č. j. 51 Af 18/2019 - 53

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci

žalobců:  a) F. K.

b) K. K.

  oba bytem X

zastoupeni advokátem Mgr. Janem Najmanem, LL.M.

  sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78  Praha 4

proti

žalovanému: Odvolací finanční ředitelství

  sídlem Masarykova 427/31, 602 00  Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2019, č. j. 25702/19/5100-31462-707633,

takto:

  1. V řízení se pokračuje.
  2. Řízení se zastavuje.
  3. Každému ze žalobců se vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Soudní poplatky budou vráceny z účtu Krajského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
  4. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 046,50 Kč.

Odůvodnění:

  1. Společnou žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou soudu dne 19. 8. 2019, se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2019, č. j. 25702/19/5100-31462-707633 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a byl potvrzen platební výměr Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 12. 3. 2018, č. j. 999993/18/2102-70462-204258, kterým byla stanovena daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 235 348 Kč v návaznosti na převod bytové jednotky č. X nacházející se v budově č. p. X na pozemku p. č. st. X spolu se spoluvlastnickým podílem na uvedeném pozemku a pozemku p. č. X v k. ú. V. u P. a obci V..
  2. Soud řízení o společné žalobě usnesením ze dne 25. 11. 2019, č. j. 51 Af 18/2019-33, spojil ke společnému projednání a současně řízení přerušil do doby pravomocného skončení řízení vedených před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 2 Afs 213/2019 a sp. zn. 8 Afs 287/2019, jelikož v klíčové otázce pro toto řízení bylo třeba sjednotit rozkol v judikatuře správních soudů. Jelikož následně Nejvyšší správní soud rozhodnou právní otázku vyřešil v rozsudku ze dne 24. 6. 2020, č. j. 4 Afs 89/2020‑44, potřeba přerušení tím odpadla. Proto předsedkyně senátu prvním výrokem rozhodla o tom, že se v řízení pokračuje.
  3. Nejprve si soud musel položit otázku, zda jsou splněny podmínky řízení o žalobách obou žalobců, a to zejména z toho hlediska, že odvolání proti platebnímu výměru podal pouze žalobce, nikoliv ale žalobkyně. Soud přitom zohlednil zvláštní úpravu představovanou ustanovením § 30 odst. 3 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 10. 2016, která vyžaduje, aby za nabyvatele nemovitosti do společného jmění manželů vystupoval navenek vždy jen jeden z nich jako společný zmocněnec, a proto odvolání podané jedním z nich jako společným zmocněncem (nebo jím určeným smluvním zmocněncem) se považuje za podání obou z nich s tím, že zákonodárce v důvodové zprávě k uvedenému ustanovení dokonce předpokládá, že k podání druhého z manželů by se v takovém případě vůbec nepřihlíželo. Podání odvolání žalobcem je tedy nutno přičítat jako splnění podmínky řízení požadované ustanovením § 68 písm. a) s. ř. s. i ve prospěch žalobkyně. Obě žaloby jsou proto projednatelné.
  4. V návaznosti na sdělení žalovaného, že hodlá žalobce uspokojit, obdržel soud v určené lhůtě dne 13. 10. 2020 od žalovaného jeho rozhodnutí ze dne 25. 8. 2020, č. j. 32407/20/5100‑31462-707633 (dále jen „nové rozhodnutí“), jímž žalovaný postupem podle § 124 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) změnil napadené rozhodnutí tak, že jím změnil rozhodnutí správce daně v tom smyslu, že jím byl platební výměr nově změněn tak, že jím vyměřená daň z nabytí nemovitých věcí činí pouze 21 400 Kč.
  5. Soud nové rozhodnutí zaslal žalobcům s výzvou, aby sdělili, zda se cítí být tímto rozhodnutím upokojeni. V návaznosti na to zástupce žalobců podáním ze dne 27. 10. 2020 soudu sdělil, že žalobci byli novým rozhodnutím uspokojeni a vyčíslil požadovanou náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby. Nad rámec uvedeného se ovšem podivoval nad tím, že dosud žalobcům nebyl přeplatek na dani vrácen.
  6. Podle § 62 odst. 1 věty první s. ř. s., dokud soud nerozhodl, může odpůrce vydat nové rozhodnutí nebo opatření, popřípadě provést jiný úkon, jimiž navrhovatele uspokojí, nezasáhne-li tímto postupem práva nebo povinnosti třetích osob.
  7. Podle § 62 odst. 4 s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, sdělí-li navrhovatel, že je uspokojen. Soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří-li se takto navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo.
  8. Podle § 62 odst. 5 s. ř. s. rozhodnutí, opatření nebo úkon podle odstavce 1 nabývá právní moci nebo obdobných právních účinků dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení.
  9. Podle ustanovení § 47 písm. b) s. ř. s. soud řízení zastaví, prohlásí-li navrhovatel, že byl po podání návrhu postupem správního orgánu plně uspokojen.
  10. Vzhledem k tomu, že žalobci k dotazu soudu prohlásili, že jsou novým rozhodnutím uspokojeni, postupoval soud podle § 47 písm. b) s. ř. s. a řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí zastavil. K připomínce žalobců, že jim dosud nebyl přeplatek na dani vrácen, pak soud pouze připomíná ustanovení § 62 odst. 5 s. ř. s., z nějž vyplývá, že nové rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, a proto podle něj žalovaný nemohl postupovat. K tomu dojde teprve v návaznosti na právní moc tohoto usnesení.
  11. Podle § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.
  12. Každý ze žalobců zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč. V tomto směru soud připomíná, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011‑251, publikovaného pod č. 2410/2011 Sb. NSS, se v soudním řízení správním neaplikuje institut nerozlučného společenství účastníků, tudíž je třeba na věc nahlížet tak, jako by každý z manželů podal zvlášť svoji žalobu. Protože řízení bylo zastaveno před prvním jednáním ve věci, soud v souladu s § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích rozhodl o vrácení zaplaceného poplatku každému ze žalobců po snížení o 1 000 Kč, tedy ve výši 2 000 Kč. Soudní poplatek jim bude vrácen ve lhůtě plynoucí z § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
  13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s., podle nějž v případě zastavení řízení pro uspokojení navrhovatele má navrhovatel právo na náhradu nákladů řízení. Soud přitom přiznal náhradu nákladů řízení ve výši, která odpovídá obsahu soudního spisu a platným právním předpisům, a to i když se tato částka liší od částky vyúčtované, jelikož z podání zástupce žalobců nelze dovodit, že by se náhrady nákladů přesahující vyúčtované částky vzdal (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2821/2014). Tyto náklady v celkové výši 9 046,50 Kč za každého ze žalobců sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby při zastupování dvou osob po 2 480 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a jednoho úkonu právní služby při zastupování dvou osob po 1 240 Kč [souhlas s uspokojením podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 2 a 3 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu], jedné poloviny ze tří paušálních částek jako náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a z nevrácené části soudního poplatku ve výši celkem 1 000 Kč. K tomu je třeba přičíst náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 1 396,50 Kč odpovídající 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku), protože společnost, v níž zástupce žalobců vykonává advokátní činnost, je plátcem této daně. V souhrnu tedy žalovaný na nákladech řízení uhradí žalobcům rovným dílem částku 18 093 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Právní mocí tohoto usnesení nabývá právní moci rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2020, č. j. 32407/20/5100‑31462-707633 (§ 62 odst. 5 s. ř. s.).

Praha 5. listopadu 2020

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.

předsedkyně senátu

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje: B. M.