Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: T. T. Q., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2003, č. j. OAM‑4395/VL‑07-C07-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2004, č. j. 14 Az 322/2004‑12,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou ze dne 12. 1. 2004 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2003, č. j. OAM-4395/VL-07-C07-2003.
Usnesením ze dne 12. 2. 2004 krajský soud žalobkyni vyzval k odstranění vad podání. Přes řádné doručení žalobkyně na výzvu nijak nereagovala.
Krajský soud pak napadeným usnesením ze dne 12. 7. 2004 žalobu odmítl dle § 37 odst. 5 s. ř. s. Současně žalobkyni poučil o možnosti podat proti usnesení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto usnesení.
Podáním ze dne 21. 9. 2004 žalobkyně k výzvě soudu odstranila vady žaloby. Dne 1. 10. 2004 pak prostřednictvím provozovatele poštovních služeb zaslala Krajskému soudu v Ústí nad Labem kasační stížnost. Navrhla zrušení napadeného usnesení a dále požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro opožděnost dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Podle § 106 odst. 2 věta první s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí.
Žalobkyně převzala písemnost (napadené usnesení krajského soudu) dne 19. 7. 2004 (pondělí), jak vyplývá z doručenky.
Lhůta pro podání kasační stížnosti tedy žalobkyni v souladu s § 40 odst. 2 s. ř. s. uplynula dnem 2. 8. 2004 (pondělí). Protože kasační stížnost žalobkyně zaslala krajskému soudu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb až dne 1. 10. 2004, je zjevné, že lhůta nebyla dle § 40 odst. 4 s. ř. s. zachována a tedy kasační stížnost byla podána opožděně, s čímž § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spojuje důsledek odmítnutí návrhu.
Nutno dodat, že podání žalobkyně ze dne 21. 9. 2004, zaslané krajskému soudu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 22. 9. 2004, tedy doplnění žaloby k výzvě soudu, není nejen svým označením, ale ani obsahem kasační stížností. Ani tato písemnost však soudu nebyla zaslána ve lhůtě zákonem stanovené k podání kasační stížnosti.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně a proto ji odmítl dle § 46 odst. 1 písm. b) za použití § 120 s. ř. s.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu