Detail dokumentu 1 Afs 215/2019- 47

OZNAČENÍ
Soud (senát) : tříčlenný senát NSS
Označení věci v celku : 1 Afs 215/2019-47
Označení věci v celku : Ej 221/2021
Stav řízení : Skončeno
ECLI : ECLI:CZ:NSS:2021:1.Afs.215.2019.47
Právní věta : ano
senát rejstřík poř.č. rok č.listu
Ej 221 2021
1 Afs 215 2019 47
OZNAČENÍ -> napadené správní rozhodnutí (kasační agenda)
Název správního orgánu Sp. zn./čj. rozhodnutí správního orgánu Datum napadeného rozhodnutí
Generální finanční ředitelství 42551/17/7700-10124-202542 07.06.2017
OZNAČENÍ -> související řízení (nekasační agenda)
Název soudu / subjektu Sp. zn./čj. řízení/podání Datum zahájení řízení
/-
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k řízení
Datum zahájení řízení : 18.06.2019
Datum skončení řízení : 22.02.2021
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k rozhodnutí
Datum vydání rozhodnutí : 22.02.2021
Datum vyhotovení rozhodnutí : 22.02.2021
Datum vypravení rozhodnutí : 23.02.2021
Datum právní moci : 23.02.2021
Datum zpřístupnění : 01.11.2022 08:25:44
PRÁVNÍ PŘEDPISY
Oblast úpravy : Daně - ostatní
Vyhledávání dle hesel : 115
Vyhledávání dle hesel : 037
Vyhledávání dle hesel : Písmeno b)
Vyhledávání dle hesel : Jiné
Aplikováno právo EU : Ne
čl. § odst. písm. předpis číslo rok
37 zákona 280 2009
70 b zákona 150 2002
PODROBNOSTI O DOKUMENTU A ŘÍZENÍ
Druh dokumentu : Rozsudek
Rozhodnutí ve vztahu k řízení : rozhodnutí, kterým se řízení končí
Výrok rozhodnutí NSS : zamítnuto
Typ řízení : žaloba proti rozhodnutí
OSOBA
Zástupce : Nemeth Marek Mgr. hlavní subjekt: xxx
Typ zástupce : právní zástupce
Soudce zpravodaj : DIENSTBIER Filip, JUDr. Ing.Ph.D.
Účastník řízení Typ účastníka
xxx stěžovatel
xxx žalobce/navrhovatel 1.st
Generální finanční ředitelství žalovaný/odpůrce 1.st
Generální finanční ředitelství účastník řízení
PREJUDIKATURA
Prejudikatura označení věci v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Identifikace ve sbírkách sešit judikát rok Název orgánu Povaha Druh
2 Afs 186/2006-54 2 Afs 186 2006 54 Sb. NSS 2 1982 2010 Nejvyšší správní soud Závazná Souladná
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno kasační stížností
Krajský soud Označení rozhodnutí KS v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Datum rozhodnutí krajského soudu Rozhodnuto NSS
Krajský soud v Brně 31 Af 101/2017-51 31 Af 101 2017 51 16.05.2019 zamítnuto
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno ústavní stížností
Sp. zn. Ústavního soudu Datum rozhodnutí ÚS Sp. zn./čj. napadeného rozhodnutí NSS Datum napadeného rozhodnutí NSS Rozhodnuto Sp. zn./čj. výsledného rozhodnutí NSS
II. ÚS 1068/21 31.05.2022 1 Afs 215/2019-47 22.02.2021 Odmítnuto
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Podána předběžná otázka k Soudnímu dvoru EU
Sp. zn./čj. předkládacího rozhodnutí NSS Datum předkládacího rozhodnutí NSS Podána PO
ne
HLEDÁNÍ V TEXTU
Výběr části dokumentu Hledat v části dokumentu
Právní věta Rozhodnutí o žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav dle § 37 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, která se vztahovala ke lhůtě pro seznámení se s podklady pro rozhodnutí v odvolacím řízení dle § 115 odst. 2 téhož zákona a byla podána až poté, co bylo o odvolání rozhodnuto, není rozhodnutím předběžné povahy, které by bylo vyloučeno ze soudního přezkumu dle § 70 písm. b) s. ř. s.
Vztah k předpisům k § 37 a § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu k § 70 písm. b) soudního řádu správního
Záhlaví 1 Afs 215/2019 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: R. F., zastoupeného Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2017, č. j. 42551/17/7700-10124-202542, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2019, č. j. 31 Af 101/2017 - 51,
Výrok takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím dne 23. 11. 2016 zamítlo žádost žalobce o navrácení lhůty v předešlý stav dle § 37 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „navrácení lhůty“). K odvolání žalobce žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že řízení o žádosti zastavil. Žalobce žádal o navrácení lhůty ve vztahu k pěti písemnostem Odvolacího finančního ředitelství, lhůta však byla stanovena pouze v písemnosti ze dne 20. 7. 2016 označené jako „Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení“ (dále jen „výzva“). Navrácení lhůty stanovené v této výzvě však nebylo možné, neboť ve věci již bylo vydáno rozhodnutí o odvolání. [2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně. Krajský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji. [3] Soud souhlasil se závěrem žalovaného, že žádost o navrácení lhůty pro vyjádření se ke skutečnostem zjištěným v odvolacím řízení a navržení provedení dalších důkazních prostředků (dle § 115 odst. 2 daňového řádu) je možno podat nejpozději do vydání rozhodnutí o odvolání. Jestliže byla žádost o navrácení lhůty podána až po vydání rozhodnutí o odvolání, pak je taková žádost nepřípustná, a veškeré námitky týkající se důvodnosti navrácení lhůty byly proto bezpředmětné. Rozhodnutí žalovaného proto nemůže být nepřezkoumatelné z toho důvodu, že se žalovaný námitkami nezabýval. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b), a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [5] Stěžovatel poukázal na to, že Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, rozhodl usnesením ze dne 14. 5. 2019, č. j. 59 Af 12/2018 - 60, ve skutkově a právně shodné otázce odlišně, a to tak, že žalobu z důvodu kompetenční výluky odmítl. Stěžovatel tedy rozsudku krajského soudu vytýká, že nebyl naplněn princip předvídatelnosti a legitimního očekávání jednotného rozhodování obdobných případů. [6] Stěžovatel dále namítá, že správní orgán I. stupně neměl k dispozici kompletní daňový spis, a rozhodoval tak na základě nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Tuto vadu neodstranil svým rozhodnutím ani žalovaný ani krajský soud. Stěžovatel doručil dne 15. 11. 2016 svoji žádost označenou jako „reakce na sdělení k návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení a k návrhu na navrácení v předešlý stav“. Na tuto žádost Odvolací finanční ředitelství nereagovalo a znemožnilo stěžovateli předložit relevantní důkazní prostředky. [7] Stěžovatel dále namítá, že výzva je svým obsahem rozhodnutí, přičemž rozhodnutí je vůči tomu, jemuž se ukládá povinnost, účinné až tehdy, je-li řádným způsobem doručeno. Seznámení bylo součástí písemností, u nichž stěžovatel žádal o vyslovení neúčinnosti doručení podle § 48 daňového řádu. Žádost byla zamítnuta žalovaným, stejně tak žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutí o žalobě bylo napadeno kasační stížností, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Toto rozhodnutí je předřazeno rozhodnutí o navrácení lhůty, protože nejprve musí být postaveno najisto, zda výzva byla doručena v souladu se zákonem. Dle stěžovatele je vadou, že krajský soud neprovedl dokazování ohledně závažného a předem nepředvídatelného důvodu, pro nějž se stěžovatel nemohl s obsahem výzvy seznámit; skutkový stav tak byl nedostatečně zjištěn. Stěžovatel utrpěl při automobilových závodech konaných ve dnech 20. až 21. 5. 2016 poranění hlavy, v jehož důsledku zapomněl, že má zřízenu datovou schránku. K prokázání svých tvrzení navrhl stěžovatel výslechy svědků. [8] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. Stěžovatel po celou dobu řízení vedených orgány finanční správy a krajským soudem neprokázal závažné důvody, které by umožnily postup správce daně dle § 37 daňového řádu. Důkazní břemeno je v daném případě dle § 90 odst. 3 daňového řádu na stěžovateli. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [10] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [11] V prvé řadě bylo na místě zabývat se tím, zda krajský soud věcně neposuzoval návrh, který je ze soudního přezkumu vyloučen. Tuto otázku musí soud zkoumat z úřední povinnosti, stěžovatel však zároveň v kasační stížnosti uplatnil námitku, že Krajský soud v Ústí nad Labem skutkově obdobnou věc odmítl z důvodu kompetenční výluky. [12] Dle § 70 písm. b) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy. [13] Rozšířený senát vyložil kritéria pro vymezení pojmu rozhodnutí předběžné povahy podle § 70 písm. b) s. ř. s. v rozsudku ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006 - 54, č. 1982/2010 Sb. NSS: „O rozhodnutí předběžné povahy, na které dopadá výluka podle § 70 písm. b) s. ř. s., se jedná, pokud ve vztahu k rozhodnutí konečnému splňuje kumulativně tři podmínky: časovou, věcnou a osobní. Je tedy vydáno v již zahájeném řízení o vydání rozhodnutí konečného nebo je zákonem stanovena přiměřená lhůta pro zahájení takového řízení a účinky předběžného rozhodnutí musí být omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí konečného. Rozhodnutí konečné pak v sobě musí věcně zahrnout vztahy upravené rozhodnutím předběžné povahy a musí být adresováno mj. i subjektu, jemuž bylo určeno rozhodnutí předběžné.“ [14] Nejvyšší správní soud se otázkou, zda je rozhodnutí o žádosti o navrácení lhůty dle § 37 daňového řádu rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s., se zabýval v rozhodnutích ze dne 22. 2. 2017, č. j. 5 Afs 136/2016 - 36, či ze dne 18. 10. 2019, č. j. 4 Afs 244/2019 - 85 (tento rozsudek se týkal přezkumu stěžovatelem poukazovaného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 2019, č. j. 59 Af 12/2018 - 60). [15] V daných věcech soud dospěl k závěru, že žalovaná rozhodnutí byla předběžné povahy. Jednalo se o rozhodnutí o žádosti o navrácení lhůty k podání odvolání. V takové situaci tedy byly splněny všechny výše uvedené podmínky – věcná, časová i osobní. [16] V projednávané věci je však skutková situace odlišná. Stěžovatel podal žádost o navrácení lhůty dle § 37 daňového řádu ve vztahu ke lhůtě pro seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, k vyjádření a k navržení důkazů. To by samo o sobě pro rozdílné hodnocení rozhodnutí o takové žádosti nestačilo. V případě žádosti podané v průběhu řízení, o níž by žalovaný rozhodl, třebas nesprávně i po vydání konečného rozhodnutí v odvolacím řízení, bylo by možno k žalobní námitce účastníka řízení v žalobě proti rozhodnutí o odvolání ve věci samé přezkoumat i otázku včasnosti, zákonnosti a správnosti rozhodnutí o žádosti a výsledek tohoto přezkumu promítnout do rozhodnutí o žalobě proti tomuto konečnému rozhodnutí. [17] Rozdílem, který vede k odlišnému hodnocení otázky předběžnosti tohoto rozhodnutí v projednávané věci, je skutečnost, že stěžovatel podal žádost dle § 37 daňového řádu až poté, co bylo o jeho odvolání rozhodnuto. Není tak splněna časová podmínka k posouzení rozhodnutí jako předběžného, neboť v takovém případě není rozhodnutí o vyhovění či nevyhovění žádosti vydáno v řízení ve věci samé, ani nevede k tomu, že by mělo být v přiměřené lhůtě jakékoliv řízení zahájeno. Nebude tak existovat konečné rozhodnutí, v rámci jehož přezkumu by bylo možné zabývat se rozhodnutím o navrácení lhůty. Ani při případném soudním přezkumu konečného meritorního rozhodnutí vydaného v řízení, ve vztahu k němuž je navrácení lhůty požadováno, by soud rozhodnutí o takové pozdější žádosti přezkoumat nemohl. Žalobou napadené rozhodnutí (zde tedy konečné meritorní) totiž přezkoumává podle skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). [18] Z uvedeného důvodu nelze v nyní projednávané věci nahlížet na rozhodnutí žalovaného jako na rozhodnutí předběžné povahy a není tedy vyloučeno ze soudního přezkumu. Krajský soud postupoval správně, když je věcně přezkoumal. [19] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitkám stěžovatele brojícím proti věcným závěrům krajského soudu. [20] Podle § 37 odst. 1, 2 a 3 daňového řádu platí, že: (1) Osoba zúčastněná