Detail dokumentu 3 Afs 387/2020- 38

OZNAČENÍ
Soud (senát) : tříčlenný senát NSS
Označení věci v celku : 3 Afs 387/2020-38
Označení věci v celku : Pej 1790/2021
Stav řízení : Skončeno
ECLI : ECLI:CZ:NSS:2021:3.Afs.387.2020.38
Právní věta : ne
senát rejstřík poř.č. rok č.listu
Pej 1790 2021
3 Afs 387 2020 38
OZNAČENÍ -> napadené správní rozhodnutí (kasační agenda)
Název správního orgánu Sp. zn./čj. rozhodnutí správního orgánu Datum napadeného rozhodnutí
Finanční úřad pro Jihočeský kraj nezákonný zásah
OZNAČENÍ -> související řízení (nekasační agenda)
Název soudu / subjektu Sp. zn./čj. řízení/podání Datum zahájení řízení
/-
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k řízení
Datum zahájení řízení : 09.12.2020
Datum skončení řízení : 31.08.2021
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k rozhodnutí
Datum vydání rozhodnutí : 31.08.2021
Datum vyhotovení rozhodnutí : 31.08.2021
Datum vypravení rozhodnutí : 31.08.2021
Datum právní moci : 01.09.2021
Datum zpřístupnění : 01.11.2022 12:57:55
PRÁVNÍ PŘEDPISY
Oblast úpravy : Daně - ostatní
Aplikováno právo EU : Ne
čl. § odst. písm. předpis číslo rok
104 4 zákona 150 2002
82 zákona 150 2002
PODROBNOSTI O DOKUMENTU A ŘÍZENÍ
Druh dokumentu : Rozsudek
Rozhodnutí ve vztahu k řízení : rozhodnutí, kterým se řízení končí
Výrok rozhodnutí NSS : zamítnuto
Typ řízení : nezákonný zásah
OSOBA
Zástupce : Jakim Pavel Mgr. hlavní subjekt: xxx
Typ zástupce : právní zástupce
Soudce zpravodaj : RYCHLÝ Tomáš, JUDr.Ph.D.
Účastník řízení Typ účastníka
xxx stěžovatel
xxx žalobce/navrhovatel 1.st
Finanční úřad pro Jihočeský kraj žalovaný/odpůrce 1.st
Finanční úřad pro Jihočeský kraj účastník řízení
PREJUDIKATURA
Prejudikatura označení věci v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Identifikace ve sbírkách sešit judikát rok Název orgánu Povaha Druh
2 Aps 5/2012-52 2 Aps 5 2012 52 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
10 As 181/2019-63 10 As 181 2019 63 Sb. NSS 9 4051 2020 Nejvyšší správní soud Inspirativní Souladná
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno kasační stížností
Krajský soud Označení rozhodnutí KS v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Datum rozhodnutí krajského soudu Rozhodnuto NSS
Krajský soud v Českých Budějovicích 51 A 40/2020-20 51 A 40 2020 20 21.10.2020 zamítnuto
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Podána předběžná otázka k Soudnímu dvoru EU
Sp. zn./čj. předkládacího rozhodnutí NSS Datum předkládacího rozhodnutí NSS Podána PO
ne
HLEDÁNÍ V TEXTU
Výběr části dokumentu Hledat v části dokumentu
Záhlaví 3 Afs 387/2020 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: J. M., zastoupená Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem se sídlem Velké náměstí 116/7, Písek, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihočeský kraj, se sídlem Mánesova 1803/3a, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 2020, č. j. 51 A 40/2020 – 20,
Výrok takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) domáhala vyslovení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v neumožnění nahlížení do vlastní daňové informační schránky. V žalobě tvrdila, že její zmocněnec podal prostřednictvím své datové schránky přihlášku k nahlížení do daňové informační schránky [žalobkyně – pozn. Nejvyššího správního soudu] (dále také „přihláška“), na kterou žalovaný reagoval výzvou k odstranění vad podání, přičemž požadoval odstranění vad „zcela specifickým způsobem“, a to příkazem pro žalobkyni učinit nové podání [v němž by uvedla, že přihlášku podává prostřednictvím svého zástupce – pozn. Nejvyššího správního soudu]. Dále uvedla, že dne 22. 5. 2020 při ústním jednání s žalovaným vyšlo najevo, že žalovanému bylo zřejmé, kdo přihlášku činí a co navrhuje; přesto jí neumožnil nahlížení do daňové informační schránky. Podle žalobkyně výše popsaným postupem žalovaného došlo k zásahu do jejích práv, neboť nebyl žádný důvod k odepření přístupu do daňové informační schránky. [2] Krajský soud shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji rozsudkem ze dne 21. 10. 2020, č. j. 51 A 40/2020 – 20. S odkazem na listiny založené ve správním spise uvedl, že žalobkyně nevyplnila povinný údaj pro vyhodnocení přihlášky – osobu zástupce dle § 69b odst. 3 daňového řádu. Jelikož podala přihlášku k nahlížení do daňové informační schránky prostřednictvím datové schránky svého zástupce, aniž by v ní vyplnila údaje o oprávněné osobě k podání přihlášky, došlo k rozporu osoby činící podání (podávající přihlášku) a osoby žádající o přístup k nahlížení do daňové informační schránky. Tuto chybu pak systém vyhodnotil jako tzv. nepropustnou, tedy takovou, pro kterou nelze přihlášku kladně vyřídit. Žalobkyně byla žalovaným poučena, že jediným možným způsobem opravy bylo podání nové bezvadné přihlášky, neboť systém není schopen podanou přihlášku opravit. [3] Dle krajského soudu „není nepochopitelné“, jak tvrdila žalobkyně, že pracovnice žalovaného nemůže do systému zasáhnout a ručně žalobkyni umožnit přístup do daňové informační schránky. Jedná se o důsledek skutečnosti, že elektronický přístup do systému musí být určitým způsobem autentizován, aby byla zajištěna jeho bezpečnost. Přístup nebyl žalobkyni umožněn, neboť přihláška se týkala žalobkyně, ale k autentizaci měla sloužit datová schránka jejího zmocněnce. Krajský soud dále nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, dle níž byla žalovaným vyzvána „zcela specifickým způsobem“ k odstranění vad přihlášky, konkrétně výzvou k podání nové přihlášky (žádosti). Poukázal na to, že tuto úvahu žalobkyně více nerozvedla a nadto výzva k odstranění vad podání není úkonem žalovaného, vůči němuž žalobkyně brojila v žalobě. Proto krajský soud k této námitce pouze v obecné rovině uvedl, že § 74 daňového řádu, který upravuje odstraňování vad podání, nevylučuje postup zvolený žalovaným. Jestliže žalobkyně podávala žádost prostřednictvím jednoduchého a relativně krátkého elektronického formuláře, nelze dle krajského soudu dovodit, že výzva žalovaného k vyplnění nového formuláře byla excesivní. [4] Krajský soud dále zdůraznil, že žalobkyně a její zmocněnec rezignovali na řádné vyplnění předepsaného formuláře, na čemž nic nemění, že oprávněná úřední osoba, se kterou žalobkyně komunikovala, dokázala i přes tuto vadu podané žádosti porozumět. Dále uvedl, že i kdyby připustil, že postup žalovaného byl příliš formalistický, zásadní je, že žalobkyně nedoložila, jak se negativně projevil v její právní sféře. Navíc zvolený postup žalovaného (který zástupce žalobkyně opakovaně poučoval o vyskytlé vadě a způsobu, jak tuto vadu odstranit) stěží představoval reálný dopad do práv žalobkyně. Aby žalobkyně mohla do své daňové informační schránky nahlížet, stačilo pouze, aby opětovně podala jednoduchou žádost – přihlášku, ve které by vyplnila všechny požadované údaje. Tvrzení žalobkyně, že jí nebylo žalovaným umožněno nahlížet do své daňové informační schránky, není dle krajského soudu ze shora uvedených důvodů „zcela pravdivé“. Rezignovala-li žalobkyně na řádné vyplnění své přihlášky, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalovanému, neboť se ze strany žalobkyně jedná o porušení její povinnosti dle § 69b odst. 3 daňového řádu. [5] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, jejíž důvod lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [6] Stěžovatelka v převážné většině kasační stížnosti shrnuje dosavadní průběh správního řízení a předkládá svůj názor, jak by měly správní orgány postupovat, pokud určitá osoba učiní formulářové podání, v němž se dopustí chyby. Dále brojí proti „zjevně silové demonstraci úředního oprávnění“ a odkazuje na blíže nespecifikovaný případ, který projednává Městský soud v Praze, zabývající se včasností podání daňového přiznání jistou obchodní společností. [7] Tvrdí, že řízení o zásahové žalobě je zvláštním typem řízení, při kterém žalobce častokrát neví, proč k nezákonnému zásahu vlastně došlo. Z logiky věci tedy leží důkazní břemeno zejména na žalovaném, který by měl prokazovat, že jednal v souladu se zákonem. Proto také není možné po stěžovatelce požadovat, aby prokazovala nezákonnost zásahu; ba naopak, byl to žalovaný, který měl doložit, že postupoval v souladu s daňovým řádem. Podle stěžovatelky se tak nestalo a krajský soud neposoudil „rozhodující skutečnosti řádně a správně“. [8] Stěžovatelka také namítá, že „přijetí bezvýhradného stanoviska“, dle nějž příslušný informační systém není schopen podanou přihlášku opravit, je možný jen v případě, pokud systém byl takto naprogramován. Závěr ohledně nemožnosti opravy přihlášky v systému se dle ní neopírá o relevantní posouzení, neboť nebyl k této otázce vyslechnut znalec z oboru informačních technologií. Naopak je dle stěžovatelky