Detail dokumentu 4 Afs 258/2019- 25

OZNAČENÍ
Soud (senát) : tříčlenný senát NSS
Označení věci v celku : 4 Afs 258/2019-25
Označení věci v celku : Pej 454/2020
Stav řízení : Skončeno
ECLI : ECLI:CZ:NSS:2020:4.Afs.258.2019.25
Právní věta : ne
senát rejstřík poř.č. rok č.listu
Pej 454 2020
4 Afs 258 2019 25
OZNAČENÍ -> napadené správní rozhodnutí (kasační agenda)
Název správního orgánu Sp. zn./čj. rozhodnutí správního orgánu Datum napadeného rozhodnutí
Odvolací finanční ředitelství 12685/17/5200-10423-710324 17.03.2017
Odvolací finanční ředitelství 12702/17/5200-10423-710324 17.03.2017
Odvolací finanční ředitelství 12709/17/5200-10423-710324 17.03.2017
OZNAČENÍ -> související řízení (nekasační agenda)
Název soudu / subjektu Sp. zn./čj. řízení/podání Datum zahájení řízení
/-
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k řízení
Datum zahájení řízení : 17.06.2019
Datum skončení řízení : 05.03.2020
ČASOVÉ ÚDAJE -> DATUM -> k rozhodnutí
Datum vydání rozhodnutí : 05.03.2020
Datum vyhotovení rozhodnutí : 05.03.2020
Datum vypravení rozhodnutí : 05.03.2020
Datum právní moci : 09.03.2020
Datum zpřístupnění : 01.11.2022 01:27:23
PRÁVNÍ PŘEDPISY
Oblast úpravy : Daně - ostatní
Aplikováno právo EU : Ne
čl. § odst. písm. předpis číslo rok
2 1 zákona 16 1993
PODROBNOSTI O DOKUMENTU A ŘÍZENÍ
Druh dokumentu : Rozsudek
Rozhodnutí ve vztahu k řízení : rozhodnutí, kterým se řízení končí
Výrok rozhodnutí NSS : zamítnuto
Typ řízení : žaloba proti rozhodnutí
OSOBA
Zástupce : Michálková Hana JUDr. hlavní subjekt: xxx
Typ zástupce : právní zástupce
Soudce zpravodaj : PALLA Jiří, JUDr.
Účastník řízení Typ účastníka
xxx stěžovatel
xxx žalobce/navrhovatel 1.st
Odvolací finanční ředitelství žalovaný/odpůrce 1.st
Odvolací finanční ředitelství účastník řízení
PREJUDIKATURA
Prejudikatura označení věci v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Identifikace ve sbírkách sešit judikát rok Název orgánu Povaha Druh
2 Afs 101/2005-67 2 Afs 101 2005 67 Sb. NSS 11 1358 2007 Nejvyšší správní soud Závazná Souladná
7 Afs 64/2008-52 7 Afs 64 2008 52 Sb. NSS 9 1894 2009 Nejvyšší správní soud Závazná Souladná
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno kasační stížností
Krajský soud Označení rozhodnutí KS v celku senát rejstřík poř.č. rok č.listu Datum rozhodnutí krajského soudu Rozhodnuto NSS
Krajský soud v Brně 30 Af 39/2017-56 30 Af 39 2017 56 25.04.2019 zamítnuto
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Napadeno ústavní stížností
Sp. zn. Ústavního soudu Datum rozhodnutí ÚS Sp. zn./čj. napadeného rozhodnutí NSS Datum napadeného rozhodnutí NSS Rozhodnuto Sp. zn./čj. výsledného rozhodnutí NSS
II. ÚS 1360/20 20.05.2020 4 Afs 258/2019-25 05.03.2020 Odmítnuto
ŘÍZENÍ U JINÝCH SOUDŮ -> Podána předběžná otázka k Soudnímu dvoru EU
Sp. zn./čj. předkládacího rozhodnutí NSS Datum předkládacího rozhodnutí NSS Podána PO
ne
HLEDÁNÍ V TEXTU
Výběr části dokumentu Hledat v části dokumentu
Záhlaví 4 Afs 258/2019 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. V., zast. JUDr. Hanou Michálkovou, advokátkou, se sídlem Havláskova 243/26, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 3. 2017, č. j. 12685/17/5200-10423-710324, č. j. 12702/17/5200-10423-710324 a č. j. 12709/17/5200-10423-710324, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2019, č. j. 30 Af 39/2017 - 56,
Výrok takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno IV (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 5. 8. 2016, č. j. 3145685/16/3004-52523-709442, změnil platební výměr na daň silniční za rok 2010 ze dne 8. 1. 2014, č. j. 240578/14/3004-24805-707739, a vyměřil žalobci silniční daň ve výši 151.725 Kč, rozhodnutím ze dne 5. 8. 2016, č. j. 3146045/16/3004-52523-709442, změnil platební výměr na silniční daň za rok 2011 ze dne 8. 1. 2014, č. j. 240714/14/3004-24805-707739, a vyměřil žalobci silniční daň ve výši 151.725 Kč a rozhodnutím ze dne 5. 8. 2016, č. j. 3146100/16/3004-52523-709442, změnil platební výměr na silniční daň za rok 2012 ze dne 8. 1. 2014, č. j. 240965/14/3004-24805-707739, a vyměřil žalobci silniční daň ve výši 151.725 Kč. [2] Žalovaný rozhodnutími ze dne 17. 3. 