respektuje jeho závěr o hodnotě míry poklesu pracovní schopnosti, neboť sám nedisponuje pravomocí hodnotit zdravotní stav posuzovaného.
  13. V posouzeném případě PK MPSV vypracovala posudek v řádném složení za účasti odborného lékaře z oboru neurologie, žalobkyně se z jednání PK MPSV omluvila. PK MPSV prostudovala podkladovou dokumentaci a shledala ji dostatečnou k posouzení zdravotního stavu žalobkyně
    a přijetí posudkového závěru. Soud ověřil, že PK MPSV měla pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně dostatek podkladů, vycházela z posudkové dokumentace OSSZ a žalované a měla k dispozici další zprávy doložené žalobkyní. Z toho soud dovozuje, že onemocnění žalobkyně mohlo být řádně zhodnoceno dle posudkových kritérií, neboť PK MPSV měla k dispozici výsledky předchozích vyšetření žalobkyně a při přijímání posudkového závěru z nich vycházela. Přestože se žalobkyně osobně nezúčastnila jednání posudkové komise, podle názoru krajského soudu nebyla její přítomnost u jednání nezbytná, vzhledem k tomu, že zdravotní stav přímým pozorováním žalobkyně byl již dostatečně zjištěn předchozími lékařskými vyšetřeními.
    V posudku je uvedeno, že zjištěné postižení zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
    a v jakém rozsahu v jeho důsledku poklesla pracovní schopnost žalobkyně, a to v souladu s vyhláškou o posuzování invalidity. PK MPSV vysvětlila, proč stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na horní hranici rozpětí stanoveného příslušnou položkou přílohy k vyhlášce. Zdůvodnila také, proč zdravotní postižení žalobkyně zařadila pod příslušnou položku vyhlášky. Krajský soud opakuje, že posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobkyně pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti, sám neprovádí, protože jde právě o ten typ odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise.
  14. PK MPSV přesvědčivě určila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, a to ve shodě s předchozími posudky OSSZ a lékařské posudkové služby žalované. Jedná se o zdravotní postižení podřaditelné pod kapitolu XIII., odd. E, položku 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla dle výše uvedeného zařazení stanovená na horní hranici, tj. 20 %. Jedná se o lehké funkční postižení krční páteře bez významnějšího neurologického topického nálezu, bez známek poškození radikulárních nervů, bez známek myelopatie a paretického postižení končetin. Vzhledem k dalším komorbiditám, přestože neměly významný funkční dopad na pracovní začlenění žalobkyně, použila posudková komise horní hranici rozmezí. Pro celoživotně vykonávané dělnické profese PK MPSV zvýšila tuto hodnotu podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky o 5 %. Dle PK MPSV byla žalobkyně nadále schopna vykonávat obecně lehké pomocné dělnické profese a byla schopná i rekvalifikace.
  15. Odůvodnění posudku považuje soud za postačující a s ohledem na to, že nenalezl důvody vyvracející závěr o hodnotě poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, má za to, že uvedeným posudkem PK MPSV bylo prokázáno, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 25 %.
  16. Soud nijak nezpochybňuje skutečnost, že zdravotní postižení žalobkyně je spojeno s omezením v jejím každodenním životě. Tento závěr z posudku PK MPSV jednoznačně vyplývá. Dlouhodobě nepříznivý stav žalobkyně však nebyl při objektivním posouzení takové povahy, aby v tuto chvíli a především za daných zákonných podmínek zvrátil závěr o tom, že žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro uznání invalidity.
  17. Ze všech uvedených důvodů nebyla žaloba soudem shledána důvodnou a soud ji proto zamítl postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
  18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovaná na ni nemá podle § 60 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. nárok.  

 

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Liberec dne 17. prosince 2020

 

Mgr. Karolína Tylová, LL.M.

samosoudkyně