žalobkyně:

V. Ch., narozena X,

bytem X

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení,

sídlem Křížová 25, 150 00  Praha,

1. Rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 12. 5. 2020 a jemu předcházející rozhodnutí č. j. X ze dne 3. 3. 2020 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
2. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 55 Kč do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení před žalovanou domáhala invalidního důchodu. Žalovaná její žádost zamítla, neboť dospěla k závěru, že žalobkyně nemá nárok na invalidní důchod. Podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-město poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 30 %. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
2. Žalobkyně proti tomuto závěru brojila námitkami, v nichž tvrdila, že rozhodnutí žalované nezohlednilo žalobkyninu artrózu obou kyčelních kloubů. Žalovaná námitky zamítla. V řízení o nich nechala vypracovat posudek svým lékařem, z něhož vyplynulo, že hlavní příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně spadá pod kapitolu VII (Postižení oka, očních adnex, zraku) položku 4a (Ztráta jednoho oka nebo ztráta vizu jednoho oka při normálních zrakových funkcích na druhém oku) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje 20 %. Vzhledem k charakteru postižení zdravotního stavu žalobkyně a také vzhledem k jejím dalším postižením žalobkyně lékař žalované zvýšil tuto hodnotu o 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky, tj. na konečných 30 %.
3. Proti rozhodnutí žalované žalobkyně brojila žalobou, v níž požádala o nové přezkoumání svého zdravotního stavu. Současně se zmínila, že dokáže pracovat pouze na zkrácený úvazek.
4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala posudek, na němž je napadené rozhodnutí založeno, jako dostatečně přesvědčivý a objektivní. Žalobkyně netrpí funkčním postižením dosahujícím některého ze stupňů invalidity.
5. Žaloba je důvodná.
6. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)].  O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].
7. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
8. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního, dále též „s. ř. s.“]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
9. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobkyně.
10. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesly nejméně o 35 %, a proto se v jejím případě jedná o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise u žalobkyně shledala postižení, jak ho vymezuje kapitola XIII, oddíl A, položka 1b vyhlášky o posuzování invalidity, tj. středně těžké postižení, s funkčně významným postižením dvou a více velkých/nosných kloubů nebo s funkčně významným omezením většiny malých kloubů rukou nebo nohou, zachovány pohybové schopnosti, snížení celkové výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů nebo prostředků. Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 20–35 %. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise zhodnotila na 35 %. Horní hranici procentního rozmezí posudková komise zvolila s přihlédnutím k postižení páteře a drobných ručních kloubů. Z důvodu komorbidity způsobené postižením zraku zvýšila posudková komise celkovou hodnotu o 10 %, tj. na 45 % podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky. Za datum vzniku příslušného stupně invalidity u žalobkyně posudková komise určila den ortopedického vyšetření, tj. 6. 3. 2020.
11. Posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity, včetně závěru o tom, že žalobkyně není schopna fyzicky náročné práce. Obsahově se posudek úplně vypořádal s námitkami žalobkyně.
12. Protože posudek splňuje požadavky setrvale kladené na tento typ důkazu, řádně prokazuje skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jasně z něj plyne, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně odpovídá 45 %, což podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění odpovídá invaliditě prvního stupně, která byla dána jak ke dni napadeného rozhodnutí žalované o námitkách, tak i ke dni, kdy bylo vydáno jemu předcházející rozhodnutí žalované zamítající žádost o invalidní důchod [srov. 71 odst. 2 písm. a) správního řádu].
13. Jelikož žalovaná vycházela z toho, že žalobkyně není invalidní, byla obě její rozhodnutí založena na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud proto obě její rozhodnutí zrušil pro vady podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 3 a 4 s. ř. s.).
14. Žalovaná je v dalším řízení vázána skutkovým stavem zjištěným na základě provedeného dokazování v soudním řízení, tedy že invalidita prvního stupně žalobkyně vznikla ke dni 6. 3. 2020. Z toho bude vycházet při novém posouzení stavu žalobkyně (§ 78 odst. 6 s. ř. s.)
15. Procesně úspěšná žalobkyně má neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů, které důvodně vynaložila (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Náklady řízení žalobkyně tvoří částka ve výši 55 Kč za poštovní zásilku k zaslání žaloby (č. l. 6 soudního spisu). Tuto částku je žalovaná povinna nahradit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.