2017, č. j. 12685/17/5200-10423-710324, č. j. 12702/17/5200-10423-710324 a č. j. 12709/17/5200-10423-710324, zamítl odvolání žalobce a potvrdil uvedená tři rozhodnutí ze dne 5. 8. 2016, kterými správce daně vyměřil žalobci silniční daň za zdaňovací období let 2010, 2011 a 2012. Žalovaný konstatoval, že pro vznik daňové povinnosti je rozhodující, že žalobce byl v průběhu uvedených let zapsán jako provozovatel předmětných silničních vozidel v registru silničních vozidel. Pro určení osoby poplatníka přitom není podstatné, kdo je faktickým vlastníkem vozidel, pokud se taková změna nepromítne i do registru silničních vozidel. Současně k navrhované svědecké výpovědi J. J. L. žalovaný uvedl, že jeho výslech nemůže nijak závěry finančních orgánů změnit, neboť při posouzení věci vycházely z formálního stavu zápisu v registru silničních vozidel a navržená svědecká výpověď nemůže zápis žalobce jakožto provozovatele předmětných vozidel jakkoliv zpochybnit. [3] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 4. 2019, č. j. 30 Af 39/2017 - 56, žalobu proti rozhodnutím žalovaného zamítl. Konstatoval, že finanční orgány správně vyměřily žalobci daň na základě údajů obsažených v registru vozidel, kde byl žalobce uveden jako jejich provozovatel. Bylo na žalobci, aby si v případě převodu vlastnictví zajistil změnu zápisu v příslušném registru, což však neučinil. Podle krajského soudu navrhované důkazní prostředky nemohou na posouzení věci nic změnit, neboť v tomto směru je skutečně klíčový formální zápis v registru silničních vozidel, který nejsou navrhované důkazy způsobilé zpochybnit. Silniční daň je daní majetkovou a je vystavěna na formálním zápisu v registru vozidel, což potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu. Správnost závěrů finančních orgánů navíc potvrdila podle krajského soudu i novela § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, účinná od 1. 1. 2014, podle které je poplatník osoba, která je jako provozovatel vozidla uvedena v technickém průkaze. Není zároveň rozhodné, zda je tato osoba současně i vlastníkem daného vozidla. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Proti uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V ní namítl, že krajský soud porušil jeho právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces. Finanční orgány i krajský soud se nedostatečně zabývaly skutkovými okolnostmi případu a nesprávně neprovedly navržené důkazní prostředky. Případ stěžovatele projednaly strojově bez přihlédnutí ke specifickým okolnostem případu. Žalobce zdůraznil, že se dostal do obtížné situace v důsledku toho, že vozidla prodal mimo území Evropské unie a současně je nemohl bez prohlídky v České republice odhlásit, resp. převést na nového majitele. Dále namítl, že krajský soud nesprávně odkázal na novelu zákona o dani silniční účinnou od 1. 1. 2014, kterou nelze v projednávané věci aplikovat. Nejvyššímu správnímu soudu proto žalobce navrhl, aby zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí finančních orgánů. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu. Krajský soud správně vycházel ze zápisu obsaženého v registru vozidel. Soukromoprávní aspekty prodeje předmětných vozidel nemají pro posouzení věci žádnou relevanci. K odkazu krajského soudu na novelu zákona o silniční dani žalovaný uvedl, že krajský soud neaplikoval přímo novelizované znění, nýbrž toto znění použil pouze jako podpůrný argument pro své závěry o tom, že rozhodující pro posouzení věci je stav uvedený v registru silničních vozidel. Nejvyššímu správnímu soudu proto žalovaný navrhl, aby kasační stížnost zamítl. III. Posouzení kasační stížnosti [6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že byla podána z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [7] Podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. [8] Podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. [9] Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Podle § 2 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném do 31. 12. 2013, „[p]ředmětem daně jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti, nebo jsou používána v přímé souvislosti s podnikáním anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu. Bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání, jsou předmětem daně vozidla s největším povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladu a registrovaná v České republice.