žalobce:

I. V., narozen X,

bytem X

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení,

sídlem Křížová 25, 150 00  Praha,

1. Rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 6. 5. 2020 a jemu předcházející rozhodnutí č. j. X ze dne 17. 3. 2020 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
2. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 67 Kč ve lhůtě 1 měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalovaná rozhodnutím č. j. X ze dne 17. 3. 2020 snížila žalobci výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Na základě posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-město dospěla k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 50 %. Podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se jedná o invaliditu druhého stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %.
2. Žalobce proti tomuto závěru brojil námitkami, které žalované zamítla. V řízení o nich nechala vypracovat posudek svým lékařem, z něhož vyplynulo, že hlavní příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobce spadá pod kapitolu IX (Postižení srdce a oběhové soustavy), oddíl A (Postižení srdeční) položku 4b (Transplantace srdce po stabilizaci zdravotního stavu s lehkým poklesem výkonnosti) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 20-40 %. Vzhledem k diabetu a syndromu spánkové apnoe lékař žalované upřednostnil horní hranici, tj. 40 %. Vzhledem k dalším zdravotním komplikacím (např. obezitě) žalobce zvýšil podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky tuto hodnotu o 10 %, tzn. na konečných 50 %. Neshledal důvod hodnotit žalobcův stav vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti, neboť mu chyběl doklad o středně těžkém poklesu výkonnosti po transplantaci srdce dle funkčního vyšetření.
3. Proti rozhodnutí žalované žalobce brojil žalobou, v níž namítl nezohlednění lékařské zprávy chirurgického oddělení Fakultní nemocnice Plzeň ze dne 12. 3. 2010. Tato zpráva přitom diagnostikovala traumatickou amputaci prvního a třetího až pátého prstu na pravé ruce a dilaceraci druhého prstu téže ruky. V žalobě dále požádal o přezkoumání svého zdravotního stavu Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se zohledněním výše uvedené diagnózy.
4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že vycházela z lékařského posudku, který se podle ní vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci.
5. Žaloba je důvodná.
6. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)].  O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)]
7. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
8. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
9. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce.
10. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesly o 70 %, a proto se v jeho případě jedná o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise u žalobce shledala postižení, jak ho vymezuje kapitola IX, oddíl A, položka 4c vyhlášky o posuzování invalidity, tj. stav po transplantaci srdce pro dilatační kardiomyopatii, zatím s relativně dobrou funkcí srdečního štěpu, trvale na imunosupresivní léčbě. Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje hodnotu 50–60 %. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobce posudková komise zhodnotila při horní hornici vzhledem ke chronicitě průběhu onemocnění, trvalé imunosupresivní léčbě a nejisté prognóze s nebezpečím rejekce štěpu. Kvůli komorbiditě způsobené stavem po traumatické amputaci posudková komise zvýšila danou hodnotu o deset procentních bodů, a to podle § 3 odst. 1 vyhlášky. Celková míra poklesu pracovní schopnosti u žalobce tak činí 70 %. Za datum vzniku příslušného stupně invalidity posudková komise určila 27. 3. 2000, tedy původní termín vzniku.
11. Posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Obsahově se posudek úplně vypořádal s námitkami žalobce a s lékařskými zprávami, které předložil v řízení před soudem. Žalobce byl jednání posudkové komise přítomen. Soud proto posudek vyhodnotil jako úplný a přesvědčivý. V řízení před soudem byli účastníci seznámeni se složením posudkové komise a obsahem posudku, přičemž proti nim nic nenamítli.
12. Protože posudek splňuje požadavky setrvale kladené na tento typ důkazu, řádně prokazuje skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jasně z něj plyne, že pokles pracovní schopnosti žalobce odpovídá nejméně 70 %, což podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění odpovídá invaliditě třetího stupně, která byla dána jak ke dni napadeného rozhodnutí žalované o námitkách, tak i ke dni jemu předcházejícímu rozhodnutí snižujícímu výši invalidního důchodu.
13. Jelikož žalovaná vycházela z toho, že žalobce je invalidní ve druhém stupni, byla obě její rozhodnutí založena na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud proto obě její rozhodnutí zrušil pro vady podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 3 a 4 s. ř. s.).
14. Žalovaná je v dalším řízení vázána skutkovým stavem zjištěným na základě provedeného dokazování v soudním řízení, tedy že invalidita třetího stupně žalobce vznikla ke dni 27. 3. 2000 a od té doby pokračuje. Z toho bude vycházet při novém posouzení stavu žalobce (§ 78 odst. 6 s. ř. s.)
15. Procesně úspěšný žalobce má od neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů, které důvodně vynaložil (dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s.). Náklady řízení žalobce tvoří částka ve výši 67 Kč za poštovní zásilku (č. l. 10 soudního spisu).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.