na správě daní je oprávněna požádat správce daně o navrácení lhůty v předešlý stav. (2) Správce daně povolí ze závažného důvodu navrácení lhůty stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně v předešlý stav, pokud před podáním žádosti lhůta již uplynula, a nově stanoví den jejího uplynutí. (3) Žádost o navrácení lhůty v předešlý stav musí být podána do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání lhůty. [21] Podle § 115 odst. 2 a 3 daňového řádu platí, že: (2) Provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele. (3) Lhůta podle odstavce 2 nesmí být delší 15 dnů; žádost o navrácení této lhůty v předešlý stav je možné podat nejpozději do vydání rozhodnutí o odvolání. [22] Podle § 101 odst. 2 platí, že: Rozhodnutí je vydané okamžikem, kdy byl učiněn úkon k jeho doručení; rozhodnutí, které se nedoručuje, je vydané okamžikem, kdy bylo podepsáno úřední osobou. [23] Nejvyšší správní soud souhlasí s výkladem krajského soudu, že ustanovení § 115 odst. 3 věty za středníkem daňového řádu omezuje časový rámec, v němž lze podat žádost o navrácení lhůty dle § 37 daňového řádu. Navrácení lhůty je institutem, který dává možnost navrátit lhůtu, jsou-li dány závažné důvody. Jde přitom o institut výjimečný. Smyslem lhůt (obecně) je urychlení procesu rozhodování za účelem reálného dosažení stanovených cílů. Možnost požádat o navrácení lhůty proto není časově neomezená, nýbrž zákonodárce ji omezil, a to do okamžiku vydání rozhodnutí o odvolání. Neomezení možnosti navrátit lhůtu by vedlo v rozporu se smyslem lhůt k naprosté právní entropii. S vydáním rozhodnutí o odvolání právo požádat o navrácení lhůty zaniká, resp. žádost podaná po vydání rozhodnutí o odvolání je opožděnou, a tedy zjevně právně nepřípustnou dle § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu. [24] Z obsahu správního spisu vyplývá, že Odvolací finanční ředitelství ve výzvě stanovilo lhůtu k vyjádření ke zjištěným skutečnostem a důkazům v odvolacím řízení dle § 115 odst. 2 daňového řádu. Rozhodnutí o odvolání vydalo Odvolací finanční ředitelství dne 29. 8. 2016. Žádost o navrácení lhůty stěžovatel podal až dne 29. 9. 2016. Žádost o navrácení tedy byla podána až po vydání rozhodnutí o odvolání. [25] Krajský soud proto správně uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem a nezabýval se dalšími námitkami týkajícími se posouzení, zda byly dány závažné důvody pro navrácení lhůty. Předmětem řízení totiž byla pouze otázka, zda žalovaný postupoval správně, když řízení o žádosti (bez posouzení její věcné opodstatněnosti) zastavil. [26] Z uvedeného důvodu nemají námitky týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu a neúčinnosti doručení výzvy místo ani v řízení o této kasační stížnosti. [27] Pouze nad rámec nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud podotýká, že o stěžovatelově kasační stížnosti týkající se jeho žádosti o vyslovení neúčinnosti doručení dle § 48 daňového řádu, na kterou poukazoval v kasační stížnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud dne 30. 10. 2019, č. j. 1 Afs 214/2019 – 94, tak, že kasační stížnost neshledal důvodnou. IV. Závěr a náklady řízení [28] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). [29] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. února 2021 JUDr. Filip Dienstbier předseda senátu
ZOBRAZOVÁNÍ
Číslo jednací : 1 Afs 215/2019- 47
Spisová značka : 1 Afs 215/2019
Napadeno : II. ÚS 1068/2021 (SUS 139/2021)
Souladná prejudikatura : 2 Afs 186/2006-54,
Vztah k předpisům : k § 37 a § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu k § 70 písm. b) soudního řádu správního
Právní věta (text) : Rozhodnutí o žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav dle § 37 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, která se vztahovala ke lhůtě pro seznámení se s podklady pro rozhodnutí v odvolacím řízení dle § 115 odst. 2 téhož zákona a byla podána až poté, co bylo o odvolání rozhodnuto, není rozhodnutím předběžné povahy, které by bylo vyloučeno ze soudního přezkumu dle § 70 písm. b) s. ř. s.
Právní věta : Ano
Datum : 22.02.2021
Kasační/ústavní stížnost : II. ÚS 1068/21
Účastníci řízení : Generální finanční ředitelství, xxx