“ [12] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 5. 2006, č. j. 2 Afs 101/2005 - 39, uvedl, že „[s]ilniční daň je nutno typově vymezit jako daň přímou a majetkovou, jež je založena na vlastnictví určité věci (resp. na dispozici touto věcí). Jedná se tak o typickou spotřební daň (označovanou někdy i jako daň z luxusu), kdy sice v pozadí stojí úvaha o určité ekvivalenci plnění, nicméně skutečné poměřování podle rozsahu využívání komunikací se neprovádí.“ Na tyto závěry navázal Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 25. 9. 2013, č. j. 1 Afs 69/2013 - 31, kde konstatoval, že „[s]ilniční daň je majetkovou daní založenou na úředním zápisu. Jejím základem je formální stav zápisů v registru silničních vozidel, ne faktický stav vlastnictví nebo užívání.“ Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2008, č. j. 7 Afs 64/2008 - 52, dále uvedl, že „[p]ro vznik a trvání daňové povinnosti k dani silniční u vozidel s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun (...) je irelevantní, zda jde o vozidla „určená k podnikání“ nebo o vozidla „používaná k podnikání“; tato vozidla jsou předmětem daně silniční vždy“. [13] Nejvyšší správní soud uvádí, že v posuzované věci byla předmětem daně silniční vozidla s největší povolenou hmotností vždy alespoň 12 tun, určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice. Nejvyšší správní soud proto nemá pochybnosti o tom, že všechna předmětná vozidla podléhala zdanění. Silniční daň byl přitom povinen odvést stěžovatel, který byl u všech vozidel uveden v registru vozidel jako jejich provozovatel. Je přitom pro posuzovanou věc nerozhodné, zda byl skutečným vlastníkem či nikoliv. Bylo totiž na stěžovateli, aby zápis v registru vozidel uvedl do stavu, který by odpovídal jeho případným soukromoprávním ujednáním. Jestliže tak neučinil, jdou následky s tím spojené zcela k jeho tíži. Finanční orgány proto správně odmítly provést výslech pana J. J. L., neboť jeho případný výslech nemůže jakkoliv zpochybnit skutečnost, že stěžovatel byl v posuzovaných zdaňovacích obdobích uveden jako provozovatel předmětných vozidel v registru vozidel. [14] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že krajský soud odkaz na novelu zákona o silniční dani uvedl toliko jako podpůrný argument pro svůj závěr, že bylo při posouzení této věci namístě vycházet z údajů obsažených v registru vozidel. V žádném případě však nelze dovodit, že by krajský soud vycházel přímo z novelizovaného znění, jak namítal stěžovatel. [15] Současně Nejvyšší správní soud není názoru, že by finanční orgány i krajský soud neúměrně zasáhly do práva stěžovatele na vlastnictví. Jakkoliv lze připustit, že jakékoliv zdanění v obecnosti zasahuje do práva daňového subjektu na vlastnictví, nelze dovodit, že by finanční orgány, resp. krajský soud v projednávané věci zasáhly do práva stěžovatele na vlastnictví v rozporu se zákonem, resp. jakkoliv neúměrně. Naopak postupovaly plně v souladu se zákonem i judikaturou Nejvyššího správního soudu. [16] Za situace, kdy stěžovatel formuloval obecně svou námitku, že finanční orgány i krajský soud zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces, Nejvyšší správní soud také v obecnosti konstatuje, že v jejich postupu takové porušení základního práva stěžovatele neshledal. IV. Závěr a náklady řízení [17] Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek není nezákonný a v řízení před krajským soudem ani finančními orgány nedošlo při zjišťování skutkového stavu k vadě, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnosti jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. [18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 věty první za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. března 2020 JUDr. Jiří Palla předseda senátu
ZOBRAZOVÁNÍ
Číslo jednací : 4 Afs 258/2019- 25
Spisová značka : 4 Afs 258/2019
Napadeno : II. ÚS 1360/2020 (SUS 149/2020)
Souladná prejudikatura : 2 Afs 101/2005-67, 2 Afs 101/2005-67,
Souladná prejudikatura : 7 Afs 64/2008-52, 7 Afs 64/2008-52,
Datum : 05.03.2020
Kasační/ústavní stížnost : II. ÚS 1360/20
Účastníci řízení : Odvolací finanční ředitelství, xxx