[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2017, č. j. MV-83210-4/SO-2017,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Usnesením Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky (dále též jen jako „správní orgán prvého stupně“), ze dne 23. 3. 2017, č. j. OAM-24827-13/DP-2016, bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád zastaveno řízení ve věci žádosti žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia ve smyslu § 42d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen zákon č. 326/1999 Sb.).
2. Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolání, o němž zamítavě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. V podané žalobě žalobkyně vytýká žalovanému přílišný formalismus. Jak uvedl, rozhodnutí žalovaného je nepřiměřeně tvrdé a přísné a neodpovídající závažnosti porušení zákona a z toho důvodu nezákonné.
4. Žalobkyně konkrétně předložila opožděně doklad o zajištění prostředků k pobytu, doklad byl předložen až po zastavení řízení správním orgánem prvého stupně, nicméně žalobkyně prokázala, že prostředky k pobytu má a měla zajištěny. Správní orgán prvého stupně nevyužil možnost autoremedury.
5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně ve lhůtě stanovené k odstranění vad žádosti, resp. do dne vydání usnesení o zastavení řízení nepředložila všechny náležitosti požadované podle § 42d odst. 2 ve spojení s § 31 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.

III.

Posouzení žaloby

6. Městský soud v Praze (dále též jen jako „městský soud“, nebo jen „soud“) na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadená rozhodnutí, včetně řízení, která jejich vydání předcházela. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
7. Městský soud předně uvádí, že kvalita a preciznost ve formulaci žalobních bodů a jejich odůvodnění v podstatě předurčuje obsah rozhodnutí soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 67/2011 – 108, a ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54). Ve správním soudnictví není soud oprávněn za žalobce vyhledávat či dovytvářet žalobní body. Pokud tedy žalobkyně své námitky vznáší toliko v obecné rovině, může na ně soud reagovat pouze srovnatelnou mírou konkrétnosti. V rozsudku ze dne 14. 2. 2006, č. j. 1Azs 244/2004-49, Nejvyšší správní soud uvedl: „soudní přezkum správních rozhodnutí se vždy odehrává v mezích určitě a přesně stanovených; stanovit je náleží žalobci. Soudní řád správní neumožňuje soudům provádět jakýsi „obecný přezkum“: to by totiž popíralo smysl institutu žalobního bodu, který právě slouží k tomu, aby činnost soudu nebyla bezbřehá. Soudům nepřísluší zabývat se každým jednotlivým procesním krokem správního orgánu a věnovat se všem jeho dílčím hmotněprávním úvahám: přezkoumává jen to, proti čemu žalobce řádně brojí - tedy to, co žalobce konkrétně a výslovně zpochybnil jak uvedením skutečností, tak snesením právních argumentů.“
8. Z obsahu správního spisu se podává, že žalobkyně podala dne 17. 8. 2016 žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Výzvou k odstranění vad žádosti z téhož dne byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy doložila doklad o zajištění ubytování, doklad o účelu pobytu, doklad o cestovním zdravotním pojištění, doklad o zajištění prostředků k pobytu, zároveň byla poučena, že pokud ve stanovené lhůtě uvedené doklady nedoloží, bude řízení zastaveno.
9. Usnesením Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky ze dne 23. 3. 2017, č. j. OAM-24827-13/DP-2016, bylo řízení zastaveno. Jak se podává z odůvodnění rozhodnutí, žalobkyně nedoložila doklad o zajištění prostředků k pobytu na území.
10. Žalobkyně podala proti usnesení odvolání, k němuž připojila výpis z účtu vedeného u České spořitelny, kterým dokládala, že disponuje dostatečnou finanční částkou.
11. Podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.
12. Podle § 42d odst. 2 zákona č. 326/1999Sb., k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu podle odstavce 1 je cizinec povinen prokázat zajištění prostředků k pobytu na území (§ 13), jde-li o studium na vysoké škole nebo neplacenou odbornou praxi; v ostatních případech doklad o tom, že náklady na pobyt cizince přebírá tuzemská hostitelská organizace.
13. Podle § 87 správního řádu, správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může zrušit nebo změnit, pokud tím plně vyhoví odvolání a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání.
14. Podle § 82 odst. 4 správního řádu, k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.
15. Nezbytnou podmínkou pro uplatnění tzv. autoremedury je důvodnost odvolání, tedy skutečnost, že správní orgán pochybil, z obsahu podaného odvolání a případných vyjádření k němu správní orgán prvního stupně zjistí své pochybení a uzná jej. [viz Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020]. V projednávané věci uvedená podmínka splněna není.
16. Správní orgán prvého stupně rozhodl v souladu s citovaným zákonným ustanovením, pokud žalobkyně ve lhůtě k tomu určené, nedoložila nezbytné potvrzení o zajištění prostředků k pobytu na území, nemohl správní orgán ani postupovat jinak, než řízení zastavit. Náprava správného a zákonného rozhodnutí v rámci autoremedury není přípustná.
17. Za této procesní situace by bylo možné, aby rozhodnutí bylo změněno či zrušeno žalovaným, jako nadřízeným správním orgánem v rámci odvolacího řízení. To by však v souladu s citovaným zákonným ustanovením přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by žalobkyně nemohla již před tím doložit, že má prostředky k pobytu zajištěny. Takový závěr však učinit nelze, neboť účet žalobkyně založila již dne 15. 1. 2016.
18. Pokud jde o namítanou nepřiměřenou tvrdost a přehnaný formalismus rozhodnutí, odkazuje Městský soud v Praze na již ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Rozhodnutí o neudělení povolení k pobytu představuje daleko méně závažný zásah do práv jednotlivce než rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu či rozhodnutí o správním vyhoštění. Proto se na hodnocení dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života cizince pro případ neudělení povolení k pobytu nekladou tak vysoké nároky jako při rozhodování o jeho zrušení či o vyhoštění (k tomu srov. blíže rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2011, č. j. 7 As 112/2011 - 65, ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 71/2010 - 112, či ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012 - 39; a nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11). Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu se vyvinula v obecný závěr, že v řízení o žádosti leží primární povinnost jednat aktivně na žadateli, nikoliv na správním orgánu, a to i ve vztahu k pobytovým věcem cizinců (srov. rozsudek ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 Azs 12/2015-38, ze dne 4. 11. 2015, čj. 3 Azs 162/2015-43, ze dne 3. 3. 2016, čj. 10 Azs 95/2015-36, ze dne 29. 8. 2016, čj. 7 Azs 99/2016-36 nebo ze dne 15. 11. 2017, čj. 8 Azs 111/2017-36). Následkem nedoložení zákonem požadovaných náležitostí žádosti je dle judikatury Nejvyššího správního soudu zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu (srov. rozsudek ze dne 28. 7. 2016, čj. 2 Azs 76/2015-24).

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

19. Městský soud v Praze neshledal podanou žalobu důvodnou a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s zamítl.
20. O nákladech řízení rozhodl Městský soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Ve věci úspěšnému žalovanému náleží právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti náklady nevznikly, soud jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal. 

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha, 30. listopadu 2020

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu