Detail dokumentu 1 Afs 79/2022- 28

OZNAČENÍ
Soud (senát) : tříčlenný senát NSS
Označení věci v celku : 1 Afs 79/2022-28
Označení věci v celku : Pej 1883/2022
Stav řízení : Skončeno
ECLI : ECLI:CZ:NSS:2022:1.Afs.79.2022.28
Právní věta : ne
senát rejstřík poř.č. rok č.listu
Pej 1883 2022
1 Afs 79 2022 28
OZNAČENÍ -> napadené správní rozhodnutí (kasační agenda)
Název správního orgánu Sp. zn./čj. rozhodnutí správního orgánu Datum napadeného rozhodnutí
Odvolací finanční ředitelství 9806/21/5300-22441-705341 14.04.2021
OZNAČENÍ -> související řízení (nekasační agenda)
Název soudu / subjektu Sp. zn./čj. řízení/podání Datum zahájení řízení
/-
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k řízení
Datum zahájení řízení : 12.04.2022
Datum skončení řízení : 18.08.2022
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k rozhodnutí
Datum vydání rozhodnutí : 18.08.2022
Datum vyhotovení rozhodnutí : 17.08.2022
Datum vypravení rozhodnutí : 18.08.2022
Datum právní moci : 29.08.2022
Datum zpřístupnění : 02.11.2022 04:48:34
PRÁVNÍ PŘEDPISY
Oblast úpravy : Daně - daň z přidané hodnoty
Aplikováno právo EU : Ne
čl. § odst. písm. předpis číslo rok
92 4 zákona 280 2009
92 5 zákona 280 2009
PODROBNOSTI O DOKUMENTU A ŘÍZENÍ
Druh dokumentu : Rozsudek
Rozhodnutí ve vztahu k řízení : rozhodnutí, kterým se řízení končí
Výrok rozhodnutí NSS : zamítnuto
Typ řízení : žaloba proti rozhodnutí
OSOBA
Zástupce : Letovanec Petr Mgr. hlavní subjekt: KARSTAV-MONT s.r.o.
Typ zástupce : právní zástupce
Soudce zpravodaj : KANIOVÁ Lenka, JUDr.
Účastník řízení Typ účastníka
KARSTAV-MONT s.r.o. stěžovatel
KARSTAV-MONT s.r.o. žalobce/navrhovatel 1.st
Odvolací finanční ředitelství žalovaný/odpůrce 1.st
Odvolací finanční ředitelství účastník řízení
PREJUDIKATURA
Prejudikatura označení věci v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Identifikace ve sbírkách sešit judikát rok Název orgánu Povaha Druh
4 As 3/2008-78 4 As 3 2008 78 Sb. NSS 1 2162 2011 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
8 Afs 48/2006-155 8 Afs 48 2006 155 Sb. NSS 1 1 2009 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
2 Afs 24/2007-119 2 Afs 24 2007 119 Sb. NSS 6 1572 2008 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
1 Afs 54/2004-125 1 Afs 54 2004 125 Sb. NSS 1 1022 2007 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno kasační stížností
Krajský soud Označení rozhodnutí KS v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Datum rozhodnutí krajského soudu Rozhodnuto NSS
Městský soud v Praze 17 Af 12/2021-38 17 Af 12 2021 38 28.02.2022 zamítnuto
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Podána předběžná otázka k Soudnímu dvoru EU
Sp. zn./čj. předkládacího rozhodnutí NSS Datum předkládacího rozhodnutí NSS Podána PO
ne
HLEDÁNÍ V TEXTU
Výběr části dokumentu Hledat v části dokumentu
Záhlaví  1 Afs 79/2022 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: KARSTAVMONT s.r.o., se sídlem Budapešťská 1491/5, Praha 15, zastoupen Mgr. Petrem Letovancem, advokátem se sídlem Lidická 544, Třinec, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2021, č. j. 9806/21/530022441705341, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2022, č. j. 17 Af 12/2021  38,
Výrok takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu vydal dne 15. 8. 2018 dodatečné platební výměry č. j. 6669480/18/201052523110070, a č. j. 6670190/18/201052523110070, kterými vyměřil DPH za zdaňovací období červenec a září 2017. Tyto platební výměry následně žalovaný změnil rozhodnutím ze dne 14. 4. 2021, č. j. 9806/21/530022441705341; částečně snížil doměřenou daň a související penále (v podrobnostech viz bod 4 napadeného rozsudku nebo strany 13 uvedeného rozhodnutí žalovaného). [2] Proti tomu se dále bránil žalobce žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“); ten ji shora nadepsaným rozsudkem zamítl. [3] Uvedl, že byť žalobce avizoval doplnění své žaloby, nakonec tak neučinil. Navzdory tomu ve stroze podané žalobě soud identifikoval námitku nesplnění zákonných podmínek pro přenesení břemene důkazní povinnosti na žalobce v rámci předcházejících řízení, neboť nebyl dán prostor pro vytvoření důvodných pochybností při šetření správce daně. [4] Tuto námitku však soud vyhodnotil jako nedůvodnou, přičemž odkázal jak na relevantní právní úpravu, tak související judikaturu správních soudů. Následně uzavřel, že správce daně žalobci zaslal výzvu k prokázání skutečností dle § 92 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „daňový řád“) ze dne 14. 1. 2021, č. j. 26734/21/291460561708054, ve které dostatečně identifikoval své odůvodněné pochyby, a tím přenesl důkazní břemeno zpět na žalobce. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, neboť je přesvědčen, že výzvou ze dne 14. 1. 2021 nemohlo dojít k přenesení důkazního břemeno, tj. z důvodu podřaditelného pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [6] V kasační stížnosti uvedl, že v nyní projednávaném případě nebyla dána potřebná intenzita pochybností ohledně tvrzení učiněných v rámci daňového řízení, aby došlo k přenosu důkazního břemene vydáním výzvy dle § 92 odst. 4 daňového řádu. V podaných dodatečných daňových přiznáních tvrdil nulový základ daně, což nutně implikuje to, že ke skutečnému plnění fakticky nedošlo. Stěžovatel přitom nemůže prokazovat negativní skutečnosti. Naproti tomu bylo na správci daně, aby prokazoval skutečnosti dle § 92 odst. 5 písm. d) a f) daňového řádu. [7] Žalovaný ve svém vyjádření předně uvedl, že daňový subjekt tížilo důkazní břemeno ohledně skutečností, které sám tvrdil. V rozporu s touto povinností však nijak nedoložil, na základě čeho provedl úpravu provedenou v dodatečném daňovém přiznání, která byla nadto ve zjevném rozporu s informacemi správce daně vyplývajícími z kontrolních hlášení odběratelů žalobce. K námitce neprokázání skutečností uvedených v § 92 odst. 5 písm. d) a f) daňového řádu uvedl, že je nepřípustná, neboť ji žalobce neuvedl v žalobě. Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Poté přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud připomíná, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah a rozsah následného soudního rozhodnutí. Jeli tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozhodnutí soudu (stěžovatel převážnou většinu kasační stížnosti věnoval nadbytečné citaci napadeného rozsudku). Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008  78, č. 2162/2011 Sb. NSS). V této souvislosti nelze pominout, že v řízení před městským soudem žalobce avizoval doplnění své žalobní argumentace; následně tak však neučinil, a soud se proto zabýval toliko obecně vznesenou námitkou nesplnění zákonných podmínek pro přenesení důkazního břemene v rámci předcházejícího řízení při šetření správce daně. [12] V kasační stížnosti stěžovatel tuto námitku rozvedl a nadto nově namítl, že správce daně neprokázal skutečnosti uvedené v § 92 odst. 5 písm. d) a f) daňového řádu. Tuto novou námitku je však třeba odmítnout jako nepřípustnou, neboť nebyla včas uplatněna v řízení před městským soudem. V tomto ohledu odkazuje Nejvyšší správní soud na § 104 odst. 4 s. ř. s., dle kterého „kasační stížnost není přípustná, opíráli se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.“ Nejvyšší správní soud se při hodnocení přidržel ustálené judikatury; například ve svém rozsudku ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006  155 (publ. Pod č. 1743/2009 Sb. NSS) uvedl, že: „[u]stanovení § 104 odst. 4 s. ř. s. nesleduje restrikci práv fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně, nýbrž zachování kasačního charakteru řízení o kasační stížnosti. Po aktivně legitimovaných účastnících předcházejícího žalobního řízení lze spravedlivě žádat, aby na principu vigilantibus iura uplatnili veškeré důvody nezákonnosti správního rozhodnutí již v řízení před soudem prvé instance. Pokud tak neučiní, je legitimní, že z hlediska možnosti uplatnění argumentace v dalším stupni ponesou případné nepříznivé následky s tím spojené. Korektiv takto zavedené koncentrace řízení, vyjádřený slovy ´ač tak učinit mohl´, je naplněn nejen tehdy, když žalobce určitou námitku objektivně v žalobním řízení uplatnit nemohl, ale též tehdy, kdy by její (objektivně možné) uplatnění nebylo, s ohledem na kontext věci, racionální. O takový případ jde za situace, kdy v době podání žaloby existuje k určité otázce ustálená a jednotná soudní judikatura, avšak v mezidobí dojde k jejímu zásadnímu a překvapivému obratu, který žalobce nemohl, ani při vynaložení veškeré bdělosti a odborné péče, předvídat. Odkazujeli nově uplatněná kasační námitka na tento případ, nelze ji odmítnout jako nepřípustnou dle § 104 odst. 4 s. ř. s.“.“ (obdobně též například v rozsudku ze dne 22. 9. 2004 č. j. 1 Azs 34/2004  49, č. 419/2004 Sb. NSS). V souzeném případě stěžovatel neuvádí žádné okolnosti, které mu zabránily uplatnit tvrzené skutečnosti již v řízení před městským soudem, a nenamítá ani existenci zásadního a překvapivého obratu ustálené soudní judikatury. [13] Věcně se kasační soud zabýval námitkou, zda v souzeném případě byly splněny podmínky pro přenesení důkazního břemene ze správce daně na daňový subjekt. Stěžovatel podal dodatečná daňová přiznání k DPH, ve kterých provedl změnu údajů vykázaných v řádných daňových přiznáních tak, že snížil uskutečněná zdanitelná plnění na nulovou hodnotu; jinak řečeno tvrdil, že žádná zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku v rozhodných zdaňovacích obdobích neuskutečnil. Následně však správce daně doručil stěžovateli výzvu k prokázání skutečností dle § 92 odst. 4 daňového řádu, ve které řádně identifikoval své pochyby (jeho odběratelé totiž uplatnili nárok na odpočet DPH z vystavených daňových dokladů) a poučil jej o náležitostech a podmínkách opravy základu daně a opravy výše daně dle § 42 a 43 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění v rozhodném období (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“). Na tuto výzvu stěžovatel reagoval až po uplynutí stanovené lhůty. [14] Daňové řízení je postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat, tedy má břemeno tvrzení, ale také povinnost toto své tvrzení doložit, tj. nese i břemeno důkazní. Dle § 92 odst. 3 daňového řádu totiž daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Daňový subjekt je tedy odpovědný za to, že jím předložené důkazy (popř. důkazní návrhy) budou prokazovat jeho tvrzení. I když daňový subjekt předloží formálně bezvadné účetní doklady, správce daně může ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu vyjádřit odůvodněné pochybnosti týkající se věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem. V tomto ohledu správce daně tíží důkazní břemeno ve vztahu k důvodnosti jeho pochyb. Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se skutečností existují „vážné a důvodné pochyby“ (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2008, čj. 2 Afs 24/2007  119, č. 1572/2008 Sb. NSS). Správce daně je proto povinen označit konkrétní skutečnosti, na jejichž základě hodnotí předložené evidence jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné. Jen tak může unést své zákonné důkazní břemeno (rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2008, čj. 9 Afs 30/2008  86). Pokud správce daně shora uvedené skutečnosti prokáže, důkazní břemeno přechází zpět na daňový subjekt, který je povinen doložit pravdivost svých tvrzení a průkaznost, věrohodnost a správnost účetnictví ve vztahu k danému obchodnímu případu, popř. svá tvrzení korigovat. Tyto skutečnosti bude daňový subjekt prokazovat zpravidla jinými důkazními prostředky než vlastním účetnictvím (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 7. 2010, čj. 1 Afs 39/2010  124). Za tímto účelem může správce daně vyzvat daňový subjekt, aby prokázal skutečnosti potřebné pro správné stanovení daně (§ 92 odst. 4 daňového řádu). [15] V bodech 24 a následujících napadeného rozsudku městský soud odkázal na bohatou judikaturu správních soudů a následně uzavřel, že shora popsaná výzva splňuje náležitosti intenzity důvodných pochybností, které správce daně musí v rámci unesení svého důkazního břemene splnit. S tímto hodnocením se kasační soud plně ztotožňuje a v podrobnostech na uvedené body napadeného rozsudku plně odkazuje. Ostatně ani žalobce mimo obecně uplatněnou námitku na tuto argumentační linii soudu nijak konkrétně nereaguje. [16] Není dále pravdou, že si správce daně požadované podklady měl (a mohl) obstarat na základě svých pravomocí sám, jak namítá stěžovatel. V souladu s § 92 daňového řádu má každý daňový subjekt povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Daňové řízení není ovládáno zásadou vyšetřovací, ale je založeno na prioritní povinnosti daňového subjektu dokazovat vše, co sám tvrdí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2005, č. j. 1 Afs 54/2004  125, č. 1022/2007 Sb. NSS). Bylo proto na stěžovateli, aby prokázal splnění podmínek pro uplatnění oprav dle § 42 a § 43 zákona o dani z přidané hodnoty a rovněž tak skutečností, které tvrdil v dodatečném přiznání k DPH. Tyto skutečnosti nemohl správce daně prokázat sám, neboť z úředních evidencí vyplýval opak tvrzených skutečností a jiné důkazní prostředky k dispozici (bez jakékoliv součinnosti daňového subjektu) neměl. [17] Správce daně tak unesl své důkazní břemeno podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu, jestliže využil svých pravomocí, vyhodnotil kontrolní hlášení a daňová přiznání žalobce i jeho dodavatelů; v této souvislosti identifikoval své jednoznačné pochybnosti o pravdivosti skutečností uvedených v dodatečných daňových přiznáních k DPH stěžovatele (tj. že žádná relevantní plnění nebyla poskytnuta), a bylo tak na stěžovateli, aby na tato zjištění adekvátně reagoval. IV. Závěr a náklady řízení [18] Nejvyšší správní soud neshledal námitky stěžovatele důvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). [19] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. srpna 2022 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu
ZOBRAZOVÁNÍ
Číslo jednací : 1 Afs 79/2022- 28
Spisová značka : 1 Afs 79/2022
Souladná prejudikatura : 1 Afs 54/2004-125, 1 Afs 54/2004-125, 1 Afs 54/2004-125, 1 Afs 54/2004-125,
Souladná prejudikatura : 2 Afs 24/2007-119, 2 Afs 24/2007-119, 2 Afs 24/2007-119, 2 Afs 24/2007-119,
Souladná prejudikatura : 4 As 3/2008-78, 4 As 3/2008-78, 4 As 3/2008-78, 4 As 3/2008-78,
Souladná prejudikatura : 8 Afs 48/2006-155, 8 Afs 48/2006-155, 8 Afs 48/2006-155, 8 Afs 48/2006-155,
Datum : 18.08.2022
Účastníci řízení : KARSTAV-MONT s.r.o., Odvolací finanční ředitelství