možné, že se do takové „opravy ('ruční') nikomu nechce“ a jedná se o jasné popření pravidla, „kdo má komu vyjít vstříc – s heslem nepodáte to, dokud nevyplníte všechna políčka a správně, byť by nám to bylo tisíckrát jasné“. [9] Nakonec stěžovatelka nesouhlasí s krajským soudem, že ona (potažmo její zmocněnec) rezignovali na řádné vyplnění formuláře. Formuláře jsou dle jejího mínění jen zvláštní forma jazyka - způsob komunikace mezi lidmi (včetně osob reprezentujících stát) - a proto není důvod odmítat srozumitelná a jednoznačná podání, v nichž chybí údaj, který je příjemci podání znám, nebo je v podání uveden jinak, než zpracovatel podání zamýšlel. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že tvrzení obsažená v kasační stížnosti jsou do značné míry nepřípustná, neboť nemají svůj předobraz v žalobě. Stěžovatelka v žalobě uplatnila jen strohé námitky, jimiž se snažila prokázat, že nebyl žádný důvod k odepření přístupu do její daňové informační schránky, neboť žalovanému bylo zřejmé, kdo podal přihlášku k nahlížení. V kasační stížnosti však uvádí nové úvahy o tom, jak by měla probíhat elektronická komunikace mezi veřejnou správou a občany. Nakonec žalovaný setrvává na svém dosavadním stanovisku, že nemohl zasáhnout do podání stěžovatelky a zde obsažené vady odstranit, a dodává, že s podáním nové žádosti zákon nespojuje žádné negativní důsledky. [11] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s. [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] S ohledem na to, jakým způsobem je v nyní projednávané věci formulována kasační argumentace stěžovatelky, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné připomenout, že řízení ve správním soudnictví, včetně řízení o kasační stížnosti, je ovládáno dispoziční zásadou. S výjimkami uvedenými v § 109 odst. 4, větě za středníkem s. ř. s. je tak Nejvyšší správní soud vázán důvody uvedenými v kasační stížnosti (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.), a proto obsah stížnostních bodů a kvalita jejich odůvodnění v kasační stížnosti do značné míry předurčují obsah rozhodnutí kasačního soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 - 54; judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz). Rozsudek krajského soudu je tedy přezkoumáván v intencích kasačních námitek, se zřetelem k důvodům obsaženým v § 103 odst. 1 s. ř. s. Je nutno zdůraznit, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tak musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003 - 73). Jinými slovy, „[u]vedení konkrétních stížních námitek [...] nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem“ (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006 - 58). [14] Nejvyšší správní soud konstatuje, že značná část textu čtyřstránkového doplnění (původně blanketní) kasační stížnosti obsahuje shrnutí dosavadního průběhu správního řízení, úvahy o tom, jak by měly správní orgány postupovat, pokud osoba učiní formulářové podání, v němž se dopustí chyby, a odkazuje na blíže nekonkretizované řízení probíhající před Městským soudem v Praze (v podrobnostech viz odstavec [6] výše). Tato stěžovatelkou uplatněná tvrzení nesměřují proti nyní přezkoumávanému rozhodnutí (napadenému rozsudku), ve kterém stěžovatelka obdržela odpověď na jí uplatněnou žalobní argumentaci, a nejedná se tedy o námitky ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. (k tomu srovnej například též usnesení tohoto soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 – 63). Touto částí kasační stížnosti se proto Nejvyšší správní soud nemohl věcně zabývat pro její nepřípustnost. [15] Stěžovatelka v kasační stížnosti dále uvádí, že „přijetí bezvýhradného stanoviska“, dle nějž příslušný informační systém není schopen podanou přihlášku opravit, je možný jen v případě, pokud systém byl takto naprogramován. Závěr ohledně nemožnosti opravy přihlášky v systému se dle ní neopírá o relevantní posouzení, neboť nebyl k této otázce vyslechnut znalec z oboru informačních technologií. Namítá, že ve skutečnosti je problém v neochotě žalovaného přihlášku „ručně“ opravit (viz odstavec [8] shora). Tato tvrzení jsou však nepřípustnými námitkami podle § 104 odst. 4 in fine s. ř. s., jelikož nemají svůj předobraz v žalobě. Z dispoziční zásady vyplývá, že již v žalobě byla stěžovatelka povinna uplatnit všechny důvody, na základě nichž se domnívá, že se žalovaný vůči ní dopustil nezákonného zásahu. Krajský soud totiž musí dostat příležitost se řádně a v úplnosti se všemi žalobními námitkami vypořádat. Pouze tehdy, pokud by stěžovatelka nemohla důvody v řízení před krajským soudem uplatnit, může o ně opřít svou kasační stížnost. Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo, a proto se Nejvyšší správní soud výše uvedenými námitkami dále nezabýval. [16] Jedinými přípustnými námitkami je část kasační argumentace shrnutá v odstavcích [7] a [9] tohoto rozsudku. [17] Stěžovatelka v prvé řadě nesouhlasí s krajským soudem, že bylo její povinností, aby prokazovala nezákonnost zásahu; dle ní důkazní břemeno leželo na žalovaném. Této námitce nelze přisvědčit. [18] Podmínky soudní ochrany proti nezákonnému zásahu jsou stanoveny v § 82 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení může podat žalobu každý, kdo tvrdí, že byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Aby osoba byla aktivně legitimována k podání zásahové žaloby, uvedené podmínky musí být splněny kumulativně (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2013, č. j. 2 Aps 5/2012 - 52, či ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65, č. 603/2005 Sb. NSS). V souladu se zásadou dispoziční, kterou je ovládáno soudní řízení správní, dále platí, že v žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu je žalobce (v projednávané věci stěžovatelka) tím účastníkem soudního řízení, který je povinen dostatečně tvrdit a prokázat naplnění podmínek nezákonného zásahu definovaných ve shora uvedených rozsudcích kasačního soudu. Námitka stěžovatelky, že důkazní břemeno ohledně zákonnosti postupu žalovaného tíží tento správní orgán, je tedy nedůvodná. Pro úplnost lze dodat, že není zásadní, jak stěžovatelka mylně uvádí v kasační stížnosti, zda si osoba podávající žalobu proti nezákonnému zásahu je vědoma, z jakého důvodu se správní orgán dopustil tvrzeného nezákonného zásahu. Tato okolnost není rozhodná pro posouzení důvodnosti zásahové žaloby. [19] K argumentaci stěžovatelky, že formulář vyplnila řádně, i když ve správném „okénku“ neuvedla údaj [o podání přihlášky prostřednictvím svého zástupce – pozn. Nejvyššího správního soudu], který ovšem byl žalovanému (jako příjemci podání) přesto znám, lze uvést, že tato kasační námitka je formulována velmi obecně, a proto na ni stěžovatelka obdrží od soudu pouze stručnou odpověď. V této souvislosti tedy Nejvyšší správní soud odkazuje na strany 4 až 5 napadeného rozsudku. Zde krajský soud podrobně reagoval na odpovídající žalobní námitku stěžovatelky, ačkoli byla také formulována velmi obecně a stručně. Kasační soud proto nepovažuje za nutné opakovat zde obsažené závěry, s nimiž se ztotožňuje, a proto jen uvádí, že s ohledem na rozpor mezi osobou činící podání (podávající přihlášku) a osobou žádající o přístup k nahlížení do daňové informační schránky nelze hovořit o řádném podání elektronické přihlášky, jelikož není v přihlášce uvedeno, že osoba podávající přihlášku je pověřeným zástupcem osoby žádající o přístup k nahlížení do daňové informační schránky. Kromě toho stěžovatelka v žalobě netvrdila, že jí v důsledku nesprávného vyplnění přihlášky vznikla újma na jejích právech (například tím, že by promeškala lhůtu k podání daňového přiznání či učinění jiného úkonu vůči správci daně). Aby jí byl umožněn přístup do daňové informační schránky, postačilo dle návodu žalovaného prostě jen znovu vyplnit elektronickou přihlášku. [20] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační námitky stěžovatelky nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1, věty poslední s. ř. s. zamítl. [21] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věta první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného – nebylo v jeho případě prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady převyšující rámec běžné úřední činnosti vznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladu řízení nepřiznává.
Poučení Poučení:Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 31. srpna 2021 JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu
ZOBRAZOVÁNÍ
Číslo jednací : 3 Afs 387/2020- 38
Spisová značka : 3 Afs 387/2020
Souladná prejudikatura : 10 As 181/2019-63, 10 As 181/2019-63,
Souladná prejudikatura : 2 Aps 5/2012-52, 2 Aps 5/2012-52,
Datum : 31.08.2021
Účastníci řízení : Finanční úřad pro Jihočeský kraj, xxx