Detail dokumentu 10 Afs 469/2021- 50

OZNAČENÍ
Soud (senát) : tříčlenný senát NSS
Označení věci v celku : 10 Afs 469/2021-50
Označení věci v celku : Ej 141/2022
Stav řízení : Skončeno
ECLI : ECLI:CZ:NSS:2022:10.Afs.469.2021.50
Právní věta : ano
senát rejstřík poř.č. rok č.listu
Ej 141 2022
10 Afs 469 2021 50
OZNAČENÍ -> napadené správní rozhodnutí (kasační agenda)
Název správního orgánu Sp. zn./čj. rozhodnutí správního orgánu Datum napadeného rozhodnutí
Odvolací finanční ředitelství 25245/20/5300-22444-711887 30.06.2020
OZNAČENÍ -> související řízení (nekasační agenda)
Název soudu / subjektu Sp. zn./čj. řízení/podání Datum zahájení řízení
/-
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k řízení
Datum zahájení řízení : 05.11.2021
Datum skončení řízení : 03.06.2022
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k rozhodnutí
Datum vydání rozhodnutí : 03.06.2022
Datum vyhotovení rozhodnutí : 03.06.2022
Datum vypravení rozhodnutí : 03.06.2022
Datum právní moci : 06.06.2022
Datum zpřístupnění : 02.11.2022 03:37:15
PRÁVNÍ PŘEDPISY
Oblast úpravy : Daně - daň z přidané hodnoty
Vyhledávání dle hesel : 092
Aplikováno právo EU : Ano
čl. § odst. písm. předpis číslo rok
92 5 d) zákona 208 2009
PODROBNOSTI O DOKUMENTU A ŘÍZENÍ
Druh dokumentu : Rozsudek
Rozhodnutí ve vztahu k řízení : rozhodnutí, kterým se řízení končí
Výrok rozhodnutí NSS : zamítnuto
Typ řízení : žaloba proti rozhodnutí
OSOBA
Zástupce : Tocik Martin JUDr. hlavní subjekt: xxx
Typ zástupce : právní zástupce
Soudce zpravodaj : KÜHN Zdeněk, Doc. JUDr.Ph.D., LL.M., S.J.D.
Účastník řízení Typ účastníka
Odvolací finanční ředitelství stěžovatel
xxx žalobce/navrhovatel 1.st
Odvolací finanční ředitelství žalovaný/odpůrce 1.st
xxx účastník řízení
PREJUDIKATURA
Prejudikatura označení věci v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Identifikace ve sbírkách sešit judikát rok Název orgánu Povaha Druh
7 Afs 321/2018-80 7 Afs 321 2018 80 Nejvyšší správní soud Závazná Souladná
10 Afs 182/2018-42 10 Afs 182 2018 42 Nejvyšší správní soud Závazná Souladná
1 Afs 262/2021-40 1 Afs 262 2021 40 Nejvyšší správní soud Závazná Souladná
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno kasační stížností
Krajský soud Označení rozhodnutí KS v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Datum rozhodnutí krajského soudu Rozhodnuto NSS
Krajský soud v Praze 51 Af 46/2020-48 51 Af 46 2020 48 25.10.2021 zamítnuto
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Podána předběžná otázka k Soudnímu dvoru EU
Sp. zn./čj. předkládacího rozhodnutí NSS Datum předkládacího rozhodnutí NSS Podána PO
ne
HLEDÁNÍ V TEXTU
Výběr části dokumentu Hledat v části dokumentu
Právní věta Pokud v daném řetězci transakcí chybí daň z přidané hodnoty ve zcela zanedbatelné výši (zde údajně jen několik málo tisíc korun), vyvolává to pochybnosti, zda lze na celý řetězec pohlížet jako na podvodný [§ 92 odst. 5 písm. d) daňového řádu].
Vztah k předpisům k § 92 odst. 5 písm. d) daňového řádu
Záhlaví  10 Afs 469/2021 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Ondřeje Mrákoty a Pavla Molka v právní věci žalobce: Z. L., zast. advokátem Mgr. Janem Sýkorou, Moskevská 1461/66, Karlovy Vary, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2020, čj. 25245/20/530022444711887, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2021, čj. 51 Af 46/2020  48,
Výrok takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho advokáta Mgr. Jana Sýkory.
Odůvodnění Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] NSS se nyní, jako již mnohokrát dříve, zabývá neuznáním nároku na odpočet DPH z plnění, která byla podle daňových orgánů zasažena podvodem na DPH. V těchto věcech NSS zpravidla figuruje v roli soudu přezkoumávajícího skutková zjištění a jejich hodnocení, což je i tento případ. Spornou otázkou v této věci je, zda daňové orgány dostatečně prokázaly existenci podvodu na DPH. [2] V září 2015 zahájil Finanční úřad pro Středočeský kraj (správce daně) u žalobce daňovou kontrolu na DPH za období roku 2014 a ledna až července 2015. Po delších procesních peripetiích (daňové orgány nejprve dospěly k závěru, že žalobce vůbec neprokázal faktické uskutečnění sporného plnění, první rozhodnutí žalovaného však krajský soud zrušil) nakonec žalovaný doměřil žalobci rozhodnutím ze dne 30. 6. 2020 daňovou povinnost na DPH za zdaňovací období měsíce května, června a července 2015 včetně penále v celkové výši 150 739 Kč, 82 894 Kč a 134 174 Kč. Žalovaný, vázaný prvním rozsudkem krajského soudu v této věci, tentokráte uznal faktické uskutečnění plnění, ovšem dospěl k závěru, že se žalobce zapojil do řetězce zasaženého podvodem na DPH. [3] Žalobce napadl i druhé rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu, který žalobě znovu vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud dospěl k závěru, že žalovaný skutečnosti o obchodování v řetězci interpretoval jen v neprospěch žalobce a nevypořádal se s verzí žalobce, která nebyla na první pohled nereálná či nesmyslná (žalobce vysvětloval svou účast v řetězci tím, že chtěl pomoci navýšit „cash flow“ jinému účastníkovi řetězce, společnosti, v níž jako jednatel působil syn žalobce). Žalovaný se ani nijak nevymezil vůči tvrzení žalobce, že výsledkem celého řetězce, tak jak ho popsal žalovaný, by byl profit jen ve výši několika tisíc Kč. Soud poukázal též na odlišné hodnocení v podstatě stejné transakce s jiným subjektem, kde žalovaný podvod nedovodil. Krajský soud proto uzavřel, že se žalovanému nepodařilo shromáždit takovou paletu indicií, které by vedly k jedinému možnému závěru o tom, že chybějící daň vznikla v důsledku podvodného jednání. II. Kasační stížnost žalovaného, vyjádření žalobce a replika žalovaného [4] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. Její důvody vidí v § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. Krajský soud dle stěžovatele vybočil v několika otázkách z žalobních bodů. Stěžovatel dále sumarizuje své poznatky z daňového řízení, na jejichž základě dospěl k závěru o existenci daňového podvodu i o tom, proč o něm žalobce měl a mohl vědět. Některé části rozsudku si prý protiřečí nebo jsou nepřezkoumatelné. Krajský soud stanovuje stěžovateli nové povinnosti nad rámec zákona. Rozhodně není pravda, že by stěžovatel musel v rozhodnutí vždy označit, který subjekt plní roli tzv. missing tradera a kdo je tzv. brokerem. Nadto se krajský soud dostal i do rozporu se svým prvním rozsudkem v této věci, neboť stěžovatele nějakým způsobem zavázal při hodnocení dalšího sporného řetězce, u něhož nakonec stěžovatel chybějící daň nezjistil. [5] Žalobce ve vyjádření upozorňuje, že krajský soud vyšel důsledně z tvrzení obsažených v žalobě. Žalobce se vyjadřuje podrobně k jednotlivým stížnostním tvrzením, tvrdí, že stěžovatel vytrhává některé argumenty z jejich kontextu. Žalobce upozorňuje, že je ve svých tvrzeních konzistentní od samého začátku daňové kontroly. Stejné věci tvrdil ještě v době, kdy daňové orgány žádný podvod netvrdily a naopak se zaměřily na neprokázání skutečné dodávky zboží. Naopak je to stěžovatel, kdo neprokázal ani existenci samotného daňového podvodu. [6] Stěžovatel podal k vyjádření žalobce repliku. V ní více méně opakuje jednotlivá tvrzení v kasační stížnosti, zdůrazňuje, že v rozhodnutí nemusel výslovně označit missing tradera či brokera, opakuje, že body, na jejichž základě soud zrušil stěžovatelovo rozhodnutí, v žalobě nezazněly apod. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [7] Kasační stížnost je nedůvodná. [8] Protože judikatura k podvodům na DPH je oběma účastníkům řízení dobře známa, NSS nepovažuje za nezbytné na tomto místě obsáhle rekapitulovat bohatou judikaturu na toto téma. Ostatně mezi účastníky jsou sporné jen dílčí okruhy, které NSS popíše níže. [9] Zde proto postačí jen stručně shrnout, že podvodem na DPH se rozumí situace, kdy jeden z účastníků neodvede státní pokladně vybranou daň a další si ji odečte, a to za účelem získání zvýhodnění, které je v rozporu s účelem daňového práva, neboť uskutečněné operace neodpovídají běžným obchodním podmínkám. Důležité je posoudit všechny objektivní okolnosti vykázané transakce, včetně právní, obchodní a osobní vazby mezi zúčastněnými subjekty. Pro závěr o existenci daňového podvodu musí být postaveno najisto, že v systému DPH nebyla odvedena daň. Tuto podmínku nelze vnímat omezeně jen v tom smyslu, že některý z článků řetězce jednoduše v určitém okamžiku v minulosti nesplnil svou daňovou povinnost (ať již povinnost daň přiznat, přiznat ji pravdivě, nebo daň zaplatit). Je třeba dostatečným způsobem prokázat, že chybějící daň je důsledkem podvodného jednání a konkrétní transakce je spojená právě s tímto podvodem (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, čj. 7 Afs 321/2018  80, Bohemia Trade CZ, bod 24, včetně citací další judikatury). [10] Správce daně je povinen prokázat skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti [§ 92 odst. 5 písm. d) daňového řádu], což bezesporu zahrnuje i skutečnosti svědčící o daňovém podvodu. Stejně tak skutečnost, že daňový subjekt mohl vědět, měl (musel) vědět či dokonce přímo věděl o objektivních okolnostech, které nasvědčují tomu, že obchodní transakce byla zasažena podvodem, prokazuje správce daně (viz rozsudek ze dne 25. 7. 2019, čj. 10 Afs 182/2018  42, Easy Working, část III.B.). [11] V nynější věci je sporná již otázka existence podvodu na DPH. Krajský soud se proto nijak nevyjadřoval k tzv. vědomostní složce testu podvodu na DPH (zda žalobce o podvodu měl a mohl vědět), proto se k těmto otázkám nemůže vyjadřovat – přes některé námitky stěžovatele – ani NSS. Skutkové vymezení sporných transakcí [12] Stěžovatel popsal v rozhodnutí údajný podvod na DPH následujícím způsobem. Obchodní společnost LITOZ, s.r.o. nakupovala zboží (polypropylen a polyetylen) od externích dodavatelů, tento materiál pak ve stejném množství a za stejnou cenu přefakturovávala buď společnosti bmauto czech s.r.o. nebo Z. T. Pohledávku za oběma odběrateli postoupila LITOZ faktoringové společnosti. Společnost bmauto czech či pan Teplý pak dále přefakturovávali nakoupené zboží žalobci s přirážkou 1,96 (bmauto czech), respektive 0,5 procent (pan T.). Žalobce pak přefakturoval materiál ve stejném množství a za stejnou cenu zpět v nezměněném stavu společnosti LITOZ. Zboží zůstalo během sporných transakcí na jednom místě, ve skladu v Rakovníku. Obchodní řetězec vyjádřil stěžovatel následujícím způsobem: [13] Daňové orgány v původním rozhodnutí vycházely z toho, že žalobce neprokázal reálné uskutečnění popsaných transakcí. Poté, co jeho předchozí rozhodnutí zrušil krajský soud, se stěžovatel zaměřil již jen na tu část řetězce, kde figurovala společnost bmauto czech. V této části stěžovatel uznal, že se obchod uskutečnil, vykazoval však dle něj všechny znaky podvodu na DPH, o kterém žalobce měl a mohl vědět. Naopak v prvém řetězci, kde figuroval Z. T., stěžovatel uznal existenci plnění a nenašel tu ani podvod na DPH (neboť tu nechyběla daň). [14] Stěžovatel jako okolnosti nasvědčující podvodu na DPH uvedl následující okolnosti. Především šlo o to, že LITOZ byla v řetězci na pozici dodavatele i odběratele zboží. Zboží bylo přeprodáváno v uzavřeném kruhu, což značí, že se jednalo o kolotočový neboli karuselový podvod. Ke všem sporným transakcím docházelo během jednoho až dvou dnů, zboží po celou dobu fyzicky zůstalo ve skladu společnosti LITOZ v Rakovníku a obchod tak probíhal toliko „papírově“. Tento postup postrádá logické opodstatnění a odporuje základním principům obchodování. Další nestandardnost stěžovatel viděl v tom, že jednatelem LITOZ je syn žalobce, žalobce i LITOZ sídlí na stejné adrese a osoba, která vystavovala za LITOZ daňové doklady pro bmauto czech, je současně zaměstnankyní žalobce i LITOZ. Společnost bmauto czech rovněž zajišťovala dopravu zboží od externích dodavatelů do skladu LITOZ. Žalobce nahradil dříve v obchodním řetězci figurující obchodní společnost Zdeněk Linhart spol. s r.o., v níž je žalobce jediným jednatelem. LITOZ dále prodala materiál za stejnou cenu, za jakou jej nakoupila od svých externích dodavatelů, přičemž nulovou marži vykázal rovněž žalobce. Společnost bmauto czech přeprodala zboží s minimálním ziskem pod 2 %. Hlavním smyslem transakcí tedy nemohlo být řádné a ekonomicky opodstatněné fungování obchodních vztahů. Jakkoli transakce přesáhly 1 mil. Kč, veškerá komunikace probíhala ústně, neexistují kupní smlouvy, písemné objednávky či předávací protokoly. K otázce překročení žalobních bodů [15] Stěžovatel tvrdí, že krajský soud překročil žalobní body. Žalobce v žalobě neuvedl, že stěžovatel výslovně neoznačil účastníky řetězce jako „missing tradera“ a „brokera“ (termín „broker“ se dokonce v žalobě nevyskytuje vůbec). [16] NSS k tomu jen pro pořádek předesílá, že tzv. „missing trader“ je plátce, který daň na výstupu nepřizná nebo přizná, ale nezaplatí. Broker je naproti tomu plátce, který čerpá nárok na odpočet daně, která není missing traderem uhrazena v jednom nebo ve více článcích řetězce. Krom toho je třeba zmínit tzv. „buffera“, kterým je plátce, jehož role je pomocná a zastírací (zastření přímé vazby mezi plátci typu missing trader a broker), v řetězci proto může vystupovat celá řada plátců typu buffer. [17] Dle NSS stěžovatel zkresluje zrušovací důvody napadeného rozsudku. Soud důsledně reagoval na žalobní body (dle žaloby žádná daň nechybí, a pokud ano, ve výši zcela marginální, není proto narušena neutralita daně; žalobce dále vysvětloval, co bylo účelem sporných plnění, upozorňoval na nepřezkoumatelnost a vysokou obecnost tvrzení stěžovatele o daňovém podvodu), přitom samozřejmě musel narazit též na otázky, které se žalobními body přímo souvisí. Jinak řečeno, mělli soud zkoumat existenci podvodu na DPH a tezi, že tu žádná daň nechybí (nebo chybí jen ve zcela banální částce), musel též zvážit, kdo je tzv. missing trader a kdo je naopak ten, kdo si chce v rozporu s logikou daňového systému uplatnit odpočet DPH (broker). Krajský soud sice v bodech 55 a 56 kriticky zmínil, že stěžovatel výslovně neuvedl, kdo je v daném řetězci „missing trader“ a „broker“, ovšem dále dovodil, že tyto osoby lze z odůvodnění rozhodnutí stěžovatele vyčíst. Není pravda, že krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele proto, že stěžovatel výslovně neoznačil jednotlivé subjekty jako missing tradera a brokera. Důvody, na kterých stojí rušící rozsudek, jsou jiné. NSS je rozebírá dále. [18] Stěžovatel též kritizuje, že krajský soud přihlédl k tvrzení žalobce, které uplatnil nikoli v žalobě, ale v daňovém řízení, totiž, že spornými transakcemi chtěl zlepšit „cash flow“ společnosti LITOZ, kde je jednatelem jeho syn. NSS souhlasí se stěžovatelem, že v žalobě sice vskutku výslovně termín „cash flow“ nezazněl, ovšem žalobce tam opakovaně mluvil o tom, že účelem transakcí bylo vytvořit pohledávky, které budou postupovány faktoringovým společnostem, což mělo zajistit financování společnosti LITOZ (viz žaloba, např. s. 7 první odstavec, s. 9, na s. 8 se hovoří o tom, že účelem bylo vytvoření pohledávek pro čerpání krátkodobých úvěrů od faktoringových společností). Sám stěžovatel přitom v rozhodnutí o tvorbě pohledávek a navýšení „cash flow“ společnosti LITOZ hovoří jedním dechem (bod 131 rozhodnutí). Ani v tomto ohledu tedy krajský soud žalobní tvrzení nepřekročil. Důvody, na jejichž základě krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele [19] Žalobce vysvětloval sporné obchody tak, že celý systém sporných transakcí byl provozován pouze proto, aby společnost LITOZ (kde je jednatelem žalobcův syn) mohla čerpat krátkodobé úvěry od faktoringové společnosti, která odkupovala její pohledávky a vyplácela prostředky společnosti LITOZ snížené o svou provizi. Mezi subjekty neobíhalo zboží, systém byl vytvořen pouze za účelem vylepšení „cash flow“ (peněžního toku) společnosti LITOZ, která musela při skutečném dodávání výrobků strpět dlouhodobé splatnosti faktur, které jí znemožňovaly výrobní činnost. Toto vysvětlení však stěžovatel nepovažoval bez nějakého hlubšího vysvětlení za relevantní. [20] Žalobce rovněž konzistentně upozorňoval již v daňovém řízení, že pokud chybí DPH u společnosti bmauto czech, půjde z povahy věci jen o marginální částku v řádu několika málo tisíc korun (konkrétně uváděl sumu 5 962 Kč). Jedná se o pouhý zlomek daně plynoucí ze sporných transakcí (bod 102 rozhodnutí stěžovatele). [21] Stěžovatel však tuto argumentaci odmítl. Dle něj není třeba hledat souvislost mezi výší neuznaného nároku a konkrétní výší chybějící daně. Odepření nároku na odpočet DPH nesupluje výběr „chybějící daně“ tak, že stát na některém článku vybírá daň, která mu v rozpočtu chybí, protože ji jiný článek řetězce neuhradil (body 105 a 106 rozhodnutí stěžovatele). [22] Krajský soud tyto závěry stěžovatele v obecné rovině nezpochybnil, upozornil však právě na to, že v celém řetězci má být dle tvrzení žalobce chybějící daň ve zcela zanedbatelné výši. „Zisk“ účastníků údajně podvodného řetězce na celé transakci (to, co státu na dani neodvedli) by tak byl jen několik málo tisíc korun (bod 54 rozsudku). Žalobce se po celou dobu daňového i soudního řízení konzistentně brání tím, že nedává smysl, aby někdo vytvořil komplikovanou strukturu podvodu na DPH, z níž nakonec bude mít jen několik málo tisíc. S tím NSS souhlasí. Ani zdejšímu soudu nedává taková pomyslná podvodná struktura žádnou logiku. [23] NSS souhlasí se stěžovatelem, že výše chybějící daně, kterou neodvede tzv. missing trader, nemusí (a zpravidla ani nebude) odpovídat výši daně, kterou si od státu nárokuje tzv. broker. Ostatně platí, že pokud se daňovým orgánům nepodařilo ověřit konkrétní částku neodvedené daně, nebrání to závěru o existenci podvodu na DPH. Nemožnost ověřit přesnou částku chybějící daně může být dána třebas i následným jednáním dotčených subjektů, které nejenže obecně neplnily své daňové povinnosti, ale daň ani nepřiznaly a pro správce daně se staly nekontaktními. I takové situace je třeba hodnotit jako případy „chybějící daně“. Jednání subjektů spočívající v tom, že po provedení podezřelých transakcí „zmizí ze scény“, je pro daňové podvody typické. Požadavek na přesné ověření výše neodvedené daně přímo u missing tradera by tedy bránil účinnému postihu daňových podvodů, a proto je třeba jej odmítnout (rozsudek ze dne 2. 12. 2021, čj. 1 Afs 262/2021  40, DYNASTY PARTNER, bod 45). [24] V nynější věci však bmauto czech nikam nezmizela (čehož si krajský soud správně povšiml) a nic tedy (pravděpodobně) nebrání ověřit žalobcovo tvrzení, že daň chybí jen ve zcela zanedbatelné výši (NSS opakuje, že má jít údajně o méně než 6 tis. korun). Pak ale NSS plně souhlasí s krajským soudem, že stěžovatel musí v dalším řízení zvážit, zda právě tato indicie nedává za pravdu žalobci, že o žádný podvod nešlo, a že byť dle stěžovatele transakce ekonomický smysl nedávaly, žalobci jej dávat mohly z důvodu podpory obchodní společnosti jeho syna (LITOZ). NSS samozřejmě nevylučuje, že výše chybějící daně je řádově mnohem vyšší, to však (zatím) stěžovatel netvrdil (dokonce i v kasační stížnosti argumentuje jen tím, kolik bmauto czech celkově dluží na daních, nikoli kolik z této částky se alespoň řádově týká nyní sporné transakce). Rozhodně tedy nejde v této skutkově specifické situaci o argument bezvýznamný, jak to opakovaně stěžovatel tvrdí (body 104 násl. jeho rozhodnutí). A rozhodně není chybné tvrzení krajského soudu, který sice nezpochybňuje chybějící daň, ovšem současně uvažuje, zda s ohledem na (údajně) zanedbatelnou výši této chybějící daně v řádu několik málo tisícikorun jde v této věci vskutku o daňový podvod. [25] Krajský soud dále uvedl, že ve věci zatím není sporné, že pohledávky za bmauto czech byly faktoringovým společnostem skutečně postupovány. Vysvětlil též nesprávnost pochybností stěžovatele, proč v řetězci figurovala právě bmauto czech. Jak k tomu uvedl krajský soud, pokud účelem transakcí bylo vytváření pohledávek za účelem jejich prodeje faktoringové společnosti, pak v řetězci mezi LITOZ a žalobcem ještě jeden článek být musel, jinak by LITOZ prakticky mohl financovat sám žalobce (bod 56 rozsudku). Je na stěžovateli, aby se k této otázce srozumitelně vyjádřil. Dle NSS stěžovatel dramatizuje údajné rozpory v tvrzeních žalobce (např. bod 131 rozhodnutí stěžovatele, na který stěžovatel upozorňuje v kasační stížnosti), naopak se stěžovatel bezdůvodně odmítá vypořádat s tvrzeními žalobce, kterými smysluplnost transakcí vysvětloval. NSS neříká, že žalobce má pravdu, má ale právo na to, aby mu stěžovatel k tomu poskytnul přezkoumatelnou odpověď (shodně to říká též krajský soud, rozhodně tedy není pravda, že by krajský soud bez dalšího žalobcově konstrukci uvěřil – srov. k tomu správné shrnutí důvodů zrušení v bodě 60 rozsudku). [26] NSS