Detail dokumentu 5 Afs 398/2019- 19

OZNAČENÍ
Soud (senát) : tříčlenný senát NSS
Označení věci v celku : 5 Afs 398/2019-19
Označení věci v celku : Pej 655/2022
Stav řízení : Skončeno
ECLI : ECLI:CZ:NSS:2022:5.Afs.398.2019.19
Právní věta : ne
senát rejstřík poř.č. rok č.listu
Pej 655 2022
5 Afs 398 2019 19
OZNAČENÍ -> napadené správní rozhodnutí (kasační agenda)
Název správního orgánu Sp. zn./čj. rozhodnutí správního orgánu Datum napadeného rozhodnutí
Generální finanční ředitelství 87136/18/7100-20117-010212 23.11.2018
OZNAČENÍ -> související řízení (nekasační agenda)
Název soudu / subjektu Sp. zn./čj. řízení/podání Datum zahájení řízení
/-
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k řízení
Datum zahájení řízení : 08.11.2019
Datum skončení řízení : 25.03.2022
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k rozhodnutí
Datum vydání rozhodnutí : 25.03.2022
Datum vyhotovení rozhodnutí : 25.03.2022
Datum vypravení rozhodnutí : 25.03.2022
Datum právní moci : 28.03.2022
Datum zpřístupnění : 02.11.2022 01:47:39
PRÁVNÍ PŘEDPISY
Oblast úpravy : Daně - daň z přidané hodnoty
Aplikováno právo EU : Ne
čl. § odst. písm. předpis číslo rok
65 1 zákona 150 2002
82 zákona 150 2002
PODROBNOSTI O DOKUMENTU A ŘÍZENÍ
Druh dokumentu : Rozsudek
Rozhodnutí ve vztahu k řízení : rozhodnutí, kterým se řízení končí
Výrok rozhodnutí NSS : zamítnuto
Typ řízení : žaloba proti rozhodnutí
OSOBA
Zástupce : Šťastník Štěpán Mgr. hlavní subjekt: CZ IZOLACE s.r.o.
Typ zástupce : právní zástupce
Soudce zpravodaj : CAMRDA Jakub, JUDr.Ph.D.
Účastník řízení Typ účastníka
CZ IZOLACE s.r.o. stěžovatel
CZ IZOLACE s.r.o. žalobce/navrhovatel 1.st
Generální finanční ředitelství žalovaný/odpůrce 1.st
Generální finanční ředitelství účastník řízení
PREJUDIKATURA
Prejudikatura označení věci v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Identifikace ve sbírkách sešit judikát rok Název orgánu Povaha Druh
8 Afs 98/2018-52 8 Afs 98 2018 52 Sb. NSS 11 3793 2018 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
6 As 108/2019-39 6 As 108 2019 39 Sb. NSS 6 6 2021 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
Pl. ÚS-St 12/2000 Inspirativní Souladná
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno kasační stížností
Krajský soud Označení rozhodnutí KS v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Datum rozhodnutí krajského soudu Rozhodnuto NSS
Městský soud v Praze 10 Af 22/2019-40 10 Af 22 2019 40 14.10.2019 zamítnuto
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno ústavní stížností
Sp. zn. Ústavního soudu Datum rozhodnutí ÚS Sp. zn./čj. napadeného rozhodnutí NSS Datum napadeného rozhodnutí NSS Rozhodnuto Sp. zn./čj. výsledného rozhodnutí NSS
III. ÚS 1387/22 21.06.2022 5 Afs 398/2019-19 25.03.2022 Odmítnuto
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Podána předběžná otázka k Soudnímu dvoru EU
Sp. zn./čj. předkládacího rozhodnutí NSS Datum předkládacího rozhodnutí NSS Podána PO
ne
HLEDÁNÍ V TEXTU
Výběr části dokumentu Hledat v části dokumentu
Záhlaví  5 Afs 398/2019 - 21 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: CZ IZOLACE s.r.o., se sídlem Blanická 834/140, Ostrava, zast. Mgr. ICLic. Štěpánem Šťastníkem, advokátem se sídlem Olomoucká 153/25, Opava, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2019, č. j. 10 Af 22/2019 – 40,
Výrok takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 3. 5. 2018, č. j. 20848/18/5300-22444-712362, zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo platební výměr Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 20. 11. 2017, č. j. 3594808/17/3202-50522-809964, na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí 2017 ve výši 10 450 Kč. Žalobce podal u žalovaného podnět k přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Žalovaný žalobci přípisem ze dne 23. 11. 2018, č. j. 87136/18/7100-20117-010212, sdělil, že jeho podnět neshledal důvodným. [2] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě domáhal mimo jiné zrušení uvedeného sdělení žalovaného. Žaloba byla následně v tomto rozsahu postoupena Městskému soudu v Praze, který ji shora uvedeným usnesením dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2013, č. j. 1 Afs 35/2013 – 30 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, č. j. 10 A 163/2017 – 24, dospěl k závěru, že napadené sdělení nepodléhá přezkoumání ve správním soudnictví. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [3] Proti uvedenému usnesení městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž namítá nesprávnost závěru městského soudu, podle něhož napadené sdělení není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Daný závěr považuje za rozporný s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť má za to, že nelze vyloučit ze soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu, který postupoval v rozporu s právním předpisem, čímž stěžovateli znemožnil dosáhnout snížení DPH a zasáhl tak do jeho „práva na majetek“. Stěžovatel dále zopakoval námitky směřující proti žalobou napadenému sdělení žalovaného, ty však nejsou v posuzovaném případě s ohledem na povahu napadeného rozhodnutí městského soudu relevantní (viz níže), Nejvyšší správní soud tedy neshledal důvod je podrobně rekapitulovat. [4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Odkázal na své vyjádření k žalobě a dodal, že stěžovateli nic nebránilo, aby proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, jímž byl potvrzen výše uvedený platební výměr, podal v zákonné lhůtě žalobu. Skutečnost, že žalobu podal opožděně, nemůže jít k tíži žalovaného ani městského soudu. Žalovaný se ztotožnil se závěry městského soudu a dodal, že obdobnou ústavněprávní argumentací, jakou uplatnil stěžovatel, se již Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 29. 8. 2018, č. j. 8 Afs 98/2018 – 52, publ. pod č. 3793/2018 Sb. NSS. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [6] Nejvyšší správní soud následně přistoupil k přezkoumání napadeného rozhodnutí městského soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a jejích důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí městského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [7] Nejprve je nutné připomenout, že je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, může se Nejvyšší správní soud z povahy věci zabývat pouze kasačními důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrzenou nezákonností rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS). Nejvyššímu správnímu soudu tedy v takové situaci nepřísluší se jakkoliv vyslovovat k meritu věci, tedy v tomto případě k zákonnosti sdělení, podle něhož žalovaný neshledal podnět k přezkoumání výše zmiňovaného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství důvodným. [8] Podstatou relevantních kasačních námitek je, že sdělení žalovaného dle § 121 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění (dále jen „daňový řád“), o tom, že podnět k přezkoumání rozhodnutí nebyl shledán důvodným, je dle stěžovatele rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., které podléhá soudnímu přezkumu, neboť v opačném případě by stěžovateli byla v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny odepřena soudní ochrana. [9] Uvedené námitce nelze dát zapravdu. [10] Již stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. Pl. ÚS-St 12/2000, byť bylo vydáno ještě před přijetím současného daňového řádu i soudního řádu správního, potvrzuje správnost závěrů městského soudu o tom, že nepovolení, resp. nyní nenařízení přezkoumání daňového rozhodnutí nepodléhá kognici správních soudů: „Je třeba mít na paměti, že se v souzeném případě jedná o dvojí prostředky ochrany práva. Jednak jsou tu prostředky instanční (řádné) a mimořádné (obnova řízení), jednak soudní (správní žaloba) - tedy prostředky, které může strana využít (má na ně tak říkajíc právní nárok). Vedle toho existují i prostředky jiné, dozorčí, mezi něž patří právě přezkoumání podle § 55b daňového řádu [pozn. NSS: míněn tehdejší zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků]. Ty slouží k ochraně objektivního práva a strana na ně nárok nemá. Pokud se navrhovatelka odvolává na to, že v případě rozhodování podle § 55b daňového řádu se jedná o rozhodnutí o právech a povinnostech, pak to platí jen tehdy, jestliže v prvé fázi přezkoumání bylo rozhodnutí k přezkumu vůbec otevřeno a teprve ve druhé fázi bylo zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno. Vycházejíc z uvedeného návrhu III. senátu, plénum Ústavního soudu dle § 23 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přijalo stanovisko, dle něhož rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí podle § 55b zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, má procesní povahu a tudíž nepodléhá soudnímu přezkumu.“ [11] K (ne)možnosti brojit proti tomu, že nebyly shledány důvody k přezkoumání daňového rozhodnutí, se opakovaně vyjádřil ve své judikatuře Nejvyšší správní soud, a to např. v již zmiňovaném rozsudku ze dne 29. 8. 2018, č. j. 8 Afs 98/2018 – 52, na který odkazoval rovněž žalovaný: „Ve vztahu k přezkumnému řízení se Nejvyšší správní soud vyjadřoval obdobně již k předchozí právní úpravě dané v § 55b zákona o správě daní a poplatků. V rozsudku ze dne 19. 12. 2006, čj. 1 Afs 56/2004-114, č. 1113/2007 Sb. NSS, uvedl: ,Ustanovení § 55b d. ř. („Na žádost daňového subjektu nebo z úřední povinnosti může být rozhodnutí správce daně, které je v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení, a okolnosti nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši, zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno“) svou textací i systematickým řazením zřetelně naznačuje, že zákonodárce nepomýšlel na to „žádost“ konstruovat jako – lhostejno jaký – opravný prostředek, jsoucí v dispozici účastníka řízení.[…]Proto Nejvyšší správní soud setrvává ve shodě s předchozí judikaturou na tom, že přezkoumávání daňových rozhodnutí není opravným prostředkem, ale nápravným prostředkem správního dozoru. […] neužil-li správní orgán své dozorčí oprávnění, nijak tím nevsáhl do subjektivního práva účastníka řízení (ani kohokoli jiného, kdo podnět k výkonu dozoru případně podal), protože tu žádné subjektivní právo na výkon dozorčího oprávnění není.‘ K tomuto závěru dospěl dokonce i za situace, kdy § 55b zákona o správě daní a poplatků mluví výslovně o ,návrhu‘ účastníka. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. Pl. ÚSSt 12/2000 (,Vedle toho existují i prostředky jiné, dozorčí, mezi něž patří právě přezkoumání podle § 55b daňového řádu. Ty slouží k ochraně objektivního práva a strana na ně nárok nemá.‘). Obdobně se vyjádřil Nejvyšší správní soud i ve vztahu k zahájení přezkumného řízení dle § 95 odst. 1 spr. ř., a to například v již zmíněném rozsudku sp. zn. 1 Ans 4/2009. Úprava přezkumného řízení v daňovém řádu je svojí povahou (dozorčí funkce) shodná s tou, která byla v zákoně o správě daní a poplatků, stejně tak i s tou, která je ve správním řádu. I zde tak lze proto použít výše uvedenou judikaturu. Přezkumné řízení dle daňového řádu je jednoznačně dozorčí prostředek, na jehož zahájení není právní nárok. Jak již bylo řečeno, pokud neexistuje veřejné subjektivní právo na zahájení přezkumného řízení, není již z povahy věci možné, aby nenařízením přezkoumání rozhodnutí bylo zasaženo do práv daňového subjektu. Stěžovatel se proto mýlí, pokud tvrdí, že není podstatný právní nárok, ale to, zda byly naplněny podmínky pro zahájení přezkumného řízení a vyslovení nicotnosti.“ [12] V rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019 – 39, publ. pod č. 4178/2021 Sb. NSS, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu sice připustil možnost domáhat se nikoliv žalobou proti rozhodnutí, ale zásahovou žalobou ochrany proti zásahu spočívajícímu v nezahájení řízení z moci úřední, a to konkrétně řízení o odstranění stavby, výslovně však dodal, že na judikatuře, která nepřipouští soudní přezkoumání nezahájení přezkumného řízení, se nic nemění: „Přezkumné řízení slouží výlučně ochraně zákonnosti, k ochraně subjektivního práva mají adresáti správního rozhodnutí k dispozici opravné prostředky (…).“ [13] Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu sdělení nadřízeného správce daně dle § 121 odst. 4 daňového řádu o tom, že podnět k nařízení přezkoumání daňového rozhodnutí neshledal důvodným, je úkonem správního orgánu, který není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a proto je dle § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání vyloučen. Žaloba proti takovému úkonu správního orgánu je dle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. Městský soud tedy pochybil toliko formálně, jestliže žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek podmínek řízení namísto toho, aby tak učinil pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. To však na zákonnosti samotného výroku napadeného usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby nic nemění. IV. Závěr a náklady řízení [14] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. [15] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, náleželo by mu tedy vůči stěžovateli právo na náhradu nákladů, které v řízení důvodně vynaložil. Žalovanému však v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné administrativní činnosti nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 25. března 2022 JUDr. Jakub Camrda předseda senátu
ZOBRAZOVÁNÍ
Číslo jednací : 5 Afs 398/2019- 19
Spisová značka : 5 Afs 398/2019
Napadeno : III. ÚS 1387/2022 (SUS 179/2022)
Souladná prejudikatura : 6 As 108/2019-39, 6 As 108/2019-39,
Souladná prejudikatura : 8 Afs 98/2018-52, 8 Afs 98/2018-52,
Datum : 25.03.2022
Kasační/ústavní stížnost : III. ÚS 1387/22
Účastníci řízení : CZ IZOLACE s.r.o., Generální finanční ředitelství