Detail dokumentu 6 Afs 331/2020- 48

OZNAČENÍ
Soud (senát) : tříčlenný senát NSS
Označení věci v celku : 6 Afs 331/2020-48
Označení věci v celku : Pej 279/2023
Stav řízení : Skončeno
ECLI : ECLI:CZ:NSS:2022:6.Afs.331.2020.48
Právní věta : ne
senát rejstřík poř.č. rok č.listu
Pej 279 2023
6 Afs 331 2020 48
OZNAČENÍ -> napadené správní rozhodnutí (kasační agenda)
Název správního orgánu Sp. zn./čj. rozhodnutí správního orgánu Datum napadeného rozhodnutí
Odvolací finanční ředitelství 7667/18/5300-22443-701728 19.02.2018
OZNAČENÍ -> související řízení (nekasační agenda)
Název soudu / subjektu Sp. zn./čj. řízení/podání Datum zahájení řízení
/-
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k řízení
Datum zahájení řízení : 19.10.2020
Datum skončení řízení : 31.05.2022
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k rozhodnutí
Datum vydání rozhodnutí : 31.05.2022
Datum vyhotovení rozhodnutí : 31.05.2022
Datum vypravení rozhodnutí : 01.06.2022
Datum právní moci : 01.06.2022
Datum zpřístupnění : 03.02.2023 10:41:17
PRÁVNÍ PŘEDPISY
Oblast úpravy : Daně - daň z přidané hodnoty
Aplikováno právo EU : Ne
čl. § odst. písm. předpis číslo rok
101h 1 c zákona 235 2004
101k zákona 235 2004
101a 3 zákona 235 2004
101a 4 zákona 235 2004
PODROBNOSTI O DOKUMENTU A ŘÍZENÍ
Druh dokumentu : Rozsudek
Rozhodnutí ve vztahu k řízení : rozhodnutí, kterým se řízení končí
Výrok rozhodnutí NSS : zamítnuto
Typ řízení : žaloba proti rozhodnutí
OSOBA
Zástupce : Bürger Pavel JUDr. Ing. hlavní subjekt: Český nábytek a.s.
Typ zástupce : právní zástupce
Soudce zpravodaj : DIENSTBIER Filip, JUDr. Ing.Ph.D.
Účastník řízení Typ účastníka
Český nábytek a.s. stěžovatel
Český nábytek a.s. žalobce/navrhovatel 1.st
Odvolací finanční ředitelství žalovaný/odpůrce 1.st
Odvolací finanční ředitelství účastník řízení
PREJUDIKATURA
Prejudikatura označení věci v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Identifikace ve sbírkách sešit judikát rok Název orgánu Povaha Druh
6 Afs 51/2021-57 6 Afs 51 2021 57 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
9 Afs 383/2018-40 9 Afs 383 2018 40 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
10 Afs 226/2018-44 10 Afs 226 2018 44 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
7 Afs 367/2018-45 7 Afs 367 2018 45 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
8 Afs 151/2021-36 8 Afs 151 2021 36 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno kasační stížností
Krajský soud Označení rozhodnutí KS v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Datum rozhodnutí krajského soudu Rozhodnuto NSS
Městský soud v Praze 5 Af 17/2018-34 5 Af 17 2018 34 30.09.2020 zamítnuto
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Podána předběžná otázka k Soudnímu dvoru EU
Sp. zn./čj. předkládacího rozhodnutí NSS Datum předkládacího rozhodnutí NSS Podána PO
ne
HLEDÁNÍ V TEXTU
Výběr části dokumentu Hledat v části dokumentu
Záhlaví  6 Afs 331/2020 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Český nábytek a. s., sídlem Chomutovická 1444/2, Praha 4, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Bürgerem, advokátem, sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2018, č. j. 7667/18/530022443701728, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 5 Af 17/2018  34,
Výrok takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobkyně podala v únoru 2017 následné kontrolní hlášení k dani z přidané hodnoty za období prosinec 2016. Protože měl Finanční úřad pro hlavní město Prahu pochybnosti o části údajů v něm obsažených, vyzval žalobkyni podle § 101g odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), aby je změnila, doplnila nebo případně potvrdila prostřednictvím následného kontrolního hlášení do 5 pracovních dnů od oznámení výzvy (§ 101g odst. 3 ZDPH). Ve výzvě žalobkyni poučil, že nebudeli podání učiněno elektronicky datovou zprávou ve formátu nebo struktuře zveřejněné správcem daně, je neúčinné (§ 101a odst. 4 ZDPH ve znění účinném do 30. 6. 2017, nyní obdobně § 101a odst. 3 ZDPH) a že nepodáli plátce kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši 30 000 Kč [§ 101h odst. 1 písm. c) ZDPH]. Tato výzva byla žalobkyni doručena dne 20. 3. 2017 a žalobkyně na ni nejprve reagovala tak, že dne 25. 3. 2017 zaslala finančnímu úřadu podání ve formátu PDF s přílohami a dne 30. 3. 2017 mu pak zaslala následné kontrolní hlášení ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. [2] Finanční úřad poté platebním výměrem uložil žalobkyni pokutu ve výši 30 000 Kč dle § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH za to, že na základě výzvy nepodala kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě. První podání žalobkyně bylo podle finančního úřadu neúčinné, neboť nemělo formát a strukturu určenou správcem daně, a druhé podání bylo učiněno až po pětidenní lhůtě, která marně uplynula dne 27. 3. 2017. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí finančního úřadu potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí upozornil, že dle § 101k ZDPH ve znění účinném od 29. 7. 2016 může žalobkyně požádat o prominutí pokuty. [3] Městský soud v Praze zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Nejprve poukázal na to, že Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/15 ze dne 6. 12. 2016 (N 232/83 SbNU 605; 40/2017 Sb.) přezkoumal § 101h ZDPH a nedospěl k závěru o neústavnosti tam zakotveného sankčního mechanismu. K problematice účinnosti podání, které bylo učiněno jinak než stanoveným způsobem a ve stanovené formě, odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2018, č. j. 2 Afs 25/2015  38, ze dne 20. 3. 2019, č. j. 9 Afs 383/2018  43, ze dne 29. 5. 2019, č. j. 10 Afs 226/2018  44, a ze dne 13. 6. 2019, č. j. 7 Afs 367/2018  48. Podle těchto rozsudků chybně zvolený formát podání bez dalšího nezamezí předpokládaným účinkům pro správu daní, jeli toto podání schopno splnit svoji (sdělující) funkci po obsahové stránce úplně stejně jako jiná technická podoba formuláře. Tyto rozsudky se ale týkají věcí, na něž ještě nedopadal § 101a odst. 4 ZDPH. V něm byla s účinností od 1. 5. 2016 zakotvena neúčinnost podání učiněného jinak než elektronicky datovou zprávou ve formátu nebo struktuře zveřejněné správcem daně. Dle městského soudu citovaná rozhodnutí vycházejí z toho, že do doby této novelizace bylo třeba hledět na podání, která jsou způsobilá k projednání a vyvolání předpokládaných účinků, jako na účinná i při zvolení nesprávné formy podání. Podstatný rozdíl posuzované věci nicméně spočívá v tom, že na ni již novelizovaná právní úprava dopadá. Závěr o neúčinnosti prvního podání stěžovatelky je tak s ohledem na § 101 odst. 4 ZDPH správný. Toto ustanovení je přitom speciální k úpravě v daňovém řádu, a proto neměl správce daně povinnosti vyzvat stěžovatelku k odstranění vady podání dle § 74 daňového řádu. Jelikož první podání stěžovatelky bylo neúčinné, stěžovatelka nereagovala na výzvu správce daně ve stanovené lhůtě, a proto jí vznikla povinnost uhradit pokutu podle § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH ve výši 30 000 Kč. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [4] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. [5] Stěžovatelka namítá, že na výzvu správce daně reagovala včas a její pochybení spočívalo pouze v tom, že podání učinila v nesprávném formátu a struktuře. Udělení pokuty stěžovatelka pokládá za nespravedlivé a rozporné se základními zásadami ústavního pořádku a právního státu. Výše pokuty je dle stěžovatelky ve zřetelném nepoměru k míře provinění a správce daně „odmítl danou pokutu prominout“. Městský soud v napadeném rozsudku sice na podporu svých závěrů odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ale ve skutečnosti rozhodoval v rozporu s ní. S námitkou, že správce daně měl podle § 74 odst. 1 daňového řádu stěžovatelku vyzvat k odstranění vad podání a stanovit jí k tomu odpovídající lhůtu, se městský soud adekvátně nevypořádal. Nezohlednil ani skutečnost, že stěžovatelka učiněním podání v nesprávném formátu a struktuře neporušila ani neohrozila cíle správy daní ani cíle spojené se zavedením kontrolního hlášení, které dle důvodové zprávy spočívají ve zlepšení výběru daní a zavedení účinného a flexibilního nástroje v boji proti daňovým podvodům. Naopak správce daně postupoval „příliš invazivně“ a v rozporu se zásadami správy daní způsobil vznik zbytečných nákladů stěžovatelce a nešetřil její práva a právem chráněné zájmy. Závěrem stěžovatelka uvádí, že ke své první, včasné odpovědi připojila i daňové doklady, čímž správci daně poskytla více informací, než kdyby reagovala prostřednictvím požadovaného formuláře. [6] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout. Nejprve poukazuje na to, že námitka rozporu udělení pokuty se základními zásadami ústavního pořádku a právního státu je zcela obecná, a proto na ni lze reagovat toliko obecným konstatováním, že tyto zásady porušeny nebyly. Nedůvodné jsou i námitky porušení základních zásad správy daní. Udělením pokuty správce daně nepostupoval v rozporu se zásadou, že správce daně má šetřit práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů (§ 5 odst. 3 daňového řádu), ale toliko dostál své zákonné povinnosti, odkazovaná zásada nemůže vést k automatickým úlevám ze zákonných požadavků. Stejně tak nelze z logiky věci chápat udělení pokuty tak, že tím správce daně způsobil stěžovatelce vznik zbytečných nákladů (§ 7 odst. 2 daňového řádu), které mají dle stěžovatelky zřejmě spočívat právě v povinnosti uhradit tuto pokutu. [7] Podle žalovaného není konkrétnější argumentací podepřena ani námitka stěžovatelky, že napadený rozsudek městského soudu je ve skutečnosti v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, na kterou městský soud odkázal. Tato judikatura se týká právní úpravy před novelizací provedenou zákonem č. 113/2016 Sb., kterou byla v § 101a odst. 4 ZDPH zakotvena neúčinnost podání v jiném formátu či struktuře, než jakou stanovil správce daně. Do té doby tedy bylo nutno na každé podání, které bylo způsobilé k projednání a vyvolání předpokládaných účinků, nahlížet jako na účinné. To však změnila odkazovaná novelizace, jak správně vyložil městský soud. [8] Žalovaný dále konstatuje, že ke včasnému podání učiněnému v nesprávném formátu a struktuře nemohl přihlížet, neboť zákon s touto vadou spojuje neúčinnost podání. Správce daně nad rámec svých povinností stěžovatelku telefonicky kontaktoval a na neúčinnost podání ji upozornil, přesto stěžovatelka na výzvu ve stanovené lhůtě řádným podáním nereagovala. Ohledně výše pokuty zákon neposkytuje v tomto případě žádný prostor pro uvážení či moderaci. S námitkou, že správce daně měl dle § 74 odst. 1 daňového řádu stěžovatelku vyzvat k odstranění vad, se městský soud v adekvátním rozsahu vypořádal. Pro posouzení věci je konečně irelevantní, zda podáním v nesprávném formátu a struktuře došlo k porušení či ohrožení cíle správy daní nebo cíle spojeného se zavedením kontrolního hlášení. [9] Vyjádření žalovaného bylo stěžovatelce zasláno na vědomí. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [11] Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [12] Stěžovatelka v prvé řadě namítá, že udělení pokuty dle § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH je v rozporu s ústavním pořádkem, včetně základních zásad právního státu. Ústavnost tohoto ustanovení – a obecně systému sankcí dle § 101h a násl. ZDPH – již nicméně byla Ústavním soudem přezkoumána v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/15 ze dne 6. 12. 2016 (N 232/83 SbNU 605; 40/2017 Sb.). Ústavní soud jejich rozpor s ústavním pořádkem neshledal a návrh na zrušení zamítl. Ve vztahu k § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH Ústavní soud poukázal na to, že pokutu uloženou podle tohoto ustanovení může správce daně k žádosti plátce zcela nebo zčásti prominout (§ 101k ZDPH), a je tudíž umožněno věc individuálně posoudit (bod 77). Pokuta ve výši 30 000 Kč současně nebude mít u osob, které jsou plátci DPH, rdousící efekt (bod 78). Nejvyšší správní soud dosud neshledal důvod se od těchto závěrů odchýlit (viz rozsudek ze dne 10. 5. 2022, č. j. 6 Afs 51/2021  57, bod 17 a tam citovaná rozhodnutí). Jelikož stěžovatelka podrobněji neuvádí, v čem spatřuje neústavnost této právní úpravy a pokuty, která jí byla uložena, ani v posuzované věci Nejvyšší správní soud nespatřuje žádný důvod pro odchylné posouzení. [13] Stěžovatelka dále rozporuje závěr, že její první podání, které bylo učiněné ještě ve stanovené pětidenní lhůtě, bylo neúčinné kvůli nesprávnému formátu a struktuře. [14] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka byla vzhledem k pochybnostem správce daně o údajích v následném kontrolním hlášení vyzvána ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů, a to opět podáním následného kontrolního hlášení do pěti dnů od oznámení výzvy (§ 101g 2 a 3 ZDPH). Následné kontrolní hlášení bylo třeba podat elektronicky, a to datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně (§ 101a odst. 1 písm. b) ve spojení s § 101a odst. 3 a 101f odst. 3 ZDPH). Podle § 101a odst. 4 ZDPH ve znění účinném do 30. 6. 2017 (nyní obdobně § 101a odst. 3 ZDPH) platilo, že nebudeli podání učiněno elektronicky datovou zprávou ve formátu nebo struktuře zveřejněné správcem daně, je neúčinné. Závěr o neúčinnosti podání stěžovatelky tak má výslovnou oporu v odkazovaném ustanovení. [15] Stejně tak má oporu i v judikatuře Nejvyššího správního soudu, jak správně dovodil již městský soud. V již citovaném rozsudku č. j. 9 Afs 383/2018  43, bod 31, Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že „neúčinnost podání v jiném formátu či jiné struktuře byla do § 101a odst. 4 včleněna až novelou zákona o DPH zákonem č. 113/2016 Sb., účinnou od 1. 5. 2016. Do té doby, pokud podání splňovalo obě podmínky § 74 odst. 1 daňového řádu, tedy způsobilost k projednání a vyvolání předpokládaných účinků pro správu daní, bylo nutné na daňové přiznání pohlížet jako na účinné.“ Nejvyšší správní soud tedy vycházel z toho, že aplikace § 101a odst. 4 ZDPH by vedla k závěru o neúčinnosti podání v jiném formátu či struktuře. Na tyto závěry pak Nejvyšší soud odkázal i v navazujících rozhodnutích (viz již citovaný rozsudek č. j. 10 Afs 226/2018  44, bod 22; a rozsudek č. j. 7 Afs 367/2018  48, bod 24). Námitka stěžovatelky, že městský soud posoudil věc v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, na kterou sám odkázal, je nedůvodná – městský soud naopak postupoval v souladu s touto judikaturou a správně vyložil, že v odkazovaných věcech nebylo možno učinit závěr o neúčinnosti podání také proto, že ještě nebyl aplikovatelný § 101a odst. 4 ZDPH (ani žádné obdobné ustanovení). Ve stěžovatelčině věci tomu však bylo jinak a městský soud ji od předchozích případů správně odlišil. [16] Stěžovatelku nebylo namístě vyzvat dle § 74 daňového řádu k odstranění vady podání spočívající v nesprávném formátu či struktuře. Dle § 74 odst. 3 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12 2020 je podání neúčinné teprve tehdy, nebudouli vady podání odstraněny ve lhůtě stanovené výzvou. Oproti tomu dle § 101a odst. 4 ZDPH je neúčinnost automatickým důsledkem podání učiněného jinak než datovou zprávou ve stanoveném formátu a struktuře. Jde tedy o speciální úpravu, která vylučuje aplikaci obecných pravidel dle § 74 daňového řádu (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2021, č. j. 8 Afs 151/2021  36, bod 30, podle něhož § 101a odst. 4 ZDPH výjimkou z obecné úpravy pro formu podání dle daňového řádu). K uvedeným závěrům ostatně dospěl již městský soud, a opodstatněná tedy není ani výhrada stěžovatelky, že se s touto její argumentací nevypořádal. [17] Stěžovatelka nevznáší žádnou konkrétní argumentaci, proč by měla právní úprava stanovující neúčinnost podání neústavní, a ani Nejvyšší správní soud důvody pro takový závěr neshledává. Proto ve shodě s městským soudem konstatuje, že první podání stěžovatelky bylo z důvodu nesprávného formátu a struktury neúčinné. Stěžovatelka tak reagovala na výzvu správce daně až po stanovené lhůtě, a proto jí vznikla povinnost uhradit pokutu ve výši 30 000 Kč dle § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH. [18] Tento jednoznačný a obligatorní zákonný důsledek nemůže být modifikován aplikací ani jedné ze základních zásad správy daní, jichž se stěžovatelka dovolává. Nadto, zásada, že správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní (§ 5 odst. 3 daňového řádu), nebyla postupem správce daně nijak porušena. Správce daně postupoval dle zákona a neměl ani možnost volit jiný postup (navíc stěžovatelku nad rámec svých povinností i telefonicky poučil o neúčinnosti jejího prvního podání). Povinnost uhradit pokutu dále stěžovatelce vznikla v důsledku toho, že nesplnila povinnosti podat k výzvě správce daně řádné následné kontrolní hlášení, a nejde tedy o „zbytečný náklad“ vzniklý v důsledku postupu správce daně; ani k porušení zásady dle § 7 odst. 2 daňového řádu tudíž nedošlo. [19] Právní úprava vyžadující podání (následného) kontrolního hlášení ve stanoveném formátu a struktuře a ukládající s tím spojenou sankci za porušení povinnosti činit podání touto formou sleduje cíl spočívající v usnadnění správy daně. Tento zájem přitom stěžovatelka podáním v jiné než stanovené formě narušila (což nakonec – vzhledem k tomu, že řádné podání neučinila ve stanovené lhůtě – vedlo až k uložení pokuty). Není tedy přesné tvrzení stěžovatelky, že svým postupem nijak neohrozila cíle spojené s dotčenou právní úpravou. Námitka, že ve skutečnosti poskytla správci daně více informací, je pak pro posouzení věci irelevantní; rozhodné je, že je neposkytla ve stanovené formě. [20] O případném prominutí pokuty dle § 101k ZDPH se rozhoduje v samostatném řízení, a to k žádosti plátce (již citovaný rozsudek č. j. 6 Afs 51/2021  57, bod 23). Rozhodnutí vzešlé z takového řízení nebylo předmětem soudního přezkumu v nyní projednávané věci, a proto se nelze zabývat tvrzením stěžovatelky, že správce daně odmítl pokutu prominout. IV. Závěr a náklady řízení [21] Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). [22] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. května 2022 JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu
ZOBRAZOVÁNÍ
Číslo jednací : 6 Afs 331/2020- 48
Spisová značka : 6 Afs 331/2020
Souladná prejudikatura : 10 Afs 226/2018-44, 10 Afs 226/2018-44, 10 Afs 226/2018-44, 10 Afs 226/2018-44, 10 Afs 226/2018-44,
Souladná prejudikatura : 6 Afs 51/2021-57, 6 Afs 51/2021-57, 6 Afs 51/2021-57, 6 Afs 51/2021-57, 6 Afs 51/2021-57,
Souladná prejudikatura : 7 Afs 367/2018-45, 7 Afs 367/2018-45, 7 Afs 367/2018-45, 7 Afs 367/2018-45, 7 Afs 367/2018-45,
Souladná prejudikatura : 8 Afs 151/2021-36, 8 Afs 151/2021-36, 8 Afs 151/2021-36, 8 Afs 151/2021-36, 8 Afs 151/2021-36,
Souladná prejudikatura : 9 Afs 383/2018-40, 9 Afs 383/2018-40, 9 Afs 383/2018-40, 9 Afs 383/2018-40, 9 Afs 383/2018-40,
Datum : 31.05.2022
Účastníci řízení : Český nábytek a.s., Odvolací finanční ředitelství