zdůrazňuje, že žalobce má právo na přezkoumatelné a pečlivé odůvodnění tím spíše, že daňové orgány původně pracovaly s úplně jiným skutkovým scénářem (neprokázání faktického plnění). K závěru o podvodu na DPH se stěžovatel přiklonil teprve pod „tlakem“ prvního rušícího rozsudku krajského soudu. Pak ale musí být závěry stěžovatele o to pádnější, což ve stávající verzi odůvodnění nebyly. [27] NSS připouští, že určité skutkové závěry se v tomto ohledu objevily v bodě 114 rozhodnutí stěžovatele, kde se odkazuje na výpověď jednatele společnosti bmauto czech, který jako smysl transakcí uváděl důvod zcela jiný. Je vskutku s podivem, že by jednatel bmauto czech neznal skutečný důvod transakcí (podporu peněžních toků v LITOZ a utváření krátkodobých pohledávek). [28] Na druhou stranu pochybnosti o tom, že by dané transakce byly daňovým podvodem, umocňuje další skutečnost, na kterou krajský soud upozornil. V prakticky shodném obchodním řetězci, kde vystupoval Z. T. (viz bod [12] shora), stěžovatel žádný podvod nenašel, neboť Z. T. daňové povinnosti v souvislosti s obchody uzavíranými s žalobcem plnil. NSS se shoduje se závěry krajského soudu, že je „nelogické, že by se v prakticky shodném obchodním řetězci v jednom případě o daňový podvod jednalo a v druhém nikoli. Bylo by to možné pouze za situace, kdy by žalobce již předem plánoval zmást daňovou správu tím, že vytvoří dva obchodní řetězce, z nichž pouze jeden bude zasažen podvodným jednání. Takový konstrukt by byl však již tak překombinovaný, že jej ve svých úvahách neuvádí ani [stěžovatel]“ (bod 58 napadeného rozsudku). NSS nerozumí stěžovatelově kritice, jak by se tímto závěrem mohl krajský soud dostat do rozporu se svým prvním rušícím rozsudkem v této věci. [29] NSS tedy shrnuje, že krajský soud ani sám NSS neříkají ve vztahu ke sporným skutkovým otázkám nějaký finální závěr. Je na stěžovateli, aby s ohledem na shora popsaná specifika věci podrobil celý obchodní případ dalšímu zkoumání (jak správně a detailně krajský soud vysvětlil v bodě 60 napadeného rozsudku). IV. Závěr a náklady řízení [30] NSS tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. [31] Žalobce měl naopak ve věci plný úspěch, proto má též nárok na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Náklady řízení spočívaly v odměně advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč, tj. vyjádření ke kasační stížnosti [§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy činí náklady žalobce v řízení před NSS částku 4 114 Kč (včetně DPH, neboť advokát je plátcem této daně), kterou je stěžovatel povinen ve stanovené lhůtě zaplatit.
Poučení Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. června 2022 Zdeněk Kühn předseda senátu
ZOBRAZOVÁNÍ
Číslo jednací : 10 Afs 469/2021- 50
Spisová značka : 10 Afs 469/2021
Souladná prejudikatura : 1 Afs 262/2021-40, 1 Afs 262/2021-40, 1 Afs 262/2021-40,
Souladná prejudikatura : 10 Afs 182/2018-42, 10 Afs 182/2018-42, 10 Afs 182/2018-42,
Souladná prejudikatura : 7 Afs 321/2018-80, 7 Afs 321/2018-80, 7 Afs 321/2018-80,
Vztah k předpisům : k § 92 odst. 5 písm. d) daňového řádu
Právní věta (text) : Pokud v daném řetězci transakcí chybí daň z přidané hodnoty ve zcela zanedbatelné výši (zde údajně jen několik málo tisíc korun), vyvolává to pochybnosti, zda lze na celý řetězec pohlížet jako na podvodný [§ 92 odst. 5 písm. d) daňového řádu].
Právní věta : Ano
Datum : 03.06.2022
Účastníci řízení : Odvolací finanční ředitelství, xxx