U s n e s e n í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: I. Ch., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2003, č. j. OAM-6285/VL-10-04-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2004, č. j. 60 Az 11/2004–24,

t a k t o :

1. Kasační stížnost   s e    o d m í t á.
2. Žádný z účastníků   n e m á    p r á v o   na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu, kterou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2003, č. j. OAM-6285/VL-10-04-2003. Současně krajský soud žalobce poučil o možnosti podat proti rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku.

Žalobce podal osobně u Krajského soudu v Ostravě dne 16. 9. 2004 kasační stížnost. Uvedl, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, rozhodl na základě neúplných důkazů, přičemž chybí logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně. Dále poukázal na články 43 a 53 Příručky k postupům a kriteriím pro určování právního postavení uprchlíků, z roku 1992. Navrhl zrušení napadeného rozsudku, a dále požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení advokáta a tlumočníka do ruského jazyka.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro opožděnost dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

Podle § 106 odst. 2 věta první s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Žalobce převzal písemnost (rozsudek Krajského soudu v Ostravě) dne 26. 8. 2004 (čtvrtek), jak vyplývá z dokladu o doručení.

Lhůta pro podání kasační stížnosti tedy žalobci v souladu s § 40 odst. 2 s. ř. s. uplynula dnem 9. 9. 2004 (čtvrtek). Protože kasační stížnost žalobce podal osobně u krajského soudu až dne 16. 9. 2004, je zjevné, že lhůta nebyla dle § 40 odst. 4 s. ř. s. zachována a tedy kasační stížnost byla podána opožděně, s čímž § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spojuje důsledek odmítnutí návrhu.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně a proto ji odmítl dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, ani dalšími návrhy žalobce.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. března 2005

         JUDr. Josef Baxa

           předseda senátu