USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 60 Az 49/2005 - 17 ze dne 26. 4. 2006,
takto:
Odůvodnění:
Rozsudkem blíže označeným v záhlaví zamítl krajský soud žalobcovu (dále jen „stěžovatel“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 601/VL - 20 - 03 - 2005 ze dne 25. 3. 2005. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl jeho žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Rozsudek krajského soudu stěžovatel včas napadl kasační stížností, v níž mj. požádal o ustanovení zástupce soudem.
Z marných pokusů o doručení zásilky krajského soudu po podání kasační stížnosti vyplynulo, že stěžovatelův pobyt není znám. Z vyjádření Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, oddělení cizinecké policie Praha, které bylo soudu podáno dne 2. 11. 2006, vyplývá, že stěžovatel je hlášen k pobytu na adrese, kde je podle sdělení pošty neznámý. Soud učinil dále dotaz na Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, evidenční odbor, z jehož sdělení ze dne 10. 11. 2006 vyplývá totéž. Z tohoto důvodu byl stěžovateli usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2006, č. j. 60 Az 49/2005 - 44, ustanoven opatrovník. Za tohoto stavu byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
Podle § 33 písm. b) zákona o azylu, ve znění zákona č. 350/2005 Sb., soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce).
Na základě shora uvedených opakovaných marných pokusů o zjištění místa pobytu stěžovatele má Nejvyšší správní soud za prokázané splnění podmínky podle § 33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.
Při zastavení řízení aplikací § 33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb. vycházel Nejvyšší správní soud též ze skutečnosti, že toto ustanovení je ustanovením procesní povahy a že není přechodných ustanovení k jeho aplikaci po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. Kromě toho vycházel z konstrukce Hlavy IV zákona o azylu nazvané „Přezkum rozhodnutí ve věci azylu soudem“ a dovodil, že i po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. jsou důvody zastavení řízení před soudem aplikovatelné jak v případech řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného, tak v případech řízení o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů. Aplikace samotného § 33 zákona o azylu po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. totiž není omezena toliko na řízení o žalobě, z použití slova „žalobce“ za slovy „žadatel o udělení azylu“ v písmenech a) až e) § 33 nelze dovodit, že by jím nemohl být žalobce po podání kasační stížnosti (stěžovatel po podání kasační stížnosti své primární postavení žalobce neztrácí), navíc aplikovatelnost celé Hlavy IV zákona o azylu i na řízení o kasačních stížnostech před Nejvyšším správním soudem vyplývá z § 32 odst. 5 zákona o azylu, kde je stanoven odkladný účinek kasační stížnosti.
Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud řízení podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), za použití § 120 s. ř. s. zastavil, neboť tak pro případ, že nebude možno zjistit místo stěžovatelova pobytu, stanoví § 33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.
O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., neboť v případě zastavení řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu