Detail dokumentu 1 Afs 70/2022- 32

OZNAČENÍ
Soud (senát) : tříčlenný senát NSS
Označení věci v celku : 1 Afs 70/2022-32
Označení věci v celku : Pej 1785/2022
Stav řízení : Skončeno
ECLI : ECLI:CZ:NSS:2022:1.Afs.70.2022.32
Právní věta : ne
senát rejstřík poř.č. rok č.listu
Pej 1785 2022
1 Afs 70 2022 32
OZNAČENÍ -> napadené správní rozhodnutí (kasační agenda)
Název správního orgánu Sp. zn./čj. rozhodnutí správního orgánu Datum napadeného rozhodnutí
Odvolací finanční ředitelství 31496/20/5300-21443-712603 14.08.2020
OZNAČENÍ -> související řízení (nekasační agenda)
Název soudu / subjektu Sp. zn./čj. řízení/podání Datum zahájení řízení
/-
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k řízení
Datum zahájení řízení : 06.04.2022
Datum skončení řízení : 04.08.2022
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k rozhodnutí
Datum vydání rozhodnutí : 04.08.2022
Datum vyhotovení rozhodnutí : 04.08.2022
Datum vypravení rozhodnutí : 04.08.2022
Datum právní moci : 10.08.2022
Datum zpřístupnění : 02.11.2022 04:33:32
PRÁVNÍ PŘEDPISY
Oblast úpravy : Daně - daň z přidané hodnoty
Aplikováno právo EU : Ne
čl. § odst. písm. předpis číslo rok
115 2 zákona 280 2009
PODROBNOSTI O DOKUMENTU A ŘÍZENÍ
Druh dokumentu : Rozsudek
Rozhodnutí ve vztahu k řízení : rozhodnutí, kterým se řízení končí
Výrok rozhodnutí NSS : zamítnuto
Typ řízení : žaloba proti rozhodnutí
OSOBA
Zástupce : Vaněk Petr JUDr. hlavní subjekt: Ok Dlažby s.r.o.
Typ zástupce : právní zástupce
Soudce zpravodaj : KANIOVÁ Lenka, JUDr.
Účastník řízení Typ účastníka
Ok Dlažby s.r.o. stěžovatel
Ok Dlažby s.r.o. žalobce/navrhovatel 1.st
Odvolací finanční ředitelství žalovaný/odpůrce 1.st
Odvolací finanční ředitelství účastník řízení
PREJUDIKATURA
Prejudikatura označení věci v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Identifikace ve sbírkách sešit judikát rok Název orgánu Povaha Druh
8 Afs 25/2012-351 8 Afs 25 2012 351 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
4 As 5/2003-52 4 As 5 2003 52 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
1 Afs 438/2017-52 1 Afs 438 2017 52 Sb. NSS 9 4053 2020 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno kasační stížností
Krajský soud Označení rozhodnutí KS v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Datum rozhodnutí krajského soudu Rozhodnuto NSS
Krajský soud v Praze 51 Af 55/2020-56 51 Af 55 2020 56 17.02.2022 zamítnuto
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno ústavní stížností
Sp. zn. Ústavního soudu Datum rozhodnutí ÚS Sp. zn./čj. napadeného rozhodnutí NSS Datum napadeného rozhodnutí NSS Rozhodnuto Sp. zn./čj. výsledného rozhodnutí NSS
IV. ÚS 2772/22 1 Afs 70/2022-32 04.08.2022 ne
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Podána předběžná otázka k Soudnímu dvoru EU
Sp. zn./čj. předkládacího rozhodnutí NSS Datum předkládacího rozhodnutí NSS Podána PO
ne
HLEDÁNÍ V TEXTU
Výběr části dokumentu Hledat v části dokumentu
Záhlaví  1 Afs 70/2022 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: OK Dlažby s. r. o., se sídlem Mělnická 73, Libiš, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2020, č. j. 31496/20/530021443712603, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 51 Af 55/2020  56,
Výrok takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Středočeský kraj vydal dne 30. 10. 2019 platební výměr č. j. 4776928/19/211750524204043, kterým vyměřil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad roku 2016 ve výši 180.146 Kč, a č. j. 4831593/19/211750524204043, kterým vyměřil DPH za zdaňovací období prosinec roku 2016 ve výši 151 239 Kč. Tyto platební výměry potvrdil k odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 8. 2020, č. j. 31496/20/530021443712603, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 11. 1. 2021, č. j. 811/21/530021443712603 (dále jen „napadené rozhodnutí“). [2] Proti tomu se bránila žalobkyně žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“); ten ji shora nadepsaným rozsudkem zamítl. [3] Uvedl, že výrok napadeného rozhodnutí sice obsahuje vadu, která je však toliko zjevnou chybou, nemající vliv na zákonnost. [4] Dále uzavřel, že neprovedení navrhovaných důkazů žalovaný řádně odůvodnil nejprve ve „vyrozumění o důvodech a neprovedení navrhovaných důkazních prostředků“, č. j. 27151/20/530021443712603, a následně i v bodech 85 až 89 napadeného rozhodnutí. Za této situace nemusel postupovat dle § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). K tomu odkázal na body 70 až 72 rozsudku rozšířeného senátu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 1 Afs 438/2017  52, č. 4053/2020 Sb. NSS. Rovněž se ztotožnil se samotnými důvody, pro které navrhované důkazy žalovaný neprovedl. [5] Následně za nedůvodné označil i zbylé žalobní námitky, týkající se unesení důkazního břemene žalobkyně. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [7] V kasační stížnosti uvedla, že nesouhlasí se způsobem, kterým krajský soud vypořádal její žalobní námitku stran nedodržení postupu dle § 115 odst. 2 daňového řádu; danou argumentaci považuje za nezákonnou a soudem odkazovaný rozsudek rozšířeného senátu za nepřiléhavý. [8] V podaném odvolání navrhla provedení důkazů a některé listinné důkazy přímo přiložila k odvolání. Jak „předběžné zhlédnutí listiny“, tak „rozhodnutí o provedení dokazování“ nelze oddělit, obojí je provedením dokazování a žalovaný měl tedy povinnost postupovat podle § 115 odst. 2 daňového řádu. Neprovedení navrhovaných důkazů (výslechů) nadto zasáhlo do jejích práv. [9] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatelka v rámci odvolání ani jeho doplnění neuvedla žádné nové skutečnosti, které by se týkaly navrhovaných důkazů, pro které by se měl odchýlit od názoru správce daně na jejich provedení. V posuzovaném případě se jednalo o opětovný návrh výslechu R, F.,, Ing. R, M., a V.,a P., přičemž k totožným návrhům se vyjádřil již správce daně ve zprávě o kontrole, kde odůvodnil, proč navrhované výslechy svědků neprovedl. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprováděl v rámci odvolacího řízení dokazování, pouze zopakoval důvody již jednou uvedené správcem daně, nepostupoval podle § 115 odst. 2 daňového řádu. Žalovaný proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Poté přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že není důvodná. [11] Úvodem Nejvyšší správní soud upozorňuje, že v řízení o kasační stížnosti přezkoumává rozhodnutí a postup krajských soudů, stěžovatelka je proto v kasační stížnosti povinna uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu (srov. rozsudky ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016  38, bod 12, nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012  351, bod 140). Stěžovatelka však pouze obecně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, aniž by tuto argumentaci dále rozvedla. [12] Nepřezkoumatelná jsou taková rozhodnutí, z nichž není zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení skutkových a právních otázek řídil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003  52). Nepřezkoumatelný je také rozsudek, ve kterém soud opřel své rozhodnutí o skutečnosti v řízení nezjišťované či zjištěné v rozporu se zákonem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003  75). Nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů je i takový rozsudek, jehož odůvodnění si vnitřně odporuje (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008  76). Podle Nejvyššího správního soudu však takovými vadami napadený rozsudek netrpí. Krajský soud reagoval na veškeré stěžovatelčiny námitky a předestřel logické důvody, které její tvrzení vyvrací. Rozsudek krajského soudu je tak srozumitelný, založený na seznatelných důvodech, a proto přezkoumatelný. [13] Hlavní spornou otázkou v nynější věci je to, zda žalovaný měl v případě odmítnutí provedení důkazních návrhů stěžovatelky postupovat podle § 115 odst. 2 daňového řádu. [14] Podle § 115 odst. 2 daňového řádu „[p]rovádíli odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele“. [15] Aplikací citovaného ustanovení se zabýval rozšířený senát. V rozsudku ze dne 24. 6. 2020, č. j. 1 Afs 438/2017  52, vyslovil, že: „[p]rovádění dokazování jistě není »povinnou« součástí odvolacího řízení. Docházíli však k němu (bez ohledu na to, zda z vlastní iniciativy odvolacího orgánu nebo z podnětu daňového subjektu coby odvolatele prostřednictvím námitek, uvedených v odvolání a tam formulovaných důkazních návrhů), musí dokazování dle § 115 odst. 1 daňového řádu podléhat stejným nárokům jako by jej prováděl správce daně činný v prvním stupni. (…) Účastníci řízení (zde daňový subjekt) musejí mít zachovánu možnost argumentovat (vyjádřit se) ve vztahu ke všem otázkám, na jejichž řešení bude rozhodnutí spočívat. Mělo by jim být zřejmé, které otázky, skutkové nebo právní, jsou pro řešení věci relevantní; je třeba jim umožnit, aby se k nim mohli vyjádřit a aby mohli účinně uplatnit své argumenty (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18). Uvedené platí samozřejmě v situaci, kdy se odvolací orgán, ať už z vlastní iniciativy nebo k návrhu daňového subjektu učiněného v odvolání, rozhodne dokazování doplnit a teprve na základě nově provedených důkazů a jejich zhodnocení spolu s důkazy provedenými již v řízení před správcem daně posléze meritorně rozhodne. Neseznámíli tedy odvolací orgán odvolatele s úvahami, jimiž se při hodnocení důkazů řídil dle § 115 odst. 2 daňového řádu, zatíží své rozhodování nepředvídatelností a daňový subjekt připraví o možnost procesní obrany. Je v této souvislosti bez významu, zda se hodnotící úvaha týká důkazu, který si obstaral sám, nebo byl již součástí spisu, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí prvostupňového správce daně, či zda jej předložil daňový subjekt coby odvolatel spolu s podaným odvoláním. Překvapivost (nečekanost) posléze vydaného rozhodnutí není odvozena od použití či nepoužití takového důkazu z hlediska jeho obsahu (ten odvolatel zpravidla zná), ale od jeho hodnocení odvolacím orgánem z výše uvedených hledisek závažnosti, zákonnosti a věrohodnosti, jinak vyjádřeno, zda a jak odvolatel z pohledu odvolacího orgánu (ne)prokázal své tvrzení a zda (ne)mělo vliv na vytvářená skutková zjištění.“. Jakkoliv se rozšířený senát v uvedeném rozsudku vyjadřoval zejména k výkladu prvé věty § 115 odst. 2 daňového řádu, vyslovil též některé obecné právní názory, které jsou obecně použitelné na výklad tohoto ustanovení. Rozšířený senát především upozornil, že odvolací daňové řízení je ovládáno principem plné apelace, tedy shledáli odvolací orgán důvody pro modifikaci přezkoumávaného rozhodnutí, nemůže věc vrátit k dalšímu řízení správci daně prvního stupně (kasační model), ale má povinnost sám konečně rozhodnout. Aby tak mohl učinit bez újmy na procesních právech daňového subjektu, musí mít tento subjekt stejný komfort, jaký měl k dispozici v řízení předcházejícím rozhodnutí v prvním stupni. To umožnuje právě úprava § 115 daňového řádu, která mj. zajišťuje povinnost daňového orgánu postupovat nepřekvapivě a poskytnout jednotlivci prostor k účinné obraně jeho práv (body 43 a 52 rozsudku rozšířeného senátu sp. zn. 1 Afs 438/2017). [16] K obdobným závěrům dospěla také komentářová literatura k § 115 odst. 2 daňového řádu, podle které „[p]ředcházení vzniku překvapivých rozhodnutí je smyslem a účelem komentovaného ustanovení“. Odvolací orgán je povinen podle tohoto ustanovení postupovat také „v případě, kdy […] dospěje k odlišnému právnímu názoru od právního názoru prvoinstančního správce daně. Z textace komentovaného ustanovení však vyplývá, že se tak děje pouze v případě, kdy odvolací orgán hodlá rozhodnout v neprospěch odvolatele (rozuměj ještě přísněji, než rozhodl prvoinstanční správce daně, viz § 114 odst. 2 DŘ in fine). Odvolací orgán není nucen takto postupovat tam, kde v důsledku změny právního hodnocení odvolání zamítne“. Tento doslovný jazykový výklad se však „příčí smyslu a účelu komentovaného ustanovení, jelikož ústí právě ke vzniku překvapivých rozhodnutí. O tomto svědčí mj. komparace s civilním soudnictvím, kdy změna právního názoru v odvolacím řízení je skutečností natolik zásadní, že je povinností odvolacího soudu účastníky s touto změnou vždy seznámit. Není jediného důvodu, proč by tomu mělo být v daňovém řízení jinak. Přinejmenším by jazykový výklad měl ustoupit výkladu teleologickému, kdy by mělo být povinností odvolacího orgánu seznámit odvolatele se změnou právního názoru vždy nezávisle na tom, jak má v úmyslu odvolací orgán nakonec rozhodnout. Pouze tak bude zajištěno, že odvolatel bude mít prostor se alespoň jednou vyjádřit k nově vyskytnuvšímu se právnímu názoru. Jsouli tak naplněny podmínky komentovaného ustanovení, je povinností odvolacího orgánu seznámit odvolatele se svým předběžným odůvodněním. Jedinou výjimkou bude stav, kdy v důsledku nových skutečností či změny právního názoru bude mít odvolací orgán v plánu odvolání zcela vyhovět. Nemáli však odvolací orgán tento záměr, musí poskytnout odvolateli prostor vznést své argumenty a pokusit se tak dosáhnout změny […]“ (Lichnovský, O.; Ondrýsek, R. a kolektiv.: Daňový řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 458  461). [17] Z citovaného ustanovení plyne, že odvolací orgán má povinnost daňový subjekt seznámit se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožnit mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, pouze pokud provádí v rámci odvolacího řízení dokazování, či pokud dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele. V posuzované věci však nenastala ani jedna z uvedených situací. Žalovaný nedospěl k jinému závěru než prvostupňový správce daně a v odvolacím řízení ani neprováděl dokazování, s jehož výsledkem by měl stěžovatelku povinnost seznámit. Žádným způsobem nezasahoval tedy, co se dokazování týče, do myšlenkových úvah správce daně (shodně viz shora citovaná komentářová literatura nebo též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 4 Afs 402/2020  63). [18] V souzené věci stěžovatelka zopakovala toliko své důkazní návrhy uplatněné již před správcem daně, který je však s řádným odůvodněním odmítl. S tímto postupem se žalovaný ztotožnil a na nyní posuzovaný případ tak plně dopadají závěry rozsudku rozšířeného senátu sp. zn. 1 Afs 438/2017, konkrétně body 70 a následující, na které správně odkázal krajský soud, dle kterých: „zbývá dodat, že neprovádíli odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, povinnost seznámit odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, z nichž tyto skutečnosti plynou, před vydáním rozhodnutí o odvolání nemá (§ 115 odst. 2 věta první daňového řádu a contrario). Postup podle tohoto ustanovení, tedy sdělení odvolacího orgánu daňovému subjektu, že nehodlá provádět žádné důkazy, ani vést jiné skutkové či právní úvahy, neboli že nezjistil žádné další skutečnosti, ani důkazy, které by je prokazovaly, před vlastním rozhodnutím (včetně umožnění, aby se k tomu daňový subjekt ve stanovené lhůtě vyjádřil), by byl čirým formalizmem. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že předběžné zhlédnutí listiny, kterou si obstaral odvolací orgán nebo kterou předložil daňový subjekt, případně seznámení se s informacemi o tom, co by jako svědek mohla uvést osoba, jejíž výslech je zvažován či navrhován, není ještě, prováděním dokazování, tedy formalizovanou procesní činností, kterou odvolací orgán opatřuje informace důležité pro zjišťování skutkového stavu věci“. [19] Pokud jde o samotné důkazní návrhy (výslechy R. F., Ing. R. M. a V. P.), pak k těm se zcela vyčerpávajícím způsobem vyjádřil již krajský soud v bodech 55 a následujících napadeného rozsudku; kasační soud se s tímto hodnocením ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje. Ostatně stěžovatelka v kasační stížnosti opětovně pouze tyto důkazní návrhy zopakovala, aniž by jakkoliv reagovala na obsáhlou argumentační linii krajského soudu. IV. Závěr a náklady řízení [20] Nejvyšší správní soud neshledal námitky stěžovatelky důvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). [21] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 4. srpna 2022 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu
ZOBRAZOVÁNÍ
Číslo jednací : 1 Afs 70/2022- 32
Spisová značka : 1 Afs 70/2022
Napadeno : IV. ÚS 2772/2022 (SUS 332/2022)
Souladná prejudikatura : 1 Afs 438/2017-52, 1 Afs 438/2017-52, 1 Afs 438/2017-52,
Souladná prejudikatura : 4 As 5/2003-52, 4 As 5/2003-52, 4 As 5/2003-52,
Souladná prejudikatura : 8 Afs 25/2012-351, 8 Afs 25/2012-351, 8 Afs 25/2012-351,
Datum : 04.08.2022
Kasační/ústavní stížnost : IV. ÚS 2772/22
Účastníci řízení : Odvolací finanční ředitelství, Ok Dlažby s.r.o.